Pamlokovití (Hynobiidae) je primitivní čeleď ocasatých obojživelníků, kterou popsal Edward Drinker Cope roku 1859. Čeleď zahrnuje dvě podčeledi, a to Hynobiinae a Onychodactylinae. Zástupci této skupiny se vyskytují pouze v Asii, kterou osídlili od Uralu až po Japonsko, jeden druh navykl životu na evropské straně Ruska. Jako jediná čeleď ocasatých osídlila Asii endemicky.
Pamlokovití jsou vesměs malí obojživelníci s hladkou kůží, obyčejně měří pod 100 mm. Největším zástupcem čeledi je 25centimetrový pamlok džungarský (Ranodon sibiricus). Tělo je sice malé, ale silně stavěné. Vybaveno je čtyřmi krátkými končetinami (pamlok Onychodactylus je však má dlouhé) a na každém chodidle vyrůstá čtyři až pět prstů. Některé druhy, jako je pamlok šihi (Liua shihi) mají potom speciálně adaptovaná chodidla, pomocí kterých mohou zdolávat i kluzký terén. Dospělci vlastní oční víčka. Pamlokovitým se dobře vyvinuly plíce a v dospělém stádiu postrádají žaberní šterbiny.
O chování čeledi se mnoho neví. Pamlokovití žijí na zemi nebo ve vodě, nejčastěji však uvykli životu na souši s rozmnožováním ve vodním prostředí. Způsoby rozmnožování se odlišují podle jednotlivých druhů, obyčejně samička naklade na vegetaci či kameny 35 až 70 vajíček a samec je následně oplodní, u pamloka džungarského však samička klade snůšku na samcem připravený spermatofor. Z vajíček se líhnou larvy vybavené vnějšími žábrami i žaberními štěrbinami, z nichž se po čase vyvinou dospělci.
Systematika dle AmphibiaWeb.
Obrázky, zvuky či videa k tématu pamlokovití ve Wikimedia Commons
Pamlokovití (Hynobiidae) je primitivní čeleď ocasatých obojživelníků, kterou popsal Edward Drinker Cope roku 1859. Čeleď zahrnuje dvě podčeledi, a to Hynobiinae a Onychodactylinae. Zástupci této skupiny se vyskytují pouze v Asii, kterou osídlili od Uralu až po Japonsko, jeden druh navykl životu na evropské straně Ruska. Jako jediná čeleď ocasatých osídlila Asii endemicky.
Pamlokovití jsou vesměs malí obojživelníci s hladkou kůží, obyčejně měří pod 100 mm. Největším zástupcem čeledi je 25centimetrový pamlok džungarský (Ranodon sibiricus). Tělo je sice malé, ale silně stavěné. Vybaveno je čtyřmi krátkými končetinami (pamlok Onychodactylus je však má dlouhé) a na každém chodidle vyrůstá čtyři až pět prstů. Některé druhy, jako je pamlok šihi (Liua shihi) mají potom speciálně adaptovaná chodidla, pomocí kterých mohou zdolávat i kluzký terén. Dospělci vlastní oční víčka. Pamlokovitým se dobře vyvinuly plíce a v dospělém stádiu postrádají žaberní šterbiny.
O chování čeledi se mnoho neví. Pamlokovití žijí na zemi nebo ve vodě, nejčastěji však uvykli životu na souši s rozmnožováním ve vodním prostředí. Způsoby rozmnožování se odlišují podle jednotlivých druhů, obyčejně samička naklade na vegetaci či kameny 35 až 70 vajíček a samec je následně oplodní, u pamloka džungarského však samička klade snůšku na samcem připravený spermatofor. Z vajíček se líhnou larvy vybavené vnějšími žábrami i žaberními štěrbinami, z nichž se po čase vyvinou dospělci.
