dcsimg
Image of opisthokonts

Eukaryotes

Eukaryota

Description of Dallingeria

provided by BioPedia
Small flagellate with three flagella, one apical and two projecting laterally from the centre of the elongate elliptical body. Nature and identity uncertain. Type species D. drysdali Kent, 1880.
license
cc-by-nc
author
biopedia
provider
BioPedia
original
visit source
partner site
BioPedia

Description of Eukaryota

provided by BioPedia
The eukaryotes are one of the three major domains of cellular life. The eukaryotes are distinct because many cellular functions are sequestered into compartments that are separated from the cytoplasm by fluid lipo-protein membranes. The largest compartment in most cells is the nucleus - from which the group gets it name (karyon is greek for nut). The nucleus contains much of the cellular DNA, usually in multiple histone-rich chromosomes. Eukaryotes are rich in cytoskeletal proteins (e.g. the tubulin that forms microtubules or actin that forms microfilaments) and motility proteins (such as dynein, myosin, spasmin = caltractin = centrin). Cytoskeletal proteins provide shape to cells as well as anhcor and link cell components. Motility proteins help organelles move within the cells, facilitate cell and nuclear division, or move cells. Most eukaryotes contain mitochondria that derived from an ancient symbiosis with a bacterial lineage. Algae and plants contain chloroplasts derived from a symbiosis with a blue green algal lineage. Multicellularity (co-existence of functionally different cells with the same genome) has arisen many times within the estimated 2 billion year history of eukaryotes. The most familiar multicellular forms are the animals, plants and fungi. With almost 2,000,000 described species, eukaryotes are the most diverse of the cellular life forms. About one third of the species are equally distributed among fungi, plants and protists, the remaining two thirds are animals. Link to Eukaryotes in the Tree of Life project.
license
cc-by-nc
author
biopedia
provider
BioPedia
original
visit source
partner site
BioPedia

Description of Paramonas

provided by BioPedia
Kent created this genus for globular taxa described by Fromentel (1874) as having a single flagellum arising from an apical depression. Species: P. globosa (Fromentel 1874) Kent 1880.
license
cc-by-nc
author
biopedia
provider
BioPedia
original
visit source
partner site
BioPedia

Eukarioot ( Afrikaans )

provided by wikipedia AF

Eukariote is lede van die domein Eukaryota: organismes wat organelle binne-in hul selle bevat, soos die selkern, golgi-apparaat, mitochondrion en in plante, chloroplaste. Die domein bevat alle plante, diere, alge, swamme en protiste.

In taksonomie word eukariote beskou as een van die drie biologiese domeine waarin lewe verdeel kan word. Die ander twee domeine, Archaea en Bacteria, word saam "prokariote" genoem.

Kladogram

Die verwantskap tussen die eukariote is steeds 'n onderwerp van navorsing. Hierdie is 'n vereenvoudigde kladogram wat die belangrikste groepe toon:

Lewe

Bacteria




Archaea



Eukariote Bikonta Archaeplastida

Glaucophyta



Rhodophyta



Viridiplantae (plante)



Harosa Heterokonta

Bacillariophyceae (diatome)



Ochrophyta



Oomycota



Alveolata

Ciliophora


Myzozoa

Apicomplexa


Dinozoa

Dinoflagellata



Protalveolata






Rhizaria




Excavata



Unikonta

Amoebozoa



Opisthokonta (diere, swamme)







Eksterne skakels


"Morpho Hierdie artikel omtrent 'n Biologieverwante onderwerp is slegs 'n saadjie. Jy kan Wikipedia help deur dit uit te brei.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia skrywers en redakteurs
original
visit source
partner site
wikipedia AF

Eukarioot: Brief Summary ( Afrikaans )

provided by wikipedia AF

Eukariote is lede van die domein Eukaryota: organismes wat organelle binne-in hul selle bevat, soos die selkern, golgi-apparaat, mitochondrion en in plante, chloroplaste. Die domein bevat alle plante, diere, alge, swamme en protiste.

In taksonomie word eukariote beskou as een van die drie biologiese domeine waarin lewe verdeel kan word. Die ander twee domeine, Archaea en Bacteria, word saam "prokariote" genoem.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia skrywers en redakteurs
original
visit source
partner site
wikipedia AF

Eukaryota ( Asturian )

provided by wikipedia AST

Les célules eucariotes son les que tienen el so material hereditariu fundamental (la información xenética) zarráu nuna doble membrana, la envolvedura nuclear, que rodea'l nucleu celular.

Les célules eucariotes caracterícense por presentar fenómenos de mitosis y meiosis, procesos de división celular que tienen comu finalidá la formación de nuevos individuos y la continuación de la especie.

Dientru del grupu eucariota, faese diferencia entre célules eucariotes animales y célules eucariotes vexetales.

Les eucariotes animales, son les célules que presenten tolos animales, nun puen vivir aislaes y xúntense pa formar texíos. Asina tenemos los diferentes texíos nos animales, texíu nerviosu, texíu óseo, texíu muscular... Caracterícense tamién pola presencia d'orgánulos ya coñecíos comu puen ser retículu endoplasmáticu,peroxisomes, ribosomes, nucleolu y mitocondries. Les célules eucariotes animales enxamás tendrán cloroplastos, dexando estos en posesión delles célules eucariotes vexetales.

Les célules eucariotes animales, presenten fenómenos de divisíon o reproducción asexual, tamién coñecía col nome de Mitosis. Esta división ye una division vexetativa, nos organismos pluricelulares, tien la finalidá de reparar texíos dañaos, o l'aumentu dellos mesmos.

La Meiosis, ye'l procesu de reproducción sexual que ocurre solamente nes célules xerminales, tamién coñecías col nome de gametos. Tres un proceso de diferenciación, y tres varies divisiones, fórmense los gametos, que xuntándose los femeninos y los masculinos, lleven a la formación d'una célula diploide o cigotu.


Les célules vexetales, por otra parte, presenten les mesmes estructures que les célules animales. Nesti casu, la célula vexetal, poseerá cloroplastos, orgánulos fotosintetizadores con pigmentu clorofila que intervendrán nos procesos anabólicos de la célula. Les célules vextales caracterícense tamién por presentar órganulos mui voluminosos, nomaos Vacuoles. Nes vacuoles,almacénense toles sustancies de provechu pala célula, como por exiemplu l'almidón, o los polisacáridos.



"Icono
Esti artículu ye un entamu. Pues ayudar a la Wikipedia n'asturianu ampliándolu.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia AST

Nüvəlilər ( Azerbaijani )

provided by wikipedia AZ
Nüvəlilər
"Endomembrane
Endomembran sistemi və onun komponentləri
Elmi təsnifat Təsnifat: Orqanizmlər
Aləmüstü: Eukariotlar Latınca adı Eucaryota Aləmi Vikinövlərdə mövzu üzrə səhifə var. Bu mövzu üzrə Vikimedia Commonsda səhifə var.
"
Tipik heyvan hüceyrəsinin diaqramı. Qeyd olunmuşlar orqanoidlərdir. 1. Nüvəcik 2. Nüvə 3. Ribosom 4. Vezikula 5. Dənəvər endoplazmatik retikulum 6. Holci aparatı 7. Hüceyrə divarcığı 8. Hamar endoplazmatik retikulum 9. Mitoxondriya 10. Vakuol 11. Hialoplazma 12. Lizosoma 13. Hüceyrə mərkəzi

Eukariotlar və ya Nüvəlilər (lat. Eucaryota yun. εύ- — yaxşı və κάρυον — nüvə) — Hüceyrələrində nüvə olan canlı orqanizmlərin domeni (aləmüstü). BakteriyalarArxeyalardan başqa bütün orqanizmlər nüvəlidir.

İşıq-optiki və elektron mikroskopları vasitəsilə müxtəlif bir və çoxhüceyrəli orqanizmlərin tədqiqi göstərmişdir ki, hüceyrələr öz quruluşlarına görə iki qrupa bölünürlər.

Bir qrup – bakteriyalar və goy-yaşıl yosunlar təşkil edirlər. Bu orqanizmlər nisbətən sadə hüceyrə quruluşuna malik olurlar. Bunları prokariot (nüvəsiz) adlandırırlar, çünki onlarda formalaşmış nüvə (yunanca "karyon"-nüvə) və həm də orqanella və ya orqanoid adlanan bir çox quruluşlar yoxdur. Digər qrupa bütün yerdə qalan orqanizmlər, birhüceyrəli göy-yaşıl yosunlardan və ibtidailərdən başlamış ali çiçəkli bitkilər, məməlilər, o cümlədən insan aiddir. Onların hüceyrələri mürəkkəb olub nüvəli eurokariot adlanır.Bu hüceyrələr nüvəyə və spesifik funksiyaları yerinə yetirən orqanellalara malik olurlar.

Prokariot hüceyrələr tək hüceyrə membranına malik olan xırda və sadə quruluşlu hüceyrələrdir. Onların orta ölçüsü 5 mkm olur. Onlarda, adətən, membran quruluşuna malik orqanellalar yoxdur, məs., mitoxondirilər və endoplazmatik tordakı kimi. Hüceyrə nüvəsinin əvəzinə onun ekvivalenti (nukleoid) olur ki, bu da sıx spiral şəkilində burulmuş yeganə bir DNT molekulundan ibarətdir. Bundan başqa bakteriyalar eukariotların nüvə xarici DNT- lərinə oxşar xırda plazmid formalı DNT-lərdən ibarət ola bilir. Fotosintez qabiliyyətinə malik olan prokariot hüceyrələrdə (göy-yaşıl yosunlar, yaşıl və al-qırmızı bakteriyalar) membranların müxtəlif iri qabarıqları tilakoidlər vardır. Bunlar öz funksiyalarına görə eurokariotların plastidlərinə uyğundurlar. Bu tilakoidlər funksional cəhətdən mitoxondiriləri əvəz edirlər. Prokariotlar yer üzündə maddə enerjinin bioloji çevrilmələrində mühüm rol oynayırlar. Fotosintezedici bakteriyalar günəş enerjisini udaraq onu karbohidratların və hüceyrələrin digər komponentlərinin sintezi üçün istifadə edilir ki, bunlar da öz növbəsində digər orqanizmlər üçün qida kimi istifadə edilir. Bəzi bakteriyalar atmosferdən molekulyar azotu fiksə edərək bioloji faydalı azottərkibli birləşmələr əmələ gətirirlər.

Çox güman ki, prokariotlar bioloji tekamül prosesində eukariotlardan əvvəl əmələ gəlmişlər.

Eukariot hüceyrələr prokariotlara nisbətən daha iri və mürəkkəbdirlər. Eukariot hüceyrələrin orta ölçüsü 13 mkm-ə yaxındır.Onların həcmləri prokariot hüceyrələrin həcmindən 1000-10000 dəfə böyük olur. Hüceyrə daxili membranlarla müxtəlif kompartmentlərə ayrılmışdır. Orqanoidlərin üç növü: hüceyrə nüvəsi, mitoxondriya və plastidlər protoplazmadan iki membrandan ibarət qişa ilə ayrılmışdır.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visit source
partner site
wikipedia AZ

Nüvəlilər: Brief Summary ( Azerbaijani )

provided by wikipedia AZ
" Tipik heyvan hüceyrəsinin diaqramı. Qeyd olunmuşlar orqanoidlərdir. 1. Nüvəcik 2. Nüvə 3. Ribosom 4. Vezikula 5. Dənəvər endoplazmatik retikulum 6. Holci aparatı 7. Hüceyrə divarcığı 8. Hamar endoplazmatik retikulum 9. Mitoxondriya 10. Vakuol 11. Hialoplazma 12. Lizosoma 13. Hüceyrə mərkəzi

Eukariotlar və ya Nüvəlilər (lat. Eucaryota yun. εύ- — yaxşı və κάρυον — nüvə) — Hüceyrələrində nüvə olan canlı orqanizmlərin domeni (aləmüstü). BakteriyalarArxeyalardan başqa bütün orqanizmlər nüvəlidir.

İşıq-optiki və elektron mikroskopları vasitəsilə müxtəlif bir və çoxhüceyrəli orqanizmlərin tədqiqi göstərmişdir ki, hüceyrələr öz quruluşlarına görə iki qrupa bölünürlər.

Bir qrup – bakteriyalar və goy-yaşıl yosunlar təşkil edirlər. Bu orqanizmlər nisbətən sadə hüceyrə quruluşuna malik olurlar. Bunları prokariot (nüvəsiz) adlandırırlar, çünki onlarda formalaşmış nüvə (yunanca "karyon"-nüvə) və həm də orqanella və ya orqanoid adlanan bir çox quruluşlar yoxdur. Digər qrupa bütün yerdə qalan orqanizmlər, birhüceyrəli göy-yaşıl yosunlardan və ibtidailərdən başlamış ali çiçəkli bitkilər, məməlilər, o cümlədən insan aiddir. Onların hüceyrələri mürəkkəb olub nüvəli eurokariot adlanır.Bu hüceyrələr nüvəyə və spesifik funksiyaları yerinə yetirən orqanellalara malik olurlar.

Prokariot hüceyrələr tək hüceyrə membranına malik olan xırda və sadə quruluşlu hüceyrələrdir. Onların orta ölçüsü 5 mkm olur. Onlarda, adətən, membran quruluşuna malik orqanellalar yoxdur, məs., mitoxondirilər və endoplazmatik tordakı kimi. Hüceyrə nüvəsinin əvəzinə onun ekvivalenti (nukleoid) olur ki, bu da sıx spiral şəkilində burulmuş yeganə bir DNT molekulundan ibarətdir. Bundan başqa bakteriyalar eukariotların nüvə xarici DNT- lərinə oxşar xırda plazmid formalı DNT-lərdən ibarət ola bilir. Fotosintez qabiliyyətinə malik olan prokariot hüceyrələrdə (göy-yaşıl yosunlar, yaşıl və al-qırmızı bakteriyalar) membranların müxtəlif iri qabarıqları tilakoidlər vardır. Bunlar öz funksiyalarına görə eurokariotların plastidlərinə uyğundurlar. Bu tilakoidlər funksional cəhətdən mitoxondiriləri əvəz edirlər. Prokariotlar yer üzündə maddə enerjinin bioloji çevrilmələrində mühüm rol oynayırlar. Fotosintezedici bakteriyalar günəş enerjisini udaraq onu karbohidratların və hüceyrələrin digər komponentlərinin sintezi üçün istifadə edilir ki, bunlar da öz növbəsində digər orqanizmlər üçün qida kimi istifadə edilir. Bəzi bakteriyalar atmosferdən molekulyar azotu fiksə edərək bioloji faydalı azottərkibli birləşmələr əmələ gətirirlər.

Çox güman ki, prokariotlar bioloji tekamül prosesində eukariotlardan əvvəl əmələ gəlmişlər.

Eukariot hüceyrələr prokariotlara nisbətən daha iri və mürəkkəbdirlər. Eukariot hüceyrələrin orta ölçüsü 13 mkm-ə yaxındır.Onların həcmləri prokariot hüceyrələrin həcmindən 1000-10000 dəfə böyük olur. Hüceyrə daxili membranlarla müxtəlif kompartmentlərə ayrılmışdır. Orqanoidlərin üç növü: hüceyrə nüvəsi, mitoxondriya və plastidlər protoplazmadan iki membrandan ibarət qişa ilə ayrılmışdır.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipediya müəllifləri və redaktorları
original
visit source
partner site
wikipedia AZ

Eukariot ( Breton )

provided by wikipedia BR

An eukarioted (eus ar gregaj eu, gwir ha karuon, kraoñenn, maen frouezh[1]) zo anezho ur strollad bevien unkellig pe lieskellig a dermener diouzh framm o c'helligoù. Unan eus tri damani ar vuhez eo an eukarioted (gant an archaebacteria hag an eubacteria).

An eukarioted o deus, er c'hontrol d'ar prokarioted (archaebacteria hag eubacteria) :


A-raok e veze rannet an eukarioted e 4 riezad : Animalia, Fungi, Plantae ha Protista (unkelligek anezho). Ma oa sklaer termenadur an teir riezad kentañ, ne oa ket ar memes tra evit riezad ar protisted a yae d'he ober « kement ha na oa ket » loened, plant pe foue.


E-kerzh ar bloavezhioù diwezhañ, an araokadennoù e « reizhadoniezh » o deus roet an tu, daoust ma n'eo ket anavet an holl, da vrastresañ ur wezenn filogenetek eus an eukarioted. Unan eus an dezastum diwezhañ e galleg eo an hini kinniget gant Guillaume Lecointre ha Herve ar Gwiader e Rummatadur filogenetek ar bevien embannet gant Belin.


Notennoù

  1. Termenerezh evit ar vezegiezh
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia BR

Eukariot: Brief Summary ( Breton )

provided by wikipedia BR

An eukarioted (eus ar gregaj eu, gwir ha karuon, kraoñenn, maen frouezh) zo anezho ur strollad bevien unkellig pe lieskellig a dermener diouzh framm o c'helligoù. Unan eus tri damani ar vuhez eo an eukarioted (gant an archaebacteria hag an eubacteria).

An eukarioted o deus, er c'hontrol d'ar prokarioted (archaebacteria hag eubacteria) :

organitoù hag a rann diabarzh ar gellig e takadoù, dezho kefridioù resis, evel nukleus bevennet (ennañ an TDN), ar mitokondriennoù, pe ar reticulum endoplasmek, Ardivink Golgi, ar lisosomoù, ar peroksisomoù, ar c'hloroplastoù hag ar vacuolennoù evit a sell ar plant ; Un TDN fetisaet e stumm kromozomoù e-pad ar rannadur kelligel ; ur seksualegezh wirion, ma vez degaset ul lodenn gevatal eus an dafar genetek gant hiniennoù an div jener.


A-raok e veze rannet an eukarioted e 4 riezad : Animalia, Fungi, Plantae ha Protista (unkelligek anezho). Ma oa sklaer termenadur an teir riezad kentañ, ne oa ket ar memes tra evit riezad ar protisted a yae d'he ober « kement ha na oa ket » loened, plant pe foue.


E-kerzh ar bloavezhioù diwezhañ, an araokadennoù e « reizhadoniezh » o deus roet an tu, daoust ma n'eo ket anavet an holl, da vrastresañ ur wezenn filogenetek eus an eukarioted. Unan eus an dezastum diwezhañ e galleg eo an hini kinniget gant Guillaume Lecointre ha Herve ar Gwiader e Rummatadur filogenetek ar bevien embannet gant Belin.


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors
original
visit source
partner site
wikipedia BR

Eucariotes ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA
 src=
Arbre filogenètic. Els eucariotes apareixen en marró, a la dreta. Els noms científics en llatí apareixen en cursiva.

Els eucariotes (de noms científics Eucaryotae, Eukaryotae, Eukarya o Eucarya) és, en taxonomia i histologia, el domini d'organismes cel·lulars amb nucli diferenciat,[1] i altres orgànuls tancats dins membranes biològiques, contraposats així als procariotes. Els eucariotes pertanyen al tàxon Eukarya o Eukaryota. L'estructura que defineix l'estructura de la membrana que fa que les cèl·lules eucariotes estiguin a part de les cèl·lules procariòtiques (bacteris i Archaea) és el nucli cel·lular, el qual conté el material genètic, tancat dins l'embolcall nuclear.[2][3][4] La presència d'un nucli dóna als eucariotes el seu nom, el qual prové del grec: ευ (eu, 'ben') i κάρυον (karyon, 'nou' o 'pinyol').[5] Les cèl·lules eucariotes també contenen altres orgànuls amb membrana com els mitocondris o els aparells de Golgi. A més, les plantes i les algues contenen cloroplasts. Molts organismes unicel·lulars són eucariotes, com ho són els protozoa. Tots els organismes multicel·lulars són eucariotes, incloent-hi animals, plantes i fongs.

Als organismes formats per cèl·lules eucariotes se'ls denomina eucarionts.

Les anàlisis seqüenciadores dels ribosomes avalen la teoria que aquestes seqüències dels eucariotes, les principals en la taxonomia genètica, són més properes als arqueobacteris que no pas als bacteris i que van compartir un avantpassat comú amb els primers durant més temps que els segons. Tanmateix, altres grups de gens estan més relacionats amb els eubacteris i encara d'altres semblen ser una diversificació anterior als dos altres dominis. Això es deuria a l'elevada transferència horitzontal de gens original que es va donar en el brou primitiu.

La divisió cel·lular en els eucariotes difereix de la des procariotes. Hi ha dos tipus de processos de divisió. En la mitosi, una cèl·lula es divideix per a produir dues cèl·lules genèticament idèntiques. En la meiosi, la qual es requereix en la reproducció sexual, una cèl·lula diploide experimenta recombinació: de cada parell de cromosomes parentals, en resulten quatre cèl·lules haploides (gamets).

El domini Eukaryota sembla ser monofilètic. Els dos altres dominis, Eubacteria i Archaea, són procariotes. Els eucariotes representen una petita minoria de tots els éssers vius;[6] fins i tot, en el cos humà hi ha 10 cops més microbis que cèl·lules humanes.[7]

Organització cel·lular

També es denominen eucariotes les cèl·lules que tenen el seu material hereditari fonamental (la seva informació genètica, ADN) envoltat per d'una membrana cel·lular doble, l'embolcall nuclear, que delimita un nucli cel·lular.[8]

L'alternativa a l'organització eucariòtica de la cèl·lula l'oferix l'anomenada cèl·lula procariota. En aquestes cèl·lules, el material hereditari apareix més o menys dispers en el citoplasma. Les cèl·lules eucariotes no tenen un compartiment al voltant de la membrana plàsmica, com el que tenen les cèl·lules procariotes.

A diferència de les cèl·lules procariotes, les eucariotes presenten un citoplasma molt compartimentat, amb orgànuls separats o interconnectats, limitats per membranes biològiques que són de la mateixa naturalesa essencial que la membrana plasmàtica. El nucli és només el més notable i característic dels compartiments en què es divideix el protoplasma, és a dir, la part activa de la cèl·lula. En el protoplasma, distingim tres components principals, a saber: la membrana plasmàtica, el nucli i el citoplasma, constituït per tota la resta. Les cèl·lules eucariotes estan dotades d'un citoesquelet complex, molt estructurat i dinàmic, format per microtúbuls i diversos filaments proteics. A més, pot haver-hi paret cel·lular, que és el típic de plantes, fongs i protoctists pluricel·lulars, o algun altre tipus de recobriment extern a la membrana.

Fisiologia

Les cèl·lules eucariotes contenen en principi mitocondris, orgànuls derivats per endosimbiosi de certs eubacteris, la qual cosa els dota de la capacitat de desenvolupar un metabolisme aerobi. Tanmateix, en alguns eucariotes del regne protoctists, els mitocondris han desaparegut secundàriament en el curs de l'evolució, en general derivant a altres orgànuls, com els hidrogenosomes.

Alguns eucariotes realitzen la fotosíntesi, gràcies a la presència en el seu citoplasma d'orgànuls anomenats cloroplasts, els quals deriven per endosimbiosi d'eubacteris del grup denominat cianobacteris (algues blaves).

Encara que demostren una diversitat increïble en la seua forma, comparteixen les característiques fonamentals de la seua organització cel·lular, a dalt resumides, i una gran homogeneïtat quant a la seua bioquímica (composició) i metabolisme, que contrasta amb la immensa heterogeneïtat que en aquest terreny presenten els procarionts (bacteris sensu lato).

Diversitat

Els organismes eucariotes formen el domini Eukarya, que inclou els organismes més coneguts, repartits en quatre regnes: Animalia (animals), Plantae (plantes), Fungi (fongs) i Protista. Inclouen la gran majoria dels organismes extints morfològicament recognoscibles que estudien els paleontòlegs. Els exemples de la disparitat eucariòtica van des d'un dinoflagel·lat (un protist unicel·lular fotosintetitzador), un arbre com la sequoia, un calamar, o un xanglot de bolets (òrgans reproductius de fongs), cadascun amb cèl·lules distintes i, en el cas dels pluricel·lulars, sovint molt variades.

Cladograma

Neomura Eukarya Bikonta

Apusozoa


Corticata

Archaeplastida



Chromalveolata



Cabozoa

Rhizaria



Excavata




Unikonta

Amoebozoa



Opisthokonta





Archaea



Vegeu també

Referències

 src= A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Eucariotes Modifica l'enllaç a Wikidata
  1. «eucariota». L'Enciclopèdia.cat. Barcelona: Grup Enciclopèdia Catalana.
  2. Youngson, Robert M. Collins Dictionary of Human Biology. Glasgow: HarperCollins, 2006. ISBN 0-00-722134-7.
  3. Nelson. Lehninger Principles of Biochemistry. 4a ed.. Nova York: W.H. Freeman, 2005. ISBN 0-7167-4339-6.
  4. Martin, E.A.. Macmillan Dictionary of Life Sciences. 2a ed.. London: Macmillan Press, 1983. ISBN 0-333-34867-2.
  5. «eukaryotic». Online Etymology Dictionary.
  6. Whitman W, Coleman D, Wiebe W «Prokaryotes: The unseen majority». Proc Natl Acad Sci USA, 95, 12, 1998, pàg. 6578–83. Bibcode: 1998PNAS...95.6578W. DOI: 10.1073/pnas.95.12.6578. PMC: 33863. PMID: 9618454.
  7. Zimmer, Carl «How Microbes Defend and Define Us». New York Times, 13-07-2010 [Consulta: 17 juliol 2010].
  8. «eucariota». L'Enciclopèdia.cat. Barcelona: Grup Enciclopèdia Catalana.

Viccionari

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Eucariotes: Brief Summary ( Catalan; Valencian )

provided by wikipedia CA
 src= Arbre filogenètic. Els eucariotes apareixen en marró, a la dreta. Els noms científics en llatí apareixen en cursiva.

Els eucariotes (de noms científics Eucaryotae, Eukaryotae, Eukarya o Eucarya) és, en taxonomia i histologia, el domini d'organismes cel·lulars amb nucli diferenciat, i altres orgànuls tancats dins membranes biològiques, contraposats així als procariotes. Els eucariotes pertanyen al tàxon Eukarya o Eukaryota. L'estructura que defineix l'estructura de la membrana que fa que les cèl·lules eucariotes estiguin a part de les cèl·lules procariòtiques (bacteris i Archaea) és el nucli cel·lular, el qual conté el material genètic, tancat dins l'embolcall nuclear. La presència d'un nucli dóna als eucariotes el seu nom, el qual prové del grec: ευ (eu, 'ben') i κάρυον (karyon, 'nou' o 'pinyol'). Les cèl·lules eucariotes també contenen altres orgànuls amb membrana com els mitocondris o els aparells de Golgi. A més, les plantes i les algues contenen cloroplasts. Molts organismes unicel·lulars són eucariotes, com ho són els protozoa. Tots els organismes multicel·lulars són eucariotes, incloent-hi animals, plantes i fongs.

Als organismes formats per cèl·lules eucariotes se'ls denomina eucarionts.

Les anàlisis seqüenciadores dels ribosomes avalen la teoria que aquestes seqüències dels eucariotes, les principals en la taxonomia genètica, són més properes als arqueobacteris que no pas als bacteris i que van compartir un avantpassat comú amb els primers durant més temps que els segons. Tanmateix, altres grups de gens estan més relacionats amb els eubacteris i encara d'altres semblen ser una diversificació anterior als dos altres dominis. Això es deuria a l'elevada transferència horitzontal de gens original que es va donar en el brou primitiu.

La divisió cel·lular en els eucariotes difereix de la des procariotes. Hi ha dos tipus de processos de divisió. En la mitosi, una cèl·lula es divideix per a produir dues cèl·lules genèticament idèntiques. En la meiosi, la qual es requereix en la reproducció sexual, una cèl·lula diploide experimenta recombinació: de cada parell de cromosomes parentals, en resulten quatre cèl·lules haploides (gamets).

El domini Eukaryota sembla ser monofilètic. Els dos altres dominis, Eubacteria i Archaea, són procariotes. Els eucariotes representen una petita minoria de tots els éssers vius; fins i tot, en el cos humà hi ha 10 cops més microbis que cèl·lules humanes.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autors i editors de Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CA

Ewcaryot ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Organeb gyda chelloedd cymhleth yw ewcaryot. Mae gan gelloedd ewcaryotau gnewyllyn sy'n cynnwys y cromosomau. Mae'r celloedd yn rhannu drwy feiosis neu fitosis.

Mae'r ewcaryotau'n ffurfio un o'r tri pharth o organebau byw; y bacteria a'r archaea yw'r lleill. Rhennir yr ewcaryotau yn bedair teyrnas yn draddodiadol: anifeiliaid, planhigion, ffyngau a phrotistiaid. Holltir y protistiaid yn sawl grŵp gwahanol gan lawer o dacsonomegwyr modern.

Y gell ewcaryotig

Rhannau celloedd ewcaryotig:

"
Cell planhigyn: a. Plasmodesmata b. Cellbilen c. Cellfur 1. Cloroplast d. Pilen thylacoid e. Gronyn starts 2. Gwagolyn f. Gwagolyn g. Tonoplast h. Mitocondria i. Perocsisom j. Cytoplasm k. Fesiglau pilennog bach l. Reticwlwm endoplasmig garw 3. Cnewyllyn m. Mandwll cnewyllol n. Amlen gnewyllol o. Cnewyllan p. Ribosomau q. Reticwlwm endoplasmig llyfn r. Fesiglau Golgi s. Organigyn Golgi t. Cytosgerbyd ffilamentog
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Ewcaryot: Brief Summary ( Welsh )

provided by wikipedia CY

Organeb gyda chelloedd cymhleth yw ewcaryot. Mae gan gelloedd ewcaryotau gnewyllyn sy'n cynnwys y cromosomau. Mae'r celloedd yn rhannu drwy feiosis neu fitosis.

Mae'r ewcaryotau'n ffurfio un o'r tri pharth o organebau byw; y bacteria a'r archaea yw'r lleill. Rhennir yr ewcaryotau yn bedair teyrnas yn draddodiadol: anifeiliaid, planhigion, ffyngau a phrotistiaid. Holltir y protistiaid yn sawl grŵp gwahanol gan lawer o dacsonomegwyr modern.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Awduron a golygyddion Wikipedia
original
visit source
partner site
wikipedia CY

Eukaryota ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Eukaryota (též Eukarya či česky jaderní) je velká skupina (doména) jednobuněčných a mnohobuněčných organismů, jako jsou například živočichové, rostliny, houby nebo prvoci. Eukaryotická buňka na rozdíl od prokaryotní obsahuje pravé buněčné jádro a množství dalších organel oddělených membránou od okolí. Tyto struktury rozdělují buňku na mnoho menších oddílů (kompartmentů). Eukaryontní organismy mají množství jiných unikátních znaků, jako je například specifická struktura bičíků a řasinek, existence cytoskeletu, určité odchylky ve struktuře genomu (např. DNA rozdělená do jednotlivých chromozomů, přítomnost intronů ve větším množství), schopnost pohlavního rozmnožování a mnohá další metabolická a biochemická specifika.

K eukaryontním organismům se řadí všechny buněčné organismy vyjma bakterií a archeí, tedy prokaryot. Klasifikace eukaryot se v poslední době radikálně mění. Říše rostliny, houby, živočichové a protista se v současnosti nahrazují několika přirozenými skupinami, jako jsou Amoebozoa, Opisthokonta, Rhizaria, Plantae (rostliny), Chromalveolata a Excavata. Odhady týkající se počtu druhů eukaryot se pohybují mezi 5 a 30 miliony,[1][2] popsáno bylo méně než dva miliony druhů.[2]

Vznik a vývoj

Datace a fosilní nálezy

 src=
Tyto vláknité fosílie rodu Grypania, dosahující velikosti až několika cm, byly nalezeny v Montaně a v Michiganu, USA. Dnes jsou považovány za dvě miliardy let staré fotosyntetizující řasy[3][4]

Vznik eukaryotických buněk (a potažmo tedy eukaryot) je významný milník v evoluční historii života, je však zahalen nejistotou. Někdy se datuje do doby před 1,8 – 1,3 miliardami lety,[3] tedy o mnoho dříve před kambrijskou a ediakarskou diverzifikací života. Jindy se dokonce uvádí doba před dvěma miliardami let[5] či více.[6] Z těchto období naší geologické historie je k dispozici jen málo fosilních nálezů eukaryot, i když výjimky existují: byly popsány starohorní fosilní nálezy protistů, které jsou označovány za časné zástupce eukaryot.[3] Také některé nálezy řas (Grypania) jsou podle jejich objevitelů až 2,1 miliardy let staré.[4] Stopy po existenci eukaryot byly dokonce nalezeny i v australských břidlicích starých 2,7 miliardy let.[7] I přes tyto nálezy se hlavní současné linie eukaryot pravděpodobně oddělily až ke konci starohor, konkrétně v období mezi 1,3 – 0,72 miliardami let. Fosílie časných eukaryot, jako je například Shuiyousphaeridium macroreticulatum, může být obtížné odlišit od prokaryotických buněk. U tohoto domnělého eukaryota se při jeho řazení například vycházelo z velkých rozměrů buňky, pevné stěny a výrůstků na jeho povrchu.[3] Většinu nálezů ze starohor však nejsou vědci schopni zařadit do konkrétnější skupiny eukaryot. Kvalitní fosílie eukaryot se začínají objevovat až v ediakaru a kambriu, tedy v období asi před půl miliardou let. V ediakaru byly nalezeny vyjma zelených řas také zvláštní planktonní organismy ze skupiny Acritarcha.[8]

Vznik eukaryotické buňky

Podrobnější informace naleznete v článcích eukaryogeneze a endosymbiotická teorie.

