Rak pruhovaný nebo též rak americký (Faxonius limosus, Orconectes limosus či Cambarus affinis) je druh raka z čeledi Cambaridae. Jedná se o původně severoamerický druh žijící na východním pobřeží od státu Maine až po stát Virginie. Byl však uměle vysazen i v Evropě.[2]
Zbarvení těla raka pruhovaného může přecházet od tmavě hnědé po olivově zelenou, s výraznými hnědočervenými příčnými pruhy na článcích abdomenu. Spodní část těla je zbarvena světle žlutě. Hlavohruď je poměrně hladká, ale s nápadnými ostrými trny na bocích hlavového štítu. Na hlavohrudi u báze čelního hrotu neboli rypce či rostra a posteriorně za okem se nachází jeden pár dlouhých postorbitálních lišt. Rostrum je poměrně dlouhé, ostré a na bázi jeho zúžení se nachází dva ostré trny. Klepeta jsou v porovnání s ostatními druhy vyskytujícími se na území ČR výrazně menší, na svrchní straně pokrytá malými jamkami, na dotek hladká a lehce obrvená. Klepeta jsou zbarvena shora obvykle stejně jako tělo a zespoda světle žlutě. Hroty klepet jsou zbarveny oranžově a jsou ohraničeny tmavým proužkem. Samci mají gonopody a u báze třetího páru kráčivých končetin (pereiopody) se nacházejí žluté až oranžové tupé háčky, kterými si samec v reprodukce schopné formě přidržuje samici při páření. Rak pruhovaný dorůstá maximálně 10 – 12 cm, ale obvyklá velikost dospělců je kolem 5 – 6 cm. Je to krátkověký druh, dožívající se v průměru 2 – 3 let a maximálně 5 let.
Jeho domovinou je východní pobřeží USA. Do Evropy byl introdukován koncem 19. století a v současnosti se vyskytuje nejméně ve 20 evropských státech. Do České republiky se dostal pravděpodobně přirozenou migrací proti proudu Labe. Ve vodách dnešní ČR byl poprvé formálně doložen až v roce 1988 v Labi u Ústí nad Labem, ale zřejmě se vyskytoval už v 60. letech 20. století. Jeho výskyt je především vázán na řeky Labe a Vltavu a jejich přítoky (např. Ohři, Jizeru, Cidlinu, Metuji, Otavu, Berounku, Lužnici, Sázavu). V tekoucích vodách byly zjištěny i izolované populace raka pruhovaného od řek Labe a Vltavy a izolované populace ve stojatých vodách (především zatopené lomy a pískovny, údolní nádrže). Ty jsou výsledkem neuváženého lidského rozšiřování tohoto druhu raka na nové lokality. Mimo povodí Labe je dnes rak pruhovaný hlášen v ČR ještě na Osoblažsku v povodí Odry. Raci pruhovaní byli nalezeni také v mnoha menších tocích, obvykle však pouze v blízkosti ústí do některé z výše uvedených větších řek.
Rak pruhovaný je dobře přizpůsobený životu v tekoucích i stojatých vodách. Dává přednost spíše měkkým dnům s vrstvou sedimentu, do kterého se dokáže zahrabávat. Obývá ale i menší říčky a potoky s tvrdším dnem. Snáší i silné znečištění vody a není náročný na její kvalitu. Všeobecně se jedná o vysoce odolný druh. V porovnání s našimi původními druhy raků vykazuje vyšší toleranci ke snížené koncentraci kyslíku ve vodě a k eutrofním a znečištěným vodám. Lépe se vyrovnává s výraznými změnami prostředí. Teplotní tolerance raka pruhovaného se uvádí vyšší než u raka říčního a raka kamenáče.
Rak pruhovaný je nebezpečný nepůvodní druh raka. Může mít značný vliv na ostatní vodní organismy a habitat. Je vysoce nebezpečný pro původní druhy raků. Je odolný vůči račímu moru a je schopný jej přenášet.
Rak pruhovaný má vysokou schopnost kolonizovat nové lokality a velmi rychle se dál šířit. Vysokým rizikem je rovněž šíření tohoto druhu neinformovanou veřejností na nové lokality. Rak pruhovaný má vysokou plodnost, malou vnitrodruhovou agresivitu a velmi rychlý životní cyklus. To ho zvýhodňuje při jeho invazním šíření. Je nutné neustále sledovat jeho výskyt a snažit se zabezpečit omezení jeho dalšího rozšiřování. Většina populací raka pruhovaného v ČR je totiž infikována patogenem račího moru[3]. I neinfikovaní raci pruhovaní ale mohou značně konkurovat původním druhům, protože se jejich mláďata líhnou dříve a je schopný tvořit velice husté populace. Manipulace s rakem pruhovaným nebo jeho případné rozšiřování je v rozporu se zákony č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny a s vodním zákonem, a jako takové může být pokutováno.
