La gandalla (Reseda lutea)[2] és una espècie fanerògama de la família de les resedàcies que habita en zones ermes, ruderals o en camins, a l'Europa mediterrània, encara que també apareix a Irlanda, Gran Bretanya, Holanda, Àustria, Polònia, Bulgària i Romania. Ha estat introduïda a Dinamarca, Bèlgica, Alemanya, Hongria, Suïssa. És una planta anual o perenne, erecta o ascendent, de fins a 70 cm, de tija ramosa difusament. La majoria de fulles dividides amb 1-3 parells de lòbuls. Les flors són flors grogues, d'uns 6 mm de diàmetre, en una llarga espiga terminal, 6 sèpals; 6 pètals, els superiors trilobats, els inferiors dos pètals sencers. El fruit és una beina obovoide, trilobulada, amb tres dents molt curtes. Floreix de juny a setembre. Les seves arrels s'han usat des de temps remots per aconseguir un tint de color groc. El seu nombre cromosòmic és n=12, 24; 2n=48[3][4]
La gandalla (Reseda lutea) és una espècie fanerògama de la família de les resedàcies que habita en zones ermes, ruderals o en camins, a l'Europa mediterrània, encara que també apareix a Irlanda, Gran Bretanya, Holanda, Àustria, Polònia, Bulgària i Romania. Ha estat introduïda a Dinamarca, Bèlgica, Alemanya, Hongria, Suïssa. És una planta anual o perenne, erecta o ascendent, de fins a 70 cm, de tija ramosa difusament. La majoria de fulles dividides amb 1-3 parells de lòbuls. Les flors són flors grogues, d'uns 6 mm de diàmetre, en una llarga espiga terminal, 6 sèpals; 6 pètals, els superiors trilobats, els inferiors dos pètals sencers. El fruit és una beina obovoide, trilobulada, amb tres dents molt curtes. Floreix de juny a setembre. Les seves arrels s'han usat des de temps remots per aconseguir un tint de color groc. El seu nombre cromosòmic és n=12, 24; 2n=48
Llysieuyn blodeuol, Deucotaidd yw Melengu wyllt ddi-sawr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Resedaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Reseda lutea a'r enw Saesneg yw Wild mignonette.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Melengu Wyllt Ddisawr, Melengu Wyl lt Diarogl.
Fel llawer o'r un teulu, mae'r planhigyn hwn yn hoffi hinsawdd cynnes is-drofannol.
Llysieuyn blodeuol, Deucotaidd yw Melengu wyllt ddi-sawr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Resedaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Reseda lutea a'r enw Saesneg yw Wild mignonette. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Melengu Wyllt Ddisawr, Melengu Wyl lt Diarogl.
Fel llawer o'r un teulu, mae'r planhigyn hwn yn hoffi hinsawdd cynnes is-drofannol.
Rýt žlutý (Reseda lutea) je bylina mírného podnebného pásu rostoucí na slunných stráních i na ruderálních stanovištích.
Původem je tato rostlina z jižní Evropy, z oblastí okolo Středozemního moře. Vyskytuje se ve většině zemí západní a střední Evropy, částečně v jižní Evropě a v Makaronézii. Dále byla zavlečena na sever i jih Afriky, do Severní Ameriky, východní Asie, Austrálie i na Nový Zéland.
Do České republiky se rýt žlutý dostal ve starověku nebo raném středověku a zdomácněl zde. Roste hojně v pásmu od nížin do podhůří na slunných odvodněných místech ovlivněných činnosti člověka, jako jsou rumiště, silniční nebo železniční náspy nebo polní úhory. Roste zvláště ve středních Čechách, v polabské nížině, na Žatecku, jakož i na střední a jižní Moravě.[2][3][4]
Je to dvouletá až vytrvalá rostlina s lodyhou poléhavou, vystoupavou i zpřímenou, může podle toho dosahovat výšky od 20 do 60 cm. Z vřetenovitého kořene, i 30 cm dlouhého, vyrůstá často rozvětvená žebernatá lodyha, která má listy třídílné nebo 1 až 3krát peřenodílné až peřenosečné. Jejich úkrojky dlouhé od 1 do 2 cm jsou čárkovité až podlouhle kopinaté, na okrajích mohou být vlnité nebo zubaté. Bazální listy v husté přízemní růžici jsou podlouhle eliptické, nedělené, dvou až trojlaločné, s úzce křídlatými řapíky. Druh je ovšem, co se týče tvaru listů, značně variabilní.