Otázka vzniku eukaryotické buňky (eukaryogeneze), která je charakteristická množstvím vnitřních membrán a složitými organelami (mitochondrie), není zcela vyjasněna. Dnes se zdá, že ke vzniku eukaryot přispěly jak archeální, tak bakteriální genomy.[9] Jedním ze světlých míst je vznik mitochondrií. V této organele byla totiž nalezena DNA, která vykazuje značnou příbuznost s bakteriemi z řádu Rickettsiales. Endosymbiotická teorie tak oprávněně tvrdí, že mitochondrie vznikly právě pohlcením Rickettsií jinou buňkou a mitochondrie jsou potomci těchto bakterií.[9]

To však neznamená, že pouhý vznik mitochondrií znamenal vznik eukaryot v dnešním slova smyslu. Eukaryogenezi se snaží dále vysvětlit více než 20 hypotéz.[10] Podle archeální hypotézy vznikla protoeukaryotická buňka z buňky jisté archebakterie a mitochondrie se vyvinuly až za určitý čas, a to pohlcením bakteriálního symbionta.[9] Detailněji se okolnostmi archeální hypotézy zabývá tzv. vodíková hypotéza, podle níž zmíněná archebakterie metabolizovala vodík, který ji právě poskytovaly v rámci své respirace endosymbiotické bakterie. Tyto bakterie následně prošly evolucí a změnily se na mitochondrie.[11]

Jiné studie však navrhují o krok složitější způsob vzniku eukaryotické buňky. Takzvané chimérické (čili fúzní) hypotézy předpokládají, že amitochondriální eukaryot (tedy předek eukaryot ještě bez mitochondrií) vznikl splynutím jedné buňky archeální a jedné bakteriální. Eukaryotický genom je podle této hypotézy rovněž mixem archeálních a bakteriálních genů. Až následně vznikly mitochondrie (a plastidy), a to dalšími endosymbiotickými událostmi.[12] Podobná teorie navrhuje jiný sled událostí: archebakterie strávila bakterii jako potravu a část bakteriální DNA se včlenila do archeální DNA.[13] Zcela jiný pohled nabízí teorie „Neomura“, která považuje archea i eukaryota za potomky určité složité grampozitivní bakterie, konkrétně jisté aktinobakterie. Tato aktinobakterie prošla značným vývojem a až později endosymbioticky získala mitochondrie.[14] Nedostatkem těchto teorií je fakt, že v současnosti neznáme žádné eukaryotické organismy s primární absencí mitochondrií, ačkoliv je tyto teorie předpokládají.[9]

Mnohobuněčnost

 src=
Plazmodium hlenky je ukázka mnohobuněčnosti v říši Amoebozoa
 src=
Hlístice Caenorhabditis elegans je příkladem dobře známého mnohobuněčného živočicha, každá z jejích 1090 tělních buněk má svůj osud přesně určen[15]
Podrobnější informace naleznete v článku mnohobuněčnost.

U eukaryot mnohobuněčnost vznikla několikrát nezávisle na sobě, zvlášť u živočichů, rostlin, hub a mnoha dalších eukaryotických taxonů.[16] Vznik (respektive vzniky) mnohobuněčnosti byl značným evolučním úspěchem eukaryot, u něhož byla například vyřešena otázka, jak se buňky navzájem dorozumí a jak si jednotlivé buněčné typy rozdělí práci.[17] U mnohobuněčných živočichů jsou unikátní nejen geny zajišťující správný embryonální vývoj (např. Hox geny), ale i geny zajišťující komunikaci mezi buňkami. U mnohobuněčných se vyskytují i nové buněčné struktury (dezmozomy a jiné buněčné spoje).[18]

První mnohobuněční živočichové vznikli v průběhu období ediakara (někdy před 570 – 550 miliony lety),[18] jak napovídají i některá molekulárně biologická data. Zřetelnější fosilní záznam se však objevuje až v kambriu. Z této doby, označované také jako kambrická exploze druhů, pochází množství fosilních dokladů současných živočišných kmenů.[19][20] U rostlin (včetně mnohých ruduch a zelených řas) se mnohobuněčnost vyvinula hned několikrát, a to zřejmě v souvislosti s tím, že se fotosyntetizující organismy nemusí tolik pohybovat za potravou, a vznik mnohobuněčnosti je pro ně tudíž schůdnější.[21] Vývoj mnohobuněčného uspořádání se u rostlin ubíral třemi základními cestami. Některé kolonie zelených řas, jaké tvoří např. váleč koulivý (Volvox globator), se zformovaly z několika původních jedinců. Jindy se v původní buňce mnohonásobně dělilo jádro, čímž došlo ke vzniku jednobuněčných, ale vícejaderných stélek (např. rod Caulerpa). Konečně třetím způsobem vznikly mnohobuněčné rostliny tak, že se původní buňka mitoticky dělila a jednotlivé dceřiné buňky se specializovaly na určitou funkci.[22] U hub nelze pozorovat nějaký obecný trend k mnohobuněčnosti a není vlastně jasné, kolikrát v rámci hub mnohobuněčnost vznikla.[18]

Skupin, u nichž byla pozorována mnohobuněčnost, je však mnohem více. Příkladem jsou akrasie (Acrasidae), chaluhy (Phaeophyceae), řasovky (Oomycota), pravé hlenky (Eumycetozoa) a dokonce několik nálevníků (Ciliophora) tvořících plodničky.[16][21]

Eukaryotická buňka

Podrobnější informace naleznete v článku eukaryotická buňka.

Velikost

Buňky eukaryot mají v průměru desetkrát větší rozměry (lineární) než buňky prokaryotických organismů,[23] ačkoliv toto pravidlo platí jen zhruba. Nejmenší eukaryotické buňky má zelená řasa Ostreococcus tauri, a to přibližně jeden μm,[24] tzn. menší než např. buňka bakterie Escherichia coli.[25] Naopak známe mnohé obrovské eukaryotické buňky. Značných rozměrů dosahují zejména některé mnohojaderné buňky uvnitř těl velkých živočichů (jako např. některé nervové buňky), které jsou však neschopné samostatné existence. Také žloutek ve vejcích pštrose či vyhynulého ptáka Aepyornis dosahuje obrovských rozměrů, ačkoliv před oplozením představuje též jen jedinou buňku.[26] Pokud se však zaměříme na největší buňku schopnou samostatné existence, existují i mimořádně velké jednobuněčné organismy. Velmi velká (až jeden metr) je jednobuněčná zelená řasa rodu Caulerpa.[27] Mnohojaderná plazmodia prvoků, jako je Physarum polycephalum, mohou také dosahovat velikosti několika metrů – zaznamenáni byli jedinci uvnitř těl velkých živočichů s plochou 5,54 m2.[28]

Stavba buňky

 src=
Schematický model eukaryotické buňky. 1 – jadérko; 2 – jádro; 3 – ribozom; 4 – vezikul; 5 – drsné endoplazmatické retikulum; 6 – Golgiho aparát; 7 – cytoskelet; 8 – hladké endoplazmatické retikulum; 9 – mitochondrie; 10 – vakuola; 11 – cytosol; 12 – lysozom; 13 – centriola

Buňka eukaryot je radikálně odlišná od prokaryotické buňky nejen v otázce velikosti, ale vykazuje značné rozdíly i po stránce strukturní. Na rozdíl od prokaryot jsou komplexnější a tzv. kompartmentalizované, tedy rozdělené na jednotlivé kompartmenty („oddělení“). Obsahují například pravé jádro obklopené dvojitou membránou, jež odděluje DNA od okolních částí buňky. Dalším výrazným rysem je endomembránový systém, tedy skupina organel rovněž obalených membránou. K těmto patří zejména endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, lyzozomy či mitochondrie, případně funkční deriváty mitochondrií (hydrogenozomy, mitozomy). Evoluční novinkou je na rozdíl od prokaryot i velmi rozvinutý cytoskelet, jakási vnitřní kostra buňky tvořená především aktinem a tubulinem. Ten zajišťuje nejen pohyb buněk, ale i vnitřní transport a zastává též důležité funkce při dělení buněk. Neméně důležitou součástí jsou ribozomy, u eukaryot jsou tzv. 80S (toto číslo udává čas, za který proběhne sedimentace ribozomální makromolekuly při její ultracentrifugaci).

Mimo výše uvedené struktury, které jsou přítomné téměř ve všech eukaryotických buňkách, se v mnoha skupinách eukaryot vyvinuly i jiné specifické organely. Typickým příkladem jsou plastidy, semiautonomní organely, v nichž probíhá fotosyntéza a některé další pochody. Vyskytují se u rostlin a mnohých protistů. Vznikly pravděpodobně v evoluční historii až určitou dobu po vzniku samotné eukaryotické buňky a samotné eukaryogeneze se neúčastnily. Přesto jsou však dalším dokladem endosymbiotické teorie.[29] Na rozdíl od mitochondrií se plastidy vyvinuly u několika, často nepříbuzných skupin eukaryot. Tzv. primární plastidy však pochází ze sinic a vznikly pravděpodobně pouze jednou, a to u rostlin, které v širším pojetí zahrnují nejen zelené rostliny (Viridiplantae), ale i ruduchy (Rhodophyta) a glaukofyty (Glaucophyta).[30] Plastidy u jiných druhů fotosyntetizujících eukaryot vznikly především sekundární endosymbiózou, tedy pohlcením jedné ze skupin rostlin. Pohlcením ruduchy vznikly plastidy (někdy kvůli svému původu zvané rhodoplasty) např. u různých heterokont (Heterokonta) a rozsivek (Dinoflagellata), pohlcením zelené řasy vznikly plastidy u Chlorarachniophyta, některých krásnooček (Euglenoidea) a jedné obrněnky.[29]

Zvláště u různých jednobuněčných protistů je známo mnoho dalších unikátních organel: vystřelovací či vymršťovací útvary (tzv. extruzomy), přichycovací organely (různé stonky a přísavky), stažitelné, potravní a jiné vakuoly, a podobně. K pohybu zase slouží různé bičíky a brvy (viz kapitola pohyb). Zcela samostatnou kapitolou je anatomie mnohobuněčných organismů (viz anatomie rostlin, anatomie živočichů, anatomie hub).

Klasifikace

Historická klasifikace

Historické snahy o klasifikaci živých organismů jsou z velké části právě klasifikací eukaryot. Na nejvyšší úrovni v průběhu času docházelo k velkým změnám. Zatímco Linné rozeznával jen dvě základní říše, rostliny a živočichové, postupně se ukázalo, že jsou si tyto skupiny (a dále někteří jednobuněční a houby) v mnoha rysech vzájemně podobné a zároveň diametrálně odlišné od bakterií. Pravděpodobně prvním, kdo si toto uvědomil, byl francouzský biolog Edouard Chatton. Ten v roce 1937 navrhl dělit všechny živé organismy na dvě říše, eukaryota a prokaryota. Jeho návrh však poněkud zapadl a znovu se k němu v roce 1962 vrátili Roger Stanier a Cornelius Van Niel. Ačkoliv je v současnosti taxon prokaryota považován za zastaralý a nerespektující fylogenetický vývoj, taxon eukaryota se běžně používá.[37] Podpořili ho v roce 1990 Carl Woese, Otto Kandler a Mark Wheelis, kteří rozčlenili veškerý život do tří domén, Archaea, Bacteria a Eucarya.[38]

Tradičně se eukaryota dělila na několik říší, například podle Whittakera[39] na říše živočichové (Animalia), rostliny (Plantae), houby (Fungi) a protisté (Protista). Cavalier-Smith dále rozdělil říši protistů na dvě dílčí, a to protozoa a chromista.[40] Dnes se však prosazují zcela jinak postavené systémy.[41]

Současný taxonomický přístup

Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace eukaryot.
 src=
Částečně překonaná fylogenetická klasifikace eukaryot (dle A. G. Simpsona a kol., 2004[41])

Většina dnešních systémů uznává třídoménový systém z roku 1990 a s ním spojenou existenci domény eukaryota.[42][43] Eukaryota a archea jsou společně někdy řazena do skupiny Neomura, jelikož se zdá, že jsou tyto dvě domény vzájemně příbuzné.[44][45]

Klasifikace této domény na nižších úrovních však není zcela ustálena. Zatímco se některé systémy stále drží taxonů prvoci (Protozoa), protisté (Protista) či chromisté (Chromista),[42] jiné systémy s těmito termíny vůbec či téměř neoperují. Do centra pozornosti se staví několik skupin, označovaných jako říše,[46] infraříše[47] „supergroups“[48] či „megagroups“.[5]

Přístup založený na tradičních taxonech

Velká část klasifikačních systémů nadále spoléhá, v souladu s názvoslovnými normami, na tradiční taxonomické úrovně, přičemž se je snaží naplnit co nejpřirozeněji s ohledem na skutečnou příbuznost. Omezené množství klasifikačních úrovní však neumožňuje vždy vyjádřit podřízenost, a tak přetrvávají i taxony, kladoucí na stejnou úroveň více podřízených taxonů, než pouhé sesterské skupiny a často obsahují parafyletické, případně i polyfyletické taxony. Naopak se v těchto systémech zpravidla daří na některou úroveň umístit i skupiny nevyjasněného postavení, tzv. incertae sedis a skupiny vyhynulé. Využívají zpravidla tradičně zavedené říše, třebaže si nové poznatky vynutily jejich částečné přeskupení a pozměněné naplnění.

Systémy založené na tomto tradičním přístupu jsou vhodné pro katalogizaci organismů a proto se používají v mnohých internetových katalozích, jako Catalogue of Life, Species 2000, AlgaeBase, WoRMS apod. Z pedagogických důvodů jsou vhodné pro podání základního přehledu o eukaryotních organismech, naopak nevhodné pro problematiku evoluce a vzájemné příbuznosti.

Příklad ukazuje následující tabulka (podbarvení říší odpovídá podbarvení taxoboxů):

„Říše“
(její přirozenost) Aktuálně zařazované skupiny
(jejich přirozenost) Příklady Protozoaprvoci (v novém smyslu)
(polyfyletická) Excavata
(parafyletická) diplomonády, krásnoočka, trypanozomy Amoebozoa
(holofyletická) hlenky a většina améb Sulcozoa
(asi parafyletická) Apusozoa a některé další skupiny bičíkovců Choanozoa (v původním smyslu)
(parafyletická) plísňovky, trubénky, Cristidiscoidea (bičíkovci blízcí houbám) Animalia/Metazoa(mnohobuněční) živočichové
(holofyletická) Radiata/Diblastica – dvojlistí/láčkovci
(parafyletická) houbovci, žahavci, žebernatky, vločkovci Bilateria
(holofyletická) prvoústí, druhoústí Fungihouby
(holofyletická) Eomycota
(parafyletická) chytridiomycety, houby spájivé, mikrosporidie Dikarya/Neomycota
(holofyletická) houby vřeckovýtrusé, houby stopkovýtrusé Archaeplastida/Plantaerostliny
(pravděpodobně monofyletická) Biliphyta
(parafyletická) ruduchy, glaukofyty Viridiplantae/Chloroplastida – zelené rostliny
(holofyletická) zelené řasy, vyšší rostliny Chromista/Chromalveolata – chromisté
(asi parafyletická) Sar/Harosa
(holofyletická) Stramenopiles/Heterokonta: chaluhy, oomycety, rozsivky Alveolata: krvinkovky, nálevníci, obrněnky Rhizaria: dírkonošci, mřížovci Hacrobia
(asi polyfyletická) centrohelidní slunivky, haptofyty, skrytěnky

Fylogenetický přístup

Podrobnější informace naleznete v článku Klasifikace eukaryot, oddílu Fylogenetické stromy.

Jiné klasifikační systémy využívají důsledněji fylogenetický přístup a jsou proto strukturovanější a lépe respektují přirozenost (monofylii) jednotlivých skupin a kladogramy získané z fylogenetických analýz – protože zpravidla nepoužívají tradiční taxony, mají možnost vyjádřit do veliké hloubky vzájemné příbuzenské vztahy. I z tohoto důvodu však oplývají velkým množstvím incertae sedis na všech úrovních a vzhledem k dosud nedostatečnému pokrytí molekulárně genetickými daty si mnohý nový poznatek vyžádá zásadnější revizi systému.

Konkrétně u eukaryot se při fylogenetickém přístupu podařilo nastolit i vyvrátit mnoho hypotéz o příbuznosti a přirozenosti vyšších skupin, což bylo zpravidla spojeno se změnou struktury systému. Lze uvést mnoho příkladů:[49]

  • Byly vyvráceny původní představy o vymezení skupin Chromista a Chromalveolata (tehdy bez Rhizaria) a požadavek přirozenosti vedl nejprve ke sjednocení jejich obsahu (zahrnutí rhizarií), ale nakonec i ke zpochybnění celkové přirozenosti.[50][51] Naopak přibývající data dosud podporují přirozenost jejich základních skupin: Sar,[48] Haptista a Cryptista[49] (ale ne jako součásti dříve předpokládané společné přirozené skupiny Hacrobia[52]).
  • Byly nastoleny buněčně strukturní základy pro vymezení skupin Unikonta a Bikonta,[48] poté byly vyvráceny a nově nastoleno základní členění neexkavátních eukaryot na superskupiny Diaphoretickes a Amorphea[53]
  • Protože uvnitř exkavát se podle současných představ nachází kořen eukaryotického fylogenetického stromu, nelze je chápat jako přirozenou skupinu,[49] naopak to lze tvrdit o jejich základních částech: Discoba[54] a Metamonada.
  • Na vývojové linii Amorphea byly potvrzeny jako přirozené větve měňavkovci (Amoebozoa) a Obazoa a byly identifikovány jednotlivé bazální linie odvětvující se před vlastním korunovým kladem živočichů (dohromady tvoří Holozoa) jakož i bazální linie odvětvující se před vlastním korunovým kladem hub (dohromady tvoří Holomycota).

Klasifikace důsledně založená na fylogenetickém přístupu (v nejpřísnější podobě je to kladistika) je používána ve většině odborných článků zabývajících se příbuzenskými vztahy organismů, jejich evolucí a fylogenetickou klasifikací; pro objasňování této problematiky je vhodná i z pedagogických důvodů, nehodí se však pro představení základního přehledu eukaryotních organismů.

Takto založené klasifikační systémy jsou zpravidla v textu prezentovány odrážkovou strukturou s proměnným odsazením, ale nejčastěji graficky pomocí fylogenetických stromů.

Zjednodušený fylogenetický strom eukaryot podle současných (tj. počátek r. 2019)[49] představ (záměrně není vyznačen kořen stromu, jehož poloha není dosud definitivně vyjasněna):

Diaphoretickes rostliny

glaukofyty




ruduchy



zelené rostliny





Cryptista (skrytěnky, pikomonády)



Haptista (haptofyty, centrohelidní slunivky)


Sar

Rhizaria




Stramenopiles (rozsivky, zlativky, chaluhy, řasovky…)


Alveolata

nálevníci




výtrusovci



obrněnky








Discoba (krásnoočka, améboflageláti…)



metamonády




„CruMs“


Amorphea

měňavkovci


Obazoa

apusomonády


Opisthokonta

houby




plísňovky




trubénky



živočichové








Genetika

 src=
Eukaryotické buněčné jádro
Podrobnější informace naleznete v článcích nukleové báze, DNA, Sekvence DNA, chromozom, genom, replikace DNA a proteosyntéza.

Genetický materiál v podobě DNA je uložen v jádře (či několika jádrech, jako u nálevníků) a v semiautonomních organelách, jako jsou mitochondrie a plastidy (vzácně též jinde, např. v nukleomorfu, zbytku jádra po endosymbiontovi). Tato DNA se následně, podobně jako u ostatních domén organismů, přepisuje do RNA a ta pak slouží buď k syntéze proteinů (mRNA), nebo má určitou katalytickou funkci jako taková (rRNA, tRNA a podobně).

V jádře tvoří DNA a některé proteiny (např. histony) tzv. chromatin, jehož jednotlivé oddělené části se nazývají chromozomy. Stáčením (spiralizací) a rozplétáním (despiralizací) chromatinu se značně mění jejich velikost. Velikost jaderného genomu (počet bází) je značně rozmanitá. Nejmenší eukaryotický genom, pouze 2,9 milionu párů bází, má vnitrobuněčná parazitická mikrosporidie jménem Encephalitozoon cuniculi,[55][56] a to proto, že u ní došlo k redukci genomu v rámci jejího parazitického způsobu života. Naopak největší genom ze všech známých eukaryot (670 miliard párů bází) má Amoeba dubia.[57] Oproti prokaryotním organizmům u eukaryot většina jejich DNA nekóduje žádný gen (a tedy ani protein). U lidí tvoří nekódující DNA asi 97 % genomu a její funkce, pokud nějaké vůbec má, není v drtivé většině případů dosud známa. Označuje se též jako junk DNA, související termíny jsou také introny či repetitivní DNA.[22]

Mitochondriální DNA a plastidová DNA jsou oproti jaderné DNA relativně malé a cirkulární a považují se za pozůstatek po endosymbiotických událostech, při nichž byl eukaryontní buňkou pohlcen prokaryotní organismus. Mitochondriální DNA má mnoho společných znaků s DNA alfa proteobakterií, plastidová vykazuje příbuznost s DNA cyanobakterií (sinic).

Životní projevy

Metabolismus

Podrobnější informace naleznete v článku metabolismus.

Metabolické pochody výrazně ovlivňuje už vyšší velikost eukaryontní buňky, která značně zvyšuje poměr objemu a plochy buňky.[22] V podstatě rozeznáváme u eukaryot dva druhy výživy: obligátní fotoautotrofii u rostlin a jiných fotosyntetizujících organismů a obligátní chemoheterotrofii u živočichů, hub a jiných organismů živících se organickým materiálem.[58] Pokud umí nějaký organismus užívat oba tyto základní typy výživy (např. mnohá krásnoočka), označuje se termínem mixotrof. Najdeme však drobné odchylky od klasických způsobů získávání živin a energie. Někteří prvoci a houby například dokáží metabolizovat i bez kyslíku.[59]

Rozmnožování

Podrobnější informace naleznete v článcích nepohlavní rozmnožování, pohlavní rozmnožování, mitóza a meióza.

V reprodukci eukaryot hraje velkou roli nepohlavní rozmnožování, ale evolučně unikátní je zřejmě schopnost rozmnožovat se pohlavně. Poměrně často dochází k pravidelnému střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování (metageneze). Pouze u některých protistů, jako trubénky (Choanoflagellata), eugleny (Euglenoidea), trichomonády (Trichomonadida) a většina krytének (Arcellinida), nebyla sexuální reprodukce dosud nalezena a o její existenci můžeme jen spekulovat.[28]

Nepohlavně se množí většina protistů, ale i některé mnohobuněčné organismy. U jednobuněčných organismů je rozmnožování asociováno s mitózou. Před vlastní cytokinezí musí být replikována DNA a také se musí zmnožit organely, aby každá dceřiná buňka byla kompletní. Rozlišuje se několik typů nepohlavního rozmnožování, a to prosté dělení ve dva (u protistů nejběžnější), dále pučení (např. rournatky, Suctoria) či mnohonásobné dělení buňky za vzniku spousty dceřiných buněk (různí výtrusovci, Apicomplexa).[28] U mnohobuněčných organismů se vyskytuje široké spektrum různých druhů nepohlavního rozmnožování, jako je vegetativní rozmnožování (např. fragmentace u mnohých rostlin), tvorba spor nepohlavní cestou, partenogeneze, apomixie či též pučení.

I pohlavní rozmnožování je v rámci eukaryotické domény neobyčejně rozšířené (až na výše zmíněné výjimky). Typický scénář u mnoha prvoků i mnohobuněčných organismů vypadá takto: v procesu meiózy vznikají dva typy sexuálně diferencovaných buněk, tzv. gamety, obvykle označované jako + a – (či samčí a samičí). Pokud tyto buňky vypadají velmi podobně, pak rozmnožování je izogamické, pokud jsou odlišné, pak se mluví o anizogamii. Specifickým typem je pak oogamie, při níž je velká samičí pohlavní buňka oplodněna malou pohyblivou samčí pohlavní buňkou. Někdy splývají rovnou rodičovské buňky (gamonti), příkladem je konjugace nálevníků.[28] U některých mnohobuněčných organizmů se vyvinuly specializované pohlavní orgány.

Pohyb

 src=
Na průřezu bičíkem je jasně viditelné rozložení mikrotubulů (podle vzorce 9×2+2)
(transmisní elektronový mikroskop)

Charakter pohybu eukaryotických organismů se do značné míry odvíjí od jejich tělní stavby. Jiný typ pohybu najdeme u jednobuněčných eukaryot, jinak se samozřejmě pohybují mnohobuněční.

U jednobuněčných organismů či jednobuněčných stádií mnohobuněčných organismů (př. spermie) hlavní roli hrají zejména řasinky či bičíky, struktury o průměru asi 0,2 mikrometru. Vlastní úzké tělo (axonema) je celé povlečeno plazmatickou membránou a nachází se tedy uvnitř buňky. Na příčném průřezu je vidět unikátní uspořádání mikrotubulů (9×2+2), při němž je jedna centrální dvojice mikrotubulů obklopena kruhovitě devíti dalšími. Tato struktura je velmi stabilní a liší se jen u několika skupin. Pohyb bičíků a řasinek spotřebovává ATP a je založen na činnosti tzv. ATPáz. Známe však i mnoho jiných struktur umožňujících pohyb samostatných buněk. Améboidní (měňavkovitý) pohyb eukaryot je založen na polymeraci aktinu a vyskytuje se například u zástupců říše Amoebozoa či také mnoha dírkonošců (Foraminifera). Charakteristický druh pohybu u krásnooček (Euglenida) zahrnující vlnivé změny těla se nazývá euglenoidní pohyb. Klouzavým pohybem, který je zřejmě založen na cíleném vylučování slizu, se mohou pohybovat například hromadinky (Gregarinidea) či kokcidie (Coccidea).[28] U mnohobuněčných organismů se rozvinuly zcela jiné druhy lokomoce, povětšinou založené na kontrakci speciálních typů buněk, a zahrnující plazení, chůzi, běh, plavání a podobně.

Rozšíření

Eukaryotické organismy žijí téměř všude, kde je dostatečný konstantní přívod energie, a to buď sluneční záření pro autotrofy, nebo dostatek živin pro výživu heterotrofů. Extrémofilní eukaryota, podobně jako mnohé bakterie a archea, žijí i na mnoha neobvyklých stanovištích s extrémními podmínkami. Omezujícím faktorem je pro eukaryotické organismy zejména teplota prostředí, která na rozdíl od bakterií a archeí (ani u většiny termofilních eukaryot) nesmí přesáhnout 70 °C.[60]

Výčet extrémních prostředí je poměrně dlouhý. Známe anaerobní eukaryota (mnozí protisté s hydrogenozomy, kvasinky), termofily (např. ruducha Cyanidium caldarium, termofilní houby z kompostů, někteří mnohoštětinatci), chladnomilná eukaryota (psychrofilní protisté z arktických a antarktických moří), acidofilové (Cyanidium caldarium a několik hub žijících v pH 0), alkalofilové (někteří protisté žijící v pH 10), halofilové (např. řasa Dunaliella salina), barofilové (hlubokomořští sumýši v 110 MPa) i xerofilové (mnohé pouštní houby a lišejníky).[60]