Rak pruhovaný nebo též rak americký (Faxonius limosus, Orconectes limosus či Cambarus affinis) je druh raka z čeledi Cambaridae. Jedná se o původně severoamerický druh žijící na východním pobřeží od státu Maine až po stát Virginie. Byl však uměle vysazen i v Evropě.
Éstatut d' consérvacion UICN
LC : Préotchupacion mineure
Vir el biolodjie dseur Wikipédia :
L'Ékérciche amérikène (Orconectes limosus) ch'est ène ékérciche originaire deul cote est des Étots-Unis. Ch' crustacé-lo il o té introduit in Urope vers 1880.
L'Ékérciche amérikène (Orconectes limosus) ch'est ène ékérciche originaire deul cote est des Étots-Unis. Ch' crustacé-lo il o té introduit in Urope vers 1880.
Loïens intarnètes Guide d'identification des écrevisses en France métropolitaine, fédéraion d' pèkhe éd Lorraine Clé d'idintificacion des ékérciche Notes C. Souty Grosset, D.-M. Holdich, P.-Y. Noël, J.-D. Reynolds, P. Haffner Atlas of Crayfish in Europe (Atlas des écrevisses d’Europe) Ed Biotope, 31 d'eut 2006, 180 paches (2006)Ogapõskne vähk (Orconectes limosus) on väike koorikloom, kes kuulub kümnejalaliste seltsi ja idajõevähklaste (Cambaridae) sugukonda. Ogapõsksed vähid on omnivoorid. Mitmekesise toidu tarbimine sõltub energiavajadusest ja toidu kättesaadavusest.
Ogapõskseid vähke ohustab veekogude reostus, elupaikade häving ja konkurents teiste liikidega. Samas taluvad nad väga erinevat vee kvaliteeti ja madalaid temperatuure. Ogapõskne vähk on esimesi võõrliike, mis toodi Põhja-Ameerikast Euroopasse 1890. aastatel. Tänapäeval on ogapõskne vähk levinud ka Eestis. 2017. aasta oktoobris katsepüügi käigus leiti Pärnu jõe suudmelt mitmeid isendeid.
Ogapõsksed vähid on väikesekasvulised (enamasti 11 cm pikkused). Neile on iseloomulikud okkalised põsed, teravate otstega oranžid sõrad ja vöödiline tagakeha. Keha koosneb 19 kokkukasvanud lülist. Pea- ja rinnalülid on ühinenud pearindmikuks, mida katab ühine seljakilp. Lüliline tagakeha ehk lakk on painduv ja lõpeb sabauimega. Isaseid ja emaseid vähke saab eristada sugujalgade järgi. Isastel asuvad sugujalad kõhupoolel, laka ja seljakilbi liitumiskohal. Emastel sugujalgu pole. Isastel on sõrad suuremad, emastel lakk pikem, lamedam ja laiem. Sageli on nad oma elupaiga setete tõttu määrdunud tumedaks. Kui elukoht asub liivasel põhjal, siis on ogapõskse vähi värvus heledam. Samas võib olla värvus ka pärilik või mõjutab seda toitumine.[2]
Ogapõskse vähi algne leviala on Põhja-Ameerika idaranniku USA osariikides ja Kanadas. Nad on esimesi vähi võõrliike, keda viidi Põhja-Ameerikast Euroopasse 1890. aastatel, et korvata vähikatkust laastatud vähivarusid Saksamaal. Tänapäevaks on ogapõsksed vähid levinud Inglismaal, Valgevenes, Kesk- ja Ida-Euroopas, samuti Lätis, Leedus ja Eestis. Eestis avastati 2017. aasta oktoobris katsepüügi käigus 10 isendit Pärnu jõe suudmelt.[2][3]
Ogapõsksed vähid on väga leplikud oma elukeskkonna tingimuste suhtes ning neid võib leida väga erineva kvaliteediga veest. Vee kvaliteet Nottinghami linna piirkonna veekogudes on veeselgrootute jaoks väga hea, seal elab 28 perekonda ja 38 liiki alates 1999. aastast.[3][viide?] Veekogud on rohketoitelised just suvekuudel. Ogapõskne vähk ei ole populaarne toidulaual, sest rahvas märkas, et ta võib elada rohketoitelistes või saastunud vetes. Austrias on märgatud ogapõskseid vähe tegutsemas õlistes ja mudastes veekogudes, milles oli rohkelt veeloomastiku jäänuseid. See näitas, et ogapõsksed vähid võivad tegutseda saastunud veekogudes.