Souměrné, nevonné, drobné, zelenavě žluté květy jsou veliké 7 až 10 mm a vytvářejí hroznovitá květenství. Jsou oboupohlavné a vyrůstají na stopkách dlouhých 4 až 6 mm v paždí listenů. Kalich je tvořen 6 volnými zelenými lístky s bílým olemováním, jsou neopadavé a mají podlouhlý tvar a délku asi 3 mm. Korunu tvoří 6 nestejně velikých volných žlutozelených plátků. Oba hořejší jsou největší, jsou rozeklány na 3 ušty, střední je čárkovitý a krajní půlměsíčkové, společně vytvářejí pakorunku chránící nektar před vyplavení deštěm. Dva postranní jsou stejně veliké, jeden ze spodních je úzký a mnohem kratší.
Podplodních tyčinekbývá v květu 12 i více. Srůstají vespod společně se stopkou svrchního semeníku, který je vytvořen ze tří plodolistů. Opylení se děje převážně cizím pylem, prašníky se otvírají dříve, než jsou dozrála vajíčka. Tyčinky bývají zpočátku převislé, později se některé z nich vztyčují a pyl může dopadnout na případně neopylenou bliznu. Některé oboupohlavné květy mají pestíky zakrnuté. Kvetou od května do října, opylovány jsou hmyzem.
Pestík se vyvine v jednopouzdrou, tupě hranatou, drsnou tobolku podlouhlého tvaru, se třemi hroty na vrcholu. Tobolka, která obsahuje po stěnách mnoha hladkých a lesklých, zeleno až hnědočerných, vejčitých semen dlouhých 1,6 až 1,8 mm, se otvírá na vrcholu a zralá semena vítr pohybující tobolkou rozsévá do okolí, semena dále rozšiřují mravenci.[2][3][5]
Rozmnožuje se jen semeny, která vyklíčí již na podzim a vytvoří veliké, k zemi přitisknuté růžice listů, které přezimují. Druhým rokem z nich vyrostou květonosné lodyhy, které začínají brzy kvést a mnohdy kvetou až do prvních mrazů, během roku v závislosti na dostatku vláhy bohatě obrostou. Listové růžice brzy zasychají. Rýtu žlutému se nejlépe daří ve vápnitých půdách, snáší sucho, je silně světlomilný. Jedna rostlina vyprodukuje za rok až 400 000 semen, které si podržují klíčivost i 5 let.[6][7]
Až na teplé oblasti, kde se výjimečně může ve větší míře vyskytovat na vinicích, v okopaninách, vytrvalých pícninách nebo v obilí, příliš neškodí. V chladnějších oblastech se vyskytuje dočasně a pomíjivě. Navíc dobrým zpracováním půdy (orba a vláčení) se dá z polí téměř vymýtit.[6]
V Austrálii je rýt žlutý považován za invazní druh, který silně zapleveluje pastviny a pole na zásaditých půdách, což se v původním prostředí ve Středozemí i jinde v Evropě nestává. Tento rozdíl je pravděpodobně zapříčiněn rozdílem v hloubce orby i setí obilovin a dále nepřítomnosti přirozených biologických nepřátel nosatce Baris picicornis a zrnokaza Bruchella suturalis. Tito již byli v laboratorních podmínkách zkoušeni ale jsou dosud obavy, aby nezačali napadat např. čínské zelí (Brassica chinensis) a brukev řepák (Brassica rapa).[8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu rýt žlutý ve Wikimedia Commons
Rýt žlutý (Reseda lutea) je bylina mírného podnebného pásu rostoucí na slunných stráních i na ruderálních stanovištích.
Gul reseda (Reseda lutea) er en 20-60 cm høj urt, der i Danmark vokser på tør og kalkrig bund i f.eks. grusgrave.