Odkazy

Reference

  1. HASSAN, Rashid M., Robert Scholes, Neville Ash. Ecosystems and human well-being : current state and trends : findings of the Condition and Trends Working Group. Washington, DC: Millennium Ecosystem Assessment (Program). Condition and Trends Working Group, 2005. (The millennium ecosystem assessment series, v. 1). ISBN 1559632275. (anglicky)
  2. a b Research Centre for Agricultural and Forest Environment; Polish Academy of Sciences. Globalisation and Biodiversity Protection [online]. Poznan: 2006. Dostupné online. (anglicky)
  3. a b c d KNOLL, Andrew H., Javaux, E. J., Hewitt, D., Cohen, P. Eukaryotic organisms in Proterozoic oceans. Philosophical Transactions of the Royal Society of London, Part B. 2006, roč. 361, čís. 1470, s. 1023–1038. Dostupné online. DOI:10.1098/rstb.2006.1843. PMID 16754612. (anglicky)
  4. a b HAN, T. M.; RUNNEGAR, B. Megascopic eukaryotic algae from the 2.1-billion-year-old negaunee iron-formation, Michigan. Science. 1992, roč. 257, čís. 5067, s. 232-5. PMID 1631544. (anglicky)
  5. a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.
  6. https://phys.org/news/2017-03-complex-life-earth-billion-years.html - Study suggests complex life was present on Earth 2.33 billion years ago
  7. BROCKS, J. J., Logan, G. A., Buick, R. Summons, R. E. Archean Molecular Fossils and the Early Rise of Eukaryotes. Science. 13. August 1999, roč. 285, čís. 5430, s. 1033-1036. DOI:10.1126/science.285.5430.1033. PMID 10446042. (anglicky)
  8. University of Berkeley. Life of the Vendian [online]. Dostupné online. (anglicky)
  9. a b c d EMELYANOV, Victor V. Mitochondrial connection to the origin of the eukaryotic cell. European Journal of Biochemistry. Roč. 270, čís. 8, s. 1599-1618. Dostupné online. (anglicky)
  10. PISANI, D., Cotton J. A., McInerney J. O. Supertrees disentangle the chimerical origin of eukaryotic genomes. Mol Biol Evol. Aug 2007, roč. 24, čís. 8, s. 1752-60. Dostupné online. PMID 17504772. (anglicky)
  11. Martin W, Müller M. The hydrogen hypothesis for the first eukaryote. Nature. Mar 1998, čís. 392, s. 37-41. DOI:10.1038/32033. PMID 9510239. (anglicky)
  12. BROWN, J. R.; DOOLITTLE, W. F. Archaea and the Prokaryote-to-Eukaryote Transition. Microbiology and Molecular Biology Rewiews. Prosinec 1997, roč. 61, čís. 4, s. 456–502. DOI:1092-2172/97/$04.0010. (anglicky)
  13. Doolittle W. F. You are what you eat: a gene transfer ratchet could account for bacterial genes in eukaryotic nuclear genomes. Trends in Genetics. 1998, roč. 14, čís. 8, s. 307-311. DOI:10.1016/S0168-9525(98)01494-2. (anglicky)
  14. CAVALIER-SMITH, T. The neomuran origin of archaebacteria, the negibacterial root of the universal tree and bacterial megaclassification.. Int J Syst Evol Microbiol. 52(Pt 1). 2002, s. 7-76. (anglicky)
  15. BALÁŽ, Vojtech, et al. Smrt jako součást života. Praha: NIDM, 2008. Dostupné online.
  16. a b BROOKE, Nina M., Holland, Peter W. H. The evolution of multicellularity and early animal genomes. Current Opinion in Genetics & Development. 2003-12, roč. 13, čís. 6, s. 599-603. Dostupné online. ISSN 0959-437X. DOI:14638321. (anglicky)
  17. RUIZ-TRILLO, Ińaki, Gertraud Burger, Peter W. H. Holland, Nicole King, B. Franz Lang, Andrew J. Roger, Michael W. Gray. The origins of multicellularity: a multi-taxon genome initiative. Trends in Genetics: TIG. 2007-03, roč. 23, čís. 3, s. 113-8. Dostupné online. ISSN 0168-9525. DOI:S0168-9525(07)00023-6. (anglicky)
  18. a b c Animals and Fungi: Common Origin, but Independent Approaches to Multicellularity [online]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. Praha: Scientia, 2006. (Vyd. 1). Dostupné online. ISBN 80-86960-08-0. S. 255.
  20. University of Berkeley. Cambrian: Life [online]. Dostupné online. (anglicky)
  21. a b ČEPIČKA, Ivan; NEUSTUPA, Jiří; HAMPL, Vladimír. Protistologie: záznam přednášek na internetu [online]. Univerzita Karlova, Přírodovědná fakulta UK: 2009. Dostupné online.
  22. a b c CAMPBELL, N.A; REECE, J.B. Biologie. [s.l.]: Computer press, 2006.
  23. Journey into the Cell; Eukaryotic and Prokaryotic Cells [online]. Dostupné online. (anglicky)
  24. PALENIK, Brian, Jane Grimwood, Andrea Aerts, Pierre Rouzé, Asaf Salamov, Nicholas Putnam, Chris Dupont, Richard Jorgensen, Evelyne Derelle, Stephane Rombauts, Kemin Zhou, Robert Otillar, Sabeeha S Merchant, Sheila Podell, Terry Gaasterland, Carolyn Napoli, Karla Gendler, Andrea Manuell, Vera Tai, Olivier Vallon, Gwenael Piganeau, Séverine Jancek, Marc Heijde, Kamel Jabbari, Chris Bowler, Martin Lohr, Steven Robbens, Gregory Werner, Inna Dubchak, Gregory J Pazour, Qinghu Ren, Ian Paulsen, Chuck Delwiche, Jeremy Schmutz, Daniel Rokhsar, Yves Van de Peer, Hervé Moreau, Igor V Grigoriev. The tiny eukaryote Ostreococcus provides genomic insights into the paradox of plankton speciation. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2007, roč. 104, čís. 18, s. 7705-10. Dostupné online. ISSN 0027-8424. PMID 17460045. (anglicky)
  25. KYSILKA, Jiří; KRMENČÍK, Pavel. Toxicon - Escherichia coli [online]. Dostupné online.
  26. ARMSTRONG, W.P. Physical Properties & Structure of Cells [online]. Dostupné online. (anglicky)
  27. JENSEN, Mari N. Caulerpa, The World's Largest Single-celled Organism? [online]. Dostupné online. (anglicky)
  28. a b c d e HAUSMANN, Klaus; HOLZMANN, Norbert. Protozoologie. Praha: Academia, 2003.
  29. a b ČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip; SYNEK, Petr. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza; Přípravný text – biologická olympiáda 2007–2008. Praha: NIDM ČR, 2007. S. 87.
  30. Hedges S. B., Blair J. E., Venturi M. L., Shoe J. L. A molecular timescale of eukaryote evolution and the rise of complex multicellular life.. BMC Evol Biol. Jan 2004, čís. 28;4:2.. Dostupné online. PMID 15005799. (anglicky)
  31. HAECKEL, Ernst. Generelle Morphologie der Organismen. Berlín: Reimer, 1866. Dostupné online. (německy)
  32. CHATTON, Edouard. Titres et travaux scientifiques. Sète: Imprimerie Sottano, 1937. (francouzsky)
  33. COPELAND, Herbert Faulkner. The Classification of Lower Organisms. Palo Alto: Pacific Books, 1956. 302 s. (anglicky)
  34. WHITTAKER, Robert Harding. New Concepts of Kingdoms of Organisms. Science. 1969, roč. 163, s. 150–160. PMID 5762760. (anglicky)
  35. WOESE, C. R.; BALCH, W. E.; MAGRUM, L. J.; FOX G. E.; WOLFE, R. S. An ancient divergence among the bacteria. Journal of Molecular Evolution. 1977, roč. 9, čís. 4, s. 305–311. PMID 408502. (anglicky)
  36. WOESE C.R.; KANDLER O.; WHEELIS M. L. Towards a natural system of organisms: proposal for the domains Archaea, Bacteria, and Eucarya. Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A.. 1990, roč. 87, čís. 12, s. 4576–4579. Dostupné online. PMID 2112744. (anglicky)
  37. Sapp, Jan. The Prokaryote-Eukaryote Dichotomy: Meanings and Mythology. Microbiol Mol Biol Rev. June 2005, roč. 69, čís. 2, s. 292–305.. (anglicky)
  38. Woese C. R., Kandler O., Wheelis M. L. Towards a natural system of organisms: proposal for the domains Archaea, Bacteria, and Eucarya. Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A.. 1990, roč. 87, čís. 12, s. 4576–9. Dostupné online. PMID 2112744. (anglicky)
  39. R. H. Whittaker. New concepts of kingdoms of organisms. Science. 1969, roč. 163, s. 150–160. (anglicky)
  40. CAVALIER-SMITH, Thomas. Only six kingdoms of life. Proceedings. Biological Sciences / The Royal Society. 2004, roč. 271, čís. 1545, s. 1251-62. Dostupné online. ISSN 0962-8452. DOI:15306349. (anglicky)
  41. a b Simpson A. G., Roger A. J. The real 'kingdoms' of eukaryotes. Curr Biol.. 2004, roč. 14, čís. 17, s. R693 - R696. PMID 15341755. (anglicky)
  42. a b Taxon: Domain Eukaryota [online]. Dostupné online. (anglicky)
  43. Biolib - Eukaryota (jaderní) [online]. Dostupné online.
  44. CAVALIER-SMITH, T. The origin of eukaryotic and archaebacterial cells.. Ann N Y Acad Sci. ;503. 1987, s. 17-54.. (anglicky)
  45. CAVALIER-SMITH, T. The neomuran origin of archaebacteria, the negibacterial root of the universal tree and bacterial megaclassification.. Int J Syst Evol Microbiol. 52(Pt 1). 2002, s. 7-76. (anglicky)
  46. Sina M. Adl, Alastair G. B. Simpson, Mark A. Farmer, Robert A. Andersen, O. Roger Anderson, John A. Barta, Samual S. Bowser, Guy Bragerolle, Robert A. Fensome, Suzanne Fredericq, Timothy Y. James, Sergei Karpov, Paul Kugrens, John Krug, Christopher E. Lane, Louise A. Lewis, Jean Lodge, Denis H. Lynn, David G. Mann, Richard M. McCourt, Leonel Mendoza, Øjvind Moestrup, Sharon E. Mozley-Standridge, Thoams A. Nerad, Carol A. Shearer, Alexey V. Smirnov, Frederick W. Spiegel, Max F. J. R. Taylor. The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists. Journal of Eukaryotic Microbiology. 2005, roč. 52, čís. 5, s. 399-451. Dostupné online. (anglicky)
  47. CAVALIER-SMITH, T. The phagotrophic origin of eukaryotes and phylogenetic classification of Protozoa. Int J Syst Evol Microbiol.. Mar 2002, roč. 52, čís. Pt 2, s. 297-354. Dostupné online. (anglicky)
  48. a b c Burki F., Shalchian-Tabrizi K., Minge M., Skjæveland Å., Nikolaev S. I., et al. Phylogenomics Reshuffles the Eukaryotic Supergroups. PLoS ONE. 2007, roč. 2, čís. 8: e790, s. e790. DOI:10.1371/journal.pone.0000790. (anglicky)
  49. a b c d ADL, Sina, et al. Revisions to the Classification, Nomenclature, and Diversity of Eukaryotes. Journal of Eukaryotic Microbiology [online]. John Wiley & Sons, Inc., 26. září 2018. Svazek 66, čís. 1, s. 4-119. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. PDF [2]. ISSN 1550-7408. DOI:10.1111/jeu.12691. PMID 30257078. (anglicky)
  50. PARFREY, L .W., Erika Barbero, Elyse Lasser, Micah Dunthorn, Debashish Bhattacharya, David J Patterson, Laura A Katz. Evaluating support for the current classification of eukaryotic diversity. PLoS Genetics. 2006, roč. 2, čís. 12, s. e220. Dostupné online. ISSN 1553-7404. DOI:06-PLGE-RA-0174R3. (anglicky)
  51. BAURAIN, Denis; BRINKMANN, Henner; PETERSEN, Jörn, Naiara Rodríguez-Ezpeleta, Alexandra Stechmann, Vincent Demoulin, Andrew J. Roger, Gertraud Burger, B. Franz Lang, Hervé Philippe. Phylogenomic Evidence for Separate Acquisition of Plastids in Cryptophytes, Haptophytes, and Stramenopiles. Molecular Biology and Evolution. 1. březen 2010, svazek 27, čís. 7, s. 1698-1709. Dostupné online [cit. 2010-06-14]. ISSN 0737-4038. DOI:10.1093/molbev/msq059. (anglicky)
  52. OKAMOTO, Noriko, Chitchai Chantangsi, Aleš Horák, Brian S. Leander, Patrick J. Keeling. Molecular Phylogeny and Description of the Novel Katablepharid Roombia truncata gen. et sp. nov., and Establishment of the Hacrobia Taxon nov. PLoS ONE [online]. 17. září 2009 [cit. 2009-10-05]. Svazek 4, čís. 9, s. 1-11. Dostupné online. PDF [3]. DOI:10.1371/journal.pone.0007080. (anglicky)
  53. ADL, Sina M., et al. The Revised Classification of Eukaryotes. Journal of Eukaryotic Microbiology [online]. 28. září 2012. Svazek 59, čís. 5, s. 429-514. Dostupné online. PDF [4]. ISSN 1550-7408. DOI:10.1111/j.1550-7408.2012.00644.x. PMID 23020233. (anglicky)
  54. HAMPL, Vladimír; HUG, Laura; LEIGH, Jessica W., Joel B. Dacks, B. Franz Lang, Alastair G. B. Simpson, Andrew J. Roger. Phylogenomic analyses support the monophyly of Excavata and resolve relationships among eukaryotic “supergroups”. Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA. 10. březen 2009, svazek 106, čís. 10, s. 3859-3864. Dostupné online [cit. 2009-12-10]. DOI:10.1073/pnas.0807880106. (anglicky)
  55. KATINKA, M. D., S. Duprat, E. Cornillot, G. Méténier, F. Thomarat, G. Prensier, V. Barbe, E. Peyretaillade, P. Brottier, P. Wincker, F. Delbac, H. El. Alaoui, P. Peyret, W. Saurin, M. Gouy, J. Weissenbach, C. P. Vivares. Genome sequence and gene compaction of the eukaryote parasite Encephalitozoon cuniculi. Nature. 2001, roč. 414, čís. 6862, s. 450-3. Dostupné online. ISSN 0028-0836. DOI:11719806. (anglicky)
  56. MIRANDA-SAAVEDRA, Diego, Michael J. R. Stark, Jeremy C. Packer, Christian P. Vivares, Christian Doerig, Geoffrey J. Barton. The complement of protein kinases of the microsporidium Encephalitozoon cuniculi in relation to those of Saccharomyces cerevisiae and Schizosaccharomyces pombe. BMC Genomics. 2007, roč. 8, s. 309. Dostupné online. ISSN 1471-2164. DOI:1471-2164-8-309. (anglicky)
  57. PARFREY, Laura Wegener, Daniel J. G. Lahr, Laura A. Katz. The dynamic nature of eukaryotic genomes. Molecular Biology and Evolution. 2008, roč. 25, čís. 4, s. 787-94. Dostupné online. ISSN 1537-1719. DOI:msn032. (anglicky)
  58. ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797.
  59. STORCHOVÁ, Zuzana. Mikrosvět, stále se objevují noví zástupci mikrobiální říše. Vesmír. Listopad 1997, roč. 76.
  60. a b Roberts, Dave. Eukaryotes in extreme environments [online]. National History Museum. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • ELIÁŠ, Marek. Potíže s kořenem. Vesmír. 2017, 90(5), 270-273. Dostupné také z: http://casopis.vesmir.cz/clanek/potize-s-korenem.
  • MACHÁČEK, Tomáš, Kateřina MIKEŠOVÁ, Libuše TURJANICOVÁ a Vladimír HAMPL. Proměny vyšší systematiky eukaryot a její odraz ve středoškolské biologii. Živa. 1/2016, 27-30. Dostupné také z: http://ziva.avcr.cz/2016-1/promeny-vyssi-systematiky-eukaryot-a-jeji-odraz-ve-stredoskolske-biologii.html.
  • ČEPIČKA, Ivan, Marek ELIÁŠ a Vladimír HAMPL. Řád z Chaosu: Rozmanitost protistů z pohledu 21. století. Vesmír. 2010, 89(7), 464-469. Dostupné také z: http://casopis.vesmir.cz/clanek/rad-z-chaosu.
  • HAUSMANN, Klaus; HOLZMANN, Norbert. Protozoologie. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-0978-7.
  • VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.
  • ZRZAVÝ, Jan. Fylogeneze živočišné říše. Praha: Scientia, 2006. (Vyd. 1). ISBN 80-86960-08-0. S. 255.
  • KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.
  • PETR, Jaroslav. Zrození jádra. VTM Science. 2005, roč. 59, čís. 3.
  • STORCHOVÁ, Zuzana. Mikrosvět, stále se objevují noví zástupci mikrobiální říše. Vesmír. Listopad 1997, roč. 76.
  • EMELYANOV, Victor V. Mitochondrial connection to the origin of the eukaryotic cell. European Journal of Biochemistry. Roč. 270, čís. 8, s. 1599-1618. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Eukaryota: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ

Eukaryota (též Eukarya či česky jaderní) je velká skupina (doména) jednobuněčných a mnohobuněčných organismů, jako jsou například živočichové, rostliny, houby nebo prvoci. Eukaryotická buňka na rozdíl od prokaryotní obsahuje pravé buněčné jádro a množství dalších organel oddělených membránou od okolí. Tyto struktury rozdělují buňku na mnoho menších oddílů (kompartmentů). Eukaryontní organismy mají množství jiných unikátních znaků, jako je například specifická struktura bičíků a řasinek, existence cytoskeletu, určité odchylky ve struktuře genomu (např. DNA rozdělená do jednotlivých chromozomů, přítomnost intronů ve větším množství), schopnost pohlavního rozmnožování a mnohá další metabolická a biochemická specifika.

K eukaryontním organismům se řadí všechny buněčné organismy vyjma bakterií a archeí, tedy prokaryot. Klasifikace eukaryot se v poslední době radikálně mění. Říše rostliny, houby, živočichové a protista se v současnosti nahrazují několika přirozenými skupinami, jako jsou Amoebozoa, Opisthokonta, Rhizaria, Plantae (rostliny), Chromalveolata a Excavata. Odhady týkající se počtu druhů eukaryot se pohybují mezi 5 a 30 miliony, popsáno bylo méně než dva miliony druhů.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Eukaryoter ( Danish )

provided by wikipedia DA
Der mangler kildehenvisninger i teksten
Denne artikel har en liste med kilder, en litteraturliste eller eksterne henvisninger, men informationerne i artiklen er ikke underbygget, fordi kildehenvisninger ikke er indsat i teksten. Du kan hjælpe ved at indføre præcise kildehenvisninger på passende steder.
"
Fotografi af kæmpecellen Xenophyophore med en diameter på ca. 20 cm, som var verdens største i 2005 (NOAA).[1]

Eukaryoter (latin Eucaryota, fra græsk Eucarya, af eu ægte + karyon kerne) er biologiske organismer, hvor cellerne indeholder en eller flere cellekerner[2] – i modsætning til prokaryoter. Udover cellekernen indeholder en eukaryot celle andre organeller, hvor de vigtigste er det endoplasmatiske reticulum, golgiapparatet, cytoskelet, mitokondrier, evt. grønkorn (kloroplaster) og fimrehår (flageller/cilier).

Eukaryoter har en typisk diameter på 10-100 um. Der findes exceptionelle store enkeltcellede eukaryoter, med mange cellekerner, på op til 20 cm i diameter; fx Xenophyophore, som lever på havbunden.[1]

Eukaryoter udgør et af de tre biologiske domæner, mens prokaryoterne udgør de to andre domæner, bakterier og arkæer.

Oprindelse

De ældste fossiler fra eukaryoter er 1,8–1,9 milliarder år gamle og er fundet i Kina[3]. Sandsynligvis ligger eukaryoternas oprindelse endnu tidligere, måske så tidligt som for tre milliarder år siden[4].

"
En typisk cellestruktur hos et dyr.

Der findes flere forskellige hypoteser om, hvordan den eukaryote celle er opstået. I de fleste hypoteser indgår endosymbiose, dvs. at flere forskellige bakterier er gået sammen til at danne en fælles celle, som et fremtrædende element. Når det gælder organellerne mitokondrie og grønkorn (kloroplaster) er endosymbiosen velunderbygget, og i begge tilfælde er det lykkedes at identificere, hvilken bakterie der er optaget i den anden bakterie, hhv. (α-proteobakterier og cyanobakterier). Når det gælder cellekernen, er der ingen alment accepteret hypotese. En mulig oprindelse for cellekernen kunne være, at cellemembranen hos en prokaryot er bugtet indad, indtil den til sidst har omsluttet arvemassen og dannet kernemembranen. Andre prokaryote bakterier med en effektiv energiproduktion og cyanobakterier med fotosyntese er derefter trængt ind i cellen og har trukket lidt af cellemembranen med sig, hvilket forklarer, hvorfor mitokondriet og grønkornet har dobbelt membran. Derefter er mitokondrie, ribosom og andre organeller begyndt at arbejde sammen. Både mitokondrier og grønkorn har egen arvemasse og kopierer sig selvstændigt.

Eukaryoter udviklede meiose, kønnet formering, for cirka 1,2 milliarder år siden, hvorved evolutionen virkelig tog fart.[kilde mangler]

Bredt anvendt polyfyletisk opdeling

Der har gennem tiden været mange forskellige opdelinger af dette domæne.

Den nuværende polyfyletiske opdeling er: [kilde mangler]

En monofyletisk/parafyletisk opdeling

I en alternativ (fylogenetisk) opdeling består eukaryoterne af 2 underdomæner

Se også

Referencer

  1. ^ a b oceanexplorer.noaa.gov: Xenophyophore Citat: "...The image may be one of a large 20-cm wide Xenophyophore. Xenophyophores are single cell animals called Protists. As benthic particulate feeders, xenophyophores normally sift through the sediments on the sea floor...", backup
  2. ^ The phagotrophic origin of eukaryotes and phylogenetic classification of Protozoa
  3. ^ Hofmann & Chen (1981) Carbonaeceous megafossils from the Precambrian (1800 Ma) near Jixian, Northern China, Can J Earth Sci 18:443-447
  4. ^ Ayala, F (1992) Wistar's view J Mol Evol 35:467-471

Litteratur

  • Henderson's Dictionary of Biological Terms, 11th Edition, 1997, ISBN 0-582-22708-9, Longman
  • L. Margulis, Schwartz, K.V.:Five Kingdoms, An Illustrated Guide to the Phyla of Life on Earth, 2nd Edition, 1988, ISBN 0-7167-1912-6, Freeman.

Eksterne henvisninger

Stub
Denne artikel om biologi er kun påbegyndt. Hvis du ved mere om emnet, kan du hjælpe Wikipedia ved at udvide den.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Eukaryoter: Brief Summary ( Danish )

provided by wikipedia DA
" Fotografi af kæmpecellen Xenophyophore med en diameter på ca. 20 cm, som var verdens største i 2005 (NOAA).

Eukaryoter (latin Eucaryota, fra græsk Eucarya, af eu ægte + karyon kerne) er biologiske organismer, hvor cellerne indeholder en eller flere cellekerner – i modsætning til prokaryoter. Udover cellekernen indeholder en eukaryot celle andre organeller, hvor de vigtigste er det endoplasmatiske reticulum, golgiapparatet, cytoskelet, mitokondrier, evt. grønkorn (kloroplaster) og fimrehår (flageller/cilier).

Eukaryoter har en typisk diameter på 10-100 um. Der findes exceptionelle store enkeltcellede eukaryoter, med mange cellekerner, på op til 20 cm i diameter; fx Xenophyophore, som lever på havbunden.

Eukaryoter udgør et af de tre biologiske domæner, mens prokaryoterne udgør de to andre domæner, bakterier og arkæer.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia-forfattere og redaktører
original
visit source
partner site
wikipedia DA

Eukaryoten ( German )

provided by wikipedia DE
Wissenschaftlicher Name Eukaryota Chatton, 1925
 src=
Schematische Darstellung einer Tierzelle als Beispiel einer eukaryotischen Zelle
 src=
Schematische Darstellung einer Pflanzenzelle als Beispiel einer eukaryotischen Zelle

Eukaryoten oder Eukaryonten (Eukaryota) sind eine Domäne der Lebewesen, deren Zellen (Eucyten) einen echten Kern und eine reiche Kompartimentierung haben.[1] Hierin unterscheiden sie sich von den beiden übrigen Domänen im System der Lebewesen, den prokaryotischen Bakterien und Archaeen mit procytischen Zellen.

Merkmale

Die Zellen der Eukaryoten haben meistens einen Durchmesser von 10 bis 30 µm.[2] Sie sind in der Regel wesentlich größer als die von Prokaryoten, ihr Volumen beträgt etwa das 100- bis 10.000-fache. Für ein reibungsloses Funktionieren der zellulären Abläufe über größere Entfernungen innerhalb der Zelle ist ein höherer Organisationsgrad und eine Aufteilung des Zellraums in Kompartimente (abgegrenzte Räume) sowie Transport zwischen diesen Kompartimenten günstig. Aus diesem Grund sind eukaryotische Zellen mittels Zellorganellen strukturiert, welche wie die Organe eines Körpers verschiedene Funktionen ausüben. Das namensgebende Organell ist der Zellkern mit dem Hauptanteil des genetischen Materials der eukaryotischen Zellen. Weitere Gene kommen je nach Art in den Mitochondrien (Organellen, die durch chemische Reaktionen Energie zur Verfügung stellen) und Plastiden (Photosynthese treibende Organellen) vor. Dem intrazellulären Transport dienen die Organellen des Endomembransystems.

Struktur und Form wird eukaryotischen Zellen durch das Cytoskelett verliehen, das auch der Fortbewegung dient. Es ist aus Mikrotubuli, Intermediärfilamenten und Mikrofilamenten aufgebaut. Einige Eukaryoten, beispielsweise Pflanzen und Pilze, haben auch Zellwände, die die Zellen außerhalb der Cytoplasmamembran einschließen und ihre Form bestimmen.

Eine weitere Besonderheit der Eukaryoten liegt in der Proteinbiosynthese: Anders als Prokaryoten sind Eukaryoten in der Lage, mittels derselben DNA-Information durch alternatives Spleißen unterschiedliche Proteine herzustellen.

Mehrzelligkeit

Hauptartikel: Vielzeller

Eukaryoten können Einzeller oder mehrzellige Lebewesen sein. Diese bestehen aus einer größeren Zahl von Zellen mit gemeinsamem Stoffwechsel, wobei spezielle Zelltypen bestimmte Aufgaben übernehmen. Die meisten bekannten Mehrzeller sind Eukaryoten, darunter die Pflanzen, Tiere und mehrzelligen Pilze.

Systematik

Hauptartikel: Systematik der Eukaryoten

Der Name verweist auf das Vorhandensein eines Zellkerns (Eukaryota/Eukaryonta/Eucarya/Eukarya; zu altgriechisch εὖ ‚gut, echt‘ und κάρυον káryonNuss‘).

In der biologischen Systematik bilden die Eukaryoten eine der drei Domänen, also der höchsten Kategorien zur Klassifizierung von Lebewesen. Die aktuelle Systematik der Eukaryoten wurde von Adl et al. 2012 aufgestellt. Sie gliedert die Eukaryoten wie folgt:[3]

Daneben existieren zahlreiche Taxa mit unsicherer Stellung (incertae sedis), darunter unter anderem

Systematik nach Cavalier Smith

Cavalier Smith gliedert die Eukaryoten wie folgt: [4][5][6][7][8][9][10]

Eukaryota

Tsukubea


Discicristata

Euglenozoa


Percolozoa



Orthokaryotes

Jakobea


Neokaryotes Diaphoretickes

Archaeplastida


Chromista

Hacrobia


SAR




Scotokaryotes

Metamonada



Malawimonas


Podiata

Planomonadida




Mantamonadida


Diphyllatea



Amorphea

Amoebozoa


Obazoa

Breviata



Apusomonadida


Opisthokonta













Vorlage:Klade/Wartung/Style

Entwicklungsgeschichte

 src=
Ein mögliches Szenario für die „Eukaryogenese“.[11] 1–2: Ein Archaeum aus der Gruppe der Lokiarchaeota in­kor­po­riert ein Rickettsien-ähnliches α-Proteo­bak­te­ri­um. 3: Durch Symbiose mit den inkorpo­rierten Bakterien entsteht der erste Mito­chon­dri­en-nutzende/-beher­ber­gen­de Or­ga­nis­mus (1MO oder FME, First mito­chron­dria hosting endo­symbiont) 4: Der „Ur-Eukaryot“ (LECA, Last eucaryotic common ancestor)

Die ältesten makroskopischen, mehrzelligen, möglicherweise eukaryotischen Fossilien sind 1,5 Milliarden Jahre alt.[12] Es ist nicht bekannt, ob die hypothetischen evolutionären Vorläufer der Eukaryoten – die sogenannten Urkaryoten[13] – bereits Organellen besaßen (diese wären aufgrund des nachteiligen Oberflächen-Volumen-Verhältnisses nötig gewesen) oder sie erst im Laufe ihrer Evolution hin zu den eigentlichen Eukaryoten erwarben. Die bekannteste Theorie zur Entstehung der Organellen ist die Endosymbiontentheorie, die besagt, dass Mitochondrien und Chloroplasten auf Bakterien zurückgehen, die von den zellbiologisch „primitiven“, räuberisch lebenden Urkaryoten ursprünglich als Nahrung aufgenommen und von denen einige durch Zufall nicht verdaut wurden, sondern eine Symbiose mit dem Urkaryoten eingingen.[14][15]

Der letzte gemeinsame Vorfahr aller heutigen Eukaryoten – in der meist englischen Fachliteratur auch als Last Eukaryotic Common Ancestor, abgekürzt LECA, bezeichnet[16] – sollte sowohl einen abgegrenzten Zellkern als auch Mitochondrien besessen haben, da alle bisher untersuchten Eukaryoten Mitochondrien, mitochondrienartige Organellen oder zumindest Kern-DNA von mitochondrialem Ursprung (übertragen durch lateralen Gentransfer) besitzen. Zwar führte Thomas Cavalier-Smith für rezente amitochondriale Einzeller mit Zellkern, die er für evolutionäre Relikte aus der Zeit vor LECA hielt, die Bezeichnung Archezoa ein,[17] jedoch mehrten sich nachfolgend Hinweise darauf, dass es sich bei den Archezoen um sekundär amitochondriale echte Eukaryoten handelt,[18] das heißt um Abkömmlinge von LECA.

Als Alternative zur Urkaryoten-Hypothese wird ein Erwerb von Mitochondrien durch Archaeen diskutiert (Hydrogen-Hypothese[19]) vor oder gleichzeitig mit dem Zellkern, der eventuell (ebenfalls) viralen Ursprungs (unter den NCLDVs) sein könnte (ein Teil der "Out-of-Virus-Hypothese").[20]

Die Entstehung der Chloroplasten der Photosynthese betreibenden Eukaryoten durch Endosymbiose stellt einen zeitlich späteren Vorgang dar. Zunächst wurden Cyanobakterien von nicht-phototrophen Eukaryoten aufgenommen, was möglicherweise in dieser Form (primäre Endosymbiose) nur einmal geschah. Die anderen Plastiden (Leukoplasten etc.) leiten sich von diesen ab.

Später entstanden komplexe Plastiden (mit mehr als doppelter Membran und ggf. Nukleosom) durch eine sekundäre Endosymbiose, d. h. (weitere) nicht-phototrophe Eukaryoten nahmen (aus der primären Endosymbiose entstandene) phototrophe Eukaryoten durch Endosymbiose auf (so etwa bei den Apicomplexa[21]).

Forschungsgeschichte

Die Einteilung von Lebewesen in Prokaryoten und Eukaryoten wurde erstmals von Edouard Chatton für Protisten deutlich herausgestellt und 1925 veröffentlicht.[22][23]

Diese Einteilung trat zunächst mit der Einführung des Drei-Domänen-Systems durch Carl Woese 1977 in den Hintergrund.[24][25], ein Ansatz, der das zelluläre Leben in die drei Domänen Bakterien, Archaeen und Eukaryoten aufteilt.

Im Jahr 1984 wurde von James A. Lake und Kollegen die Eocyten-Hypothese vorgeschlagen: Man hatte entdeckt, dass bei der Form der Ribosomen in der Archaeen-Gruppe der Crenarchaeota (mit der ursprünglichen Bezeichnung Eocyten) und der Eukaryoten eine erstaunliche Ähnlichkeit besteht, dass aber die Form der Ribosomen sowohl bei den Bakterien als auch bei den Euryarchaeota, einer anderen Archaeen-Gruppe, deutlich davon abweicht. Es wurde daher vermutet, dass die Eukaryoten aus den Crenarchaeota hervorgegangen sind.[26] [27]

Trotz weiterer Hinweise in den 1980er Jahren bekam die Eocyten-Hypothese erst in den 2000er Jahren mit dem Fortschritt der Genom-Analyse neuen Auftrieb. In einer ganzen Reihe von Archaeen wurden Gene entdeckt, die man in ähnlicher Form auch in Eukaryoten findet. Entsprechend den Ergebnissen einiger Studien wurde in einer Abwandlung statt der Crenarchaeota die diesen nahestehende Gruppe der Thaumarchaeota als Ursprung der Eukaryoten vorgeschlagen. (Die Crenarchaeota und Thaumarchaeota werden zusammen mit einigen anderen Archaeen-Gruppen in der Supergruppe "TACK" zusammengefasst).[26][28][29][30][31]

Mit dem Aufkommen der Metagenomanalyse ließen sich seit 2015 in Proben aus der Nähe von Hydrothermalquellen Kandidaten für Archaeen-Gruppen identifizieren, die den Eukaryoten noch viel näher stehen müssen, als alle zuvor betrachteten Gruppen. Die erste Gruppe war die der "Lokiarchaeota", gefunden bei einem hydrothermalen Vent Namens "Loki's Schloss" im Arktischen Ozean zwischen Mohns- und Knipovitsch-Kamm.[32] Da diese Erkenntnisse lediglich aus einer Metagenom-Analyse stammen und man die betreffenden Mikroben noch bis auf weiteres nicht kultivieren kann, kommt allen fraglichen Taxa lediglich ein 'Kandidatenstatus' zu, gekennzeichnet durch die Anführungszeichen.