Ogapõsksed vähid võivad taluda väga kuivasid tingimusi mitmeid nädalaid ja on võimelised liikuma maapinnal isegi talvel. Madal temperatuur ei takista nende aktiivsust ka paaritumisel.
Kui püünis või kivi vähi kohalt üles tõsta, siis tavaliselt on vähk end selle külge kinnitanud või liigub väga kiiresti põhjasetete või järgmise kivi alla. See tähendab, et nad on aktiivsed päevasel ajal. Vähkide päevast aktiivsust on uuritud nende jälgimisega. Ei ole teada, kas ogapõsksed vähid on aktiivsed öösel, kuigi eeldatakse, et on, sest teised vähipopulatsioonid tegutsevad ka öösel.
Vähkide individuaalsel vaatlemisel tõstetakse nad veest üles, mille peale tõmbuvad nad kägarasse ja panevad sõrad risti. Arvatakse, et see on agressiivne hoiak, kuid tegelikult mitte.
Ogapõsksete vähkide paaritumise aeg on sügisel, kui veetemperatuur on nende jaoks piisavalt soe (üldjuhul 10 kraadi). Selline pulmaaeg kestab kokku umbes kolm nädalat, kuid see oleneb paaritumise ajast ja vee temperatuurist. Marjade arv on väga varieeruv, enamasti sõltub see emasvähi suurusest ja vanusest. Esimest korda munevatel vähkidel on mari peenem ja koguseliselt väiksem kui vanematel vähkidel. Tavaliselt jääb marjaterade arv vahemikku 150–350. Marjaterad kinnituvad lima abil saba alapoolel paiknevatele jalakestele kuni küpsemiseni. Vastsed kooruvad olenevalt vee temperatuurist juuni lõpul või juuli algul. Pärast poegade lahkumist hakkab emasvähk rohkelt toitu otsima. Piisava toidu olemasolul võib emasvähk taas pulmi pidada samal sügisel. Vastasel korral jääb üks aasta sigimises vahele.[2]
Üldjoontes on ogapõsksed vähid omnivoorsed loomad. Mitmekesine toidutarbimine võib sõltuda toidu kättesaadavusest või vähi energiavajadusest. Vähkide seedetrakti sisu jaguneb nelja ossa: loomne, taimne ja detriitne toit, ning muu, mis sisaldab abiootilisi komponente.[4]
Esimese eluetapi eel otsitakse rohkem loomset toitu: vesikirbulisi, putukavastseid, vesilestalisi jms. Pärast kestamist saavad noortest vähkidest taas põhiliselt taimtoidulised: kuni suve lõpuni söövad nad sammalt, pehmeid taimelehti ja nende poolkõdunenud osi, rohevetikaid, seenehüüfe ja vähesel määral ka väikseid loomi. Põhiline toit on neil taimset päritolu, sellele järgneb detriit ja loomne toit. Taimsest toidust eelistab ogapõskne vähk värskelt tärkavat või peenelt harunenud taimi.[4] Eksperimentaalsetes tingimustes kasvavad ogapõsksed vähid, kes toituvad vaid väikestest veeloomadest, kiiremini ja on toiduotsingul aktiivsemad kui need, kes toituvad vaid detriitsest toidust.[4]
Nii nagu teisigi vähke, ohustab ka ogapõskset vähki reostus, vähikatk, elupaikade häving ja võõrliikide sissetung. Kõige enam mõjutab neid suurte settekogustega ning huumus- ja parkainerikas veereostus. Lisaks hävivad ogapõsksed vähid võõrliikide sissetoomise ja laia leviku tõttu. Tänapäeval on järjest enam hakatud tähelepanu pöörama vähipopulatsioonide taastamisele ning tegeletakse ka vähikasvatusega.[2]
Ogapõskne vähk (Orconectes limosus) on väike koorikloom, kes kuulub kümnejalaliste seltsi ja idajõevähklaste (Cambaridae) sugukonda. Ogapõsksed vähid on omnivoorid. Mitmekesise toidu tarbimine sõltub energiavajadusest ja toidu kättesaadavusest.