Gul reseda er en enårig eller toårig, urteagtig plante med en opret, svagt forgrenet vækst. Stænglerne er furede og hårløse. Bladene i den grundstillede roset, som dannes først, er smalt ovale eller lancetformede med hel, bølget rand og blank, mørkegrøn overside. De spredtstillede blade på stænglen er ustilkede med uregelmæssigt og dybt fjersnitdelte afsnit. Randen er hel og let bølget, oversiden er grågrøn, mens undersiden er lysegrøn.
Blomstringen sker i juni-august, hvor man finder blomsterne samlet i små klaser, der sidder endestillet op langs skuddet. De enkelte blomster er uregelmæssige (også i forhold til de andre på samme plante), lysegule og 6-tallige. Frugterne er kapsler med sorte frø, som bærer et myrelegeme.
Rodnettet består af en kraftig, dybtgående pælerod med et veludviklet system af siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,50 x 0,25 m (50 x 25 cm/år).
Gul reseda er udbredt fra Madeira og de Kanariske Øer over Nordafrika, Mellemøsten og Kaukasus til Centralasien, Vestsibirien og det meste af Europa, herunder også Danmark. Her findes den hist og her i den østlige del. Arten er tilpasset et lysåbent eller let skygget voksested på en varm og tør, kalkrig jord, der ikke er alt for næringsrig.
I 1.500 m højde ved Sierra del Cadi i den østlige del af de spanske Pyrenæer findes arten sammen med bl.a. Achillea odorata (en art af røllike), alpe-soløje, bakke-soløje, bjerg-rundbælg, bjørnegræs, Campanula hispanica (en art af klokke), dansk astragel, Medicago suffruticosa (en art af sneglebælg), nedliggende negleurt, Seseli montanum (en art af hjorterod), stor knopurt, tidlig timian og ædel-kortlæbe. [1]
Før de syntetiske farvers tid, blev gul reseda anvendt til den gule farve i Sveriges flag. [2]
Gul reseda (Reseda lutea) er en 20-60 cm høj urt, der i Danmark vokser på tør og kalkrig bund i f.eks. grusgrave.
Der Gelbe Wau (Reseda lutea), auch Gelbe Rauke oder Gelbe Resede genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Reseda innerhalb der Familie der Resedagewächse (Resedaceae). Sie ist in Europa weit verbreitet.
Der Gelbe Wau wächst als sommergrüne, einjährige bis ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 30 bis 70 Zentimetern. Der aufrechte, reich beblätterte Stängel kann einfach oder verzweigt sein.[1] Der Gelbe Wau besitzt ein- bis zweifach fiederteilige oder dreiteilige Laubblätter mit langen, schmalen Abschnitten und schmalem, meist welligem oder krausem Rand. Die Grundblätter sind rosettenartig angeordnet.[1] Sie verwelken relativ bald.
Die Blütezeit erstreckt sich von Juni bis September. Die Blüten stehen an Blütenstielen in anfangs kurzen, später verlängerten dichtblütigen traubigen Blütenständen. Die zwittrigen, geruchlosen Blüten sind selten fünf-, meist sechszählig mit doppelter Blütenhülle. Die selten fünf-, meist sechs Kronblätter sind hellgelb. Die Staubblätter öffnen sich nacheinander und führen Wachstumsbewegungen aus.[1]
Die aufrechten Kapselfrüchte sind mit einer Länge von 8 bis 15 Millimetern länglich.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 48.[2]
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten, auch Selbstbestäubung kommt vor.[1]
Der Gelbe Wau ist in Europa weitverbreitet. Sein Verbreitungsgebiet reicht von Makaronesien, Nordafrika, Süd-, Mittel- und Osteuropa bis in Kaukasusraum, Westasien, Zentralasien und Sibirien. Er ist in weiteren Ländern ein Neophyt.[3]
In Österreich ist er sehr häufig. In Deutschland kommt er im Süden verbreitet, im Norden als Neophyt zerstreut (besonders an Bahnstrecken und in Häfen) vor. Er gehört in Deutschland zu den Archäophyten. In Mitteleuropa fehlt er im Tiefland und in den höheren Mittelgebirgen gebietsweise, nach Osten wird er etwas seltener; sonst tritt er in Mitteleuropa zerstreut auf, und man findet ihn dort oft in kleineren, individuenarmen, lockeren, aber auffälligen Beständen.[4][5]
