Voďanka (Hydrocharis) je rod jednoděložných rostlin z čeledi voďankovité (Hydrocharitaceae).
Jedná se o vytrvalé vodní rostliny s výběžky. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, v růžici na hladině plovoucí nebo řidčeji při vyschnutí rozložené na bahně. Čepele jsou celistvé, celokrajné, okrouhlé až ledvinité nebo srdčité. Květy jsou jednotlivé nebo uspořádané do chudých vrcholíků, jsou jednopohlavné, na bázi květní stopky bývá toulcovitý listen. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 3 v jednom přeslenu, korunní jsou také 3 v 1 přeslenu, většinou bílé, jen někdy narůžovělé, na bázi může být žlutá skvrna. Tyčinek je 12, na bázi jsou nitkami někdy srostlé, v samičích květech je tyčinek méně a jsou jalové. Gyneceum je synkarpní, složené z 6 plodolistů. Semeník je spodní. Plodem je tobolka.
Jsou známy asi 3 druhy, nejvíce v Evropě a Asii, ale i jinde, někdy také adventivně.
V ČR i v celé Evropě roste jen 1 druh, voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae). Je to vodní rostlina, v ČR je silně ohrožená (C2), roste jen v teplejších oblastech, nejvíce v nížinách v nivách velkých řek, najdeme ji v tůních, v rybnících nebo slepých ramenech.
Voďanka (Hydrocharis) je rod jednoděložných rostlin z čeledi voďankovité (Hydrocharitaceae).
Hydrocharis ist eine Pflanzengattung in der Familie der Froschbissgewächse (Hydrocharitaceae).
Hydrocharis-Arten sind ausdauernde, krautige Pflanze.[1] Sie sind Schwimmpflanzen oder wurzeln im flachen Wasser.[2] Die Stängel sind kurz und bilden Ausläufer.[1] Die Blätter sind in einer grundständigen Rosette angeordnet,[2] gestielt, schwimmend oder untergetaucht, selten auch aus der Wasseroberfläche herausragend.[1] Die Blattspreite ist eiförmig, rundlich oder nierenförmig, ganzrandig,[2] mit stumpfem bis leicht spitzem Ende[2].[1] Die 1 oder 2 Blattdornen sind transparent und trockenhäutig.[2] Es sind mehr als 5 der Blattadern gekrümmt.[1]
Die Pflanzen sind monözisch und die Blüten radiärsymmetrisch[2] und eingeschlechtig.[1] Die Spathas sind ein- oder zweiklappig.[1] Die männlichen Spathas sind ein- bis sechsblütig und gestielt.[1] Männliche Blüten sind kurz gestielt.[2] Die 3 Kelchblätter sind länglich-elliptisch, stumpf, weiß oder grünlich weiß und bleibend.[2] Die 3 Kronblätter sind breit eiförmig, weiß oder gelblich[1], mit abgerundeter Spitze, häutig und viel länger und breiter als die Kelchblätter.[2] Die Anzahl der Staubblätter beträgt je nach Quelle 5 bis 12[1] oder 9 bis 12[2]. Die Staubbeutel sind dorsal fixiert und besitzen 2 Theken.[2]
Die weiblichen Spathas sind einblütig und sitzend.[1] Die weiblichen Blüten sind lang gestielt und ragen geringfügig aus der Spatha heraus.[2] Kelch- und Kronblätter entsprechen denen der männlichen Blüten.[2] Der Fruchtknoten ist elliptisch.[1] Die 6 Griffel sind frei, flach und kurz zweilappig oder zweispaltig[1].[2]
Es sind zahlreiche Samenanlagen vorhanden.[1] Die Früchte sind elliptisch bis kugelförmig, sechsrippig, unecht sechskammerig, vielsamig, breiig, beerenartig und die Spalten an der Spitze sind unregelmäßig.[2] Die Samen sind ellipsoidisch[1] und ihre Samenschale ist breiig.[2]
Hydrocharis kommt im tropischen[2] Afrika, Asien und Europa[2] vor und ist im temperaten Australien und Nordamerika eingebürgert.[1][3]
Die Gattung Hydrocharis wurde 1753 von Linné erstbeschrieben.[1] Sie besteht aus drei Arten:
Hydrocharis ist eine Pflanzengattung in der Familie der Froschbissgewächse (Hydrocharitaceae).