Ogapõskseid vähke ohustab veekogude reostus, elupaikade häving ja konkurents teiste liikidega. Samas taluvad nad väga erinevat vee kvaliteeti ja madalaid temperatuure. Ogapõskne vähk on esimesi võõrliike, mis toodi Põhja-Ameerikast Euroopasse 1890. aastatel. Tänapäeval on ogapõskne vähk levinud ka Eestis. 2017. aasta oktoobris katsepüügi käigus leiti Pärnu jõe suudmelt mitmeid isendeid.
Amerikankääpiörapu[2] (Faxonius limosus tai Orconectes limosus) on Pohjois-Amerikan itäosista kotoisin oleva rapulaji, joka esiintyy yleisesti vieraslajina Keski- ja Itä-Euroopan sisävesissä.
Tämän ravun alkuperäinen levinneisyys on Pohjois-Amerikan itäosissa ja kattaa Yhdysvaltojen rannikko-osavaltiot Virginiasta pohjoiseen ja Kanadassa Quebeciin.[1] Se elää lähinnä 10-100 metrin levyisissä kirkasvetisissä joissa, joskus järvissä.[1]
Laji tuotiin Saksaan vuonna 1890 ja sitä siirrettiin pian Ranskaan ja Puolaan. Sillä oli tarkoitus korvata rapuruton takia taantuvaa alkuperäistä jokirapua, mutta se ei osoittautunut taloudellisesti arvokkaaksi. Kuten toinen tulokaslaji täplärapu (O. limosus) osoittautui rapuruton kantajaksi. Toisaalta laji on pienikokoinen, yleensä alle 10 senttiä, ja harvoin kasvaa myyntikokoiseksi. Pääasiallisesti sitä käytetään syöttinä.[3] Nykyisin sen levinneisyys kattaa suuren osan Keski- ja Itä-Eurooppaa; hiljattain se on mm. levinnyt Britanniassa ja Valko-Venäjällä, muttei vielä Pohjoismaissa.
Amerikankääpiörapu (Faxonius limosus tai Orconectes limosus) on Pohjois-Amerikan itäosista kotoisin oleva rapulaji, joka esiintyy yleisesti vieraslajina Keski- ja Itä-Euroopan sisävesissä.
Rainuotasis vėžys (lot. Orconectes limosus) – vėžiagyvių (Crustacea) klasės gyvūnas, priklausantis dešimtkojų vėžių (Decapoda) būriui.
Lietuvoje ir dalyje Europos tai invazinė, naikintina rūšis, kadangi jų natūralus paplitimo arealas yra Šiaurės Amerikos žemyno rytų pakrantė. Mažesni ir prastesnių skoninių savybių nei vietinės plačiažnyplių ir siauražnyplių vėžių rūšys, išstumia vietines rūšis.
Pakantesni užterštam vandeniui, aktyvūs visą parą, perneša vėžių marą, tačiau patys neserga.
Rainuotuosius ir dėmėtuosius (žymėtuosius) vėžius Lietuvoje galima gaudyti visus metus neribotais kiekiais.
Šis straipsnis apie zoologiją yra nebaigtas. Jūs galite prisidėti prie Vikipedijos papildydami šį straipsnį. De gevlekte rivierkreeft (Orconectes limosus) is een kreeft uit de Verenigde Staten die leeft in zoet water. Vaak wordt de soort aangeduid met Amerikaanse rivierkreeft of bruine rivierkreeft. De naam Amerikaanse rivierkreeft is ook in gebruik voor enkele andere soorten kreeften uit het zoete water van Noord-Amerika.
Volwassen dieren zijn donkerbruin. Kenmerkend zijn de strepen of banden die dwars over het achterlijf lopen. De grootte van een volwassen dier is minimaal 10 cm en maximaal 15 cm.
Als exoot komt de gevlekte rivierkreeft voor in Europa.
Het dier kan drager zijn van de kreeftenpest. Zelf wordt het dier hier niet ziek van. Door co-evolutie zijn de schimmel die kreeftenpest veroorzaakt en de zoetwaterkreeften uit Noord-Amerika aan elkaar aangepast: de zoetwaterkreeften uit Noord-Amerika zijn resistenter geworden, de schimmel is agressiever geworden.
Met de invoer van gevlekte en andere Noord-Amerikaanse rivierkreeften is kreeftenpest in Europa ingevoerd. De inheemse soort kreeft, de Europese rivierkreeft is hier niet tegen bestand en is daarom in grote delen van Europa uitgestorven. Mede hierdoor heeft de gevlekte rivierkreeft zich snel kunnen uitbreiden. In de Benelux is deze soort erg algemeen; in Vlaanderen is ze zelfs de algemeenst voorkomende rivierkreeft (Boets et al. 2012).
paring
detail rechterschaar
gekookt
De gevlekte rivierkreeft (Orconectes limosus) is een kreeft uit de Verenigde Staten die leeft in zoet water. Vaak wordt de soort aangeduid met Amerikaanse rivierkreeft of bruine rivierkreeft. De naam Amerikaanse rivierkreeft is ook in gebruik voor enkele andere soorten kreeften uit het zoete water van Noord-Amerika.
