Bryum argenteum és una espècie de molsa de la família de les briàcies.[1]
Forma gespes denses d'un a varis centímetres d'extenció, brillants i argentades sobre pedres, murs o directament al sòl. Plantetes denses, erectes, d'un mil·límetre d'amplada i de 0,5 a 1 mil·límetre d'alçada. Fil·lidis amplament ovats, d'aspecte esquamós, diminuts, molts densos al llarg del caudili, còncaus, apiculats d'àpex incolor. Sovint presenta bulbils (propàguls en forma de petit bulb) axil·lars.[2] L'esporòfit presenta unes càpsules pèndules, elipsoides, allargades de fins a 2 mil·límetres, de color bru rojenc en estat madur.[3]
És una espècie cosmopolita, habita zones obertes, iluminades, assolellades i nitrificats. És un dels pocs briòfits que creix en llocs antropitzats com ciutats, murs, esquerdes de paviment, vores de camins... la podem trobar des de l'estatge litoral fins l'alpí. Molt comuna arreu dels Països catalans.[2] Es troba a tot el món gràcies a la introducció en molts casos per part de l'home.[3]
Prutník stříbřitý (Bryum argenteum) je jedním z nejvíce rozšířených mechů. Je snadno rozpoznatelný díky jeho bělavým nebo stříbřitě zeleným listům.
Mechorost, jehož porosty tvoří polštářky nebo chomáčky vysoké 0,5 – 2 cm. Lodyžka rovnoměrně olistěná hnědočervenými přímými lístky (v případě, že rostlina roste ve stínu má lístky oddálené). Lístky jehnědovitě přisedlé (za sucha), nepatrně odstávající (za vlhka), celokrajné, široce vejčité, vyduté, s zúženou špičkou. Žebro s načervenalou bází, slabé, končí nad prostředkem listu. Tobolka převislá, z krátkého krku podlouhlá, krvavě červená, pod ústím zúžená.[1] Kuželovité víčko.
Patří mezi výtrusné rostliny, v jejichž životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem. Gametofyt je pohlavní fáze. V této fázi dochází k tomu, že z výtrusnice vypadne haploidní výtrus (spora), který vyklíčí v prvoklíček (protonema). Z prvoklíčku vyroste mechová rostlinka. Rostlinka nese pohlavní orgány (gametangia), samčí (pelatky) nebo samičí (zárodečníky). Samčí gamety jsou dvoubičíkaté pohyblivé buňky tzv. spermatozoidy. K oplození je třeba vodní prostředí.
Na gametofyt navazuje sporofyt (nepohlavní fáze). V této fázi dochází ke splynutí pohlavních buněk, z nichž se vyvíjí štět a tobolka. V tobolce vznikají redukčním dělením (meióza) výtrusy, výtrusy z tobolky vypadnou a zahajuje tak nový proces rodozměny.
Vegetativní rozmnožování je dalším možným způsobem rozmnožování. Dochází k němu pomocí odlomení různých částí stélky např. specializovaných drobnolistých větévek, někdy redukovaných do podoby olistěných pupenů v paždí listů.
Kosmopolitně rozšířen, od nížin až do alpínského stupně. Obsahuje téměř všechny typy podkladů, přístěnná i výslunná stanoviště, holou zem, štěrbiny skal, spáry mezi dlažbou, střechy a zdi, okraje cest a silnic.[2] Na stanovištích silně přehnojených dusíkem, často v blízkosti lidských sídlišť.[3]
Prutník stříbřitý (Bryum argenteum) je jedním z nejvíce rozšířených mechů. Je snadno rozpoznatelný díky jeho bělavým nebo stříbřitě zeleným listům.
Sølvbryum (Bryum argenteum), ofte skrevet sølv-bryum, er et hårdfør og temmelig almindeligt mos, især i bebyggede områder. Mosset danner lave, tætte, hvidliggrønne eller sølvglinsende tuer. Det videnskabelige artsnavn argenteum betyder 'sølvfarvet'.