Die "Lokiarchaeota" werden aufgrund von Ähnlichkeit im Genom mit einigen ebenfalls in diesem Zusammenhang jüngst vorgeschlagenen Gruppen ("Thorarchaeota", "Odinarchaeota" und "Heimdallarchaeota") zu einer Kandidaten-Gruppe "Asgard" zusammengefasst, die unter den Archaeen den Eukaryoten somit am nächsten steht und ein Schwester-Taxon zur Supergruppe "TACK" darstellt.[33][34][35]

Um der engen Verwandtschaft der Archaeen mit den Eukaryonten Rechnung zu tragen, hat Thomas Cavalier-Smith sie bereits 2002 in ein gemeinsames Taxon Neomura gestellt, das damit eine Schwestergruppe zu den Bakterien darstellt.[36]

Diese neue Einteilung wird unterstützt durch neuere Erkenntnisse, wonach die Verwendung des DNA-Genoms als Träger der Erbinformationen bei Bakterien einerseits und Archaeen und Eukaryonten andererseits unterschiedlichen (möglicherweise viralen: anderer teil der "Out-of-Virus-Hypothese") Ursprungs zu sein scheint. Der letzte gemeinsame Vorfahr aller heute bekannten Lebewesen wäre dann ein archaischer zellulärer Organismus der RNA-Welt (mit Ribosomen, d. h. Protein-Synthese) gewesen.[20]

Weitere Unterstützung bekommt die Theorie durch Untersuchung des Aufbaus der membranständigen F- und V-/A-Typ-ATPasen. Die F-Typ-ATPasen der Mitochondrien und Chloroplasten sind mit denen der Bakterien homolog (wie nach der Endosymbiosetheorie zu erwarten). Die V-Typ-ATPasen an Zytoplasma-Membranen (Vakuolen) der Eukaryoten sind zu denen der Archaeen homolog, was eine Abstammung der Eukaryoten aus einem Zweig der Archaeen stützt. Vereinzelte Ausnahmen (F-Typ-ATPasen bei einigen Archaeen-Species[37] und V-Typ-ATPasen bei einigen Bakteriengruppen) werden auf horizontalen Gentransfer zurückgeführt.[38] Zentrale Untereinheiten der ATPasen sind über alle Lebewesen homolog, was für einen LUCA mit einer zumindest primitiven Membranhülle spricht.[39][40]

Nachweise

  1. Eukaryoten. In: Lexikon der Biologie. Spektrum Akademischer Verlag. Heidelberg. 1999. Abgerufen am 1. Oktober 2016.
  2. Gerald Karp, Molekulare Zellbiologie, 2005, S. 25.
  3. Adl, S. M., Simpson, A. G. B., Lane, C. E., Lukeš, J., Bass, D., Bowser, S. S., Brown, M. W., Burki, F., Dunthorn, M., Hampl, V., Heiss, A., Hoppenrath, M., Lara, E., le Gall, L., Lynn, D. H., McManus, H., Mitchell, E. A. D., Mozley-Stanridge, S. E., Parfrey, L. W., Pawlowski, J., Rueckert, S., Shadwick, L., Schoch, C. L., Smirnov, A. and Spiegel, F. W.: The Revised Classification of Eukaryotes. Journal of Eukaryotic Microbiology, 59: 429–514, 2012, doi:10.1111/j.1550-7408.2012.00644.x (PDF)
  4. Romain Derelle, Guifré Torruella, Vladimír Klimeš, Henner Brinkmann, Eunsoo Kim, Čestmír Vlček, B. Franz Lang, Marek Eliáš: Bacterial proteins pinpoint a single eukaryotic root. In: Proceedings of the National Academy of Sciences. 112, Nr. 7, 17. Februar 2015, ISSN 0027-8424, S. E693–E699. doi:10.1073/pnas.1420657112. PMID 25646484. PMC 4343179 (freier Volltext).
  5. T. Cavalier-Smith, E. E. Chao, E. A. Snell, C. Berney, A. M. Fiore-Donno, R. Lewis: Multigene eukaryote phylogeny reveals the likely protozoan ancestors of opisthokonts (animals, fungi, choanozoans) and Amoebozoa. In: Molecular Phylogenetics & Evolution. 81, 2014, S. 71–85. doi:10.1016/j.ympev.2014.08.012.
  6. Thomas Cavalier-Smith: Kingdoms Protozoa and Chromista and the eozoan root of the eukaryotic tree. In: Biology Letters. 6, Nr. 3, 23. Juni 2010, ISSN 1744-9561, S. 342–345. doi:10.1098/rsbl.2009.0948. PMID 20031978. PMC 2880060 (freier Volltext).
  7. Ding He, Omar Fiz-Palacios, Cheng-Jie Fu, Johanna Fehling, Chun-Chieh Tsai, Sandra L. Baldauf: An Alternative Root for the Eukaryote Tree of Life. In: Current Biology. 24, Nr. 4, S. 465–470. doi:10.1016/j.cub.2014.01.036.
  8. Laura A. Hug, Brett J. Baker, Karthik Anantharaman, Christopher T. Brown, Alexander J. Probst, Cindy J. Castelle, Cristina N. Butterfield, Alex W. Hernsdorf, Yuki Amano: A new view of the tree of life. In: Nature Microbiology. 1, Nr. 5, 11. April 2016, ISSN 2058-5276. doi:10.1038/nmicrobiol.2016.48.
  9. Thomas Cavalier-Smith: Kingdom Chromista and its eight phyla: a new synthesis emphasising periplastid protein targeting, cytoskeletal and periplastid evolution, and ancient divergences. In: Protoplasma. 5. September 2017, ISSN 0033-183X, S. 1–61. doi:10.1007/s00709-017-1147-3.
  10. Thomas Cavalier-Smith: Euglenoid pellicle morphogenesis and evolution in light of comparative ultrastructure and trypanosomatid biology: semi-conservative microtubule/strip duplication, strip shaping and transformation. In: European Journal of Protistology. . doi:10.1016/j.ejop.2017.09.002.
  11. Eugene V. Koonin: Energetics and population genetics at the root of eukaryotic cellular and genomic complexity. In: Proceedings of the National Academy of Sciences. 112, Nr. 52, 2015/12/29, S. 15777–15778. doi:10.1073/pnas.1520869112.
  12. Eukaryoten: Eine neue Zeittafel der Evolution. Newsroom, Max-Planck-Gesellschaft, 24. Mai 2015.
  13. C. R. Woese, G. E. Fox: Phylogenetic structure of the prokaryotic domain: the primary kingdoms. In: Proceedings of the National Academy of Sciences. Band 74, Nummer 11, November 1977, S. 5088–5090, PMID 270744, PMC 432104 (freier Volltext).
  14. Lynn Margulis, Dorion Sagan: Leben: Vom Ursprung zur Vielfalt. Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin 1997, ISBN 3-8274-0524-6 (Übersetzung der englischsprachigen Originalausgabe von 1995).
  15. Lynn Margulis: Die andere Evolution. Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin 1999, ISBN 3-8274-0294-8 (Übersetzung der englischsprachigen Originalausgabe von 1998).
  16. Eugene V. Koonin: The origin and early evolution of eukaryotes in the light of phylogenomics, in: Genome Biology. Band 11, Art.-Nr. 209, 5. Mai 2010, doi:10.1186/gb-2010-11-5-209.
  17. Tom Cavalier-Smith: Archaebacteria and Archezoa. In: Nature. 339, Nr. 6220, Mai 1989, S. 100–101. doi:10.1038/339100a0. PMID 2497352.
  18. Patrick J. Keeling: A kingdom’s progress: Archezoa and the origin of eukaryotes. In: BioEssays. Band 20, Nummer 1, Januar 1998, S. 87–95, doi:10.1002/(SICI)1521-1878(199801)20:1<87::AID-BIES12>3.0.CO;2-4 (alternativer Volltextzugriff: SemanticScholar).
  19. Martin W and Müller M: The hydrogen hypothesis for the first eukaryote. In: Nature. 392, Nr. 6671, 1998, S. 37–41. doi:10.1038/32096. PMID 9510246.
  20. a b Patrick Forterre: Evolution - Die wahre Natur der Viren, in: Spektrum August 2017, S. 37 (Online-Artikel vom 19. Juli 2017)
  21. Ralph, S.: Evolutionary Pressures on Apicoplast Transit Peptides. In: Molecular Biology and Evolution. 21, Nr. 12, 2004, S. 2183–2191. doi:10.1093/molbev/msh233. PMID 15317876.@1@2Vorlage:Toter Link/mbe.oxfordjournals.org (Seite nicht mehr abrufbar, Suche in Webarchiven) i Info: Der Link wurde automatisch als defekt markiert. Bitte prüfe den Link gemäß Anleitung und entferne dann diesen Hinweis.
  22. Edouard Chatton: Pansporella perplexa. Réflexions sur la biologie e la phylogénie des protozoaires. In: Annales des Sciences Naturelles: Zoologie Sér. 10, Band 8, 1925, S. 5–84.
  23. Marie-Odile Soyer-Gobillard: Edouard Chatton (1883–1947) and the dinoflagellate protists: concepts and models. In: International Microbiology. Band 9, 2006, S. 173–177. (pdf)
  24. Woese C, Fox G: Phylogenetic structure of the bacteria domain: the primary kingdoms.. In: Proc Natl Acad Sci USA. 74, Nr. 11, 1977, S. 5088–90. bibcode:1977PNAS...74.5088W. doi:10.1073/pnas.74.11.5088. PMID 270744. PMC 432104 (freier Volltext).
  25. Woese C, Kandler O, Wheelis M: Towards a natural system of organisms: proposal for the domains Archaea, Bacteria, and Eucarya.. In: Proc Natl Acad Sci USA. 87, Nr. 12, 1990, S. 4576–9. bibcode:1990PNAS...87.4576W. doi:10.1073/pnas.87.12.4576. PMID 2112744. PMC 54159 (freier Volltext). Abgerufen am 11. Februar 2010.
  26. a b John M. Archibald: The eocyte hypothesis and the origin of eukaryotic cells. In: PNAS. 105, Nr. 51, 23. Dezember 2008, S. 20049–20050. doi:10.1073/pnas.0811118106. Abgerufen am 5. Oktober 2012.
  27. James A. Lake, Eric Henderson, Melanie Oakes, Michael W. Clark: Eocytes: A new ribosome structure indicates a kingdom with a close relationship to eukaryotes. In: PNAS. 81, Nr. 12, June 1984, S. 3786–3790. doi:10.1073/pnas.81.12.3786. PMID 6587394. PMC 345305 (freier Volltext). Abgerufen am 5. Oktober 2012.
  28. S. Kelly, B. Wickstead, K. Gull: Archaeal phylogenomics provides evidence in support of a methanogenic origin of the Archaea and a thaumarchaeal origin for the eukaryotes. In: Proceedings of the Royal Society B. 278, 2011, S. 1009–1018. doi:10.1098/rspb.2010.1427. PMID 20880885. PMC 3049024 (freier Volltext). Abgerufen am 5. Oktober 2012.
  29. Anthony M. Poole, Nadja Neumann: Reconciling an archaeal origin of eukaryotes with engulfment: a biologically plausible update of the Eocyte hypothesis. In: Research in Microbiology. 162, 2011, S. 71–76. doi:10.1016/j.resmic.2010.10.002. Abgerufen am 5. Oktober 2012.
  30. Lionel Guy, Thijs J. G. Ettema: The archaeal 'TACK' superphylum and the origin of eukaryotes. In: Trends in Microbiology. 19, Nr. 12, December 2011, S. 580–587. doi:10.1016/j.tim.2011.09.002. PMID 22018741. Abgerufen am 5. Oktober 2012.
  31. Cymon J. Cox, Peter G. Foster, Robert P. Hirt, Simon R. Harris, T. Martin Embley: The archaebacterial origin of eukaryotes. In: PNAS. 105, 23. Dezember 2008, S. 20356–20361. doi:10.1073/pnas.0810647105. PMID 19073919. PMC 2629343 (freier Volltext). Abgerufen am 5. Oktober 2012.
  32. Anja Spang, Jimmy H. Saw, Steffen L. Jørgensen, Katarzyna Zaremba-Niedzwiedzka, Joran Martijn, Anders E. Lind, Roel van Eijk, Christa Schleper, Lionel Guy, Thijs J. G. Ettema: Complex archaea that bridge the gap between prokaryotes and eukaryotes. In: Nature. 521, 2015, ISSN 0028-0836, S. 173–179. doi:10.1038/nature14447. PMID 25945739. PMC 4444528 (freier Volltext).
  33. Laura Eme, Anja Spang, Jonathan Lombard, Courtney W. Stairs, Thijs J. G. Ettema: Archaea and the origin of eukaryotes. In: Nature Reviews Microbiology. 15, Nr. 12, 10. November 2017, ISSN 1740-1534, S. 711–723. doi:10.1038/nrmicro.2017.133.
  34. Katarzyna Zaremba-Niedzwiedzka et al.: Asgard archaea illuminate the origin of eukaryotic cellular complexity, in: Nature 541, S. 353–358 vom 19. Januar 2017, doi:10.1038/nature21031.
  35. NCBI taxonomy page on Archaea.
  36. Cavalier-Smith T: The phagotrophic origin of eukaryotes and phylogenetic classification of Protozoa. In: Int. J. Syst. Evol. Microbiol.. 52, Nr. Pt 2, March 2002, S. 297–354. doi:10.1099/00207713-52-2-297. PMID 11931142.
  37. Regina Saum et al.: The F1FO ATP synthase genes in Methanosarcina acetivorans are dispensable for growth and ATP synthesis, in: FEMS Microbiology Letters Vol. 300 Issue 2 vom November 2009, S. 230–236, doi:10.1111/j.1574-6968.2009.01785.x
  38. Elena Hilario, Johann Peter Gogarten: Horizontal transfer of ATPase genes - the tree of life becomes a net of life. In: BioSystems. 31, Nr. 2-3, 1993, S. 111-119. doi:10.1016/0303-2647(93)90038-E. PMID 8155843 ScienceDirect Dieser Artikel bei University of Connecticut (PDF).
  39. Armen Y Mulkidjanian, Michael Y Galperin, Kira S Makarova, Yuri I Wolf, Eugene V Koonin: Evolutionary primacy of sodium bioenergetics. In: Biology Direct. 3, Nr. 13, 2008. doi:10.1186/1745-6150-3-13.
  40. Armen Y Mulkidjanian, Kira S Makarova, Michael Y Galperin, Eugene V Koonin: Inventing the dynamo machine: the evolution of the F-type and V-type ATPases. In: Nature Reviews Microbiology. 5, Nr. 11, 2007, S. 892-899. doi:10.1038/nrmicro1767. Dieser Artikel bei Uni Osnabrück: Perspectives (PDF)

Weblinks

 src= Commons: Eukaryota – Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
 src= Wiktionary: Eukaryot – Bedeutungserklärungen, Wortherkunft, Synonyme, Übersetzungen
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Eukaryoten: Brief Summary ( German )

provided by wikipedia DE
 src= Schematische Darstellung einer Tierzelle als Beispiel einer eukaryotischen Zelle  src= Schematische Darstellung einer Pflanzenzelle als Beispiel einer eukaryotischen Zelle

Eukaryoten oder Eukaryonten (Eukaryota) sind eine Domäne der Lebewesen, deren Zellen (Eucyten) einen echten Kern und eine reiche Kompartimentierung haben. Hierin unterscheiden sie sich von den beiden übrigen Domänen im System der Lebewesen, den prokaryotischen Bakterien und Archaeen mit procytischen Zellen.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia Autoren und Herausgeber
original
visit source
partner site
wikipedia DE

Chin-hu̍t seng-bu̍t ( Nan )

provided by wikipedia emerging languages

Chin-hu̍t seng-bu̍t (Eukaryota) sī sè-pau lāi-té ū sè-pau-hu̍t ê seng-bu̍t, pau-koat tōng-bu̍t, si̍t-bu̍t, khún-lūi, kap goân-seng-seng-bu̍t.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Cĭng-hŏk sĕng-ŭk ( Q36455 )

provided by wikipedia emerging languages
"
Gáuk cṳ̄ng cĭng-hŏk sĕng-ŭk

Cĭng-hŏk sĕng-ŭk (真核生物) sê dó̤i sá̤-bàu lā̤ ô sá̤-bàu-hŏkdăng-sá̤-bàu sĕng-ŭk gâe̤ng dŏ̤-sá̤-bàu sĕng-ŭk gì tūng-chĭng, bău-guák sū-iū gì dông-ŭk, sĭk-ŭk, cĭng-kṳ̄ng gâe̤ng gì-tă ô mŏk-mŏk bău lā̤ gì hók-căk ā-sá̤-bàu giék-gáiu gì sĕng-ŭk.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Ekaryòt ( Haitian; Haitian Creole )

provided by wikipedia emerging languages

250px|right|thumb|Ekaryòt Ekaryòt se yon òganis iniselilè (ki gen yon sèl selil) oswa miltiselilè (ki gen plizyè selil), tankou levi, plant ak zannimo; li konpoze avèk selil ekaryotik ki gen ladan yon nwayo kòrèk ak òganèl ki ini relye avèk manbràn nan.[1]

Referans

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Otè ak editè Wikipedia

Ekaryòt: Brief Summary ( Haitian; Haitian Creole )

provided by wikipedia emerging languages

250px|right|thumb|Ekaryòt Ekaryòt se yon òganis iniselilè (ki gen yon sèl selil) oswa miltiselilè (ki gen plizyè selil), tankou levi, plant ak zannimo; li konpoze avèk selil ekaryotik ki gen ladan yon nwayo kòrèk ak òganèl ki ini relye avèk manbràn nan.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Otè ak editè Wikipedia

Eucariota ( Lingua Franca Nova )

provided by wikipedia emerging languages

La eucariotas es un domina de viventes cual inclui tota con un o plu selulas, tota con un nucleo. Otra dominas es baterias e arceas, e ambos inclui sola viventes de un selula con no nucleo. On ave alga renas grande de eucariota:

Vide selulas per la anatomia de la selulas de eucariotas.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eucariote ( Walloon )

provided by wikipedia emerging languages
Eucariotes Classifiaedje filodjenetike Dominne : Eukaryota Tacsons di rang dzotrin Classifiaejde classike Animalia Fungi Plantae «Protista»

Les eucariotes, c' est des vicantès sacwès ki sont pus avanceyes ki les bactereyes, arkeyobactereyes ey eubactereyes, k' on lome eto procariotes.

Les mwaissès diferinces, c' est les sacwès ki shuvèt, ki les eucariotes ont, et ki les procariotes n' ont nén :

Classicmint les eucariotes estént dispårtis e 4 ringnes: Animalia, Fungi, Plantae et Protista. Po les troes prumîs, on pout aveur on spepieus definixha. Pol cwatrinme, li ringne des protisses, dj' ô bén, çou ki n' est ni biesse, ni plante ni tchampion, gn a co del divize.

So les dierinnès anêyes, gn a yeu des clapantès avanceyes e sistematike et on-z a polou atåvler on meyeu coxhlaedje filodjenetike des eucariotes.

Ene des dierinnès sintezes, e francès, k' a stî fwaite, c' est l' cene propozêye pa Guillaume Lecointre et Hervé Le Guyader dins Classification phylogénétique du vivant (classifiaedje filodjenetike do vicant) k' a vudî ås eplaidreyes Belin.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eucariote: Brief Summary ( Walloon )

provided by wikipedia emerging languages

Les eucariotes, c' est des vicantès sacwès ki sont pus avanceyes ki les bactereyes, arkeyobactereyes ey eubactereyes, k' on lome eto procariotes.

Les mwaissès diferinces, c' est les sacwès ki shuvèt, ki les eucariotes ont, et ki les procariotes n' ont nén :

des ôrganites ki pårtixhèt l' espåce del celule e sacwantès plaeces, avou tchaeke on spepieus ovraedje, come li nawea (ki contént l' ADN), les mitocondreyes, li reticulom indoplasmike, l' aparey da Golgi, les lissozomes, les perocsizomes, les cloroplasses et vacuyoles po les plantes; on citoskelete, bråmint compôzé d' actene et di miyozene; l' ådjeu di fé l' indocitoze. èn ADN, ki s' dispårti ezès cromozomes sol tins do pårtixhaedje del celule. li pårtixhaedje del celule lomêye mitoze ki mete en alaedje les cintriyoles et l' faxhene mitotike. ene prôpe secsuwalité, la k' tchaeke tipe secsuel apoite li mitan do materiå djenetike.

Classicmint les eucariotes estént dispårtis e 4 ringnes: Animalia, Fungi, Plantae et Protista. Po les troes prumîs, on pout aveur on spepieus definixha. Pol cwatrinme, li ringne des protisses, dj' ô bén, çou ki n' est ni biesse, ni plante ni tchampion, gn a co del divize.

So les dierinnès anêyes, gn a yeu des clapantès avanceyes e sistematike et on-z a polou atåvler on meyeu coxhlaedje filodjenetike des eucariotes.

Ene des dierinnès sintezes, e francès, k' a stî fwaite, c' est l' cene propozêye pa Guillaume Lecointre et Hervé Le Guyader dins Classification phylogénétique du vivant (classifiaedje filodjenetike do vicant) k' a vudî ås eplaidreyes Belin.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eucaryote ( Interlingua )

provided by wikipedia emerging languages

Le eucaryotes es organismos cellular cuje cellulas ha nucleos e altere organellos includite in membranas. Illos forma un dominio (nomine scientific Eukaryota del greco: ευ/eu, bene o vere + κάρυον/karyon, nuce o nucleo), un del tres in que tote le vita cellular es dividite. Illos include le animales, le plantas, le fungos, e altere organismos unicellular e multicellular.

Supertaxones

Subtaxones

"Nota"
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eucaryote: Brief Summary ( Interlingua )

provided by wikipedia emerging languages

Le eucaryotes es organismos cellular cuje cellulas ha nucleos e altere organellos includite in membranas. Illos forma un dominio (nomine scientific Eukaryota del greco: ευ/eu, bene o vere + κάρυον/karyon, nuce o nucleo), un del tres in que tote le vita cellular es dividite. Illos include le animales, le plantas, le fungos, e altere organismos unicellular e multicellular.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukariot ( Sundanese )

provided by wikipedia emerging languages

Rujukan

  • S. L. Baldauf (2003). The Deep Roots of Eukaryotes. Science 300: 1703-1706 [1]

Artikel ieu ngandung bahan-bahan ti Science Primer nu medal ti NCBI, nu, salaku publikasi pamaréntah AS, aya dina domain publik (1).

[

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Pangarang sareng éditor Wikipedia

Eukariota ( Javanese )

provided by wikipedia emerging languages

Eukariota (asalé saka basa Yunani "eu" kang tegesé "becik", lan "karyon" kang tegesé nunjuk ing nuklei sel) iku organisme kanthi sel komplèks, ing ngendi bahan-bahan genetikané disusun dadi nuklei kang kaiket membran. Eukariota kalebu kéwan, tetuwuhan, lan jamur—kang akèh-akèhé multiselular—sarta manéka golongan liyané kang diklasifikasikaké kanthi kolèktif minangka protista (akèh ing antarané uniselular). Suwaliké, organisme-organisme liyané, kaya ta bakteri, ora duwé nuklei lan struktur sel komplèks liyané; organisme-organisme kaya iku mau karan prokariota.

Struktur

Lumrahé, sel eukariota duwé ukuran kang luwih gedhé tinimbang prokariota lan duwé pérangan-pérangan sub-selular kang karan organel. Béda karo prokariota, DNA eukariota disimpen ing kumpulan kromosom kang kasimpen ing njero nuklei kang kabungkus membran nuklei. Saliyané nglakoni panyigaran sel kanthi aseksual, akèh eukariota uga bisa nglakoni réprodhuksi sèksual liwat prosès fusi sel, kang ora tinemu ing prokariota.

Réprodhuksi

Réproduksi eukariota dilakoni liwat sigar sel, kang lumrahé dumadi kanthi mitosis, ya iku prosès sigaré inti sel kang njalari sawijining sel anak nampa dhuplikat utawa salinan saben kromosom kang diduwèni sel indhuk. Ing sakèhé eukariota ana uga réprodhuksi sèksual, ing antarané sel haploid, ya iku sel kang mung duwé siji kromosom saka saben pasang kromosom kang diduwèni sel indhuk kang nglibataké prosès fusi inti sel (singami) lan panyigaran kanthi meiosis kang ngasilaké sel diploid, ya iku sel kang duwé pasangan kromosom kang lengkap.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Penulis lan editor Wikipedia

Eukariota: Brief Summary ( Javanese )

provided by wikipedia emerging languages

Eukariota (asalé saka basa Yunani "eu" kang tegesé "becik", lan "karyon" kang tegesé nunjuk ing nuklei sel) iku organisme kanthi sel komplèks, ing ngendi bahan-bahan genetikané disusun dadi nuklei kang kaiket membran. Eukariota kalebu kéwan, tetuwuhan, lan jamur—kang akèh-akèhé multiselular—sarta manéka golongan liyané kang diklasifikasikaké kanthi kolèktif minangka protista (akèh ing antarané uniselular). Suwaliké, organisme-organisme liyané, kaya ta bakteri, ora duwé nuklei lan struktur sel komplèks liyané; organisme-organisme kaya iku mau karan prokariota.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Penulis lan editor Wikipedia

Eukarioten ( Q28224 )

provided by wikipedia emerging languages
"Amrum.png"Tekst üüb Öömrang
"
En sel faan en diart.
"
En sel faan en plaant.

Tu a eukarioten (Eukaryota) uun a biologii hiart ales labenen, wat en selkial hää.
Labenen mä selen, oober saner selkial, hiart tu a prokarioten.

Hoodkategoriin

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukarioten: Brief Summary ( Q28224 )

provided by wikipedia emerging languages
" En sel faan en diart. " En sel faan en plaant.

Tu a eukarioten (Eukaryota) uun a biologii hiart ales labenen, wat en selkial hää.
Labenen mä selen, oober saner selkial, hiart tu a prokarioten.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukarioti ( Albanian )

provided by wikipedia emerging languages

Eukariot vjen nga greqishtja (eu do të thote i vërtetë, karion do të thotë bërthamë) pra flitet për një bërthamë të vërtetë të përmbajtur në një membranë nukleare.

Qelizat eukariote

Eukariotët (/ juːˈkærioʊt, -ət /) janë organizmat, qelizat e të cilëve kanë një bërthamë të mbyllur brenda membranave, ndryshe nga prokariotët (Bakteret dhe Arkeat), të cilat nuk kanë organele të lidhura me membranë. [3] [4] [5] Eukaryotes i përkasin domain Eukaryota ose Eukarya. Emri i tyre vjen nga greqishtja εὖ (eu, "mirë" ose "e vërtetë") dhe κάρυον (karyon, "arrë" ose "kernel"). [6] Qelizat eukariote gjithashtu përmbajnë organele të tjera të lidhura me membranë, siç janë mitokondria dhe aparati Golgi, dhe përveç kësaj, disa qeliza bimësh dhe algash përmbajnë kloroplast. Për dallim nga arkeat njëqelizore dhe bakteret, eukariotët gjithashtu mund të jenë shumëqelizorë dhe të përfshijnë organizmat që përbëhen nga shumë lloje qelizash që formojnë lloje të ndryshme indesh. Kafshët dhe bimët janë eukariotët më të njohur.

Eukariotët mund të riprodhojnë si në mënyrë aseksuale përmes mitozës ashtu edhe seksualisht përmes mejozës dhe shkrirjes gamete. Në mitozë, një qelizë ndahet për të prodhuar dy qeliza gjenetikisht identike. Në meiozë, replikimi i ADN-së pasohet nga dy raunde të ndarjes së qelizave për të prodhuar katër qeliza të vajzës haploid. Këto veprojnë si qeliza seksuale (gametet). Gamdo gamete ka vetëm një grup kromozomësh, secila një përzierje unike e palës përkatëse të kromozomeve prindërore që vijnë nga rekombinimi gjenetik gjatë mejozës.

Domeni Eukaryota është monofletik dhe përbën një nga fushat e jetës në sistemin me tre fusha. Dy fushat e tjera, Bakteret dhe Archaea, janë prokariote [7] dhe nuk kanë asnjë nga karakteristikat e mësipërme. Eukariotët përfaqësojnë një pakicë të vogël të të gjitha gjallesave. [8] Sidoqoftë, për shkak të madhësisë së tyre përgjithësisht shumë më të madhe, biomasa e tyre kolektive në të gjithë botën vlerësohet të jetë gati e barabartë me atë të prokariotëve. [8] Eukariotët evoluan afërsisht 1.6–2,1 miliard vjet më parë, gjatë eonit Proterozoik.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorët dhe redaktorët e Wikipedia

Eukarioti ( Bosnian )

provided by wikipedia emerging languages

Eukarioti (grč. εὖ - eu = pravi + κάρυον - karyon = jezgro) su organizmi odnosno ćelije kod kojih je nasljedni materijal smješten u jedru obavijenom posebnom jedarnon membranom. U eukariotskoj ćeliji razvile su se i brojne ćelijske organele kojih nema kod prokariotskih organizama, među kojima su: endoplazmatski retikulum, Golđijev aparat, lizozomi i dr.[1][2]<

Eukarioti pripadaju taksonu Eukarya ili Eukaryota.[3][4][5] Eukarioti mogu se reproducirati i aseksualno putem mitoze i seksualno putem mejoze i spajanja gameta. U mitozi, od jedne ćelije dijeljenjem nastaju dvije genetički identične ćelije. U mejozi, nakon replikacije DNK slijede dva kruga podjele ćelije za proizvodnju četiri kćeri ćelije, od kojih je svaka sa polovinom broja hromosom[]a u odnosu na originalnu roditeljsku ćeliju (nastaju haploidne ćelije). One djeluju kao spolne ćelije (gameti – svaki gamet ima samo jedan iz svakog para hromosoma, svaki je jedinstvena genetička kombinacija oodgovarajućeg para roditeljskih hromosoma). To je rezultat genetičke rekombinacije tokom mejoze.

Domen Eukaryota je monofiletski i čini jedan od tri domena života. Ostala dva, Bacteria i Archaea, su prokarioti[6] i nemaju pomenuta svojstva. Eukarioti predstavljaju malu manjinu svih živih bića. Međutim, zbog mnogo veće količine, u ukupnoj količini biomase na Zemlji, procjenjuje se da su izjednačeni sa prokariotima.[7] Prvi eukarioti pojavili su se prije približno oko 1,6–2,1 milijarde godina (tokom eona proterozoik).

Filogenija

Eukaryota Bikonta

Rhizaria




Excavata


Corticata Plantae

Glaucophyta




Rhodophyta



Viridiplantae




Chromalveolata

Alveolata


Chromista

Haptophyta




Cryptophyta



Heterokonta








Unikonta

Apusozoa



Amoebozoa



Opisthokonta

Choanozoa




Fungi



Animalia






Također pogledajte

Reference

  1. ^ Sofradžija A., Šoljan D., Hadžiselimović R. (2007). Biologija 1. Svjetlost, Sarajevo. ISBN 9958-10-686-8.CS1 održavanje: više imena: authors list (link)
  2. ^ Bajrović K, Jevrić-Čaušević A., Hadžiselimović R., Eds. (2005). Uvod u genetičko inženjerstvo i biotehnologiju. Institut za genetičko inženjerstvo i biotehnologiju (INGEB) Sarajevo. ISBN 9958-9344-1-8.CS1 održavanje: više imena: authors list (link)
  3. ^ Youngson, Robert M. (2006). Collins Dictionary of Human Biology. Glasgow: HarperCollins. ISBN 0-00-722134-7.
  4. ^ Nelson, David L.; Cox, Michael M. (2005). Lehninger Principles of Biochemistry (4th izd.). New York: W.H. Freeman. ISBN 0-7167-4339-6.
  5. ^ Martin, E.A., ured. (1983). Macmillan Dictionary of Life Sciences (2nd izd.). London: Macmillan Press. ISBN 0-333-34867-2.
  6. ^ Zimmer, Carl (2016). "Scientists Unveil New 'Tree of Life'". The New York Times. Pristupljeno 11. 4. 2016.
  7. ^ Whitman W; Coleman D; Wiebe W (1998). "Prokaryotes: The unseen majority" (PDF). Proc. Natl. Acad. Sci. USA. 95 (12): 6578–6583. Bibcode:1998PNAS...95.6578W. doi:10.1073/pnas.95.12.6578. PMC 33863. PMID 9618454.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autori i urednici Wikipedije

Eukarioti: Brief Summary ( Albanian )

provided by wikipedia emerging languages

Eukariot vjen nga greqishtja (eu do të thote i vërtetë, karion do të thotë bërthamë) pra flitet për një bërthamë të vërtetë të përmbajtur në një membranë nukleare.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autorët dhe redaktorët e Wikipedia

Eukarioti: Brief Summary ( Bosnian )

provided by wikipedia emerging languages

Eukarioti (grč. εὖ - eu = pravi + κάρυον - karyon = jezgro) su organizmi odnosno ćelije kod kojih je nasljedni materijal smješten u jedru obavijenom posebnom jedarnon membranom. U eukariotskoj ćeliji razvile su se i brojne ćelijske organele kojih nema kod prokariotskih organizama, među kojima su: endoplazmatski retikulum, Golđijev aparat, lizozomi i dr.<

Eukarioti pripadaju taksonu Eukarya ili Eukaryota. Eukarioti mogu se reproducirati i aseksualno putem mitoze i seksualno putem mejoze i spajanja gameta. U mitozi, od jedne ćelije dijeljenjem nastaju dvije genetički identične ćelije. U mejozi, nakon replikacije DNK slijede dva kruga podjele ćelije za proizvodnju četiri kćeri ćelije, od kojih je svaka sa polovinom broja hromosom[]a u odnosu na originalnu roditeljsku ćeliju (nastaju haploidne ćelije). One djeluju kao spolne ćelije (gameti – svaki gamet ima samo jedan iz svakog para hromosoma, svaki je jedinstvena genetička kombinacija oodgovarajućeg para roditeljskih hromosoma). To je rezultat genetičke rekombinacije tokom mejoze.

Domen Eukaryota je monofiletski i čini jedan od tri domena života. Ostala dva, Bacteria i Archaea, su prokarioti i nemaju pomenuta svojstva. Eukarioti predstavljaju malu manjinu svih živih bića. Međutim, zbog mnogo veće količine, u ukupnoj količini biomase na Zemlji, procjenjuje se da su izjednačeni sa prokariotima. Prvi eukarioti pojavili su se prije približno oko 1,6–2,1 milijarde godina (tokom eona proterozoik).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Autori i urednici Wikipedije

Eukariotlar ( Uzbek )

provided by wikipedia emerging languages

Eukariotlar (yun. yei yaxshi, qaqiqiy, butun va kaguop — yadro) — toʻliq shakllangan, haqiqiy yadroga ega boʻlgan hujayrali organizmlar. E.ga suvoʻtlar, yuksak oʻsimliklar, barcha hayvonlar, zamburugʻlar kiradi. E. DNK si yadrodagi xromosomalarda joylashgan boʻlib, gistonli oqsillar bilan birikkan nukleosomalarni hosil qilishda ishtirok etadi. E.ning hujayralarida membranali organoiddar yaxshi rivojlangan; ayrim organoidlari (mitoxondriyalar va xloroplastlar) da DNK va avtonom oqsil sintezlovchi apparat mavjud.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Vikipediya mualliflari va muharrirlari

Eukarioto ( Ido )

provided by wikipedia emerging languages
"
Diverceso di eukarioti

Eukarioto esas biologiala celulo (od organismo ek tala celuli) di quo celulokerno kontenas genetikala materialo (separeso la DNA di citosolo).

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukariyot ( Kurdish )

provided by wikipedia emerging languages

Eukariyot (bi latînî, Eukaryota) sercîhaneke jiyandaran e. Ji cîhanên ajal, riwek, kuvark û protîstan pêk tê.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Nivîskar û edîtorên Wikipedia-ê

Eukarya ( Limburgish )

provided by wikipedia emerging languages

Eukarya, ouch waal Eurkaryote (oet 't Grieks: εὖ = ech, gans; κάρυον = kern;) zeen alle organisme woavan de celle 'ne celkern en 'n intern membraon höbbe. In de taxonomie waere de eukarya gezeen es ein van de drie domeine woa in 't laeve verdeild kin waere. De twee anger domeine beheure allebei toe aan de prokaryote, namelik de Archaea en de Bacteria. 't Groot versjil tösse de Eukarya en Protiste is det de Protiste 'ne “simplere” celboew höbbe woa in 't DNA neet ómsjlaote waert door de celkern mer vriej in 't cytoplasma ligk. Behalve 'ne celkern höbbe de meiste eurkayotische cellen ouch anger organelle zowie mitochondrië, chloroplasten of 'n golgi-apparaat.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukarya ( Aragonese )

provided by wikipedia emerging languages
Este articlo trata sobre lo dominio taxonomico Eukarya. Ta atros emplegos d'a parola eucariota se veiga Eucariota (desambigación).

En biolochía, Eukarya u Eukaryota ye lo dominio d'os organismos que tienen as celulas con verdaders nuclios. En as luengas latinas, l'adaptación correcta d'o termin ye eucariont u eucarionte. As transliteracions «eucaria» u més asobén «eucariota» fan referencia a las celulas que composan estes organismos: as celulas eucariotas. A etimolochía d'o termin ye «Eu», d'o griego bien u buen, y «Karyon», centro u nuclio; en conchunto se puede interpretar como «Bien nucleyau/da».

O conchunto d'os organismos eucarionts incluye dende os organismos pluricelulars en dó que las celulas son especializadas en fer fayenas concretas y talment les sería imposible de sobrevivir anisoladas, dica las muitas (anque no totas) especies unicelulars. A resta d'altros organismos vivos (totz unicelulars) se cuaternan adintro d'os altros dos dominios: Archaea y Eubacteria.

Pertenixen a lo dominio Eukarya cuatro reinos: Animalia, Plantae, Fungi y Protista. Totz ellos tienen caracteristicas parellanas a nivel molecular (estructura d'os lipidos, proteinas, y chenoma) y tienen antipasaus comuns. Se piensa que las suyas orichens fincan fa bells 2 mil millons d'anyadas, tot y que l'alcuerdo no ye unanime. Fósils previos no s'han puesto claseficar facilment.

As primeras trazas que poderían relacionar-se con os grupos modernos d'eucariontes emprenciparon a apareixer fa uns 800 millons d'anyos, mientres que la mayoría d'os grupos fosils que hu se tienen bien definius no apareixioron dica lo Cambrián.

