Fíkovník smokvoň (Ficus carica, dříve označován jako vlašský stromek[2]) je opadavý keř nebo malý strom rostoucí obvykle do výšky 3 až 5 m, někdy i 10 m. Koruna je u starších stromů většinou velmi široká a nízká, obvykle nepravidelná. Větve vyrůstají ze sukovitého, zkrouceného nebo ohnutého kmene již nízko nad zemí. Jsou, stejně jako kmen, velmi masivní a často zkroucené. Borka fíkovníku je hladká, světle nebo olovnatě šedá s nezřetelným čárkovitým nebo síťovitým vzorem. Listy jsou tuhé a kožovité, velké asi 20 až 30 cm. Jsou zhruba stejně široké, střídavé, dlanitě členěné do 3 až 5 nestejně velkých laloků. Laloky jsou zaokrouhlené a tupě zubaté, na líci tmavozelené, drsně chlupaté a nelesklé. Listy mají ztlustlý řapík (5-8 cm)a silnou základnu (bázi). Květy jsou malé a nezřetelné, uzavřené v nápadném, zeleném, baňkovitém nebo hruškovitém útvaru, který má na vrcholku malý otvor pro opylovače. Doba květu je od března do července. Fík (plod) se však může vyvinout i bez opylení nebo oplození. Fíky zrají na podzim druhého roku v zelená, fialově zelená nebo načernalá nepravá plodenství.
Fíkovník je pěstován pro své chutné plody, které se konzumují čerstvé, nebo sušené. Rostlina je původem z jihovýchodní Asie, domovem je patrně i na Balkánském poloostrově a v jižním Španělsku. Již od středověku je uměle vysazována v celém Středomoří. v oblastech s mírnou zimou se fíkovníku daří i daleko od jeho původního rozšíření.[3]
Fík je považován za ovoce, ale ve skutečnosti jde o uzavřený květ fíkovníku. Je to uzavřené květenství, ve kterém rostou květy a semena zároveň. Těchto květů může každé květenství obsahovat až několik tisíc (v závislosti na druhu). Fík má cibulovitý tvar s malým otvorem, který umožňuje přístup opylovačů ke květům.
Co se týká biologie květu a vývoje plodu, patří fíkovník k nejzajímavějším dřevinám. Mezi zajímavé druhy fíkovníku patří i tzv. „kozí fíky“. Ty nerodí žádná jedlá plodenství, ale produkují velké množství pylu nezbytného k opylování. Ten je na samičí květy domácího fíkovníku přenášen malou vosičkou, stehnatkou fíkovou (Blastophaga psenes). Proto se „kozí fíky“ vysazují vždy do plantáží domácího fíku. Kolem roku 1870 byly „kozí fíky“ spolu se stehnatkami dopraveny z Alžírska do Kalifornie, aby tak byl zajištěn výnos tamějších kultur.
Rozřízlý plod fíkovníku
Plod
V roce 2014 činila světová produkce 1,14 milionu tun. Největším pěstitelem bylo Turecko, následované Egyptem, Alžírskem, a Marokem. Tyto čtyři státy vypěstovaly 64 % světové produkce.[4]
Produkce fíků v tunách – 2014 (t)
300 282 
176 105 
128 620 
126 554 
72 672 svět celkem 1 137 730 Source: United Nations FAOSTAT[4]
Fíkovník lze v „domácích podmínkách“ pěstovat ve větších květináčích v bytě, nebo ve skleníku, v nejteplejších oblastech i na chráněném místě venku. V případě pěstování venku je vhodná zimní ochrana. V případě pěstování v květináči je v zimě potřeba zimování v 15 °C a méně, protože fíkovník je opadavá rostlina a potřebuje zimní klid. Ideální zimoviště je zasklený balkon. Při zimování omezíme zálivku. Velmi jim prospívá letnění.
Speciální stavba určená pro pěstování fíkovníků se nazývá fíkovna.
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. 
Obrázky, zvuky či videa k tématu fíkovník smokvoň ve Wikimedia Commons
Fíkovník smokvoň (Ficus carica, dříve označován jako vlašský stromek) je opadavý keř nebo malý strom rostoucí obvykle do výšky 3 až 5 m, někdy i 10 m. Koruna je u starších stromů většinou velmi široká a nízká, obvykle nepravidelná. Větve vyrůstají ze sukovitého, zkrouceného nebo ohnutého kmene již nízko nad zemí. Jsou, stejně jako kmen, velmi masivní a často zkroucené. Borka fíkovníku je hladká, světle nebo olovnatě šedá s nezřetelným čárkovitým nebo síťovitým vzorem. Listy jsou tuhé a kožovité, velké asi 20 až 30 cm. Jsou zhruba stejně široké, střídavé, dlanitě členěné do 3 až 5 nestejně velkých laloků. Laloky jsou zaokrouhlené a tupě zubaté, na líci tmavozelené, drsně chlupaté a nelesklé. Listy mají ztlustlý řapík (5-8 cm)a silnou základnu (bázi). Květy jsou malé a nezřetelné, uzavřené v nápadném, zeleném, baňkovitém nebo hruškovitém útvaru, který má na vrcholku malý otvor pro opylovače. Doba květu je od března do července. Fík (plod) se však může vyvinout i bez opylení nebo oplození. Fíky zrají na podzim druhého roku v zelená, fialově zelená nebo načernalá nepravá plodenství.
Fíkovník je pěstován pro své chutné plody, které se konzumují čerstvé, nebo sušené. Rostlina je původem z jihovýchodní Asie, domovem je patrně i na Balkánském poloostrově a v jižním Španělsku. Již od středověku je uměle vysazována v celém Středomoří. v oblastech s mírnou zimou se fíkovníku daří i daleko od jeho původního rozšíření.