Sølvbryum har op til 2 cm høje, trinde og oprette skud, der bærer tæt taglagte, hule, ægformede og kun ca 0,6 mm lange blade med en svag ribbe og uden randsøm. Arten har en særlig tilpasning rettet mod udtørring, idet bladenes yderste celler dør og derved danner et isolerende lag. Det er disse luftfyldte celler, der bryder lyset og giver mosset dets sølvfarvede fremtoning. De rødbrune, hængende og ægformede sporehuse findes hist og her og modnes om efteråret.
Det har vist sig, at man kan dokumentere de årlige ændringer i ozonlagets tykkelse over Antarktis ud fra indholdet af flavonoider i herbariemateriale af mosset.[1]
Sølvbryum er sammen med alm. firling (Sagina procumbens) karakterart for plantesamfundet Bryo-Saginetum procumbentis inden for plantesociologien.[2]
Sølvbryum er udbredt over hele den nordlige halvkugle lige fra lavlandet og op til snegrænsen.[3]
Das Silbermoos (Bryum argenteum), auch Silber-Birnmoos genannt, ist eines der häufigsten Moose der Innenstädte und eines der wenigen Laubmoose der Gattung Bryum, die man auch ohne Mikroskop sofort erkennen kann.
Das Silbermoos ist, zumindest in trockenem Zustand, silbrig-grün oder weißlich-grün gefärbt. Das liegt daran, dass die breit eiförmig geformten Einzelblättchen in der Spitze kein Chlorophyll bilden. Die Rippe endet über der Blattmitte (siehe Abbildung). Die Stängel sind kätzchenförmig oder schuppenartig beblättert, so dass die einzelnen Ästchen wie kleine Würmchen aussehen. An feuchten nicht gestörten Standorten können die Ästchen auch etwas stärker waagerecht beblättert sein. Die oberen Zellen der Blattfläche (Laminazellen) sind verlängert rhombisch bis länglich rhombisch geformt. Die Kapsel des Sporophyten ist kurz zylindrisch, erscheint an der Basis breiter und ist dunkelrot bis schwarz gefärbt.
Kapsel des Sporogons, Vergrößerung etwa 30×
Silbermoos in einer Pflasterritzengesellschaft mit Niederliegendem Mastkraut und Vogelknöterich
Das kosmopolitisch verbreitete Silbermoos ist eine stickstoffliebende Art. Es gilt als Kulturfolger der Menschen, da es bevorzugt auf Gestein, in Lücken von Pflastersteinen und auf Asphalt an Straßenrändern wächst. Der ursprüngliche Lebensraum waren vermutlich ausschließlich Vogelfelsen. Sonst ist es auch auf nitrophilen Böden nahe der Siedlungsbereiche anzutreffen. Gerade in Innenstädten oder in Industriegebieten trifft man das Silbermoos besonders häufig. Es wächst sowohl in artreinen Rasen als auch eingesprengt zwischen anderen Moosen.
Das Silbermoos ist Charakterart der Mastkraut-Trittgesellschaft (auch Pflasterritzengesellschaft; Bryo-Saginetum procumbentis). Es ist die typische Trittgesellschaft gepflasterter Plätze und Wege, die besondere mechanische Belastungen ertragen kann. Das Moos gedeiht in den Pflasterritzen vor direkter Trittbelastung geschützt. Es kommt dort zusammen mit dem rosettenartig wachsenden Niederliegenden Mastkraut und dem Einjährigen Rispengras (Poa annua) vor. In wärmeren Lagen der zentralen Innenstädte gesellen sich häufig verschiedenste wärmeliebende Gräser wie das Kleine Liebesgras (Eragrostis minor) hinzu.
Diese Art besitzt eine besondere Anpassung an Trockenheit. Bei Austrocknung sterben die äußeren Zellen ab und bilden eine isolierende Schicht. Diese luftgefüllten Zellen brechen das Licht und verleihen der Pflanze das silbrige Aussehen an trockenen Standorten.
Das Silbermoos (Bryum argenteum), auch Silber-Birnmoos genannt, ist eines der häufigsten Moose der Innenstädte und eines der wenigen Laubmoose der Gattung Bryum, die man auch ohne Mikroskop sofort erkennen kann.