"
Protozoario Paramecium aurelia, un eucariont unicelular.

Os eucarionts s'han quaternau en quatre reinos: Protista, Plantae, Animalia y Fungi, que poderían estar cinco seguntes Cavalier-Smith (Os anteriors más o reino Chromista) u encara muitos más perque bells autors heban considerau que muitos d'os organismos unicelulars habrían d'estar clasificaus a desparte, fendo puyar ixa posible zifra de reinos dica la ventena.

O reino Protista ye lo que en taxonomía se clama un grupo parafiletico. Ixo quier decir que los suyos miembros han estau en muitos casos quaternaus asinas perque simplament no enchascaban mica bien adintro d'altras agrupacions; ye per ixo que que la suya diversidat ye semilar a la diversidat fundamental d'os eucarionts.

En a recient clasificación de Adl et al. (2005) s'evitan os problemas d'a clasificación adintro de reinos sustituyindo-ie estes taxons per un numer de grupos filochenicament emparentaus ta los que no s'aplica garra categoría con finalidat de no tener o problema d'a suya posterior actualización.[1] En esta clasificación, os grans clados serian estes:

Se veiga que las formas ameboides o flachelars no indican pertenenza a garra grupo, como s'heba creyiu enantes, sin de creyar nuevos grupos artificials dende lo punto d'envista evolutivo.

Se veiga tamién

Referencias

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukarya: Brief Summary ( Aragonese )

provided by wikipedia emerging languages
Este articlo trata sobre lo dominio taxonomico Eukarya. Ta atros emplegos d'a parola eucariota se veiga Eucariota (desambigación).

En biolochía, Eukarya u Eukaryota ye lo dominio d'os organismos que tienen as celulas con verdaders nuclios. En as luengas latinas, l'adaptación correcta d'o termin ye eucariont u eucarionte. As transliteracions «eucaria» u més asobén «eucariota» fan referencia a las celulas que composan estes organismos: as celulas eucariotas. A etimolochía d'o termin ye «Eu», d'o griego bien u buen, y «Karyon», centro u nuclio; en conchunto se puede interpretar como «Bien nucleyau/da».

O conchunto d'os organismos eucarionts incluye dende os organismos pluricelulars en dó que las celulas son especializadas en fer fayenas concretas y talment les sería imposible de sobrevivir anisoladas, dica las muitas (anque no totas) especies unicelulars. A resta d'altros organismos vivos (totz unicelulars) se cuaternan adintro d'os altros dos dominios: Archaea y Eubacteria.

Pertenixen a lo dominio Eukarya cuatro reinos: Animalia, Plantae, Fungi y Protista. Totz ellos tienen caracteristicas parellanas a nivel molecular (estructura d'os lipidos, proteinas, y chenoma) y tienen antipasaus comuns. Se piensa que las suyas orichens fincan fa bells 2 mil millons d'anyadas, tot y que l'alcuerdo no ye unanime. Fósils previos no s'han puesto claseficar facilment.

As primeras trazas que poderían relacionar-se con os grupos modernos d'eucariontes emprenciparon a apareixer fa uns 800 millons d'anyos, mientres que la mayoría d'os grupos fosils que hu se tienen bien definius no apareixioron dica lo Cambrián.

" Protozoario Paramecium aurelia, un eucariont unicelular.

Os eucarionts s'han quaternau en quatre reinos: Protista, Plantae, Animalia y Fungi, que poderían estar cinco seguntes Cavalier-Smith (Os anteriors más o reino Chromista) u encara muitos más perque bells autors heban considerau que muitos d'os organismos unicelulars habrían d'estar clasificaus a desparte, fendo puyar ixa posible zifra de reinos dica la ventena.

O reino Protista ye lo que en taxonomía se clama un grupo parafiletico. Ixo quier decir que los suyos miembros han estau en muitos casos quaternaus asinas perque simplament no enchascaban mica bien adintro d'altras agrupacions; ye per ixo que que la suya diversidat ye semilar a la diversidat fundamental d'os eucarionts.

En a recient clasificación de Adl et al. (2005) s'evitan os problemas d'a clasificación adintro de reinos sustituyindo-ie estes taxons per un numer de grupos filochenicament emparentaus ta los que no s'aplica garra categoría con finalidat de no tener o problema d'a suya posterior actualización. En esta clasificación, os grans clados serian estes:

Amoebozoa (qualques amebas u ameboflachelaus) Archaeplastida (incluye Plantae d'entre altros grupos) Chromoalveolata (como lo suyo nombre indica, encluye Alveolata y altros grupos que feban parte d'o reino Chromista proposato por Cavalier-Smith en 1981). Excavata (incluye bells protozous flachelaus, ameboides o ameboflachelaus) Opisthokonta (incluye Fungi y Animalia, d'entre altros) Rhizaria

Se veiga que las formas ameboides o flachelars no indican pertenenza a garra grupo, como s'heba creyiu enantes, sin de creyar nuevos grupos artificials dende lo punto d'envista evolutivo.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryootn ( Vls )

provided by wikipedia emerging languages

De eukaryootn zyn een van de drie domeinn van de taxonomie. Ze omvattn alle bêestn met e celkern, woa da 't DNA in zit. Vroeger wierdn der mo 2 domeinn ounderscheedn (de eukaryootn en de prokaryootn), in 1990 is Carl Woese ofgekomn met de nieuwe indelienge woarin da Bacteria, Archaea en Eukarya ounderscheedn wierdn.

Definitie

Eukaryootn zyn per definitie organismn va wien da under celln intern georganiseerd zyn in organelln en e verschillig cytoskelet. Zukke organelln kunn byvoorbêeld de kern zyn, die et mêest opvolt, mor byvoordêeld ook et Golgi-apparoat, endoplasmoatisch reticulum, mitochondriën, chloroplastn of de vacuooln.

Taxonomie

Et domein Eukaryota omvat klassiek volgende rykn:

"
De moderne indelienge van de eukaryootn (in 't Iengels)

De moderne indelienge volgt volgende taxonomie:

Ipbouw

Over 't olgemeen zyn eukaryotische celln vele groter of prokaryootn. Ierounder volgt e korte beschryvieng van de interne structuurn van een eukaryotische celle.

"
Sommigte organelln van e dierlikke celle (in 't Iengels)

Kern

De celkern is omgeevn deur e dubbele membroan, veelal de nucleaire enveloppe genoemd. Tusschen beide laagn zit der 20 à 40 nm plekke. Binn de binnste membroan zit et DNA, tegoare met alle eiwittn da et nodig et lik histoonn of alles die nodig is vo transcriptie. De nucleaire enveloppe volt utêen beist de mitose en meiose.

Endoplasmoatisch reticulum

Der zyn drie soortn endoplasmoatisch reticulum (ER): ruw endoplasmoatisch reticulum (RER), gleddig endoplasmoatisch reticulum (SER, van et Iengels smooth), en sarcoplasmoatisch reticulum die in de spiern zit. Et RER is continu met de buutenste membroan van de nucleaire enveloppe en et zyn ruw uutzicht te dankn an 't feit da der ribosoomn ip zittn die dienn vo et mRNA van de transcriptie in eiwit te vertoaln.

Et SER dient ton mêer vo lipidesynthese, koolhydroatnsynthese en sommige posttranslationele modificoaties an eiwittn.

't Sarcoplasmoatisch reticulum fungeert als Ca2+-reservoir. Da Ca2+ wordt vrygeloatn vo de celle te depolariseern: e proces die essentieel is in spiercontractie.

Golgi-apparoat

't Golgi-apparoat dient vooral vo eiwittn te sorteern en vo soms ze te modificeern. Et krygt die eiwittn van et ER deur vesikels: e sôrte van klêne bulletjes met eiwittn en allerhande in, ofgeschermd van de reste van de celle deur e membroan. Dientengevolge loopn et ER en et Golgi-apparoat ni continu i mekoar over.

Mitochondriën en plastiden

De endosymbiosetheorie stelt da mitochondriën, chloroplastn en alle organelln ofgeleid van plastiden ofkomstig zyn deur da e voorloper van al de eukaryote celln va vdage een andere bacterie et opgegeetn. In plekke van em te verteern, et 'n em echter wel loatn leven: azo kost 'n mee profiteern van de metabolische functies van die celle. In 't geval van mitochondriën is da ton aërobe respiratie (dus O2 gebruukn vo energie te vast te leggn ounder de vorme van ATP), vo chloroplastn is da licht gebruukn vo de fotosynthese en azo sukers te maakn.

Mitochondriën en chloroplastn en alletwêe e dubbele membroan lik de kern. 't Verschil zit em derin da de binnste membroan serieus ingestulpt is (zie fotto): da zyn de cristae. Mitochondriën komn in oast alle eukaryootn vore.

"
De structure van e mitochondrion. 1. Binnste membroan
2. Buutenste membroan
3. Crista
4. Matrix

Vesikels

Sommige vesikels en e gespecialiseerde functie. Lysosoomn breekn byvoorbeeld de inhoud van deur endocytose opgenomn eetn of, beist da peroxisoomn peroxiden ofbreekn. Peroxiden zyn molecuuln die een O-O biendieng en, die styf reactief is.

Cytoskelette

Actineskelet/microfilamentn

Een actinefilament is e helix van 2 actinekeetns, oungeveer 7 nm in diameter. Et actineskelet zit mêestol just ounder 't membroanippervlak en is verantwoordelik vo zowel celvorm en -rigiditeit als cytoplasmoatische stromieng, die nodig is vo organeln te verdeeln beist celdelieng en versnelde distributie van molecuuln over hêel de celle (tegoare me myosine). 't Stoat ook in vo uutstulpiengn te maakn in celn, e proces da essentieel is in celmigroatie.

Intermediaire filamentn

Deze filamentn zyn 8 à 12 nm in brêedte en zyn ook stabieler geboundn. Under functie bestoat der o.a. in vo celvorm en -rigiditeit te beoudn lik et actineskelet, mor ook vo cel-cel en cel-matrix (celbiologie) interacties te stabiliseern. Z'en e belangryke rol by de vorm van sommigte organeln lik de kern.

Microtubuli

Vele eukaryootn en e soorte steerte, e flagelle genoemd. Structureel zyn ze compleet verschillig van de flageln van prokaryootn. De kerne dervan bestoat uut microtubuli, en an de boasis zitn ze vast an e centriool, e complex van 9 microtubuli. 't Systêem vo alignerieng van de chromosoomn beist mitose en meiose is analoog doaran: an weerskantn eje e centriool, met doarut 'ountstoand' microtubuli die no de andere centriool toegroein. Z'en e buutndiameter van oungeveer 25 nm, en e binndiameter van oungeveer 15 nm. Microtubuli zyn zelve e polymeer van α- en β-tubuline.

Verschiln tusschen eukaryote celn ounderlieng

Bêestn

Dierlikke celn en gin celwand, gin chloroplastn, en e klêendere vacuole. Dankzy et gebrek an zuk e celwand is e dierlikke cel flexibel en kat n potentieel andere celn opeetn, e belangryk proces van uus immuunsysteem.

Plantn

Planteceln verschilln ip volgende maniern van d'andere eukaryootn:

  • Z'en e grote centrale vacuole, die nodig is vo turgor te ounderoudn. Turgor is de rigiditeit van zukn cel in stand gehoudn deur ze woaterinoud (te vergelykn met e tuunslange: slap at der gin woater deur goat, art at der druk ip stoat).
  • De anwezigheid van e celwand bestoande uut cellulose, hemicellulose en vele kis ook uut lignine. Fungi under celwand bestoat uut chitine, dee van Bacteria uut peptidoglycoann (suukerpolymeern met ier en doar e poar aminozuurn deran), en Archaea celwandn bestoan uut oftwel pseudopeptidoglycoan (lik peptidoglycoan mo me sommige aminozuurn en suuker verschillig) oftwel zuver uut polysacchariden.
  • Plasmodesmata zyn goatn tusschn celn woadeuren da bepoalde klêene molecuuln kunn passeern. Et equivalent by bêestn zyn de gap junctions.
  • Plastiden (bvb. chloroplastn) en gespecialiseerde functies (bvb. fotosynthese) binn de celle da andere eukaryootn ni en.
  • Plantecelln die gin flagelln en en ook gin centriooln.

Fungi

  • Fungi en gin flageln. De ênigste uutzoenderieng zyn de chytriden.
  • Under celwand bevat chitine.
  • Der is e klêender fysiologisch verschil tusschen celln van schimmels.
  • Hogere (multicellulaire) fungi en tusschen angrenzende celln poreuze partities die septa noemn, woadeuren da cytoplasma en organelln kunn bougiern. Primitieve fungi en da ni en by meiose zittn al de kernn tegoare in 1 celle.

Voortplantienge

By vele eukaryootn gebeurt voortplantieng seksueel: da wil zeggn da der twêe celln met een olve DNA-inhoud me mekoare versmeltn, vo azo e nieuwe celle (en uutendelik organisme) te maakn. Over 't olgemêen gebeurt et creëern van extra celln echter geweun deur mitose, woadeuren da je (in theorie) twêe identieke dochtercelln krygt.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryootn: Brief Summary ( Vls )

provided by wikipedia emerging languages

De eukaryootn zyn een van de drie domeinn van de taxonomie. Ze omvattn alle bêestn met e celkern, woa da 't DNA in zit. Vroeger wierdn der mo 2 domeinn ounderscheedn (de eukaryootn en de prokaryootn), in 1990 is Carl Woese ofgekomn met de nieuwe indelienge woarin da Bacteria, Archaea en Eukarya ounderscheedn wierdn.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota ( Q33845 )

provided by wikipedia emerging languages

'E eucariute (d"o grieco εὖ eu 'vero' e κάρυον káryon 'nucleo') song nu d"e dominie tassonomice, 'o liviello cchiù auto d"a crassifecazzione scientìfeca addò se dividono 'e essere vivente. 'O criterio pe' 'a distinzzione 'e chisto dominio 'e ll'ato, procariute, è 'a presenza 'e nucleo 'nterno ben definito e isulato d"o riesto d"a cellula tramite l'nvolucro nucleare, int'ô chillo è racchiusa 'a maggior parte d"o materiale gennetico, 'o DNA ('na parte è cuntenuta int'ê mitocundre). 'E eucariute song quinne 'e organisme vivente uni- o pluricellulare costituite 'e cellule dotate 'e nucleo, distinte d"e procariute (gruppo parafileteco), 'e cue cellule procariute song prive 'e nucleo ben differenzziato.

Tabbella

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota ( Manx )

provided by wikipedia emerging languages

Eukaryote (juːˈkærɪɒt or -oʊt), she bioag eh, as ayns ny killaghyn oc, ta'n stoo gienetagh er nyn dastey sthie çheshvean baghtal (yn eukaryon). Ta oayllee cur eukaryota er y phossan. Er lhimmey jeh bacteyryn, ta ooilley organeyn bioag nyn eukaryoteyn.

Cha nel yn aght rheynn killaghyn cheddin ec eukaryoteyn as prokaryoteyn. Ayns eukaryoteyn, ta mynphiobanyn tayrn ny kroymasoomyn dooblit veih y cheilley. Ta daa haase rheynn ayn: mitosis as meiosis.

Troyn chillaghyn eukaryotagh

Son y chooid smoo, ta killaghyn eukaryotagh feer ny smoo na prokaryoteyn. Ta ymmodee far-chrackanyn sthie as troggalyn sthie oc (ny mynoltyn), chammah as ushylagh killag jeant jeh mynphiobanyn, mynsnaieyn as mean-snaieyn. Ta paart scanshoil ec ny snaieyn as mynphiobanyn shoh son reaghey as gurneil cummey y chilley. Ta GND chillaghyn eukaryoteyn rheynnit ayns bartyn linnagh (kroymasoomyn), as rish rheynn çheshveanagh, ta rollian mynphiobanagh rheynn ny bartyn shoh.

Troggal chillaghyn eukaryotagh

"
Troggal cadjin chillag vaagh.
"
Troggal cadjin chillagh lus.


license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota ( Q29540 )

provided by wikipedia emerging languages

Eukaryota (vo oidgriachisch εὖ eu ‚guad‘, ‚echt‘ und καρυωτός karyotos ‚wos wia a Nuss ausschaugt‘) san olle Lebewesn (dazua ghean aa olle Viecha und Pflanzna), vo dena de Zejn an Zejkern hom. De Organismen wo koan Zejkern hom, wern Prokaryota (dazua ghean de Bakterien) gnennt.

Nebm de Bakterien und Archaeen san de Eukaryota oane vo drei Domäna in da Systematik vo de Lebewesn.

Systematik

De Eukaryota wern moast in sechs „Supagruppen“ einteit:[1]

Beleg

  1. Laura Wegener Parfrey, Erika Barbero, Elyse Lasser, Micah Dunthorn, Debashish Bhattacharya, David J. Patterson, Laura A. Katz: Evaluating Support for the Current Classification of Eukaryotic Diversity. In: PLoS Genetics. Bd. 2, Nr. 12, S. e220, doi:10.1371/journal.pgen.0020220.

Literatua

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota ( Swahili )

provided by wikipedia emerging languages
"
Vyote Eukaryota!

Eukaryota ni kundi kubwa la viumbehai ambavyo vina seli zenye kiini cha seli na utando wa seli. Mimea, wanyama na fungi wote tunaoona huhesabiwa humo.

Zinahesabiwa kwa jumla kama domeni kati ya viumbehai na domeni nyingine ni bakteria na archaea ambavyo ni viumbe vidogo sana vinavyoonekana kwa hadubini tu.

Eukaryota walio wengi wana seli nyingi lakini hasa protisti na sehemu za fungi zina seli moja tu.

Mfumo wa seli

"
Seli ya mnyama

Seli za eukaryota ni kubwa kuliko seli za bakteria na archaea. Ndani ya seli zao kuna oganeli ambazo ni kama viungo vya mwili lakini vina shughuli maalumu ndani ya seli.

Oganeli inayojulikana zaidi ni kiini cha seli inayotunza sehemu kubwa ya DNA yake.

Seli za eukaryota huwa pia na kitu kinachofanana na kiunzi cha mifupa kwenye mwili kinachojengwa kwa vimirija vya protini za pekee ambazo ni gumu kiasi kuliko ektoplasma inayojaza seli.

Kimsingi seli za eukaryota huwa na

  • kiini cha seli,
  • utando wa seli (ganda la nje pamoja na maganda ya ndani) na
  • utegili (ektoplasma) unaojaza chumba ndani ya utando. Ndani ya utegili kuna sehemu nyingine zenye kazi mbalimbali kama ribosomu au dutuvuo (mitokondria).
"Morpho Makala hii kuhusu mambo ya biolojia bado ni mbegu.
Je, unajua kitu kuhusu Eukaryota kama historia yake au mahusiano yake na mada nyingine?
Labda unaona habari katika Wikipedia ya Kiingereza au lugha nyingine zinazofaa kutafsiriwa?
Basi unaweza kuisaidia Wikipedia kwa kuihariri na kuongeza habari.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Waandishi wa Wikipedia na wahariri

Eukaryota ( Occitan )

provided by wikipedia emerging languages
Eucariòtas Classificacion filogenetica Domaine : Eukaryota Taxons de reng inferior Classificacion classica Animalia Fungi Plantae « Protista »

Los Eucariòtas (del grèc eu, verai e karuon, nuclèu) amasson quatre grands règnes del monde viu: los animals, los campairòls, las plantas e los protistas. Constituisson un grop fòrça larg d'organismes, uni- e pluricellulars, definits per lor estructura cellulara.Los eucariòtas possedisson, per oposicion als procariòtas (arqueobactèris e eubactèris) :

Exemples d'eucariòtas

Arbre filogenetic

 ,______________________________ Diplomonada | | ,_________________________ Microsporidia __| | | | ,_____________________ Parabasalida | | | |___| | ,____________________ Myxomycota | | | | | |____________________ Eugenozoos |___| | | |_____________________ Naegleria | | | |_____________________ Entamoeba |___| | ,_____________ Acrasiomycota | | | | ,____________ Rhodophyta | | | | | | ,__________ Ciliada | | | | | | |___|_____ Dinoflagellata |___| | | | | |________ Apicomplexa | | | | ,_____ Laberintulida | | | | | |___________ Oomycota |___| | | |________ Xanthophyta |___| | |________ Chrysophyta | | | |_________ Phaeophyta | | | |__________ Diatomea | | ,____________ Plantae | | |___| ,__________ Fungi |___| |_______ Animalia (Animal) 
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota ( Q33973 )

provided by wikipedia emerging languages

Struttura

"
Na cèllula d'armalu tìpica
"
Struttura dâ Mitochondria :
1) Càjula nterna
2) Càjula sterna
3) Crista
4) Matrici

Viditi puru:

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota ( Q33754 )

provided by wikipedia emerging languages

I Eukaryota (dal grech, el voeur dì "ver nucleo") hinn on domini, el pussee compless de la biologia. El gh'ha dent 5 regn: Animalia, Fonsg, Plantae, Protista e Chromista.

Se distinguen dai Prokaryota perchè el nucleo cellular el se ved ben, l'è dividuu dal rest de la cellula e gh'è dent bona part del DNA.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota: Brief Summary ( Manx )

provided by wikipedia emerging languages

Eukaryote (juːˈkærɪɒt or -oʊt), she bioag eh, as ayns ny killaghyn oc, ta'n stoo gienetagh er nyn dastey sthie çheshvean baghtal (yn eukaryon). Ta oayllee cur eukaryota er y phossan. Er lhimmey jeh bacteyryn, ta ooilley organeyn bioag nyn eukaryoteyn.

Cha nel yn aght rheynn killaghyn cheddin ec eukaryoteyn as prokaryoteyn. Ayns eukaryoteyn, ta mynphiobanyn tayrn ny kroymasoomyn dooblit veih y cheilley. Ta daa haase rheynn ayn: mitosis as meiosis.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota: Brief Summary ( Swahili )

provided by wikipedia emerging languages
" Vyote Eukaryota!

Eukaryota ni kundi kubwa la viumbehai ambavyo vina seli zenye kiini cha seli na utando wa seli. Mimea, wanyama na fungi wote tunaoona huhesabiwa humo.

Zinahesabiwa kwa jumla kama domeni kati ya viumbehai na domeni nyingine ni bakteria na archaea ambavyo ni viumbe vidogo sana vinavyoonekana kwa hadubini tu.

Eukaryota walio wengi wana seli nyingi lakini hasa protisti na sehemu za fungi zina seli moja tu.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Waandishi wa Wikipedia na wahariri

Eukaryota: Brief Summary ( Occitan )

provided by wikipedia emerging languages

Los Eucariòtas (del grèc eu, verai e karuon, nuclèu) amasson quatre grands règnes del monde viu: los animals, los campairòls, las plantas e los protistas. Constituisson un grop fòrça larg d'organismes, uni- e pluricellulars, definits per lor estructura cellulara.Los eucariòtas possedisson, per oposicion als procariòtas (arqueobactèris e eubactèris) :

d'organets, que devesisson l'espaci cellular en compartiments especializats, coma: lo nuclèu (que conten l'ADN), las mitocondrias, lo reticulum endoplasmic, l'aparelh de Golgi, los lisosòmas, los peroxisómas, los cloroplasts e las vacuòlas en çò de las plantas ; un citoesquelèt, compausat mai que mai d'actina e de miosina ; la facultat a realizar l'endocitòsi ; un ADN devesit en mantun cromosòmas; una division cellulara apelada mitòsi (amb intervencion dels centriòls e fusèl mitòtic) ; una vertadièra reproduccion sexuada.
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota: Brief Summary ( Q29540 )

provided by wikipedia emerging languages

Eukaryota (vo oidgriachisch εὖ eu ‚guad‘, ‚echt‘ und καρυωτός karyotos ‚wos wia a Nuss ausschaugt‘) san olle Lebewesn (dazua ghean aa olle Viecha und Pflanzna), vo dena de Zejn an Zejkern hom. De Organismen wo koan Zejkern hom, wern Prokaryota (dazua ghean de Bakterien) gnennt.

Nebm de Bakterien und Archaeen san de Eukaryota oane vo drei Domäna in da Systematik vo de Lebewesn.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryota: Brief Summary ( Q33845 )

provided by wikipedia emerging languages

'E eucariute (d"o grieco εὖ eu 'vero' e κάρυον káryon 'nucleo') song nu d"e dominie tassonomice, 'o liviello cchiù auto d"a crassifecazzione scientìfeca addò se dividono 'e essere vivente. 'O criterio pe' 'a distinzzione 'e chisto dominio 'e ll'ato, procariute, è 'a presenza 'e nucleo 'nterno ben definito e isulato d"o riesto d"a cellula tramite l'nvolucro nucleare, int'ô chillo è racchiusa 'a maggior parte d"o materiale gennetico, 'o DNA ('na parte è cuntenuta int'ê mitocundre). 'E eucariute song quinne 'e organisme vivente uni- o pluricellulare costituite 'e cellule dotate 'e nucleo, distinte d"e procariute (gruppo parafileteco), 'e cue cellule procariute song prive 'e nucleo ben differenzziato.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryote ( Q36121 )

provided by wikipedia emerging languages

Deng animal, tanaman, fungus, ampong protist ausan dong eukaryote (IPA: /juːˈkærɪɒt/ o IPA: /-oʊt/), organismu nung nu ding cells makabalangkas la kareng komplikadung istrukturang atsu king kilub da ring membrane. Awsan deng nucleus ing dakeng makabalut kareng membrane a yang pamiyaliwa da reng cell a eukaryote kareng cell a prokaryote. Ing presensia ning nucleus ing babie king lagyu da reng organismung deti: ibat ya iti king katayang Griegung ευ, a mangabaldugang "mayap/tutu", ampo ing κάρυον, "nues" (nut)

Ing pamipitna da reng cell (cell division) kareng eukaryotes aliwa ya kareng organismung alang nucleus (prokaryote). Ing malilyari, mapipitna la reng chromosome kapamilatan ning pamangimut a panibalan da reng microtubule. Adua lang uri deng paralan ning pamipitna. King mitosis, mapipitna ya ing metung a cell at magi yang aduang cell a milulupa gene (genetically identical). King meiosis naman, a kailangan king pamiparakal a sexual, dadalan ya king recombination ing metung a cell a diploid (maki aduang kopia ning balang chromosome, metung ibat king balang pengari) king balang paris da reng chromosome ibat king balang pengari. Kaibat, makataduang marapat ing pamipitna ning cell, nung nu adua lang haploid cell (gametes) deng magbunga. Atin ya mung metung a uri ning chromosome ing balang gamete, a kabangal ning paris ibat king balang pengari.

Balamu monophyletic la reng eukaryote, ania ila ing metung kareng atlung sakup ning bie o domains of life. Detang adua pang aliua, detang bacteria ampong archaea, prokaryote la, at ala lu karela deng kaurian (features) a mebanggit king babo. Nanupata, atin lang pamilupa king aspetu ning biochemistry deng archaea, anya kadane do reng archaea king clade a Neomura.

Lon la murin deti

Pikuanan

  • Knoll AH (1992). "The early evolution of eu-karyotes: A geological perspective". Science 256 (5057): 622–27. doi:10.1126/science.1585174Template:Only in print.
  • T. Cavalier-Smith (2002). "The phagotrophic origin of eukaryotes and phylogenetic classification of Protozoa". International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology 52: 297-354.
  • W. Martin & M.J. Russell (1992). "On the origins of cells: a hypothesis for the evolutionary transitions from abiotic geochemistry to chemoautotrophic prokaryotes, and from prokaryotes to nucleated cells". Philosophical Transactions of the Royal Society B.
  • S. L. Baldauf (2003). "The Deep Roots of Eukaryotes". Science 300 (5626): 1703–1706. doi:10.1126/science.1085544Template:Only in print.
  • Sina M. Adl et al (2005). "The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists". Journal of Eukaryotic Microbiology 52 (5): 399. doi:10.1111/j.1550-7408.2005.00053.xTemplate:Only in print.

Template:NCBI-scienceprimer

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryote ( Q14549 )

provided by wikipedia emerging languages

A eukaryote (/juːˈkæri.t/ yoo-KARR-ee-oht) is ony organism whose cells contain a nucleus an ither organelles enclosed within membranes.

References

  1. Sakaguchi M, Takishita K, Matsumoto T, Hashimoto T, Inagaki Y (July 2009). "Tracing back EFL gene evolution in the cryptomonads-haptophytes assemblage: separate origins of EFL genes in haptophytes, photosynthetic cryptomonads, and goniomonads". Gene. 441 (1–2): 126–31. doi:10.1016/j.gene.2008.05.010. PMID 18585873.
  2. Adl SM, Simpson AG, Lane CE, Lukeš J, Bass D, Bowser SS, et al. (September 2012). "The revised classification of eukaryotes" (PDF). The Journal of Eukaryotic Microbiology. 59 (5): 429–93. doi:10.1111/j.1550-7408.2012.00644.x. PMC 3483872. PMID 23020233. Archived frae the oreeginal (PDF) on 16 June 2016. Cite uses deprecated parameter |deadurl= (help)
license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryote ( Tagalog )

provided by wikipedia emerging languages

Ang lahat ng bagay na may buhay (mga hayop, mga halaman, mga halamang-singaw, at mga protista) ay may mga eukaryote (IPA: /juːˈkærɪɒt/ o IPA: /-oʊt/). Ito ang mga selula na organisado at naka-pagsamang may estruktura na nasa loob ng mga membrano nila. Ang membrana ay isang uri ng estruktura na bumabalot sa mga selula at mga organelle nito. Ang katangiang ito ang naghihiwalay sa eukaryote mula sa mga prokaryote. Ang nukleus ng mga eukaryote ang nagbibigay ng pangalan nila.

Terminolohiya

Ang Eukaryote ay mula sa salitang Griyego na ευ, na ibig sabihin ay "totoo o mabuti" at κάρυον, na ibig sabihin ay "pili". Karamihan sa mga selulang ito ay mayroong iba't ibang mga organelles tulad ng mitokondriya, mga kloroplast at mga katawang Golgi. Mayroon din silang flagella na yari sa mga mikrotubulo. Ang mga mikrotubulong ito ay may 9+2 na pagkaayos.


"Biyolohiya" Ang lathalaing ito na tungkol sa Biyolohiya ay isang usbong. Makatutulong ka sa Wikipedia sa nito.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Mga may-akda at editor ng Wikipedia

Eukaryote: Brief Summary ( Tagalog )

provided by wikipedia emerging languages

Ang lahat ng bagay na may buhay (mga hayop, mga halaman, mga halamang-singaw, at mga protista) ay may mga eukaryote (IPA: /juːˈkærɪɒt/ o IPA: /-oʊt/). Ito ang mga selula na organisado at naka-pagsamang may estruktura na nasa loob ng mga membrano nila. Ang membrana ay isang uri ng estruktura na bumabalot sa mga selula at mga organelle nito. Ang katangiang ito ang naghihiwalay sa eukaryote mula sa mga prokaryote. Ang nukleus ng mga eukaryote ang nagbibigay ng pangalan nila.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Mga may-akda at editor ng Wikipedia

Eukaryote: Brief Summary ( Q14549 )

provided by wikipedia emerging languages

A eukaryote (/juːˈkæri.oʊt/ yoo-KARR-ee-oht) is ony organism whose cells contain a nucleus an ither organelles enclosed within membranes.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryote: Brief Summary ( Q36121 )

provided by wikipedia emerging languages

Deng animal, tanaman, fungus, ampong protist ausan dong eukaryote (IPA: /juːˈkærɪɒt/ o IPA: /-oʊt/), organismu nung nu ding cells makabalangkas la kareng komplikadung istrukturang atsu king kilub da ring membrane. Awsan deng nucleus ing dakeng makabalut kareng membrane a yang pamiyaliwa da reng cell a eukaryote kareng cell a prokaryote. Ing presensia ning nucleus ing babie king lagyu da reng organismung deti: ibat ya iti king katayang Griegung ευ, a mangabaldugang "mayap/tutu", ampo ing κάρυον, "nues" (nut)

Ing pamipitna da reng cell (cell division) kareng eukaryotes aliwa ya kareng organismung alang nucleus (prokaryote). Ing malilyari, mapipitna la reng chromosome kapamilatan ning pamangimut a panibalan da reng microtubule. Adua lang uri deng paralan ning pamipitna. King mitosis, mapipitna ya ing metung a cell at magi yang aduang cell a milulupa gene (genetically identical). King meiosis naman, a kailangan king pamiparakal a sexual, dadalan ya king recombination ing metung a cell a diploid (maki aduang kopia ning balang chromosome, metung ibat king balang pengari) king balang paris da reng chromosome ibat king balang pengari. Kaibat, makataduang marapat ing pamipitna ning cell, nung nu adua lang haploid cell (gametes) deng magbunga. Atin ya mung metung a uri ning chromosome ing balang gamete, a kabangal ning paris ibat king balang pengari.

Balamu monophyletic la reng eukaryote, ania ila ing metung kareng atlung sakup ning bie o domains of life. Detang adua pang aliua, detang bacteria ampong archaea, prokaryote la, at ala lu karela deng kaurian (features) a mebanggit king babo. Nanupata, atin lang pamilupa king aspetu ning biochemistry deng archaea, anya kadane do reng archaea king clade a Neomura.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia authors and editors

Eukaryoten ( Q168446 )

provided by wikipedia emerging languages
"
Zell vun en Deert, schemaatsch dorstellt
"
Zell vun en Plant, schemaatsch dorstellt

Unner Eukaryoten oder Eukaryonten (Eukaryota/Eukaryonta/Eucarya/Eukarya); vun ooldgr. εὖ (eû) „good, echt“ un κάρυον (káryon) „Nööt“ weert all Leevwesen tohopenfaat, de ehre Zellen en Zellkarn hefft. Just dor wiest de Naam up hen. Blangen de Bakterien un de Archaeen sünd de Eukaryoten een vun de dree Domänen in de bioloogsche Systematik. Bakterien un Archaeen weert tosamenfaat unner den Begreep Prokaryoten. De hefft alltohopen keen Zellkarn.