Der Gelbe Wau kommt bevorzugt in nährstoffreichen Stauden- und ausdauernden Unkrautfluren vor, besiedelt daneben aber auch halbruderale Queckenrasen trockenwarmer Standorte sowie Trocken- und Halbtrockenrasen. Er ist eine Rohboden-Pionierpflanze. Er wächst in der collinen bis montanen Höhenstufe. In den Allgäuer Alpen steigt er im Kleinwalsertal zwischen der Auenhütte und der Ifenhütte westlich Hirschegg bis zu 1420 m Meereshöhe auf.[6] Er besiedelt Ödland, Wegränder und Bahnschotter, Steinbrüche und Dämme; in Kiesgruben und auf Äckern findet man ihn selten. Er bevorzugt lockere Pionier- und Unkrautfluren vor allem der Ordnung Onopordetalia.[4][5]
Der Gelbe Wau ist eine Halblichtpflanze, ein Trockniszeiger, auf mäßig stickstoffreichen Standorten wachsend und eine Ordnungscharakterart wärmebedürftiger und Trockenheit ertragender Ruderalfluren (Onopordetalia acanthii) meist im Echio-Melilotetum.[2]
Der Gelbe Wau gedeiht am besten auf nährstoffreichen, lockeren, steinigen oder sandigen Lehmböden, er geht aber auch auf Grus oder Schotter.[4][5]
Der Gelbe Wau (Reseda lutea), auch Gelbe Rauke oder Gelbe Resede genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Reseda innerhalb der Familie der Resedagewächse (Resedaceae). Sie ist in Europa weit verbreitet.
Reseda lutea or yellae rocket is a species o fragrant herbaceous plant. Its ruits haes been uised tae mak a yellae dye cried "wald" syne the first millennium BC, awtho the sib plant Reseda luteola wis mair widely uised for that purpose.
A native o Eurasie an North Africae, the plant is present on ither continents as an introduced species an a common weed. In Australie it is a noxious weed an pest o agricultural craps.
Reseda lutea or yellae rocket is a species o fragrant herbaceous plant. Its ruits haes been uised tae mak a yellae dye cried "wald" syne the first millennium BC, awtho the sib plant Reseda luteola wis mair widely uised for that purpose.
A native o Eurasie an North Africae, the plant is present on ither continents as an introduced species an a common weed. In Australie it is a noxious weed an pest o agricultural craps.
Reseda lutea, the yellow mignonette[1] or wild mignonette,[2] is a species of fragrant herbaceous plant. Its leaves and flowers have been used to make a yellow dye called "weld" since the first millennium BC, although the related plant Reseda luteola was more widely used for that purpose.
A native of Eurasia and North Africa, the plant is present on other continents as an introduced species and a common weed. In Australia it is a noxious weed and pest of agricultural crops.
Reseda lutea - MHNT Reseda lutea, the yellow mignonette or wild mignonette, is a species of fragrant herbaceous plant. Its leaves and flowers have been used to make a yellow dye called "weld" since the first millennium BC, although the related plant Reseda luteola was more widely used for that purpose.
A native of Eurasia and North Africa, the plant is present on other continents as an introduced species and a common weed. In Australia it is a noxious weed and pest of agricultural crops.
Reseda lutea es una especie de planta fanerógama de la familia Resedaceae.
Es una planta anual a perenne, erecta o ascendente, de hasta 70 cm de tallo ramoso difusamente. Mayoría de hojas divididas con 1-3 pares de lóbulos. Flores amarillas, de aproximadamente 6 mm de diámetro, en una larga espiga terminal, 6 sépalos; 6 pétalos, los superiores trilobulados, los inferiores dos pétalos enteros. Vaina obovoide, trilobulada, con tres dientes muy cortos. Florece de junio a septiembre. Sus raíces se han usado desde tiempos remotos para conseguir un tinte de color gualdo (amarillo).
Habita en zonas baldías, ruderal viaria, en la Europa mediterránea, aunque también aparece en Irlanda, Gran Bretaña, Holanda, Austria, Polonia, Bulgaria y Rumanía. Introducida en Dinamarca, Bélgica, Alemania, Hungría, Suiza.