Bryum argenteum, the silvergreen bryum moss or silvery thread moss,[1] is a species of moss in the family Bryaceae. It is one of the most common mosses of urban areas and can be easily recognized without a microscope.
The species is silvery-green or whitish-green colored when dry. This is because the broadly ovate shaped single leaflets in the tip do not form chlorophyll. The costa extends beyond the middle of the leaf. In damp, undisturbed locations, the branches may also form a more horizontal growth habit. The upper cells of the leaf surface are elongated rhomboid shaped. The capsule of the sporophyte is short cylindrical, appears broader at the base and is dark red to black colored.[2]
It has a high ability to tolerate drought and pollution of urban environments.[3] B. argenteum is considered a desiccation tolerant species that can withstand total drying. While it is a common characteristic in mosses, B. argenteum was one of the first bryophytes experimentally determined to be desiccation tolerant.[4]
An adaptable plant, it has a cosmopolitan distribution and is found in Europe, North America, the deserts of Australia and in Antarctica.[5][6]
It thrives in areas of high anthropogenic activity, growing on rocks, in gaps of paving stones, on asphalt, and on roadsides. It grows especially well in inner cities or in industrial areas. Being a nitrogen loving species, it is also found on nitrophilic soils in urban areas. It is found growing among lawns as well as in other moss communities.[7]
The species is often spread by vegetative fragments clinging to the shoes of people and the feet or hooves of animals.[2] Another method of spread is in the production and sale of liners. Liners infested with B. argentem, often in association with Marchantia polymorpha, are commonly grown in one region of the country, transported to another region to continue growth, and are shipped to a retail location before being planted. Plants have the potential to pick up or disperse these species at each point of transfer.[8]
{{cite web}}
: CS1 maint: archived copy as title (link) Bryum argenteum, the silvergreen bryum moss or silvery thread moss, is a species of moss in the family Bryaceae. It is one of the most common mosses of urban areas and can be easily recognized without a microscope.
Hopeahiirensammal (Bryum argenteum) on lehtisammallaji hiirensammalten heimossa (Bryaceae). Sitä esiintyy koko maailmassa. Laji on typensuosija ja kulttuurinsuosija, joka kasvaa paljaalla maalla ja kivirakennelmilla.
Hopeahiirensammal kasvaa puolesta puoleentoista senttimetriä pitkäksi ja muodostaa matalan tiheän kasvuston. Lehdet ovat soikeita ja yleensä teräväkärkisiä. Niiden keskisuoni yltää enintään vähän yli lehden puolen välin. Lehtien yläosa on väritön kuolleiden solujen vuoksi, joten sammalkasvusto näyttää päältä hopeanväriseltä. Varjoisilla paikoilla kasvaa myös kokonaan vihreää muotoa. Hopeahiirensammalella on itiöpesäkkeitä toisinaan. Pesäke on nuokkuva, nuorena kirkkaan punainen, kypsänä punertavan ruskea.
Kuvalinkit:
Hopeahiirensammal (Bryum argenteum) on lehtisammallaji hiirensammalten heimossa (Bryaceae). Sitä esiintyy koko maailmassa. Laji on typensuosija ja kulttuurinsuosija, joka kasvaa paljaalla maalla ja kivirakennelmilla.
Hopeahiirensammal kasvaa puolesta puoleentoista senttimetriä pitkäksi ja muodostaa matalan tiheän kasvuston. Lehdet ovat soikeita ja yleensä teräväkärkisiä. Niiden keskisuoni yltää enintään vähän yli lehden puolen välin. Lehtien yläosa on väritön kuolleiden solujen vuoksi, joten sammalkasvusto näyttää päältä hopeanväriseltä. Varjoisilla paikoilla kasvaa myös kokonaan vihreää muotoa. Hopeahiirensammalella on itiöpesäkkeitä toisinaan. Pesäke on nuokkuva, nuorena kirkkaan punainen, kypsänä punertavan ruskea.