Orconectes limosus er en art av ferskvannskreps innenfor slekten Orconectes (familie Cambaridae, orden Reptantia) som inngår i den store gruppen av såkalte tifotkreps. Dette er ferskvannskreps som på engelsk oftest kalles «crayfish».
Orconectes limosus er en av de om lag 85 artene i slekten, og lever i elver og innsjøer øst i USA, og er introdusert i [Frankrike]].
En moderne oppdatering av systematikken til artene i slekten gis her med basis i WoRMS-databasens systematikk fra 2013[1], og med basis i Fetzner et al (2005): [2]
Orconectes limosus er en art av ferskvannskreps innenfor slekten Orconectes (familie Cambaridae, orden Reptantia) som inngår i den store gruppen av såkalte tifotkreps. Dette er ferskvannskreps som på engelsk oftest kalles «crayfish».
Orconectes limosus er en av de om lag 85 artene i slekten, og lever i elver og innsjøer øst i USA, og er introdusert i [Frankrike]].
Rak pręgowaty, rak pręgowany, rak amerykański (Orconectes limosus) – gatunek skorupiaka z rodziny Cambaridae, występujący obecnie w Europie. Jego naturalnym obszarem występowania jest Ameryka Północna. Został sprowadzony przez niemieckiego hodowcę Maxa von dem Borne w 1890 r. Rozpowszechnił się potem na większość obszaru Europy. Powodem introdukcji była jego odporność na dżumę raczą, która powodowała wtedy masowe śnięcie europejskich raków. Nowy gatunek okazał się jednak nieprzydatny gospodarczo, ze względu na małe rozmiary i gorszy smak. Wypiera ze środowiska naturalnego inne raki (szlachetnego i błotnego), ze względu na swoją odporność na niekorzystne warunki środowiska i choroby - jest nosicielem raczej dżumy.
Od pozostałych gatunków różni się przede wszystkim charakterystycznymi czerwonymi pręgami na ogonie, od których pochodzi jego nazwa.
Jest mniejszy od innych raków, zwykle osiąga wielkość 8 cm, maksymalnie 13.
Ze względu na duże zdolności przystosowawcze ocenia się, że może żyć wszędzie. Żyje nawet w wodach pozaklasowych, co oznacza, że nie może być wskaźnikiem czystości wody.
Okres godowy przypada na okres wrzesień-październik. Dojrzałość płciową osiąga w drugim roku życia. Może rozmnażać się płciowo lub przez partenogenezę.
Rak pręgowany jest uważany za gatunek szkodliwy (gatunek inwazyjny). Nie wolno go wprowadzać do zbiorników wodnych, a nawet jeżeli zostanie wyłowiony nie można go wypuścić z powrotem.
Rak pręgowaty, rak pręgowany, rak amerykański (Orconectes limosus) – gatunek skorupiaka z rodziny Cambaridae, występujący obecnie w Europie. Jego naturalnym obszarem występowania jest Ameryka Północna. Został sprowadzony przez niemieckiego hodowcę Maxa von dem Borne w 1890 r. Rozpowszechnił się potem na większość obszaru Europy. Powodem introdukcji była jego odporność na dżumę raczą, która powodowała wtedy masowe śnięcie europejskich raków. Nowy gatunek okazał się jednak nieprzydatny gospodarczo, ze względu na małe rozmiary i gorszy smak. Wypiera ze środowiska naturalnego inne raki (szlachetnego i błotnego), ze względu na swoją odporność na niekorzystne warunki środowiska i choroby - jest nosicielem raczej dżumy.
利莫斯螯蝦（學名Orconectes limosus）是蝲蛄科的一種螯蝦。它們分佈在北美洲東岸，由緬因州至維吉尼亞州詹姆斯河下游，並已引入到歐洲。[2]它們棲息在淤泥的溪，並不像其他螯蝦般棲息在水質清澈的環境。[3]它們帶有小龍蝦瘟疫，在引入到歐洲時帶到並感染當地的螯蝦。[4]
利莫斯螯蝦於1890年被引入到德國，自此擴展至北歐各地，最近亦到了英國。[4]它們也向南擴張至塞爾維亞的多瑙河。[5]
,_Arnhem,_the_Netherlands_-_2.jpg)