Йӳçĕ курăк (лат. Hydrocharis) — Йӳçĕ курăк йышшисем çемьине кĕрекен шывра ӳсекен курăк ăрачĕ. Ăрат шутĕнче икĕ тĕс.
Кашни хунавĕ икĕ аялти çулçăпа пуçланать, ун хыççăн пилĕк таран вăрăм туналлă çаврака çулçă каять. Çулçă кĕтессинчен аякри хунавсем каяççĕ.
Йӳçĕ курăк (лат. Hydrocharis) — Йӳçĕ курăк йышшисем çемьине кĕрекен шывра ӳсекен курăк ăрачĕ. Ăрат шутĕнче икĕ тĕс.
Су бизәге, субуяр (лат. Hydrocharis L., 1753[1][2]) — су бизәклеләр гаиләлегенә караган үсемлекләр ыруы.
Hydrocharis is a genus of aquatic plants in the family Hydrocharitaceae described as a genus by Carl Linnaeus in 1753.[1][2] It is widespread across much of Europe and Asia, plus a few scattered locations in Africa.[3][4][5] It is also reportedly naturalized in parts of North America.[6][7][8]
The best known species is Hydrocharis morsus-ranae, commonly called common frogbit or European frog's-bit, and occasionally water-poppy. The name "American frogbit" refers to another aquatic plant, Limnobium spongia.
Three species are recognised:
Hydrocharis is a genus of aquatic plants in the family Hydrocharitaceae described as a genus by Carl Linnaeus in 1753. It is widespread across much of Europe and Asia, plus a few scattered locations in Africa. It is also reportedly naturalized in parts of North America.
The best known species is Hydrocharis morsus-ranae, commonly called common frogbit or European frog's-bit, and occasionally water-poppy. The name "American frogbit" refers to another aquatic plant, Limnobium spongia.
Three species are recognised:
Hydrocharis chevalieri (De Wild.) Dandy – Benin, Cameroon, Gabon, Central African Republic, Republic of the Congo, Democratic Republic of the Congo Hydrocharis dubia (Blume) Backer – Primorsky Krai, China, Japan, Korea, Indian subcontinent, SE Asia, New Guinea Hydrocharis morsus-ranae L. – Europe, Siberia, North Africa, Turkey, Caucasus, KazakhstanHydrocharis es un género de plantas acuáticas de la familia Hydrocharitaceae. Es originario del Viejo Mundo.[1] Comprende 16 especies descritas y de estas, solo 3 aceptadas.[2]
Plantas monoica, de libre flotación o enraizamiento en aguas poco profundas, hierbas perennes, con tallos cortos estoloníferos. Hojas pecioladas, en roseta basal, ovado-suborbiculares, cordadas-reniforme en la base, el ápice obtuso o subagudo, todo; estípulas 1 o 2, transparente, escariosa. Flores unisexuales, actinomorfas, las masculinas 1-4, las femeninas solitarias. Pedunculada la espata masculina, con segmentos membranosas lanceolados. Las flores masculinas: poco pediceladas; sépalos 3, oblongo-elípticas, obtusas, de color blanco o blanco verdoso, persistente; pétalos 3, amplia obovadas, blanco, ápice redondeado, mucho más amplio y más largo que los sépalos, membranosos. Las flores femeninas: largo pediceladas, que sobresale de la espata; sépalos y pétalos como en el masculino; elíptica ovario; 6 estilos, libre, planas, poco 2-lobuladas. La fruta eleíptica a globosa, 6 acanalada, falsamente 6 recámara,-muchas sin semillas, pulposa y redondeada. Semillas elipsoide con testa pulposa.[3]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 1036. 1753.[3] La especie tipo es: Hydrocharis morsus-ranae L.
A continuación se brinda un listado de las especies del género Hydrocharis aceptadas hasta septiembre de 2014, ordenadas alfabéticamente. Para cada una se indica el nombre binomial seguido del autor. abreviado según las convenciones y usos.
Hydrocharis es un género de plantas acuáticas de la familia Hydrocharitaceae. Es originario del Viejo Mundo. Comprende 16 especies descritas y de estas, solo 3 aceptadas.