Bryum argenteum, le bryum d'argent, est une mousse rustique et assez commune, dont la particularité dans le genre Bryum, est son aspect argenté. Elle se développe typiquement dans les interstices des rues piétonnes, en compagnie de Sagina procumbens.
Plante non ramifiée ou dichotome de 0,5 à 1,5 cm de long, Bryum argenteum se présente sous la forme d'un gazon ras et dense. Ses feuilles ovoïdes se rétrécissent progressivement et se recouvrent partiellement comme les tuiles d'un toit de telle manière que la tige feuillée prend l'aspect d'un chaton. Ses nervures dépassent à peine le milieu de la feuille. Les feuilles ressemblent à des coussinets blancs argentés par la présence de très nombreux poils hyalin ou de couleur toute verte dans les stations humides et ombragées[1].
Elle présente de nombreuses formes sur calcaire sec ou humide, sur le sable ou les graviers. Relativement insensible aux contraintes mécaniques, c'est une espèce pionnière, ubiquiste et cosmopolite[2]. Elle peut donc se glisser dans les fissures des architectures citadines. Elle forme, avec la caryophyllacée Sagina procumbens, le syntaxon Bryo-Saginetum procumbentis que l'on retrouve typiquement dans les interstices des pavés ou dans les murs[3].
Largement répandue dans tout l'hémisphère nord, elle est abondante depuis la plaine jusqu'à la limite des neiges[1].
Les variations pluriannuelles depuis 1957 de l'épaisseur de la couche d'ozone dans l'antarctique peuvent aussi être mesurées par le taux de flavonoïdes contenus dans cette mousse conservée dans des herbiers[4].
Capsule du sporophyte grossi 30X
Bryo-Saginetum procumbentis, syntaxon avec Sagina procumbens, dans les interstices des pavés d'une rue
Bryum argenteum, le bryum d'argent, est une mousse rustique et assez commune, dont la particularité dans le genre Bryum, est son aspect argenté. Elle se développe typiquement dans les interstices des rues piétonnes, en compagnie de Sagina procumbens.
Бріум сріблястий (Bryum argenteum) — вид мохів (Bryophyta). Один з найпоширеніших по всьому світу видів мохів, що легко розпізнається завдяки своєму сріблясто-зеленому «листю» (що, проте, не є справжнім листям).
Бріум сріблястий (Bryum argenteum) — вид мохів (Bryophyta). Один з найпоширеніших по всьому світу видів мохів, що легко розпізнається завдяки своєму сріблясто-зеленому «листю» (що, проте, не є справжнім листям).
Bryum argenteum là một loài Rêu trong họ Bryaceae. Loài này được Hedw. mô tả khoa học đầu tiên năm 1801.[1]
Bryum argenteum là một loài Rêu trong họ Bryaceae. Loài này được Hedw. mô tả khoa học đầu tiên năm 1801.
ギンゴケ(Bryum argenteum)は、蘚類に分類されるコケ植物。コンクリートの間などにも生育している。
日本を含む世界中に分布[1]。温帯などに多く見られるが、南極大陸にも生育している[2][3]。他のコケ植物や地衣類と同所的に生育していることも多い。
茎は長さ1cm程度で、葉は茎に重なり合ってつく[1]。茎には少量の仮根をつける。葉は先が尖った卵形で、中肋が1本ある。葉の長さは0.5-1cm[1]。葉の先端近くはやや透明になる。植物群落全体は灰緑色から白緑色になる[1]。
胞子体は約1cmの柄の先端につき、蒴は卵形。
染色体数はn=10。かつてはn=20の倍数体が南極に生育しているとされたが、これはのちにオオハリガネゴケの一型であるとされた[4][5]。
ギンゴケは、庭土や畑、都会のコンクリートのすきまにまで広く生育しているため、土壌などから吸収した重金属類の量を測定することで、大気汚染の度合いを推定することが出来ると期待されている[6]。また南極などの苛酷な環境に生育しているため、その凍結、乾燥耐性に関する生理機構を調べることで、宇宙空間のような極限環境に対する耐性機構を推定し、宇宙生物学の基礎的データを得ようとする研究もある[3]。