Números cromosomáticos de Reseda lutea (Fam. Resedaceae) y táxones infraespecificos: n=12, 24; 2n=48[2][3]
Datos: Q158316
Multimedia:
Especies: Reseda lutea
Herezea (Reseda lutea) Resedaceae familiako belar landarea da, sustrai beretik sortutako zurtoinak ematen dituena, 20-80 cm luzea. Zurtoin biribil tenteak izaten ditu, eta hostoak eta loreak horiak eta txikiak. Hostoak zurtoinaren beheko aldean edukitzen ditu eta loreak goiko aldean. Leku hondartsu lehorretan hazten da, ia Europa guztian.[1]
Artikulu hau biologiari buruzko zirriborroa da. Wikipedia lagun dezakezu edukia osatuz. Herezea (Reseda lutea) Resedaceae familiako belar landarea da, sustrai beretik sortutako zurtoinak ematen dituena, 20-80 cm luzea. Zurtoin biribil tenteak izaten ditu, eta hostoak eta loreak horiak eta txikiak. Hostoak zurtoinaren beheko aldean edukitzen ditu eta loreak goiko aldean. Leku hondartsu lehorretan hazten da, ia Europa guztian.
Keltareseda (Reseda lutea) on kaksi- tai monivuotinen resedoihin kuuluva laji, jota esiintyy Euroopassa. Sen varsi on haarova ja kalju, 30:stä 50:een senttimetriä korkeaksi kasvava. Lehdistä useimmat ovat liuskaisia. Sivuliuskat ovat parittaisia ja muodoltaan tasasoukasta pitkulaiseen, päätöliuska on tavallisesti muita liuskoja leveämpi. Keltaresedan kukinto on latvaterttu, teriöt ovat vaaleankeltaisia. Kotahedelmä on tavallisesti pysty.
Keltareseda (Reseda lutea) on kaksi- tai monivuotinen resedoihin kuuluva laji, jota esiintyy Euroopassa. Sen varsi on haarova ja kalju, 30:stä 50:een senttimetriä korkeaksi kasvava. Lehdistä useimmat ovat liuskaisia. Sivuliuskat ovat parittaisia ja muodoltaan tasasoukasta pitkulaiseen, päätöliuska on tavallisesti muita liuskoja leveämpi. Keltaresedan kukinto on latvaterttu, teriöt ovat vaaleankeltaisia. Kotahedelmä on tavallisesti pysty.
Reseda lutea
Le Réséda jaune ou réséda sauvage (Reseda lutea) est une plante herbacée bisannuelle de la famille des résédacées.
Noms vernaculaires : réséda jaune, réséda sauvage, réséda bâtard, faux réséda.
Reseda lutea se nomme wild mignonette en anglais, Gelber Wau en allemand, gabarro en espagnol et reseda comune en italien.
Reseda lutea subsp. lutea var. lutea qui en France n'est présent qu'en Île-de-France, en Corse et dans les départements de Savoie[1].
Plante annuelle, bisannuelle à vivace, de 20 à 70 cm de haut, aux tiges vert pâle. C’est une plante polymorphe. Les feuilles, rudes, sont oblongues à la base, alors que les feuilles supérieures, ondulées, à bords gaufrés sont pennipartites. Les fleurs jaunâtres à verdâtres, à six pétales et six sépales, sont groupées en grappes allongées au sommet.
Données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Très commun surtout sur les sols calcaires, les lieux pierreux et caillouteux et les friches.
Le réséda jaune est présent en Europe centrale et méridionale, en Asie occidentale et en Afrique septentrionale.
Il serait présent dans tous les départements de France métropolitaine.
Reseda lutea possède des propriétés médicinales diurétiques et sudorifiques[2].
Les jeunes pousses sont comestibles crues, en salade pour les feuilles ou préparées comme des asperges pour les tiges.
Reseda lutea
Le Réséda jaune ou réséda sauvage (Reseda lutea) est une plante herbacée bisannuelle de la famille des résédacées.
Žołty róžat (Reseda lutea) je rostlina ze swójby róžatowych rostlinow (Resedaceae).
Žołty róžat je jednolětna abo dwulětna rostlina, kotraž docpěwa wysokosć wot 20 hač 60 cm.