Kennteken

De Eukaryoten ehre Zellen hefft mehrstendeels en Döörmeter vun 10-30 µm.[1] Normolerwiese sünd se dor veel grötter mit, as de Prokaryoten ehre Zellen. Ehr Volumen is 100 bit 10.000 mol so groot. Dormit in de Zellen mit ehre grötteren Afstänne allens leifig aflopen deit, wat dor nödig is, mütt se good organiseert ween. De Zellruum is updeelt in Unnerdeele (afgrenzte Rüüme) un dat gifft Transport twuschen düsse Unnerdeele in de Zellen. Vundeswegen hefft de Zellen so nömmte Organellen rutbillt, de, just so, as de Organe in’t Lief, de Arbeit overnehmen doot. Dat Organell, wat den Naam geven hett, is de Zellkarn. Dor finnt sik de grote Deel vun dat geneetsche Materiol vun de eukaryotschen Zellen in. Annere Gene gifft dat, je nadem, in de Mitochondern-Organellen, de as „Kraftwark“ for de Zellen arbeiden doot. Se stellt dör cheemsche Reaktschoon Energie praat. Ok in de Plastiden kaamt Gene vör. Dat sünd Organellen, de Photosynthese bedrievt. For den Transport in de Zellen sünd de Organellen vun dat Endomembransystem tostännig.

Struktur un Form kriegt de Zellen vun de Eukaryoten dör dat Cytoskelett, wo se sik ok mit rögen könnt. Dat is tosamensett ut Mikrotubuli, Intermediärfilamente un Mikrofilamente. Dat gifft ok Eukaryoten, as Planten un Swämme, de hefft en Zellwand. De slutt de Zellen buten um de Cytoplasmamembran rum in un bestimmt de Form vun de Zell. Bovenhen könnt de Eukaryoten Protobiosynthese bedrieven.

Zelltahl

Eukaryoten könnt Eenzellers oder Mehrzellers ween. Mehrzellers bestaht ut en gröttere Tahl vun Zellen mit gemeensom Stoffwessel. Dor overnehmt denn sunnerliche Zelltypen bestimmte Upgaven bi. De meisten bekannten Mehrzellers sünd Eukaryoten, dormank de Planten, Veelzellers (Deerter) un mehrzelligen Swämme.

Systematik

In de Systematik vun de Biologie billt de Eukaryoten een vun de dree Domänen, de dat gifft. De Domänen sünd de hööchste Kategorie, wo de Leevwesen insorteert weern könnt. De Systematik vun de Eukaryoten, de in’n Momang aktuell is, is 2012 vun Adl et al. tohoopstellt wurrn. Se deelt de Eukaryoten so in:

Denn gifft dat noch en ganze Reeg vun Taxa, bi de dat nich kloor is, wo se henhören deit (incertae sedis), dor höört unner annern to:

Geschicht

De ollsten mehrzelligen, unner Umstänn eukaryootschen Fossilien, de een mit dat blote Ooge sehn kann, sünd bi 1,5 Mrd. Johre oold.[2] Dat is bitherto nich bekannt, ob düsse eersten Eukaryoten al Organellen harrt hefft (an un for sik weer dat vunwegen de Grötte nödig ween), oder ob se de eerst later kregen hefft, nadem se bi en annern Grad vun Organisatschoon anlangt weern. De bekannteste Theorie, wie de Organellen tostanne kamen sünd, is de Endosymbiontentheorie. De seggt, datt Mitochondrien un Chloroplasten sik ut Bakterien entwickelt hefft, de sik in de fröhen Eukaryoten inlagert harrn.[3][4]

Belege

Annere Borns

Adl, S. M., Simpson, A. G. B., Lane, C. E., Lukeš, J., Bass, D., Bowser, S. S., Brown, M. W., Burki, F., Dunthorn, M., Hampl, V., Heiss, A., Hoppenrath, M., Lara, E., le Gall, L., Lynn, D. H., McManus, H., Mitchell, E. A. D., Mozley-Stanridge, S. E., Parfrey, L. W., Pawlowski, J., Rueckert, S., Shadwick, L., Schoch, C. L., Smirnov, A. and Spiegel, F. W.: The Revised Classification of Eukaryotes. Journal of Eukaryotic Microbiology, 59: 429–514, 2012, PDF Online

Weblenken

"Commons-logo.svg" . Mehr Biller, Videos oder Audiodateien to’t Thema gifft dat bi Wikimedia Commons.
  • Gerald Karp, Molekulare Zellbiologie, 2005, S. 25.
  • Eukaryoten: Eine neue Zeittafel der Evolution. Auf: mpg.de vom 24. Mai 2015.
  • Lynn Margulis, Dorion Sagan: Leben: Vom Ursprung zur Vielfalt. Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin 1997, ISBN 3-8274-0524-6 (Düütsch Översetten ut de engelsche Originalutgave vun 1995).
  • Lynn Margulis: Die andere Evolution. Spektrum Akademischer Verlag, Heidelberg, Berlin 1999, ISBN 3-8274-0294-8 (Oversetten vun de engelsche Originalutgave vun 1998).
  • license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Eukaryoten ( Luxembourgish; Letzeburgesch )

    provided by wikipedia emerging languages
    Eukaryoten Klassesch Klassifikatioun Klassifikatioun: Liewewiesen Domän: Eukaryoten Räicher

    D'Eukaryoten ass eent vun den 3 Domäner vun de Liewewiesen. Zu hinnen ziele souwuel d'Eenzeller wéi och de Mënsch. Doduerch kann een erkenne wéi se sech vun den Prokaryoten (Bakterien an Archaeën) ënnerscheeden. D'Eukaryote gi just a véier Räicher agedeelt, well de ganze Rescht der grousser Wëssenschaft bis haut nach net komplett bekannt ass.

    Dës Andeelung kënnt dovu wéi sech déi eenzel Organismegruppe mat Energie an Nahrung versuergen, wat Follgen op d'Liewensweis, d'Formen an d'Funktioune vun deene verschiddene Liewewiesen huet.

    Um Spaweck


    Déi dräi Domäner vun de Liewewiesen

    Eukaryoten - Archaeën - Bakterien

    Commons: Eukaryota – Biller, Videoen oder Audiodateien
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia Autoren an Editeuren

    Eukaryoten ( Q131339 )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    Schematischi Darstellig vun ere Dierzälle as Byschpel vun ere eukaryotische Zälle
    "
    Schematischi Darstellig vun ere Pflanzezälle as Byschpel vun ere eukaryotische Zälle

    Unter Eukaryote oder Eukaryonte (Eukaryota; vu altgriechisch εὖ eu ‚guet‘, ‚ächt‘ un καρυωτός karyotos ‚nussartig‘, mänkmol nit ganz korräkt as κάρυον karyon ‚Nuss‘ ibersetzt) wäre alli Läbewäse zämmegfasst, wu d Zälle ne Zällchärn hän. D Gruppe vu allne Organisme, wu kai Zällchärn hän, wäre Prokaryote gnännt. Näbe dr Bakterie un dr Archäe stelle d Eukaryote aini vu dr drei Domäne in dr Syschtematik vu dr Läbewäse dar.

    Merkmol

    D Zälle vu dr Eukaryote hän zmaischt e Durmässer vu 10-30 µm[1]. Si sin in dr Regle vyl greßer wie die vu dr Prokaryote, ihre Volume umfasst eppe s 100 bis 10000fach. Fir s Funktioniere vu dr zelluläre Ablaif iber greßeri Entfärnige innerhalb vu dr Zälle isch e hechere Organisationsgrad, e Ufdailig vum Zällruum in Kompartimänt (abgränzti Ryym) un e Transport zwische däne Kompartimänt ginschtig. Us däm Grund sin eukaryotischi Zälle mit Zällorganälle strukturiert, wu wie d Organ vun eme Lyyb verschideni Funktione uusiebe. Dr Zällchärn mit em Hauptaadail vum genetische Material vu dr eukaryotische Zälle het dr Gruppe dr Name gee. Wyteri Gen chemme je no Art in dr Mitochondrie – Organäll, wu dur chemischi Reaktione Energi z Verfiegig stelle – un Plaschtide – Organälle, wu d Photosynthese dryybe - vor. Em intrazälluläre Transport diene d Organälle vum Endomembransyschtem.

    Struktur un Form git dr eukaryotische Zälle s Cytoskelett, wu au fir d Furtbewegig dient. S isch us Mikrotubuli, Intermediärfilamänt un Mikrofilamänt ufböue. E Dail Eukaryote, zem Byschpel Pflanze un Pilz, hän au Zällwände, wu d Zälle usserhalb vu dr Cytoplasmamembran yyschließe un ihri Form bstimme.

    E wyteri Bsunderhait vu dr Eukaryote lyt in dr Proteinbiosynthese: Andersch wie d Prokaryote sin Eukaryote in dr Lag, mit dr nämlige DNA-Information dur alternativ Splicing unterschidligi Protein härzstelle.

    Mehzälligkait

    Eukaryote chenne Aizäller oder mehzälligi Läbewäse syy. Die bstehn zmaischt us ere greßere Zahl vu Zälle mit gmainsamem Stoffwächsel, doderby ibernämme speziälli Zälltype bstimmti Ufgabe. Di maischte bekannte Mehzäller sin Eukaryote, dodrunter d Pflanze, Dierer un mehzälligi Pilz.

    Syschtematik

    D Eukaryote stelle aini vu dr drei Domäne in dr biologische Syschtematik, also di hegscht Kategori zur Klassifizierig vu Läbewäse dar. Di zurzyt aktuäll Syschtematik vu dr Eukaryote isch vu Adl et al. 2005 ufgstellt wore.[2] Si glidere d Eukaryote in sechs Gruppe, vylmol „Supergruppe“ gnännt, statt eme klassische Ranguusdruck[3]:

    Näbe däne Gruppe wird bi däne Taxa d Stellig as uusicher aagsääne (incertae sedis) un si chenne nit yygordnet wäre:

    • Ancyromonas
    • Apusomonadidae
    • Centrohelida
    • Collodictyonidae
    • Ebriacea
    • Spironemidae
    • Kathablepharidae
    • Stephanopogon

    Dur neieri Forschige wäre d Ebriacea zue dr Cercozoa innerhalb vu dr Rhizaria gstellt[4] un Stephanopogon zue dr Excavata[5][6].

    Fueßnote

    1. Gerald Karp, Molekulare Zellbiologie 2005, S. 25
    2. Sina M. Adl et al. (2005): The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists. In: The Journal of Eukaryotic Microbiology. Bd. 52, Nr. 5, S. 399–451. PMID 16248873 doi:10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x
    3. Laura Wegener Parfrey, Erika Barbero, Elyse Lasser, Micah Dunthorn, Debashish Bhattacharya, David J. Patterson, Laura A. Katz: Evaluating Support for the Current Classification of Eukaryotic Diversity. PLoS Genetics 2(12): e220. doi:10.1371/journal.pgen.0020220
    4. Mona Hoppenrath, Brian S. Leander: Ebriid Phylogeny and the Expansion of the Cercozoa. Protist, Band 157, 2006, S. 279–290, doi:10.1016/j.protis.2006.03.002
    5. Naoji Yubuki, Brian S. Leander: Ultrastructure and molecular phylogeny of Stephanopogon minuta: An enigmatic microeukaryote from marine interstitial environments, In: European Journal of Protistology 44, 2008, S. 241–253
    6. Thomas Cavalier-Smith, Sergey Nikolaev: The Zooflagellates Stephanopogon and Percolomonas are a Clade (Class Percolatea: Phylum Percolozoa) In: Journal of Eukaryotic Microbiology, 55(6), S. 501–509, 2008

    Literatur

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Autorët dhe redaktorët e Wikipedia

    Eukaryoten: Brief Summary ( Q131339 )

    provided by wikipedia emerging languages
    " Schematischi Darstellig vun ere Dierzälle as Byschpel vun ere eukaryotische Zälle " Schematischi Darstellig vun ere Pflanzezälle as Byschpel vun ere eukaryotische Zälle

    Unter Eukaryote oder Eukaryonte (Eukaryota; vu altgriechisch εὖ eu ‚guet‘, ‚ächt‘ un καρυωτός karyotos ‚nussartig‘, mänkmol nit ganz korräkt as κάρυον karyon ‚Nuss‘ ibersetzt) wäre alli Läbewäse zämmegfasst, wu d Zälle ne Zällchärn hän. D Gruppe vu allne Organisme, wu kai Zällchärn hän, wäre Prokaryote gnännt. Näbe dr Bakterie un dr Archäe stelle d Eukaryote aini vu dr drei Domäne in dr Syschtematik vu dr Läbewäse dar.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Autorët dhe redaktorët e Wikipedia

    Eukaryoten: Brief Summary ( Q168446 )

    provided by wikipedia emerging languages
    " Zell vun en Deert, schemaatsch dorstellt " Zell vun en Plant, schemaatsch dorstellt

    Unner Eukaryoten oder Eukaryonten (Eukaryota/Eukaryonta/Eucarya/Eukarya); vun ooldgr. εὖ (eû) „good, echt“ un κάρυον (káryon) „Nööt“ weert all Leevwesen tohopenfaat, de ehre Zellen en Zellkarn hefft. Just dor wiest de Naam up hen. Blangen de Bakterien un de Archaeen sünd de Eukaryoten een vun de dree Domänen in de bioloogsche Systematik. Bakterien un Archaeen weert tosamenfaat unner den Begreep Prokaryoten. De hefft alltohopen keen Zellkarn.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Eukaryoten: Brief Summary ( Luxembourgish; Letzeburgesch )

    provided by wikipedia emerging languages

    D'Eukaryoten ass eent vun den 3 Domäner vun de Liewewiesen. Zu hinnen ziele souwuel d'Eenzeller wéi och de Mënsch. Doduerch kann een erkenne wéi se sech vun den Prokaryoten (Bakterien an Archaeën) ënnerscheeden. D'Eukaryote gi just a véier Räicher agedeelt, well de ganze Rescht der grousser Wëssenschaft bis haut nach net komplett bekannt ass.

    Dës Andeelung kënnt dovu wéi sech déi eenzel Organismegruppe mat Energie an Nahrung versuergen, wat Follgen op d'Liewensweis, d'Formen an d'Funktioune vun deene verschiddene Liewewiesen huet.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia Autoren an Editeuren

    Eukaryoty ( Q13286 )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    Šematiske zwobraznjenje eukaryotiskeje cele.

    Eukaryoty (Eucaryota; wót starogrichiskego εὖ eu „dobry“, „wopšawdny“ a κάρυον karyon „wórjech“, „jědro“) twórje jadnu z tśich domenow w biologiji. Su žywe byśa z wopšawdnym celowym jědrom, kótarež wopśimjeju genetisku maśiznu we formje desoksyribo-nukleinoweje kisaliny (skrot.: DNA, nimski DNS).

    Eukaryoty su zwětšego wó wjelerazne wětše ako prokaryoty (něźi 10-100 raz). Aby gładke funkcioněrowanje celularnych wótběgow nad wětšymi dalokosćami nutśika cele zmóžniło, jo wušy organizaciska měra a rozdźělenje ruma cele do kompartimentow (źělne wótrězki) ale teke transport mjazy toś tymi kompartimentami notne. Toś teje pśicyny dla su eukaryotiske cele z pomocu celowych organelow strukturěrowane, kótarež kaž organy śěła rozdźělne funkcije dopołnjuju. Nejwěcej znata organela jo celowe jědro, z głownym późělom genetiskeje maśizny žywego byśa. Dalšne geny wustupuju pó kuždej družynje w mitochondrijach a plastidach.

    Dalšna wósebnosć eukaryotow lažy w proteinowej biosyntezy: Hynac ako prokaryoty su eukaryoty zamóžne, z samskeje DNA-informacije pśez alternatiwny splicing rozdźělne proteiny zgótowaś.

    Struktura a forma so eukaryotiskej bańce přez cytoskelet da. Bu mjazy drugim z mikrotubulusow, aktinowych włokninow a mikrofilamentow natwarjony.

    Systematika

    Eukaryoty bu tradicionelnje do swětow wěcejcelowych zwěrjetow, rostlinow a gribow ale teke jadnocelowych abo wěcejcelowych protistow rozdźělone. Dokulaž protisty pak žedne monofyletisku kupku njetwórje a druge swěty pópšawem z rozdźělnych protistowych kupkow nastajachu, njejo rozdźělenje do swětow wěcej źaržobna.

    Ten cas aktualna Systematika eukaryotow bu wót Adl et al. 2005 wuźěłana.[1] Wóni rozrěduju eukaryotow do šesć kupkow:

    Glědaj teke

    Nožki

    1. Sina M. Adl et al. (2005): The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists. W: The Journal of Eukaryotic Microbiology. Zwězk 52, c. 5, boki 399-451. PMID 16248873 doi:10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Eukaryoty: Brief Summary ( Q13286 )

    provided by wikipedia emerging languages
    " Šematiske zwobraznjenje eukaryotiskeje cele.

    Eukaryoty (Eucaryota; wót starogrichiskego εὖ eu „dobry“, „wopšawdny“ a κάρυον karyon „wórjech“, „jědro“) twórje jadnu z tśich domenow w biologiji. Su žywe byśa z wopšawdnym celowym jědrom, kótarež wopśimjeju genetisku maśiznu we formje desoksyribo-nukleinoweje kisaliny (skrot.: DNA, nimski DNS).

    Eukaryoty su zwětšego wó wjelerazne wětše ako prokaryoty (něźi 10-100 raz). Aby gładke funkcioněrowanje celularnych wótběgow nad wětšymi dalokosćami nutśika cele zmóžniło, jo wušy organizaciska měra a rozdźělenje ruma cele do kompartimentow (źělne wótrězki) ale teke transport mjazy toś tymi kompartimentami notne. Toś teje pśicyny dla su eukaryotiske cele z pomocu celowych organelow strukturěrowane, kótarež kaž organy śěła rozdźělne funkcije dopołnjuju. Nejwěcej znata organela jo celowe jědro, z głownym późělom genetiskeje maśizny žywego byśa. Dalšne geny wustupuju pó kuždej družynje w mitochondrijach a plastidach.

    Dalšna wósebnosć eukaryotow lažy w proteinowej biosyntezy: Hynac ako prokaryoty su eukaryoty zamóžne, z samskeje DNA-informacije pśez alternatiwny splicing rozdźělne proteiny zgótowaś.

    Struktura a forma so eukaryotiskej bańce přez cytoskelet da. Bu mjazy drugim z mikrotubulusow, aktinowych włokninow a mikrofilamentow natwarjony.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Ευκαρυωτικά κύτταρα ( Greek, Modern (1453-) )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    Διάγραμμα ενός τυπικού ζωικού ευκαρυωτικού κυττάρου, όπου δείχνονται και οι υποκυτταρικές μονάδες.
    Οργανίδια :
    01. Πυρηνίσκος
    02. Πυρήνας
    03. Ριβόσωμα
    04. Κυστίδιο
    05. Τραχύ ενδοπλασματικό δίκτυο (ΕΔ)
    06. Συσκευή Golgi
    07. Κυτταροσκελετός
    08. Λείο ενδοπλασματικό δίκτυο
    09. Μιτοχόνδρια
    10. Κενοτόπιο
    11. Κυτταρόπλασμα
    12. Λυσόσωμα
    13. Κεντριόλια μέσα σε Κεντροσωμάτιο.
    Ολόκληρο το κύτταρο περιβάλεται από τη κυτταρική ή πλασματική μεμβράνη

    Με τον ελληνικό, διεθνή σήμερα όρο ευκαρυωτικά, ή ευκαρυώτες, ονομάζονται τα κύτταρα τα οποία έχουν πλήρως σχηματισμένο πυρήνα (αρχαία ελληνικά "κάρυον"), εξ ου και η ονομασία τους, σε αντιδιαστολή με κύτταρα που δεν έχουν σχηματισμένο πυρήνα, τα λεγόμενα προκαρυωτικά κύτταρα.

    Γενικά

    Από αυτό το είδος κυττάρων αποτελούνται όλοι οι πολυκύτταροι οργανισμοί, όπως τα φυτά και τα ζώα καθώς και ορισμένοι μονοκύτταροι οργανισμοί, όπως πρωτόζωα και φύκη. Τα κύτταρα του ανθρώπου είναι επίσης ευκαρυωτικά.

    Βασικά μέρη ενός ευκαρυωτικού κυττάρου είναι α) η πλασματική μεμβράνη, β) το κυτταρόπλασμα και ο κυτταρικός πυρήνας. Εξετάζοντας τη δομή αυτών των κυττάρων, παρατηρείται ότι εξωτερικά περικλείονται από μία μεμβράνη και εσωτερικά ο πυρήνας διαχωρίζεται από το υπόλοιπο κύτταρο πάλι με μία μεμβράνη (πυρηνική μεμβράνη). Ανάμεσα στον πυρήνα και στην εξωτερική μεμβράνη, υπάρχουν οργανίδια, τα οποία είναι υπεύθυνα για τις διάφορες λειτουργίες του κυττάρου, όπως μιτοχόνδρια, λυσόσωμα, ριβόσωμα κ.α.

    Τα ευκαρυωτικά κύτταρα εμφανίστηκαν στην εξέλιξη της ζωής πολύ αργότερα από τα προκαρυωτικά, τα οποία είναι απλούστερα στην δομή και δεν έχουν πυρήνα.

    Φυλογενετική

    Οι φυλογενετικές συγγένειες ανάμεσα στους ευκαρυωτικούς οργανισμούς παρουσιάζονται στο πιο κάτω κλαδόγραμμα (τα ονόματα των κλάδων που περιέχουν, μερικώς ή ολικώς, φωτοσυνθέτοντες οργανισμούς ακολουθούνται από ένα πράσινο τετράγωνο): [1]

    Ευκάρυα Μονόκοντα

    Αμοιβόζωα (Amoebozoa)


    Οπισθώκοντα

    Μύκητες (Fungi)



    Μεσομυκητόζωα (Mesomycetozoa)



    Νηματύλια (Filasterea)



    Χοανομόναδα (Choanomonada)



    Μετάζωα (Animalia)





    (Opisthokonta)
    (Unikonta) Δίκοντα

    ? Αποδόζωα (Apusozoa)


    Αυλακωτά (Excavata)


    Φυτά (Plantae) ή Αρχαιοπλαστίδες (Archaeplastida)


    Κρυπτόφυτα (Cryptophyta)


    Απτόφυτα (Haptophyta)



    SAR

    Αχυρότριχα (Straminopila)


    Ριζωτά (Rhizaria)



    Κυψελιδωτά

    Βλεφαριδωτά (Ciliata)



    Δινομαστιγωτά (Dinoflagellata)



    Ακροσυμπλεγματικά (Apicomplexa)



    (Alveolata)




    (Bikonta)
    (Eukaryota)

    Παραπομπές

    Πηγές

    • Δημ. Παλαφούτας - Αλεξ. Πανταζίδης "Βιολογία" Εκδ. Πατάκη Αθήνα 1999.

    Βιβλιογραφία

    • Φ. Καφάτος "Εισαγωγή στη σύγχρονη βιολογία" Εκδ. Διογένης 1976
    • Ι. Γ. Γεωργάτσος "Βιοχημεία" ΑΠΘ 1980
    • Λ. Μαργαρίτης "Κυτταρική βιολογία" Εκδ. Επτάλοφος ΑΒΕΕ 1985
    • Εκδοτική Αθηνών "Γενική Βιολογία" 1989
    • Γ.Ν. Θωμόπουλος, "Βιολογία Κυττάρου", University Studio Press, (Θεσσαλονίκη 1990)
    • Ν.Σ. Χριστοδουλάκης "Σύγχρονη Βιολογία" Εκδ. Πατάκη 1994
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Συγγραφείς και συντάκτες της Wikipedia

    Ευκαρυωτικά κύτταρα: Brief Summary ( Greek, Modern (1453-) )

    provided by wikipedia emerging languages
    " Διάγραμμα ενός τυπικού ζωικού ευκαρυωτικού κυττάρου, όπου δείχνονται και οι υποκυτταρικές μονάδες.
    Οργανίδια :
    01. Πυρηνίσκος
    02. Πυρήνας
    03. Ριβόσωμα
    04. Κυστίδιο
    05. Τραχύ ενδοπλασματικό δίκτυο (ΕΔ)
    06. Συσκευή Golgi
    07. Κυτταροσκελετός
    08. Λείο ενδοπλασματικό δίκτυο
    09. Μιτοχόνδρια
    10. Κενοτόπιο
    11. Κυτταρόπλασμα
    12. Λυσόσωμα
    13. Κεντριόλια μέσα σε Κεντροσωμάτιο.
    Ολόκληρο το κύτταρο περιβάλεται από τη κυτταρική ή πλασματική μεμβράνη

    Με τον ελληνικό, διεθνή σήμερα όρο ευκαρυωτικά, ή ευκαρυώτες, ονομάζονται τα κύτταρα τα οποία έχουν πλήρως σχηματισμένο πυρήνα (αρχαία ελληνικά "κάρυον"), εξ ου και η ονομασία τους, σε αντιδιαστολή με κύτταρα που δεν έχουν σχηματισμένο πυρήνα, τα λεγόμενα προκαρυωτικά κύτταρα.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Συγγραφείς και συντάκτες της Wikipedia

    Еукариоти ( Macedonian )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    Различни еукариотски организми.

    Еукариотите се организми чии клетки (означени како еуцити) имаат јадро во кое генетскиот материјал е одделен од цитоплазмата. Тоа ги прави посложени од прокариотите, со кои ги споделуваат клеточната мембрана и рибозомите. Освен по присуството на јадро, еуцитите се карактеризираат со најразлични цитоплазматични органели и со цитоскелет. Најголемата и најзабележлива органела на еуцитот е јадрото, со дијаметар од околу 5 μm. Генетскиот материјал во јадрото на еуцитите е организиран во линеарни наместо во кружни ДНК молекули. Јадрото е место каде се одвива репликацијата на ДНК и синтезата на РНК, додека транслацијата на РНК во протеини се одвива во рибозомите на цитоплазмата.

    Еукариоти се протистите, растенијата, габите и животните. Името доаѓа од грчките зборови ευ, што значи добро/вистинско, и од κάρυον, што значи лешник или јадро.

    Организација

    Освен јадро, еукариотската клетка содржи различни органели обградени со мембрани во цитоплазмата. Овие органели се компартмани во кои се одвиваат различни метаболички процеси. Еуцитите се генерално многу поголеми од прокариотските клетки. Компартманизацијата овозможена од органелите им дозволува на еуцитите да функционираат ефикасно. Две од овие органели — митохондриите и хлоропластите — играат значајни улоги во енергетскиот метаболизам. Митохондриите, кои можат да се најдат кај речиси сите еукариотски клетки, се места на одвивање на оксидативниот метаболизам и се одговорни за производство на поголемиот дел ATP добиен од разградувањето на органските молекули. Хлоропластите се места каде се одвива фотосинтезата и се наоѓаат само во клетките на растенијата и зелените алги. Лизозомите и пероксизомите се исто така специјализирани метаболички компартмани за дигестија на макромолекулите и за различни оксидативни реакции, соодветно. Многу растителни клетки содржат и големи вакуоли кои имаат многу функции, меѓу кои и дигестија на макромолекули и складирање на екскрети и хранливи состојки.

    Поради големината и сложеноста на еуцитите, транспортот на протеини до нивните вистински (точно одредени) дестинации во клетката е одговорна задача. Две органели — ендоплазматичен ретикулум и голџиев систем — се наменети за подредување и транспорт на протеините за секреција, вградување во клеточната мембрана и вградување во лизозомите. Ендоплазматичниот ретикулум е издолжена мрежа на внатреклеточни мембрани кои се протегаат од јадрената мембрана низ цитоплазмата. Тој не само што ги обработува и транспортира протеините, туку учествува и во синтезата на липиди. Од ендоплазматичниот ретикулум, протеините се транспортираат во мали мембрански везикули до голџиевиот систем, каде се врши нивната натамошна обработка и подредување за транспорт до нивните крајни дестинации. Освен улогата на протеински транспортер, голџиевиот систем служи како место за липидна синтеза и (кај растителните клетки) како место за синтеза на полисахаридите кои влегуваат во градбата на клеточниот ѕид.

    Еуцитите поседуваат цитоскелет (клеточен скелет), кој е друго ниво на внатрешна организација. Тој е мрежа на протеински филаменти кои се протегаат низ цитоплазмата. Дава структурна поддршка на клетката, со што ја одредува клеточната форма и општата организација на цитоплазмата. Тој исто така е одговорен за движењата на цели клетки (како на пример, контракцијата на мускулните клетки) и за внатреклеточниот транспорт и сместување на органелите и другите градбени делови, вклучувајќи ги и движењата на хромозомите за време на делбата на клетките.

    Еволуција

    "
    Филогенетско дрво кое ги покажува врските меѓу еукариотите и другите форми на живот.[1] Еукариотите се означени со црвено, археите зелено, додека бактериите сино.

    Еукариотите се појавиле пред околу 2,7 билиони години, и тоа по околу 1 до 1,5 билиони години од еволуирањето на прокариотите. Проучувањата на нивните ДНК секвенци укажуваат на тоа дека археите и еубактериите се исто толку различни меѓусебе како и од денешните еукариоти. Затоа, еден многу ран настан во еволуцијата по сè изгледа дека бил појавата на три еволутивни линии кои потекнале од еден заеднички предок (археи, еубактерии и еукариоти). Интересно е тоа што многу архејни гени се послични со тие на еукариотите одошто на еубактериите, што укажува на тоа дека археите и еукариотите споделуваат заедничка линија на еволутивно наследство и се поблизу поврзани меѓусебе отколку со еубактериите. Митохондриите и хлоропластите потекнале од ендосимбиотското здружување на аеробни бактерии со цијанобактерии, соодветно, заедно со предците на еукариотите.

    Важен чекор во еволуцијата на еуцитите било создавањето на подклеточни органлеи обвиени со мембрани, што поттикнало развој на сложениот карактер на овие клетки. Се смета дека органелите се добиени како резултат на здружувањето на прокариотските клетки со предокот на еукариотите.

    Хипотезата за потеклото на еуцитот од симбиотско здружување со прокариоти (ендосимбиоза) е прилично добро поддржана од страна на истражувањата на митохондриите и хлоропластите, за кои се мисли дека потекнале од бактерии што живееле во големи клетки. Овие две органели се слични на бактериите по својата големина, и како и бактериите, се делат со бинарна делба. Исто така, и двете содржат своја сопствена ДНК, која ги кодира некои од нивните составни делови. Митохондриската и хлоропластната ДНК се реплицира секој пат кога ќе се подели органелата, а гените кои таа ги кодира се транскрибираат во органелата и се транслираат до органелните рибозоми. Според ова, митохондриите и хлоропластите содржат нивни сопствени генетски системи, кои се различни од јадрениот геном на клетката. Понатаму, рибозомите и рибозомската РНК на овие органели се поблиски до тие на бактериите отколку на оние кодирани од јадрените геноми на еукариотите.

    Денес е општо прифатено ендосимбиотското потекло на овие органели, со што за митхондриите се смета дека еволуирале од аеробни бактерии, а за хлоропластите од фотосинтетски бактерии, какви што се цијанобактериите. Вградувањето на аеробни бактерии им овозможило на анаеробните клетки одвивање на оксидативен метаболизам. Вградувањето на фотосинтетски бактерии дало хранлива независност со развивање на способност за фотосинтеза. Со времето, многу од гените првично застапени кај овие бактерии се вметнале во јадрениот геном на клетката, така што само неколку градбени делови на митохондриите и хлоропластите сè уште се кодирани од органелните геноми.

    Наводи

    1. Ciccarelli FD, Doerks T, von Mering C, Creevey CJ, Snel B, Bork P. Toward automatic reconstruction of a highly resolved tree of life. „Science“ том 311 (5765): 1283–7. doi:10.1126/science.1123061. PMID 16513982.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Автори и уредници на Википедија

    Еукариоти: Brief Summary ( Macedonian )

    provided by wikipedia emerging languages
    " Различни еукариотски организми.

    Еукариотите се организми чии клетки (означени како еуцити) имаат јадро во кое генетскиот материјал е одделен од цитоплазмата. Тоа ги прави посложени од прокариотите, со кои ги споделуваат клеточната мембрана и рибозомите. Освен по присуството на јадро, еуцитите се карактеризираат со најразлични цитоплазматични органели и со цитоскелет. Најголемата и најзабележлива органела на еуцитот е јадрото, со дијаметар од околу 5 μm. Генетскиот материјал во јадрото на еуцитите е организиран во линеарни наместо во кружни ДНК молекули. Јадрото е место каде се одвива репликацијата на ДНК и синтезата на РНК, додека транслацијата на РНК во протеини се одвива во рибозомите на цитоплазмата.