Kilbukas (Hydrocharis) on veetaimede perekond kilbukaliste sugukonnast.
Eestis on levinud konnakilbukas.
Kilpukat (Hydrocharis) on kilpukkakasvien heimoon kuuluva kolmilajinen kasvisuku ja heimonsa tyyppisuku.[1]
Kilpukat (Hydrocharis) on kilpukkakasvien heimoon kuuluva kolmilajinen kasvisuku ja heimonsa tyyppisuku.
Hydrocharis est un genre de plantes aquatiques de la famille des Hydrocharitaceae.
Petite plante flottant dans les eaux calmes, généralement au bord des cours d'eau. Totalement glabre. Le long des stolons se développent des touffes de feuilles. Les racines, flottant entre deux eaux ou légèrement enfouies dans un substrat meuble, sont pourvues de longs poils. Les feuilles sont réniformes ou cordiformes. Elles sont de couleur vert clair à bronze. Leur pétiole est très long. Ce sont des feuilles entières évoquant de petits nénuphars. Les fleurs sont unisexuées, à trois pétales blancs avec une petite tache jaune à la base. Les fleurs mâles, à 12 étamines, peuvent être seules ou regroupées jusqu'à 4 en petites inflorescences. Les fleurs femelles, à 6 styles ramifiés en 2, sont solitaires.
Le nom générique Hydrocharis dérive du grec « hydôr » (eau) et « charis » (grâce) : ornement des eaux[1].
L'espèce la plus répandue est Hydrocharis morsus-ranae (Hydrocharis des grenouilles) ou grenouillette ou morène. Elle est protégée par l’arrêté ministériel du 4 décembre 1990 pour la région Rhône-Alpes.
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (15 oct. 2012)[2] :
Hydrocharis est un genre de plantes aquatiques de la famille des Hydrocharitaceae.
Žabogriz (lat. Hydrocharis), maleni biljni rod od tri priznate vrste iz reda žabočunolike i porodice žabogrizovki, koji je i u lat. i hrv. jeziku dobio ime po žabogrizu.
Ime dolazi po najvažnijoj vrsti Hydrocharis morsus-ranae koju je opisao Linnaeus, ˝morsus-ranae˝ iz lat. morsus = ujed, ugriz i gr. rana = žaba. Vjerojatno po tome što se mislilo da žabe jedu plutajuće listove ove biljke.
Rod je raširen po gotovcpo cijeloj Europi, i djelovima Azije (Sibir, Uzbekistan, Iran, Turska), djelovima Afrike (Alžir, Maroko). Rastu po močvarama i barama. Korijen se rijetko kad dobro ukorijeni u muljevito dno, a cvjetovi su joj bijele boje i traju svega jedan dan.
Biljka je dvodomna (muški i ženski cvjetovi), a razmnožava se i turionima.
Žabogriz (lat. Hydrocharis), maleni biljni rod od tri priznate vrste iz reda žabočunolike i porodice žabogrizovki, koji je i u lat. i hrv. jeziku dobio ime po žabogrizu.
Ime dolazi po najvažnijoj vrsti Hydrocharis morsus-ranae koju je opisao Linnaeus, ˝morsus-ranae˝ iz lat. morsus = ujed, ugriz i gr. rana = žaba. Vjerojatno po tome što se mislilo da žabe jedu plutajuće listove ove biljke.
Rod je raširen po gotovcpo cijeloj Europi, i djelovima Azije (Sibir, Uzbekistan, Iran, Turska), djelovima Afrike (Alžir, Maroko). Rastu po močvarama i barama. Korijen se rijetko kad dobro ukorijeni u muljevito dno, a cvjetovi su joj bijele boje i traju svega jedan dan.
Biljka je dvodomna (muški i ženski cvjetovi), a razmnožava se i turionima.
Wódnjanka[1] (Hydrocharis) je ród ze swójby wódnjankowych rostlinow (Hydrocharitaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Wódnjanka (Hydrocharis) je ród ze swójby wódnjankowych rostlinow (Hydrocharitaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
wšědna wódnjanka (Hydrocharis morsus-ranae)Hydrocharis L., 1753 è un genere di piante acquatiche della famiglia Hydrocharitaceae.[1]
Hydrocharis è l'unico genere della sottofamiglia Hydrocharitoideae Eaton.[2]
Comprende le seguenti specie:[1]
Hydrocharis L., 1753 è un genere di piante acquatiche della famiglia Hydrocharitaceae.