Łopjena su třidźělne hač našćěpane. Jich wotrězki su dołhe a wuske.
Kćěje wot meje hač septembra. Swětłožołte kćenja steja w 30 cm dołhich, hustich kić ach. Keluch a króna stej šěsćdźělnej. Keluškowe łopješka docpěwaja dołhosć wot 2 hač 5 mm, a maja njesamsnu wulkosć, při čimž wobě hornjej łopješce stej třikónčkate.
Kapslowy płód docpěwa dołhosć wot 8 hač 12 mm.
Rosće na pućach, drjebiznowych městnach, železniskich kolijach, přistawnišćach a pustych płoninach. Preferuje ćopłe, suche, zwjetša wapnite a pěskowe pódy na swětłych stejnišćach.
Rostlina je w srjedźnej a južnej Europje rozšěrjena.
Žołty róžat (Reseda lutea) je rostlina ze swójby róžatowych rostlinow (Resedaceae).
De wilde reseda (Reseda lutea) is een 20-60 cm hoge plant uit de resedafamilie (Resedaceae). De soort komt in België en Nederland vrij algemeen voor op open grond als bermen, duinen en graslanden, maar vooral langs spoorlijnen.
De bladen zijn diep ingesneden. De plant is vertakt. De bloemen groeien in dichte, kegelvormige trossen. De zes kelkbladen zijn 2 mm lang. De zes geelgroene kroonbladen zijn gedeeld; de doorsnede van de bloem bedraagt 6 mm. De bloeitijd loopt van mei tot september.
De plant kan op open, meestal kalkrijke gronden gevonden worden. De plant is afkomstig uit Zuid-Europa, waar hij algemeen voorkomt. In West- en Noord-Europa is de plant verwilderd, deze verwildering is zodanig dat hij in bijvoorbeeld alle Duitse deelstaten voorkomt.
Solitaire bijen die deze plant bezoeken zijn de kleine wolbij en de resedamaskerbij. Ook is de plant waardplant voor het resedawitje.
(Nederlandstalige) Wikisource.De wilde reseda (Reseda lutea) is een 20-60 cm hoge plant uit de resedafamilie (Resedaceae). De soort komt in België en Nederland vrij algemeen voor op open grond als bermen, duinen en graslanden, maar vooral langs spoorlijnen.
De bladen zijn diep ingesneden. De plant is vertakt. De bloemen groeien in dichte, kegelvormige trossen. De zes kelkbladen zijn 2 mm lang. De zes geelgroene kroonbladen zijn gedeeld; de doorsnede van de bloem bedraagt 6 mm. De bloeitijd loopt van mei tot september.
De plant kan op open, meestal kalkrijke gronden gevonden worden. De plant is afkomstig uit Zuid-Europa, waar hij algemeen voorkomt. In West- en Noord-Europa is de plant verwilderd, deze verwildering is zodanig dat hij in bijvoorbeeld alle Duitse deelstaten voorkomt.
Multimedia w Wikimedia Commons Rezeda żółta (Reseda lutea L.) – gatunek rośliny z rodziny rezedowatych.
Pochodzi znad basenu Morza Śródziemnego, skąd stopniowo rozprzestrzeniła się. Obecnie rośnie dziko w Afryce Północnej, na Maderze i Wyspach Kanaryjskich, w Europie Południowej i Środkowej oraz na dużej części kontynentu azjatyckiego (Azja Zachodnia, Kaukaz, Syberia Zachodnia, Turkmenistan)[2]. Status gatunku we florze Polski: na południu archeofit, na północy kenofit. Obecnie występuje pospolicie na terenie całego kraju, stale zwiększając swoją liczebność.
Bylina lub roślina dwuletnia, hemikryptofit. Kwitnie w czerwcu i lipcu. Roślina miododajna[4]. Występuje na suchych wzgórzach, nasypach, wysypisakch gruzów. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla rzędu (O.) Onopordetalia i Ass. Onopordetum acanthii (opt.)[5].
Rezeda żółta (Reseda lutea L.) – gatunek rośliny z rodziny rezedowatych.
Reseda lutea é uma espécie de planta com flor pertencente à família Resedaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 449. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Reseda lutea é uma espécie de planta com flor pertencente à família Resedaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 1: 449. 1753.