    Еукариоти се протистите, растенијата, габите и животните. Името доаѓа од грчките зборови ευ, што значи добро/вистинско, и од κάρυον, што значи лешник или јадро.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Автори и уредници на Википедија

    Еукариоты ( Q26245 )

    provided by wikipedia emerging languages

    Еукарио́ты, (лат.) Eukaryota од (гр.) εὖ еу ‘добрый’ + κάρυον карион ‘ядро’, або ядро́вы,[1]домена живых организмох,которых обсягують ядро.

    Ку еукариотам належать царства:

    В сучасности научно описаный понад милион еукариотох, а число вшиткых еукариотичных видох ся одгадуе на понад 9 милионы.[2]

    Штруктура бунок
    На роздѣл од прокариотох бункы еукариотох суть роздѣлены на цитоплазму и одграничене кариолемов ядро. Але ани цитоплазма еукариотох не е тотожна цитоплазмѣ прокариотох, але мать зложену штруктуру з мембранами, котры формують органоиды бункы.[3]
    Функция ядра
    Ядро бункы обсягуе генетичный материал, организованый в хромосомы, котры ся можуть роздѣльовати путьом митозы и так розмѣстньовати генетичный материал меджи дочерныма бунками. По роздѣлѣню ядра роздѣляють ся и бункы. Молекуларна основа хромосомох представлена молекулами DNA, асоциованыма з гистонами и другыма бѣлковинами. Про векшину еукариотичных организмох характерный половый процес росплодожаня.[3]

    Жерела и одказы

    Референции

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Еукариоты: Brief Summary ( Q26245 )

    provided by wikipedia emerging languages

    Еукарио́ты, (лат.) Eukaryota од (гр.) εὖ еу ‘добрый’ + κάρυον карион ‘ядро’, або ядро́вы,— домена живых организмох,которых обсягують ядро.

    Ку еукариотам належать царства:

    Протисты (Protoza), Грибы (Fungi), Ростлины (Plantae), Живина (Animalia), Хромисты (Chromista).

    В сучасности научно описаный понад милион еукариотох, а число вшиткых еукариотичных видох ся одгадуе на понад 9 милионы.

    Штруктура бунок На роздѣл од прокариотох бункы еукариотох суть роздѣлены на цитоплазму и одграничене кариолемов ядро. Але ани цитоплазма еукариотох не е тотожна цитоплазмѣ прокариотох, але мать зложену штруктуру з мембранами, котры формують органоиды бункы. Функция ядра Ядро бункы обсягуе генетичный материал, организованый в хромосомы, котры ся можуть роздѣльовати путьом митозы и так розмѣстньовати генетичный материал меджи дочерныма бунками. По роздѣлѣню ядра роздѣляють ся и бункы. Молекуларна основа хромосомох представлена молекулами DNA, асоциованыма з гистонами и другыма бѣлковинами. Про векшину еукариотичных организмох характерный половый процес росплодожаня.
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Эукариот ( Kirghiz; Kyrgyz )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    Жаныбардын типтүү клеткасынын диаграммасы. Белгиленген органоиддер (органеллалар) 1. Ядрочо 2. Ядро 3. Рибосома 4. Везикула 5. Бодуракай (гранулырдык) эндоплазматикалык ретикулум 6. Гольджи аппараты 7. Клетка керегеси 8. жылмакай (агранулярдык) эндоплазматикалык ретикулум 9. Митохондрия 10. Вакуоля 11. Гиалоплазма 12. Лизосома 13. Центросома (Центриоль)

    Эукариоттор (Eucаryota). Эукариоттордун клеткаларынын өлчөмү 13 мкмге жакын. Клеткасынын ичи жаргактар менен бөлүнгөн. Клетканын ичиндеги үч мүчөсү (органелла) башка протоплазмалардан эки чел кабыгы менен бөлүнгөн: ядро клеткасы, митохондриялар жана пластидалар (акыркы органеллар жалаң гана өсүмдүкгө тиешелүү). Цитоплазмада ар түрдүү органеллалар жайгашкан, булардын көбүн электрондук микроскоп менен көрүүгө болот. Ошону менен бирге, рибосомалар пластиддерде жана митохондрияларда болот. Клеткадагы бардык органеллала матриксте орун алышкан. Эукариоттордо үч түрдүү клеткалар болот: өсүмдүк, козу карын жана жаныбар клеткалары.

    Эукариотторго татал түзүлүштөгү бир жана көп клеткалуу жаныбар, өсүмдүк, балыр, козу карындар жана жөнөкөй түзүлүштөгү организмдер кирет. Бул организмдердин клеткасында ядролору толугу менен жайгашышкан. ДНК ядронун ичинде орун алып, гендери иреттүү түрдө тизилип ар түрдүү түзүлүштөгү хромосомалар түзүлөт.
    Тиричилик дүйнөсү укмуштуудай ар түрдүү. Азыркы учурда 500 миңден ашык өсүмдүк түрлөрү, 1,5 миллиондон ашык жаныбар түрлөрү, бактериялардын, көк жашыл балырлар жана миңдеген козу карындын миңдеген түрлөрү изилденип аныкталган. Организмдердин түзүлүшүндөгү кубулууларды байкап түшүндүрүү, алардын теориялык жана иш жүзүндө кандайча пайдалуу же зыяндуу экендигин ачуу жалпы биология илиминин негизги максаты.

    Бардык эукариоттордун клеткаларында ядролору бар, алардын ядролору жаргактар менен курчалган. Эукариоттор үч дүйнөгө бөлүнөт: татаал түзүлүштөгү өсүмдүк, козу карындар жана жаныбар. Бул дүйнөнүн өкүлдөрү бири-биринен түзүлүшүдө көптөгөн өзгөчөлүктөрү менен айырмаланат. Көпчүлүк өсүмдүктөр автотрофтук азыктанат, ал эми жаныбар жана козу-карындар гетероторфтук жол менен азыктанат. Бирок бардык татаал түзүлүштү үч дүйнөнүн арасын так бөлүү кыйын. Жаныбар клеткалары жакшы көрүнгөн чел кабык менен капталышкан, жаныбар козу карынга, өсүмдүкгө караганда демилгелүү, кыймылдуу келишип, өзүдөрү ургаачысын тамагын издеп табууга жөндөмдүү. Бирок жаныбардын ичинде жылбай, жабышып бир жерде жашагандары да бар, алар митоздук жана мейоздук жол менен көбөйөт. Денесинде камдалган, белен азыгы, углеводдор жаныбарда гликоген түрүндө топтолот.

    Колдонулган адабият

    • Мамлекеттик тил жана энциклопедия борбору. "Биология" энциклопедиялык окуу куралы. -Б.:2004, ISBN 9967-14-002-4
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia жазуучу жана редактор

    Эукариоташ ( Ingush )

    provided by wikipedia emerging languages

    Эукарио́таш (эрс: Эукариоты, лат: Eukaryota хьадаьннад къ.-элл. εὖ- «дика» яхача дешахи κάρυον «тIум» яхача дешахи; шира дош: эвкариоты), е тIуматIум йоалла клеткаш а йолаш дийнача оганизмий цIа (тIехдоалаче) да.

    Шейола оганизмаш, фусаши археяши ца лоархIаш, тIум йоаллаш да (вирусаши вироидаши иштта эукариоташ санна лархIац, амма бакъда массаволча биолого лархIац царех дийна оганизмаш).

    ТIатовжамаш

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Эукариоташ: Brief Summary ( Ingush )

    provided by wikipedia emerging languages

    Эукарио́таш (эрс: Эукариоты, лат: Eukaryota хьадаьннад къ.-элл. εὖ- «дика» яхача дешахи κάρυον «тIум» яхача дешахи; шира дош: эвкариоты), е тIума — тIум йоалла клеткаш а йолаш дийнача оганизмий цIа (тIехдоалаче) да.

    Шейола оганизмаш, фусаши археяши ца лоархIаш, тIум йоаллаш да (вирусаши вироидаши иштта эукариоташ санна лархIац, амма бакъда массаволча биолого лархIац царех дийна оганизмаш).

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Эукариотлар ( Tatar )

    provided by wikipedia emerging languages

    Эукариотлар яки төшлеләр (лат. Eucaryota) — тере организмнарның бер өспатшалыгы. Эукариотларның төп үзенчәлегекүзәнәк составында төш булу.

    Төшлеләргә бактериялардан һәм архейлардан кала барлык организмнар керә.

    Патшалыклар

    Күзәнәк төзелеше

    1. Төшчек
    2. Төш
    3. Рибосома
    4. Везикула
    5. Кытыршы эндоплазматик челтәр
    6. Гольджи аппараты
    7. Күзәнәк тышчасы
    8. Шома эндоплазматик челтәр
    9. Метахондрия
    10. Вакуоль
    11. Гиалоплазма
    12. Лизосома
    13. Центриоль

    Үсемлек күзәнәкләрендә шулай ук хлорофилл бөртекләре дә бар.

    Моны да карагыз

  • 1,0 1,1 1,2 таксономическая база данных Национального центра биотехнологической информации США / National Center for Biotechnology Information
  • license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Википедия авторлары һәм редакторлары

    Эукариотлар: Brief Summary ( Tatar )

    provided by wikipedia emerging languages

    Эукариотлар яки төшлеләр (лат. Eucaryota) — тере организмнарның бер өспатшалыгы. Эукариотларның төп үзенчәлегекүзәнәк составында төш булу.

    Төшлеләргә бактериялардан һәм архейлардан кала барлык организмнар керә.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Википедия авторлары һәм редакторлары

    Эукариоттар ( Bashkir )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    Хайуан күҙәнәгенең дөйөмләштерелгән диаграммаһы. Органеллалар: 1. Бәләкәй ядро 2. Күҙәнәк ядроһы 3. Рибосома 4. Везикула 5. Ҡытыршы (грануляр) эндоплазма ретикулумы 6. Гольджи аппараты 7. Күҙәнәк стенкаһы(диуары) 8. Шыма (агрануляр) эндоплазма ретикулумы 9. Митохондрия 10. Вакуоль 11. Цитозоль(Гиалоплазма) 12. Лизосома 13. Күҙәнәк үҙәге, йәки Центросома (центриоль)

    Эукарио́ттар (арх. эвкарио́ттар; лат. Eukaryota «яҡшы» + «ядро»), йәки я́дролыларкүҙәнәктәрендә ядролары булған тере организмдарҙың домены (өҫбатшалыҡ). Бактерияларҙан һәм архейҙарҙан башҡалары барыһы ла эукариоттар.

    "Endomembrane
    Эске мембрана системаһы һәм уның компоненттары

    Хайуандар, үҫемлектәр, бәшмәктәр, шулай уҡ, протистар тигән төркөмдәгеләр — барыһы ла эукариот организмдар. Улар бер күҙәнәклеләр һәм күп күҙәнәклеләр булырға мөмкиндәр.

    Әммә бөтәһенең дә төҙөлөш планы оҡшаш. Бөтәһенең дә цитоплазма эсендә мембраналар системаһы ныҡ үҫешкән. Нәҫел материалы цитоплазманан ике ҡатлы мембрана менән айырылған.

    Бынан тыш мембраналы төҙөлөшлө органоидтар системаһы барлыҡҡа килгән:

    • ике ҡат мембраналылар: митохондриялар, пластидтар
    • бер мембраналылар:лизосомалар, Гольджи аппараты, эндоплазмаретикулумы (ЭПС).

    Айырмалары ҙур булыуға ҡарамаҫтан, ядролылар юғары рангҡа ҡараған монофилетик таксон тип һанала.

    Әҙәбиәт

    • А. О. Рувинский. «Общая биология. Для углубленного изучения биологии». Издательство «Просвещение».
    • Ю. Н. Лемеза. «Биология. Вопросы повышеной трудности». Издательство «Айрис», 1998 г.
    • Н. Д. Андреева. «Биология». Издательство «Союз» 2002 г.
    • А. В. Кленова. «Биология для поступающих в ВУЗы». Издательство «Учитель», 1997 г.

    Киң таралған фараздарҙың береһе булып, эукариоттар 1,6—2,1 млрд йыл элек барлыҡҡа килгән тигән фекер һанала.

    1. 1,0 1,1 Ruggiero M. A., Gordon D. P., Orrell T. M. et al. A Higher Level Classification of All Living Organisms // PLOS ONEPublic Library of Science, 2015. — Vol. 10, Iss. 4. — P. e0119248. — ISSN 1932-6203doi:10.1371/JOURNAL.PONE.0119248
    2. Alastair G.B. Simpson, Barta J., Karpov S. A. et al. The new higher level classification of eukaryotes with emphasis on the taxonomy of protists // The Journal of Eukaryotic MicrobiologyWiley-Blackwell, 2005. — Vol. 52, Iss. 5. — P. 400. — ISSN 1066-5234; 1550-7408doi:10.1111/J.1550-7408.2005.00053.X
    3. AlgaeBase
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Эукариоттар: Brief Summary ( Bashkir )

    provided by wikipedia emerging languages
    " Хайуан күҙәнәгенең дөйөмләштерелгән диаграммаһы. Органеллалар: 1. Бәләкәй ядро 2. Күҙәнәк ядроһы 3. Рибосома 4. Везикула 5. Ҡытыршы (грануляр) эндоплазма ретикулумы 6. Гольджи аппараты 7. Күҙәнәк стенкаһы(диуары) 8. Шыма (агрануляр) эндоплазма ретикулумы 9. Митохондрия 10. Вакуоль 11. Цитозоль(Гиалоплазма) 12. Лизосома 13. Күҙәнәк үҙәге, йәки Центросома (центриоль)

    Эукарио́ттар (арх. эвкарио́ттар; лат. Eukaryota «яҡшы» + «ядро»), йәки я́дролылар — күҙәнәктәрендә ядролары булған тере организмдарҙың домены (өҫбатшалыҡ). Бактерияларҙан һәм архейҙарҙан башҡалары барыһы ла эукариоттар.

    "Endomembrane Эске мембрана системаһы һәм уның компоненттары

    Хайуандар, үҫемлектәр, бәшмәктәр, шулай уҡ, протистар тигән төркөмдәгеләр — барыһы ла эукариот организмдар. Улар бер күҙәнәклеләр һәм күп күҙәнәклеләр булырға мөмкиндәр.

    Әммә бөтәһенең дә төҙөлөш планы оҡшаш. Бөтәһенең дә цитоплазма эсендә мембраналар системаһы ныҡ үҫешкән. Нәҫел материалы цитоплазманан ике ҡатлы мембрана менән айырылған.

    Бынан тыш мембраналы төҙөлөшлө органоидтар системаһы барлыҡҡа килгән:

    ике ҡат мембраналылар: митохондриялар, пластидтар бер мембраналылар:лизосомалар, Гольджи аппараты, эндоплазмаретикулумы (ЭПС).

    Айырмалары ҙур булыуға ҡарамаҫтан, ядролылар юғары рангҡа ҡараған монофилетик таксон тип һанала.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Эўкарыёты ( Belarusian )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    прадстаўнікі эўкарыётаў

    Эўкарыёты (па-лацінску: Eucaryota, ад стар.-грэц. eu — добра, поўнасцю і karyon — ядро) — надцарства жывых арганізмаў, вузы якіх маюць аформленае ядро з храмасомамі[1] ды іншыя арганоіды, абмежаваныя мэмбранамі. Да эўкарыётаў адносяцца разнастайныя аднавузавыя, каляніяльныя і шматвузачныя арганізмы[2]. Слова «эўкарыёт» паходзіць ад слова karion, якое абазначае «ядро» (арэха). Тэрмін «пракарыёта» абазначае «даядравы», а «эўкарыёта» — «які мае добрае, ці сапраўднае, ядро»[3]. Унутры ядра знаходзяцца складаныя храмасомы, у якіх ДНК зьвязаная зь бялкамі. Храмасомы рэгулярна мітатычна дзеляцца. Жгуцікі і расьнічкі эўкарыёт маюць характэрную (9+2)-структуру зь мікратрубачак. Апошнія таксама сустракаюцца ў цытаплязьме, якая складана разьдзеленая мэмбранамі. У вузах усіх эўкарыёт маюцца арганэлы, у тым ліку мітахондрыі. У эўкарыятычных арганізмаў, асабліва ў расьлін, часта таксама сустракаюцца вакуолі, абкружаныя адзінай мэмбранай, ці тонаплястам. Акрамя таго, шмат якія эўкарыёты характарызуюцца дзьвюмя важнымі рысамі, якія адсутнічаюць у бактэрый: інтэграваная шматвузавасьць і плоцевае размнажэньне. У расьлін протаплясты суседніх вузаў зьвязаныя плязмадэсмамі, якія пранізваюць вузавыя сьценкі. У жывёлаў вузавых сьценак няма і вузы разьдзеленыя пераважна сваімі плязматычнымі мэмбранамі[4]. Эўкарыятычныя вузы звычайна большыя за пракарыятычныя.

    Напрыканцы 19 стагодзьдзя біёлягі выдзялялі толькі два царствы жывых арганізмаў — расьліны і жывёлы, прычым грыбы адносіліся да расьлін. Грыбы як і расьліны вядуць нерухомы лад жыцьця, але выкарыстоўваюць у якасьці запаснага рэчыва глікаген (як жывёлы), таму пазьней яны былі выдзеленыя ў асобнае царства.

    Паводле адной з сучасных клясыфікацый, надцарства Эўкарыёты ўключае чатыры царствы:

    Глядзіце таксама

    Крыніцы

    1. ^ Эўкарыёты // Кароткі тлумачальны слоўнік тэрмінаў па мікрабіялогіі / Укладальнікі: Р. Тузава, К. Панюціч. — Менск: Менскі дзяржаўны педагагічны інстытут, 1991.
    2. ^ Эўкарыёты // Экалагічны слоўнік. — Менск: Народная асвета, 1993.
    3. ^ Рейвн П. 1990. С. 21.
    4. ^ Рейвн П. 1990. С. 149.

    Літаратура

    • Рейвн П., Эверт Р., Айкхорн С. Современная ботаника: В 2-х т. — М.: Мир, 1990. — Т. 1. — 348 с.

    Вонкавыя спасылкі

    "Commons-logo.svg"сховішча мультымэдыйных матэрыялаў

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Аўтары і рэдактары Вікіпедыі

    Эўкарыёты: Brief Summary ( Belarusian )

    provided by wikipedia emerging languages
    " прадстаўнікі эўкарыётаў

    Эўкарыёты (па-лацінску: Eucaryota, ад стар.-грэц. eu — добра, поўнасцю і karyon — ядро) — надцарства жывых арганізмаў, вузы якіх маюць аформленае ядро з храмасомамі ды іншыя арганоіды, абмежаваныя мэмбранамі. Да эўкарыётаў адносяцца разнастайныя аднавузавыя, каляніяльныя і шматвузачныя арганізмы. Слова «эўкарыёт» паходзіць ад слова karion, якое абазначае «ядро» (арэха). Тэрмін «пракарыёта» абазначае «даядравы», а «эўкарыёта» — «які мае добрае, ці сапраўднае, ядро». Унутры ядра знаходзяцца складаныя храмасомы, у якіх ДНК зьвязаная зь бялкамі. Храмасомы рэгулярна мітатычна дзеляцца. Жгуцікі і расьнічкі эўкарыёт маюць характэрную (9+2)-структуру зь мікратрубачак. Апошнія таксама сустракаюцца ў цытаплязьме, якая складана разьдзеленая мэмбранамі. У вузах усіх эўкарыёт маюцца арганэлы, у тым ліку мітахондрыі. У эўкарыятычных арганізмаў, асабліва ў расьлін, часта таксама сустракаюцца вакуолі, абкружаныя адзінай мэмбранай, ці тонаплястам. Акрамя таго, шмат якія эўкарыёты характарызуюцца дзьвюмя важнымі рысамі, якія адсутнічаюць у бактэрый: інтэграваная шматвузавасьць і плоцевае размнажэньне. У расьлін протаплясты суседніх вузаў зьвязаныя плязмадэсмамі, якія пранізваюць вузавыя сьценкі. У жывёлаў вузавых сьценак няма і вузы разьдзеленыя пераважна сваімі плязматычнымі мэмбранамі. Эўкарыятычныя вузы звычайна большыя за пракарыятычныя.

    Напрыканцы 19 стагодзьдзя біёлягі выдзялялі толькі два царствы жывых арганізмаў — расьліны і жывёлы, прычым грыбы адносіліся да расьлін. Грыбы як і расьліны вядуць нерухомы лад жыцьця, але выкарыстоўваюць у якасьці запаснага рэчыва глікаген (як жывёлы), таму пазьней яны былі выдзеленыя ў асобнае царства.

    Паводле адной з сучасных клясыфікацый, надцарства Эўкарыёты ўключае чатыры царствы:

    Пратысты Грыбы Расьліны Жывёлы
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Аўтары і рэдактары Вікіпедыі

    सुकेन्द्रिक ( Hindi )

    provided by wikipedia emerging languages
    "
    कुछ युकेरियोटी जीव

    सुकेंद्रिक या युकेरियोट (eukaryote) एक जीव को कहा जाता है जिसकी कोशिकाओं (सेल) में झिल्लियों में बंद असरल ढाँचे हों। सुकेंद्रिक और अकेंद्रिक (प्रोकेरियोट) कोशिकाओं में सबसे बड़ा अंतर यह होता है कि सुकेंद्रिक कोशिकाओं में एक झिल्ली से घिरा हुआ केन्द्रक (न्यूक्लियस) होता है जिसके अन्दर आनुवंशिक (जेनेटिक) सामान होता है। जीवविज्ञान में सुकेंद्रिक कोशिकाओं वाले जीवों के टैक्सोन को 'सुकेंद्रिक' या 'युकेरियोटी' (eukaryota) कहते हैं।[1]

    शब्दोत्पत्ति

    यूनानी भाषा में 'यु' (ευ, eu) का मतलब 'अच्छा' और 'केरी' (καρυ, kary) का मतलब 'बीज' या (बादाम या अख़रोट की) 'गरी' होता है। युकेरियोट कोशिकाओं में एक स्पष्ट केंद्र (केन्द्रक, यानि न्यूक्लियस) होता है इसलिए उन्हें 'अच्छा बीज' या 'युकेरियोट' कहा जाता है। संस्कृत और यूनानी दोनों हिन्द-यूरोपीय भाषाएँ हैं, इसलिए उनमें बहुत से सजातीय शब्द हैं। यही सजातीयता 'यु-सु' में है।[2]

    इन्हें भी देखें

    सन्दर्भ

    1. Biochemistry, Mary K. Campbell, Shawn O. Farrell, pp. 15, Cengage Learning, 2011, ISBN 978-0-8400-6858-3, ... The word eukaryote means “true nucleus.” Eukaryotes are more complex organisms and can be multicellular or single-celled. A well-defined nucleus, set off from the rest of the cell by a membrane, is one of the chief features distinguishing a eukaryote from a prokaryote ...
    2. The Persian Cuneiform Inscription at Behistun, Decyphered and Translated, Henry Creswicke Rawlinson, pp. 76, Parker, 1846, ... We thus find the particle signifying 'good' which is su in Sanskrit, hu in Zend and eu in Greek ...
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    विकिपीडिया के लेखक और संपादक

    सुकेन्द्रिक: Brief Summary ( Hindi )

    provided by wikipedia emerging languages
    " कुछ युकेरियोटी जीव

    सुकेंद्रिक या युकेरियोट (eukaryote) एक जीव को कहा जाता है जिसकी कोशिकाओं (सेल) में झिल्लियों में बंद असरल ढाँचे हों। सुकेंद्रिक और अकेंद्रिक (प्रोकेरियोट) कोशिकाओं में सबसे बड़ा अंतर यह होता है कि सुकेंद्रिक कोशिकाओं में एक झिल्ली से घिरा हुआ केन्द्रक (न्यूक्लियस) होता है जिसके अन्दर आनुवंशिक (जेनेटिक) सामान होता है। जीवविज्ञान में सुकेंद्रिक कोशिकाओं वाले जीवों के टैक्सोन को 'सुकेंद्रिक' या 'युकेरियोटी' (eukaryota) कहते हैं।

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    विकिपीडिया के लेखक और संपादक

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱ ( Assamese )

    provided by wikipedia emerging languages

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় বা ইউকেৰিয়ট (ইংৰাজী: eukaryote; (/juːˈkæri.t/ বা /juːˈkæriət/ বা yoo-karr-ee-oht বা yoo-karr-ee-ət) বুলিলে সেইবোৰ জীৱক বুজায়, যিবোৰৰ কোষৰ কোষকেন্দ্ৰ আৰু অন্যান্য অঙ্গাণু জৈব পৰ্দাৰ দ্বাৰা আবৃত থাকে।

    এই জীৱবোৰ ইউকেৰিয়া বা ইউকেৰিয়টা শ্ৰেণীবিন্যাসৰ অন্তৰ্গত। এই জীৱৰ মূল বৈশিষ্ট্য হল এই যে, ইহঁতৰ কোষ পৰ্দা-বেষ্টিত কোষকেন্দ্ৰ সহ অন্যান্য অঙ্গাণু থাকে, যিয়ে ইহঁতক প্ৰ'কোষকেন্দ্ৰীয় জীৱ পৰা পৃথক কৰে।[2][3][4] এই কোষত কোষকেন্দ্ৰৰ উপস্থিতিৰ কাৰণে এই জীৱবোৰৰ নামকৰণ ইউকেৰিয়ট দিয়া হৈছে, যি গ্ৰীক শব্দ ευ (ইউ) আৰু κάρυον (কেৰিউন) পৰা আহিছে।[5] কোষকেন্দ্ৰৰ ওপৰিও এনে জীৱৰ কোষত থকা অন্য আৱৰণযুক্ত অঙ্গাণুবোৰ হল, মাইট’কণ্ড্ৰিয়া আৰু গল্গি বস্তু। ইয়াৰোপৰি উদ্ভিদক্লোৰ'প্লাষ্ট নামৰ এক ধৰণৰ অঙ্গাণু থাকে। সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱ এককোষী বা বহুকোষী হব পাৰে। বহুকোষী জীৱৰ বিভিন্ন ধৰণৰ কোষৰ দ্বাৰা গঠিত অনেক ধৰণৰ কলা থাকে।

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱই মাইট'চিছৰ মাধ্যমেৰে অযৌন প্ৰজনন আৰু মিঅ'চিছৰ মাধ্যমেৰে যৌন প্ৰজনন কৰে। অযৌন প্ৰজননৰ ক্ষেত্ৰত ই কোষ বিভাজন হৈ জিনগতভাৱে অভিন্ন দুটা কোষ উৎপন্ন হয়। যৌন প্ৰজননৰ ক্ষেত্ৰত এটা কোষে ডিএনএ ৰেপ্লিকেছন আৰু তাৰ পিছত দুবাৰ কোষ বিভাজনৰ ফলত চাৰিটা নতুন কোষৰ উৎপন্ন কৰে, যাৰ প্ৰত্যেকৰে মূল কোষৰ ক্ৰম'জমৰ অৰ্ধেক সংখ্যক ক্ৰ'মজম থাকে। এই অপত্য কোষবোৰে জননকোষ হিচাপে কাম কৰে।

    সমগ্ৰ জীৱজগতৰ তুলনাত সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ সংখ্যা তেনেই নগণ্য,[6] আনকি মানবদেহৰ সমস্ত কোষৰ সংখ্যা মানুহৰ অন্ত্ৰত বাসকৰা বেক্টেৰিয়াৰ সংখ্যাতকৈও কম।[7] কিন্তু সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ অধিকাংশ সদস্যৰ আকৃতি ডাঙৰ হোৱাৰ কাৰণে সমগ্ৰ বিশ্বজুৰি সিহঁতৰ সমষ্টিগত জৈৱভৰ প্ৰ'কোষকেন্দ্ৰী জীৱৰ প্ৰায় সমান বুলিব পাৰি।[8]

    বৈশিষ্ট্য

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় কোষবোৰ প্ৰ'কোষকেন্দ্ৰীয় কোষবোৰৰ তুলনাত যথেষ্ট ডাঙৰ। এই কোষত অন্তঃআৱৰণী যুক্ত বিভিন্ন অঙ্গাণু আৰু মাইক্ৰ'টিবিউল, মাইক্ৰ'ফিলামেন্ট আৰু ইণ্টাৰমিডিয়েট ফিলামেন্টৰ দ্বাৰা গঠিত কোষ-কঙ্কাল থাকে। এই কোষৰ ডিএনএ কুণ্ডুলীকৃত অবস্থাত ক্ৰ'ম'জম গঠন কৰে, যিবোৰ কেন্দ্ৰ বিভাজনৰ সময় বিভক্ত হৈ পৃথক হৈ যায়।

    অন্তঃআৱৰণী

    "
    সংকোষকেন্দ্ৰীয় কোষৰ অন্তঃআৱৰণী তন্ত্ৰ

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় কোষবোৰত থকা আৱৰণীসমূহক বৰ্তমান সমষ্টিগত ভাবে অন্তঃআৱৰণী তন্ত্ৰ বোলা হয়।[9] কোষৰ কোষকেন্দ্ৰ নিউক্লিয়াৰ আৱৰণী নামৰ এক অসংখ্য ছিদ্ৰযুক্ত দ্বিস্তৰীয় অন্তঃআৱৰণীৰ দ্বাৰা বেষ্টিত থাকে, যাৰ মাজেদি বিভিন্ন কোষীয় উপাদান কোষকেন্দ্ৰৰ ভিতৰ বা বাহিৰলৈ যাব পাৰে। এই আৱৰণীৰ পৰা বিভিন্ন চেপেটা আৰু নলাকৃতিৰ অংশ এণ্ডোপ্লাজনিক ৰেটিকুলাম গঠন হয়, যি কোষৰ প্ৰ'টিন পৰিবহনত সহায় কৰে। ৰাইব'জম নামৰ অঙ্গাণু এণ্ডোপ্লাজমিক ৰেটিকুলামৰ লগত যুক্ত হৈ প্ৰ'টিন তৈয়াৰ কৰে। উৎপন্ন প্ৰ'টিন এণ্ডোপ্লাজমিক ৰেটিকুলামৰ ভিতৰত প্ৰৱেশ কৰি ভেচিকল বা ক্ষুদ্ৰ থলিৰ মাজেদি পৰিবাহিত হৈ গল্গি বস্তু নামৰ চেপেটা থলিৰ দৰে আকৃতি বিশিষ্ট অঙ্গাণুত জমা হয় আৰু পুনৰ্গঠিত হয়।

    বিভিন্ন ধৰণৰ ভেছিকলে বিভিন্ন ধৰণৰ কাম সম্পাদন হয়। যেনে, লাইছ'জমত থকা উৎসেচকে প্ৰ'টিন ভাঙি সৰল অণুত পৰিণত কৰাত সহায় কৰে। পাৰক্সিজম নামৰ ভেছিকলে কোষৰ পক্ষে ক্ষতিকাৰক পাৰক্সাইড ভাঙি পেলাই। কিছুমান প্ৰ'টজ'ৱাৰ কোষত এক্সট্ৰুজম নামৰ সংকোচনশীল ভেছিকল থাকে যিবোৰে কোষৰ অতিৰিক্ত পানী কোষৰ বাহিৰলৈ নিক্ষেপ কৰাত সহায় কৰে। উচ্চ শ্ৰেণীৰ উদ্ভিদৰ কোষৰ অধিকাংশ আয়তন ইয়াত থকা বৃহদাকৃতিৰ ভেকুৱল বা বায়ুমোনাৰ দ্বাৰা পৰিপূৰ্ণ হৈ থাকে যিবোৰে কোষৰ অভিস্ৰৱণ চাপ বজায় ৰখাত সহায় কৰে।

    মাইট’কণ্ড্ৰিয়া আৰু ক্ল'ৰ'প্লাষ্ট

    "
    মাইট’কণ্ড্ৰিয়াৰ সৰলীকৃত গঠন

    প্ৰায় সমস্ত সংকোষকেন্দ্ৰীয় কোষত মাইট’কণ্ড্ৰিয়া নামৰ এক অঙ্গাণু থাকে। এই অঙ্গাণুবোৰত এডেন'চিন ট্ৰাইফছফেট নামৰ অণু উৎপন্ন হয়, যি কোষৰ শক্তি সৰবৰাহ কৰে।[10] এই অঙ্গাণুবোৰ দ্বি-স্তৰযুক্ত লিপিড অণুৰ দ্বাৰা গঠিত আৱৰণৰ দ্বাৰা বেষ্টিত থাকে যাৰ ভিতৰৰ স্তৰত থকা মাইট’কণ্ড্ৰিয়াৰ ভিতৰত ক্ৰিষ্টি নামৰ ভাঁজ থাকে। মাইট’কণ্ড্ৰিয়াৰ নিজস্ব ডিএনএ থাকে। দেখা যায় যে, প্ৰ'টিঅ'বেক্টেৰিয়া নামৰ এক প্ৰকাৰৰ অন্তঃমিথ'জীৱি প্ৰ'কোষকেন্দ্ৰীক জীৱ সংকোষকেন্দ্ৰীয় কোষত প্ৰৱেশ কৰি মাইট’কণ্ড্ৰিয়া নামৰ অঙ্গাণুত পৰিণত হয়।

    উদ্ভিদ আৰু বহু শেলাইৰ কোষত ক্ল'ৰ'প্লাষ্ট নামৰ অঙ্গাণু থাকে, যি ছাইন'বেক্টেৰিয়া নামৰ এক প্ৰকাৰৰ অন্তঃমিথ'জীৱি প্ৰ'কোষকেন্দ্ৰী জীৱ এইবোৰ কোষত প্ৰৱেশ কৰাৰ ফলত গঠিত হয়। এইবোৰ অঙ্গাণুত ক্ল'ৰফিল নামৰ এক ধৰণৰ জৈৱ অণু থাকে যি সালোকসংশ্লেষণ পদ্ধতিৰ দ্বাৰা গ্লুক'জ উৎপন্ন কৰাত সহায় কৰে।