Vandenplūkis (lot. Hydrocharis) – vandenplūkiečių (Hydrocharitales) eilės vandenplūkinių (Hydrocharitaceae) šeimos augalų gentis.
Genties pavadinimas iš graikų kalbos hydor – vanduo ir charis – džiaugsmas, papuošalas. Augalas 15-30 cm aukščio, plūduriuojantis vandens paviršiuje.
Vienintelė Lietuvoje auganti vandens augalų rūšis:
Froskebitt er en gruppe planter i froskebittfamilien. De lever i ferskvann. Det vitenskapelige navnet Hydrocharis kommer fra gresk hydor, «vann» og charis, «behag», noe som refererer til plantens habitat.
Den mest kjente arten er froskebitt (Hydrocharis morsus-ranae).
Froskebitt er en gruppe planter i froskebittfamilien. De lever i ferskvann. Det vitenskapelige navnet Hydrocharis kommer fra gresk hydor, «vann» og charis, «behag», noe som refererer til plantens habitat.
Den mest kjente arten er froskebitt (Hydrocharis morsus-ranae).
Żabiściek (Hydrocharis L.) – rodzaj roślin z rodziny żabiściekowatych (Hydrocharitaceae). Gatunkiem typowym i zarazem jedynym przedstawicielem rodzaju we florze Polski jest żabiściek pływający Hydrocharis morsus-ranae L.[2] W sumie do rodzaju należą trzy gatunki spotykane na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Ameryki Południowej i Antarktydy[3].
Jeden z dwóch rodzajów (taksonem siostrzanym jest Limnobium) z podrodziny Hydrocharitoideae w obrębie rodziny żabiściekowatych (Hydrocharitaceae)[1].
Żabiściek (Hydrocharis L.) – rodzaj roślin z rodziny żabiściekowatych (Hydrocharitaceae). Gatunkiem typowym i zarazem jedynym przedstawicielem rodzaju we florze Polski jest żabiściek pływający Hydrocharis morsus-ranae L. W sumie do rodzaju należą trzy gatunki spotykane na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Ameryki Południowej i Antarktydy.
Hydrocharis é um género botânico pertencente à família hydrocharitaceae.
Hydrocharis é um género botânico pertencente à família hydrocharitaceae.
Hydrocharis là một chi thực vật có hoa trong họ Hydrocharitaceae.[1]
Hydrocharis là một chi thực vật có hoa trong họ Hydrocharitaceae.
Hydrocharis L., 1753
ВидыВодокра́с, Лягу́шечник (лат. Hydrocháris) — род водных растений семейства Водокрасовые.
Каждый побег начинается двумя короткими низовыми листьями, за которыми следуют до 5 длинночерешковых листьев с округлыми пластинками, при основании сердцевидными (как у кувшинки и нимфеи или водяной лилии, но в несколько раз меньше); из углов листьев выходят боковые плетеобразные побеги, развивающие на концах новые листья и придаточные корни. Отгнивши или оторвавшись от первоначального растения, такой побег становится самостоятельным; таким образом, водокрасы размножаются двояко.
Цветы двудомные — на одних растениях тычиночные (мужские), на других плодниковые (женские); выходят на длинных ножках из углов листьев, в начале совсем закрыты 1 или 2 полупрозрачными кроющими листками; мужских цветов 1 или 2, редко больше, на каждой ножке, с 12—15 сросшимися при основании тычинками и 3 белыми лепестками; женских — 2 с 6 неразвитыми тычинками, многогнездным плодиком и тоже 3 лепестками. Плоды не раскрываются.
У водокраса образуются зимующие почки с питательными веществами, длинные и плотные, опускающиеся осенью на дно и всплывающие весной. Длинные придаточные корни водокраса покрыты тонкими волосками, внутри которых совершается вращательное движение протоплазмы.
По информации базы данных The Plant List, род включает 3 вида[2]:
Водокра́с, Лягу́шечник (лат. Hydrocháris) — род водных растений семейства Водокрасовые.