Rumeni katanec (znanstveno ime Reseda lutea) je trajnica iz družine katančevk.
Cvetovi rumenega katanca imajo po šest rumenih venčnih listov in šest čašnih listov, ploščica zgornjih dveh venčnih listov pa je trikrpa. Rastlina cveti od maja do avgusta. Ta rastlinska vrsta izvira iz Evrazije in Severne Afrike, kasneje pa se je razširila tudi v Avstralijo in v Ameriko.
Rumeni katanec (znanstveno ime Reseda lutea) je trajnica iz družine katančevk.
Gulreseda (Reseda lutea) är en växtart i familjen resedaväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Gulreseda.
Це однорічна або багаторічна, пряма рослина від 30 до 70 см заввишки. У вертикальному положенні, багаті листям стебла можуть бути простими або розгалуженими. Базальне листя розташоване розеткою. Жовті квіти без запаху 6 мм в діаметрі мають рідкісно 5, а як правило, 6 пелюсток. Запилюються комахами, відбувається навіть самозапилення. Витягнуті капсули довжиною від 8 до 15 мм.
Батьківщина. Європа: Європа: Білорусь; Україна, Чехія; Нідерланди; Польща; Словаччина; Албанія; Боснія і Герцеговина; Болгарія; Хорватія; Греція; Італія; Мальта; Чорногорія; Румунія; Сербія; Словенія; Франція; Португалія [вкл. Мадейра]; Іспанія [вкл. Канарські острови]; Північна Африка: Алжир; Єгипет; Лівія; Марокко; Туніс. Кавказ: Вірменія; Азербайджан; Росія — Дагестан, Передкавказзя, європейська частина, Західна Сибір. Азія: Туркменістан; Кіпр; Іран; Ірак; Ізраїль; Йорданія; Ліван; Сирія; Туреччина. Натуралізований в інших місцях. Живе в безплідних районах.
Reseda lutea là một loài thực vật có hoa trong họ Resedaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết liên quan đến bộ Cải này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Reseda lutea là một loài thực vật có hoa trong họ Resedaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Стебли высотой 30—80 см, восходящие, ребристые, шерстистые, разветвлённые.
Листья с шершавыми краями, трёх-пятиперистораздельные, с цельными или двух-трёхраздельными долями; верхние листья линейные; нижние нередко цельные.
Цветки зеленовато-жёлтые. Соцветие — кисть, в конце цветения удлиняется.
Плод — яйцевидно-продолговатая трёхгранная, у основания клиновидно суженная коробочка. Семена яйцевидные, чёрные, блестящие.
Цветёт в мае—октябре. Плоды созревают в августе.
В корнях, листьях, стеблях и плодах содержится горчичное эфирное масло; в семенах — быстровысыхающее жирное масло (до 30 %), в состав которого входит токоферол; в листьях — аскорбиновая кислота, производное флавона — пигмент лютеолин.
Свежесорванные стебли, корни и листья обладают приятным горчичным запахом и используются населением как пряно-вкусовая добавка.
В народной медицине листья употребляли как потогонное, мочегонное и противоглистное, свежие корни с мёдом — при болезнях сердца.
Из растения можно получить жёлтую краску для шёлка.
Ценный медонос, дает нектар и пыльцу. Мёд — один из лучших по вкусу и аромату, почти не уступает липовому.
Масло из семян пригодно для лакокрасочного производства, парфюмерных и медицинских целей.
Растение на пастбищах хорошо поедается овцами.
Входит в род Резеда (Reseda) семейства Резедовые (Resedaceae) порядка Капустоцветные (Brassicales).
Стебли высотой 30—80 см, восходящие, ребристые, шерстистые, разветвлённые.
Листья с шершавыми краями, трёх-пятиперистораздельные, с цельными или двух-трёхраздельными долями; верхние листья линейные; нижние нередко цельные.
Цветки зеленовато-жёлтые. Соцветие — кисть, в конце цветения удлиняется.
Плод — яйцевидно-продолговатая трёхгранная, у основания клиновидно суженная коробочка. Семена яйцевидные, чёрные, блестящие.
Цветёт в мае—октябре. Плоды созревают в августе.