    প্ৰজনন

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱই মাইট'চিছৰ মাধ্যমেৰে অযৌন প্ৰজনন আৰু মিঅ'চিছৰ মাধ্যমেৰে যৌন প্ৰজনন কৰে। অযৌন প্ৰজননৰ ক্ষেত্ৰত ই কোষ বিভাজন হৈ জিনগতভাৱে অভিন্ন দুটা কোষ উৎপন্ন হয়। যৌন প্ৰজননৰ ক্ষেত্ৰত এটা কোষে ডিএনএ ৰেপ্লিকেছন আৰু তাৰ পিছত দুবাৰ কোষ বিভাজনৰ ফলত চাৰিটা নতুন কোষৰ উৎপন্ন কৰে, যাৰ প্ৰত্যেকৰে মূল কোষৰ ক্ৰম'জমৰ অৰ্ধেক সংখ্যক ক্ৰ'মজম থাকে। এই অপত্য কোষবোৰে জননকোষ হিচাপে কাম কৰে।

    যৌন প্ৰজননৰ বিৱৰ্তন প্ৰতি সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ প্ৰাচীন আৰু মৌলিক বৈশিষ্ট্য পৰিলক্ষিত হয়। ডাক্স আৰু ৰ'জাৰৰ মতে, প্ৰথম দিশৰ সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ মাজত ঐচ্ছিক প্ৰজননৰ ভূমিকা আছিল।[11] পূৰ্ৱতে অযৌন প্ৰাণীৰূপে চিহ্নিত ট্ৰাইকম'নাছ ভাজাইনালিছ আৰু জিয়াৰ্ডিয়া ইণ্টেষ্টিনালিছৰ দেহত মিঅ'চিছৰ বাবে প্ৰয়োজনীয় জিনৰ অৱস্থিত দেখা পোৱা যায়।[12][13]

    শ্ৰেণীবিন্যাস

    পাঁচ মহাদল

    এডল[1] আৰু বাৰ্কিয়ে[14] ফাইল'জেনেটিক প্ৰমাণ, জিন স্বাক্ষৰ আৰু অঙ্গসংস্থানগত বৈশিষ্ট্যৰ ভিত্তিত সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱেৰ জীৱনবৃক্ষ ৰচনা কৰিছিল।

    ইউকেৰিয়ট ডায়াফোৰেটিক্স

    আৰ্কিপ্লাস্টিডা


    এসএআৰ

    স্ট্ৰ্যামেনোপাইলস



    অ্যালভিওলাটা




    ৰিজাৰিয়া





    এক্সক্যাভেটা


    অ্যামৰ্ফিয়া

    অ্যামিবোজোয়া



    ওপিস্থোটোকোন্ট




    কোনো কোনো বিশ্লেষণত হ্যাক্ৰোবিয়া দলটোক (হ্যাপ্টোফাইটা + ক্ৰায়োফাইটা) আৰ্কিপ্লাস্টিডা মহাদলৰ ওচৰত অন্তৰ্ভুক্ত কৰা দেখা যায়।[15] ইয়াৰোপৰি, বৰ্তমানৰ কিছু গবেষণাৰ মতে হ্যাপ্টোফাইটা আৰু ক্ৰায়োফাইটাই একে মন'ফাইলি গঠন নকৰে।[16] হ্যাপ্টোফাইটা এছএআৰ মহাদলৰ আৰু ক্ৰায়োফাইটা আৰ্কিপ্লাস্টিডা মহাদলৰ অন্তৰ্ভুক্ত বুলি উল্লেখ কৰা হৈছে।[17]

    পূৰ্ৱৰ দৰেই, দুটা ফ্লেজেলা আৰু এই ফ্লেজেলা যুক্ত দুই ধৰণৰ পূৰ্বপুৰুষৰৰ ওপৰত ভিত্তি কৰি সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱক বাইকোন্ট (আৰ্কিপ্লাস্টিডা + এসএআৰ মহাদল + এক্সক্যাভেটা) আৰু ইউনিকোন্ট (অ্যামিবোজোয়া + ওপিস্থোটোকোন্ট) নামৰ দুটা ভাগত বিভক্ত কৰা হৈছে।[15][18][19] ২০১২ চনৰ এক গবেষণাত প্ৰায় একে ধৰণৰ শ্ৰেণীবিভাগ কৰা হৈছিল।[20]

    কেভেলিয়ৰ-স্মিথ বৃক্ষ

    ২০১০[21], ২০১৩[22] আৰু ২০১৪ চনত[23] তলত দিয়া ধৰণে সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ শ্ৰেণীবিভাগ কৰা হৈছিল।

    ইউকেৰিয়ট

    ইউগ্লেন'জৱা




    এক্সকেভেটা



    কৰ্টিকাটা

    উদ্ভিদ



    ক্ৰ'মিষ্টা



    পোডিয়েট

    এমব'জৱা



    উপিস্থ'টোক'ণ্ট






    অন্যান্য মতবাদ

    ২০০৯ চনত ৰোগোজিনে আৰ্কিঅ'প্লাষ্টিডা আৰু অন্যান্য সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ মাজত সুস্পষ্ট বিভাজন কৰিছিল।[24]

    ইউকেৰিয়ট

    আৰ্কিঅ'প্লাষ্টিডা





    এক্সক্যাভেটা





    এছএআৰ



    ইউনিকণ্ট

    এমিব'জৱা



    উপিস্থোটোকোণ্ট









    ২০০৯ চনৰ এই গবেষণাপত্ৰৰ পূৰ্ৱৰ সূত্ৰবোৰ বিশ্লেষণ কৰি আৰু নতুনকৈ বিশ্লেষণ কৰি তলৰ শ্ৰেণীবিভাগটো কৰা হয়।[25]

    ইউকেৰিয়ট

    এমিব'জৱা



    উপিস্থ'টোকোণ্ট





    এক্সকাভেটা



    ৰঙা শেলাই





    গ্লক'ফাইটা




    এছএআৰ



    সেউজীয়া উদ্ভিদ






    তথ্য সংগ্ৰহ

    1. 1.0 1.1 Adl, Sina M., et al. "The revised classification of eukaryotes." Journal of Eukaryotic Microbiology 59.5 (2012): 429-514.
    2. Youngson, Robert M. (2006). Collins Dictionary of Human Biology. HarperCollins. ISBN 0-00-722134-7.
    3. Nelson (2005). Lehninger Principles of Biochemistry. ISBN 0-7167-4339-6.
    4. Macmillan Dictionary of Life Sciences.
    5. "eukaryotic". Online Etymology Dictionary. http://www.etymonline.com/index.php?term=eukaryotic&allowed_in_frame=0.
    6. Whitman W, Coleman D, Wiebe W (1998). "Prokaryotes: The unseen majority". Proc Natl Acad Sci USA: 6578–83. doi:10.1073/pnas.95.12.6578. PMID 9618454.
    7. Reece, Jane. Campbell Biology.
    8. Whitman; Coleman; Wiebe. "Prokaryotes: The unseen majority". Proc. Natl. Acad. Sci. USA: 6578–6583. doi:10.1073/pnas.95.12.6578. PMID 9618454. PMC 33863. http://www.pnas.org/cgi/reprint/95/12/6578.pdf.
    9. Linka, Marc & Weber, Andreas P.M. (2011) (ইংৰাজী ভাষাত). Functional Genomics and Evolution of Photosynthetic Systems. Springer. পৃষ্ঠা. 215. ISBN 9789400715332. https://books.google.com/books?id=WfzEgaLibuwC&pg=PA215.
    10. "Re: Are there eukaryotic cells without mitochondria?" (ইংৰাজী ভাষাত). madsci.org. 1 May 2006. http://www.madsci.org/posts/archives/2006-05/1146679455.Ev.r.html.
    11. Dacks J, Roger AJ (June 1999). "The first sexual lineage and the relevance of facultative sex" (ইংৰাজী ভাষাত). J. Mol. Evol.: 779–83. doi:10.1007/PL00013156. PMID 10229582.
    12. Ramesh MA, Malik SB, Logsdon JM (January 2005). "A phylogenomic inventory of meiotic genes; evidence for sex in Giardia and an early eukaryotic origin of meiosis" (ইংৰাজী ভাষাত). Curr. Biol.: 185–91. doi:10.1016/j.cub.2005.01.003. PMID 15668177.
    13. Malik SB, Pightling AW, Stefaniak LM, Schurko AM, Logsdon JM (2008). Hahn. ed. "An expanded inventory of conserved meiotic genes provides evidence for sex in Trichomonas vaginalis" (ইংৰাজী ভাষাত). PLoS ONE: e2879. doi:10.1371/journal.pone.0002879. PMID 18663385.
    14. Burki, F. (2014). "The eukaryotic tree of life from a global phylogenomic perspective". Cold Spring Harbor Perspectives in Biology: 1–17. doi:10.1101/cshperspect.a016147. http://cshperspectives.cshlp.org/content/6/5/a016147.full.
    15. 15.0 15.1 Kim, E.; Graham, L.E.; Graham, Linda E. (2008). "EEF2 Analysis Challenges the Monophyly of Archaeplastida and Chromalveolata". PLoS ONE. doi:10.1371/journal.pone.0002621. PMID 18612431.
    16. Baurain, Denis; Brinkmann, Henner; Petersen, Jörn; Rodríguez-Ezpeleta, Naiara; Stechmann, Alexandra; Demoulin, Vincent; Roger, Andrew J.; Burger, Gertraud et al. (2010), "Phylogenomic Evidence for Separate Acquisition of Plastids in Cryptophytes, Haptophytes, and Stramenopiles" (ইংৰেজি ভাষাত), Molecular Biology and Evolution খণ্ড 27 (7): 1698–1709, doi:10.1093/molbev/msq059
    17. Burki, F.; Okamoto, N.; Pombert, J.F.; Keeling, P.J. (2012). "The evolutionary history of haptophytes and cryptophytes: phylogenomic evidence for separate origins". Proc. Biol. Sci.. doi:10.1098/rspb.2011.2301.
    18. Thomas Cavalier-Smith (2006). "Protist phylogeny and the high-level classification of Protozoa". European Journal of Protistology. doi:10.1078/0932-4739-00002.
    19. Burki F, Pawlowski J (October 2006). "Monophyly of Rhizaria and multigene phylogeny of unicellular bikonts". Mol. Biol. Evol.. doi:10.1093/molbev/msl055. PMID 16829542. http://mbe.oxfordjournals.org/cgi/pmidlookup?view=long&pmid=16829542.
    20. Zhao, Sen; Burki, Fabien; Bråte, Jon; Keeling, Patrick J. (2012). "Collodictyon—An Ancient Lineage in the Tree of Eukaryotes". Molecular Biology and Evolution. doi:10.1093/molbev/mss001. PMID 22319147.
    21. Cavalier-Smith, T. (2010). Kingdoms Protozoa and Chromista and the eozoan root of the eukaryotic tree. Biology Letters, 6(3), 342-345.
    22. Cavalier-Smith, T. (2013). Early evolution of eukaryote feeding modes, cell structural diversity, and classification of the protozoan phyla Loukozoa, Sulcozoa, and Choanozoa. European journal of protistology, 49(2), 115-178.
    23. Cavalier-Smith, T., Chao, E. E., Snell, E. A., Berney, C., Fiore-Donno, A. M., & Lewis, R. (2014). Multigene eukaryote phylogeny reveals the likely protozoan ancestors of opisthokonts (animals, fungi, choanozoans) and Amoebozoa. Molecular phylogenetics and evolution, 81, 71-85.
    24. Rogozin, I.B.; Basu, M.K.; Csürös, M.; Koonin, E.V. (2009). "Analysis of Rare Genomic Changes Does Not Support the Unikont–Bikont Phylogeny and Suggests Cyanobacterial Symbiosis as the Point of Primary Radiation of Eukaryotes" (ইংৰাজী ভাষাত). Genome Biology and Evolution: 99–113. doi:10.1093/gbe/evp011. PMID 20333181.
    25. Nozaki H, Maruyama S, Matsuzaki M, Nakada T, Kato S, Misawa K (December 2009). "Phylogenetic positions of Glaucophyta, green plants (Archaeplastida) and Haptophyta (Chromalveolata) as deduced from slowly evolving nuclear genes" (ইংৰাজী ভাষাত). Mol. Phylogenet. Evol.: 872–80. doi:10.1016/j.ympev.2009.08.015. PMID 19698794. http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1055-7903(09)00341-8.

    লগতে পঢ়ক

    • Andersson, S.G. and Kurland, C.G. (1999) Origins of mitochondria and hydrogenosomes. Curr. Opin. Microbiol., 2, 535-541.
    • Archibald, J.M. (2005) Jumping genes and shrinking genomes--probing the evolution of eukaryotic photosynthesis with genomics. IUBMB Life, 57, 539-547.
    • Archibald, J.M., Longet, D., Pawlowski, J. and Keeling, P.J. (2002) A novel polyubiquitin structure in Cercozoa and Foraminifera: evidence for a new eukaryotic supergroup. Mol. Biol. Evol., 20, 62-66.
    • Baldauf, S.L. and Palmer, J.D. (1993) Animals and fungi are each other's closest relatives: congruent evidence from multiple proteins. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 90, 11558-11562.
    • Baldauf, S.L., Roger, A.J., Wenk-Siefert, I. and Doolittle, W.F. (2000) A kingdom-level phylogeny of eukaryotes based on combined protein data. Science, 290, 972-977.
    • Bapteste, E., Brinkmann, H., Lee, J., Moore, D., Sensen, C., Gordon, P., Durufle, L., Gaasterland, T., Lopez, P., Muller, M. and Philippe, H. (2002) The analysis of 100 genes supports the grouping of three highly divergent amoebae: Dictyostellium, Entamoeba, and Mastigamoeba. Proc. Natl. Acad. Sci. U S A, 99, 1414-1419.
    • Bass, D., Moreira, D., Lopez-Garcia, P., Polet, S., Chao, E.E., von der Heyden, S., Pawlowski, J. and Cavalier-Smith, T. (2005) Polyubiquitin insertions and the phylogeny of Cercozoa and Rhizaria. Protist, 156, 149-161.
    • Breglia, S.A., Slamovits, C.H. and Leander, B.S. (2007) Phylogeny of phagotrophic euglenids (Euglenozoa) as inferred from hsp90 gene sequences. J. Eukaryot. Microbiol., 54, 86-92.
    • Burki, F., Shalchian-Tabrizi, K., Minge, M., Skjaeveland, A., Nikolaev, S.I., Jakobsen, K.S. and Pawlowski, J. (2007) Phylogenomics reshuffles the eukaryotic supergroups. PLoS ONE, 2, e790.
    • Burki, F., Shalchian-Tabrizi, K. and Pawlowski, J. (2008) Phylogenomics reveals a new 'megagroup' including most photosynthetic eukaryotes. Biol. Lett., 4(4), 366-369.
    • Cavalier-Smith, T. (1987) The origin of fungi and pseudofungi. In Rayner, A.D.M., Brasier, C.M. and Moore, D. (eds.), Evolutionary biology of the fungi. Cambridge University Press, Cambridge, pp. 339-353.
    • Cavalier-Smith, T. (1998) A revised six-kingdom system of life. Biol. Rev. Camb. Philos. Soc., 73, 203-266.
    • Cavalier-Smith, T. (1999) Principles of protein and lipid targeting in secondary symbiogenesis: euglenoid, dinoflagellate, and sporozoan plastid origins and the eukaryote family tree. J. Eukaryot. Microbiol., 46, 347-366.
    • Cavalier-Smith, T. (2002) The phagotrophic origin of eukaryotes and phylogenetic classification of Protozoa. Int. J. Sys. Evol. Microbiol., 52, 297-354.
    • Cavalier-Smith, T. (2003) Protist phylogeny and the high-level classification of Protozoa. Eur. J. Protistol., 39, 338-348.
    • Cavalier-Smith, T. (2004) Chromalveolate diversity and cell megaevolution: interplay of membranes, genomes and cytoskeleton. In Hirt, R.P. and Horner, D. (eds.), Organelles, Genomes and Eukaryotic Evolution. Taylor and Francis, London, pp. 71-103.
    • Cavalier-Smith, T. and Chao, E.E. (2003) Phylogeny and classification of phylum Cercozoa (Protozoa). Protist, 154, 341-358.
    • Douglas, S., Zauner, S., Fraunholz, M., Beaton, M., Penny, S., Deng, L.T., Wu, X., Reith, M., Cavalier-Smith, T. and Maier, U.G. (2001) The highly reduced genome of an enslaved algal nucleus. Nature, 410, 1091-1016.
    • Embley, T.M. (2006) Multiple secondary origins of the anaerobic lifestyle in eukaryotes. Philos. Trans. R. Soc. Lond. B Biol. Sci., 361, 1055-1067.
    • Fahrni, J.F., Bolivar, I., Berney, C., Nassonova, E., Smirnov, A. and Pawlowski, J. (2003) Phylogeny of lobose amoebae based on actin and small-subunit ribosomal RNA genes. Mol. Biol. Evol., 20, 1881-1886.
    • Fast, N.M., Kissinger, J.C., Roos, D.S. and Keeling, P.J. (2001) Nuclear-encoded, plastid-targeted genes suggest a single common origin for apicomplexan and dinoflagellate plastids. Mol. Biol. Evol., 18, 418-426.
    • Gilson, P.R., Su, V., Slamovits, C.H., Reith, M.E., Keeling, P.J. and McFadden, G.I. (2006) Complete nucleotide sequence of the chlorarachniophyte nucleomorph: nature's smallest nucleus. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 103, 9566-9571.
    • Gogarten, J.P., Kiblak, H., Dittrich, P., Taiz, L., Bowman, E.J., Bowman, B.J., Manolson, N.F., Poole, R.J., Date, T., Oshima, T., Konishi, J., Denda, K. and Yoshida, M. (1989) Evolution of the vacuolar H+-ATPase: inplications for the origin of eukaryotes. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 86, 6661-6665.
    • Gould, S.B., Waller, R.F. and McFadden, G.I. (2008) Plastid evolution. Annu. Rev. Plant. Biol., 59, 491-517.
    • Gray, M.W., Burger, G. and Lang, B.F. (1999) Mitochondrial evolution. Science, 283, 1476-1481.
    • Gray, M.W. and Doolittle, W.F. (1982) Has the endosymbiont hypothesis been proven? Microbiol Rev., 46, 1-42.
    • Gray, M.W., Lang, B.F. and Burger, G. (2004) Mitochondria of protists. Annu. Rev. Genet., 38, 477-524.
    • Hackett, J.D., Yoon, H.S., Li, S., Reyes-Prieto, A., Rummele, S.E. and Bhattacharya, D. (2007) Phylogenomic analysis supports the monophyly of cryptophytes and haptophytes and the association of rhizaria with chromalveolates. Mol. Biol. Evol., 24, 1702-1713.
    • Hagopian, J.C., Reis, M., Kitajima, J.P., Bhattacharya, D. and de Oliveira, M.C. (2004) Comparative analysis of the complete plastid genome sequence of the red alga Gracilaria tenuistipitata var. liui provides insights into the evolution of rhodoplasts and their relationship to other plastids. J. Mol. Evol., 59, 464-477.
    • Harper, J.T. and Keeling, P.J. (2003) Nucleus-encoded, plastid-targeted glyceraldehyde-3-phosphate dehydrogenase (GAPDH) indicates a single origin for chromalveolate plastids. Mol. Biol. Evol., 20, 1730-1735.
    • Harwood, J.L. (1996) Recent advances in the biosynthesis of plant fatty acids. Biochim. Biophys. Acta, 1301, 7-56.
    • Herrmann, K.M. and Weaver, L.M. (1999) The Shikimate Pathway. Annu. Rev. Plant Physiol. Plant Mol. Biol., 50, 473-503.
    • Hinkle, G., Leipe, D.D., Nerad, T.A. and Sogin, M.L. (1994) The unusually long small subunit ribosomal RNA of Phreatamoeba balamuthi. Nucleic Acids Res., 22, 465-469.
    • Huang, J., Xu, Y. and Gogarten, J.P. (2005) The presence of a haloarchaeal type tyrosyl-tRNA synthetase marks the opisthokonts as monophyletic. Mol. Biol. Evol., 22, 2142-2146.
    • Iwabe, N., Kuma, K.-I., Hasegawa, M., Osawa, S. and Miyata, T. (1989) Evolutionary relationship of archaebacteria, eubacteria, and eukaryotes inferred from phylogenetic trees of duplicated genes. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 86, 9355-9359.
    • Johnson, M.D., Oldach, D., Delwiche, C.F. and Stoecker, D.K. (2007) Retention of transcriptionally active cryptophyte nuclei by the ciliate Myrionecta rubra. Nature, 445, 426-428.
    • Keeling, P.J. (2001) Foraminifera and Cercozoa are related in actin phylogeny: two orphans find a home? Mol. Biol. Evol., 18, 1551-1557.
    • Keeling, P.J. (2004) The diversity and evolutionary history of plastids and their hosts. Am. J. Bot., 91, 1481-1493.
    • Keeling, P.J. (2009) Chromalveolates and the evolution of plastids by secondary endosymbiosis. J. Eukaryot Microbiol., in press.
    • Keeling, P.J., Burger, G., Durnford, D.G., Lang, B.F., Lee, R.W., Pearlman, R.E., Roger, A.J. and Gray, M.W. (2005) The tree of eukaryotes. Trends Ecol. Evol., 20, 670-676.
    • Lang, B.F., Gray, M.W. and Burger, G. (1999) Mitochondrial genome evolution and the origin of eukaryotes. Annu. Rev. Genet., 33, 351-397.
    • Leander, B.S., Esson, H.J. and Breglia, S.A. (2007) Macroevolution of complex cytoskeletal systems in euglenids. Bioessays, 29, 987-1000.
    • Lill, R., Diekert, K., Kaut, A., Lange, H., Pelzer, W., Prohl, C. and Kispal, G. (1999) The essential role of mitochondria in the biogenesis of cellular iron-sulfur proteins. Biol. Chem., 380, 1157-1166.
    • Lill, R. and Kispal, G. (2000) Maturation of cellular Fe-S proteins: an essential function of mitochondria. Trends Biochem. Sci., 25, 352-356.
    • Longet, D., Archibald, J.M., Keeling, P.J. and Pawlowski, J. (2003) Foraminifera and Cercozoa share a common origin according to RNA polymerase II phylogenies. Int. J. Syst. Evol. Microbiol., 53, 1735 - 1739.
    • Margulis, L. (1981) Symbiosis in cell evolution. W. H. Freeman and Co., San Francisco.
    • McFadden, G.I. (1999) Endosymbiosis and evolution of the plant cell. Curr. Opin. Plant. Biol., 2, 513-519.
    • McFadden, G.I., Gilson, P.R., Douglas, S.E., Cavalier-Smith, T., Hofmann, C.J. and Maier, U.G. (1997) Bonsai genomics: sequencing the smallest eukaryotic genomes. Trends Genet., 13, 46-49.
    • Minge, M.A., Silberman, J.D., Orr, R.J., Cavalier-Smith, T., Shalchian-Tabrizi, K., Burki, F., Skjaeveland, A. and Jakobsen, K.S. (2008) Evolutionary position of breviate amoebae and the primary eukaryote divergence. Proc. Biol. Sci., 276, 597-604.
    • Moreira, D., Le Guyader, H. and Phillippe, H. (2000) The origin of red algae and the evolution of chloroplasts. Nature, 405, 69-72.
    • Moreira, D., von der Heyden, S., Bass, D., Lopez-Garcia, P., Chao, E. and Cavalier-Smith, T. (2007) Global eukaryote phylogeny: Combined small- and large-subunit ribosomal DNA trees support monophyly of Rhizaria, Retaria and Excavata. Mol. Phylogenet. Evol., 44, 255-266.
    • Müller, M. (1993) The hydrogenosome. J. Gen. Microbiol., 139, 2879-2889.
    • Nikolaev, S.I., Berney, C., Fahrni, J.F., Bolivar, I., Polet, S., Mylnikov, A.P., Aleshin, V.V., Petrov, N.B. and Pawlowski, J. (2004) The twilight of Heliozoa and rise of Rhizaria, an emerging supergroup of amoeboid eukaryotes. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 101, 8066-8071.
    • Nowack, E.C., Melkonian, M. and Glockner, G. (2008) Chromatophore genome sequence of Paulinella sheds light on acquisition of photosynthesis by eukaryotes. Curr. Biol., 18, 410-418.
    • Okamoto, N. and Inouye, I. (2005) A secondary symbiosis in progress? Science, 310, 287.
    • Patron, N.J., Inagaki, Y. and Keeling, P.J. (2007) Multiple gene phylogenies support the monophyly of cryptomonad and haptophyte host lineages. Curr. Biol., 17, 887-891.
    • Patron, N.J., Rogers, M.B. and Keeling, P.J. (2004) Gene replacement of fructose-1,6-bisphosphate aldolase (FBA) supports a single photosynthetic ancestor of chromalveolates. Eukaryot. Cell, 3, 1169-1175.
    • Polet, S., Berney, C., Fahrni, J. and Pawlowski, J. (2004) Small-subunit ribosomal RNA gene sequences of Phaeodarea challenge the monophyly of Haeckel's Radiolaria. Protist, 155, 53-63.
    • Ragan, M.A., Goggin, C.L., Cawthorn, R.J., Cerenius, L., Jamieson, A.V., Plourde, S.M., Rand, T.G., Soderhall, K. and Gutell, R.R. (1996) A novel clade of protistan parasites near the animal-fungal divergence. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 93, 11907-11912.
    • Ralph, S.A., Van Dooren, G.G., Waller, R.F., Crawford, M.J., Fraunholz, M.J., Foth, B.J., Tonkin, C.J., Roos, D.S. and McFadden, G.I. (2004) Tropical infectious diseases: Metabolic maps and functions of the Plasmodium falciparum apicoplast. Nat. Rev. Microbiol., 2, 203-216.
    • Reichert, A.S. and Neupert, W. (2004) Mitochondriomics or what makes us breathe. Trends Genet., 20, 555-562.
    • Reyes-Prieto, A., Weber, A.P. and Bhattacharya, D. (2007) The origin and establishment of the plastid in algae and plants. Annu. Rev. Genet., 41, 147-168.
    • Rice, D.W. and Palmer, J.D. (2006) An exceptional horizontal gene transfer in plastids: gene replacement by a distant bacterial paralog and evidence that haptophyte and cryptophyte plastids are sisters. BMC Biol., 4, 31.
    • Richards, T.A. and Cavalier-Smith, T. (2005) Myosin domain evolution and the primary divergence of eukaryotes. Nature, 436, 1113-1118.
    • Rodriguez-Ezpeleta, N., Brinkmann, H., Burey, S.C., Roure, B., Burger, G., Loffelhardt, W., Bohnert, H.J., Philippe, H. and Lang, B.F. (2005) Monophyly of primary photosynthetic eukaryotes: green plants, red algae, and glaucophytes. Curr Biol, 15, 1325-1330.
    • Rodriguez-Ezpeleta, N., Brinkmann, H., Burger, G., Roger, A.J., Gray, M.W., Philippe, H. and Lang, B.F. (2007) Toward resolving the eukaryotic tree: the phylogenetic positions of jakobids and cercozoans. Curr. Biol., 17, 1420-1425.
    • Roger, A.J. (1999) Reconstructing early events in eukaryotic evolution. Am. Nat., 154, S146-S163.
    • Rogers, M.B., Gilson, P.R., Su, V., McFadden, G.I. and Keeling, P.J. (2007) The complete chloroplast genome of the chlorarachniophyte Bigelowiella natans: evidence for independent origins of chlorarachniophyte and euglenid secondary endosymbionts. Mol. Biol. Evol., 24, 54-62.
    • Rohdich, F., Kis, K., Bacher, A. and Eisenreich, W. (2001) The non-mevalonate pathway of isoprenoids: genes, enzymes and intermediates. Curr. Opin. Chem. Biol., 5, 535-540.
    • Ruiz-Trillo, I., Lane, C.E., Archibald, J.M. and Roger, A.J. (2006) Insights into the evolutionary origin and genome architecture of the unicellular opisthokonts Capsaspora owczarzaki and Sphaeroforma arctica. J. Eukaryot. Microbiol., 53, 379-384.
    • Rumpho, M.E., Worful, J.M., Lee, J., Kannan, K., Tyler, M.S., Bhattacharya, D., Moustafa, A. and Manhart, J.R. (2008) Horizontal gene transfer of the algal nuclear gene psbO to the photosynthetic sea slug Elysia chlorotica. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 105, 17867-17871.
    • Simpson, A.G. (2003) Cytoskeletal organization, phylogenetic affinities and systematics in the contentious taxon Excavata (Eukaryota). Int. J. Syst. Evol. Microbiol., 53, 1759-1777.
    • Simpson, A.G., Inagaki, Y. and Roger, A.J. (2006) Comprehensive multigene phylogenies of excavate protists reveal the evolutionary positions of "primitive" eukaryotes. Mol. Biol. Evol., 23, 615-625.
    • Simpson, A.G. and Patterson, D.J. (2001) On core jakobids and excavate taxa: the ultrastructure of Jakoba incarcerata. J. Eukaryot. Microbiol., 48, 480-492.
    • Simpson, A.G. and Roger, A.J. (2002) Eukaryotic evolution: getting to the root of the problem. Curr Biol, 12, R691-693.
    • Simpson, A.G., Roger, A.J., Silberman, J.D., Leipe, D.D., Edgcomb, V.P., Jermiin, L.S., Patterson, D.J. and Sogin, M.L. (2002) Evolutionary history of "early-diverging" eukaryotes: the excavate taxon Carpediemonas is a close relative of Giardia. Mol. Biol. Evol., 19, 1782-1791.
    • Simpson, A.G.B. and Patterson, D.J. (1999) The ultrastructure of Carpediemonas membranifera (Eukaryota) with reference to the "Excavate hypothesis". Eur. J. Protistol., 35, 353-370.
    • Sogin, M.L. (1989) Evolution of eukaryotic microorganisms and their small subunit ribosomal RNAs. Amer. Zool., 29, 487-499.
    • Sogin, M.L., Elwood, H.J. and Gunderson, J.H. (1986) Evolutionary diversity of eukaryotic small-subunit rRNA genes. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 83, 1383-1387.
    • Stanier, R.Y. (1970) Some aspects of the biology of cells and their possible evolutionary significance. Symp. Soc. Gen. Mircrobiol., 20, 1-38.
    • Stechmann, A. and Cavalier-Smith, T. (2002) Rooting the eukaryote tree by using a derived gene fusion. Science, 297, 89-91.
    • Stechmann, A. and Cavalier-Smith, T. (2003) The root of the eukaryote tree pinpointed. Curr. Biol., 13, R665-666.
    • Steenkamp, E.T., Wright, J. and Baldauf, S.L. (2006) The protistan origins of animals and fungi. Mol. Biol. Evol., 23, 93-106.
    • Taylor, F.J. (1978) Problems in the development of an explicit hypothetical phylogeny of the lower eukaryotes. Biosystems, 10, 67-89.
    • Tovar, J., Fischer, A. and Clark, C.G. (1999) The mitosome, a novel organelle related to mitochondria in the amitochondrial parasite Entamoeba histolytica. Mol. Microbiol., 32, 1013-1021.
    • Turner, S. (1997) Molecular systematics of oxygenic photosynthetic bacteria. Pl. Syst. Evol. [Suppl.], 11, 13-52.
    • Turner, S., Pryer, K.M., Miao, V.P. and Palmer, J.D. (1999) Investigating deep phylogenetic relationships among cyanobacteria and plastids by small subunit rRNA sequence analysis. J. Eukaryot. Microbiol., 46, 327-338.
    • van der Giezen, M. and Tovar, J. (2005) Degenerate mitochondria. EMBO Rep., 6, 525-530.
    • van der Giezen, M., Tovar, J. and Clark, C.G. (2005) Mitochondrion-derived organelles in protists and fungi. Int. Rev. Cytol., 244, 175-225.
    • Wainright, P.O., Hinkle, G., Sogin, M.L. and Stickel, S.K. (1993) Monophyletic origins of the metazoa: an evolutionary link with fungi. Science, 260, 340-342.
    • Williams, B.A.P. and Keeling, P.J. (2003) Cryptic organelles in parasitic protists and fungi. Adv. Parasitol., 54, 9-67.
    • Wilson, R.J. (2002) Progress with parasite plastids. J. Mol. Biol., 319, 257-274.
    • Woese, C.R. (1987) Bacterial evolution. Microbiol. Rev., 51, 221-271.
    • Woese, C.R. and Fox, G.E. (1977) Phylogenetic structure of the prokaryotic domain: the primary kingdoms. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 74, 5088-5090.
    • Woese, C.R., Kandler, O. and Wheelis, M.L. (1990) Towards a natural system of organisms: proposal for the domains Archaea, Bacteria, and Eucarya. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 87, 4576-4579.
    • Yoon, H.S., Hackett, J.D., Pinto, G. and Bhattacharya, D. (2002) A single, ancient origin of the plastid in the Chromista. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, 99, 15507-15512.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱ: Brief Summary ( Assamese )

    provided by wikipedia emerging languages

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় বা ইউকেৰিয়ট (ইংৰাজী: eukaryote; (/juːˈkæri.t/ বা /juːˈkæriət/ বা yoo-karr-ee-oht বা yoo-karr-ee-ət) বুলিলে সেইবোৰ জীৱক বুজায়, যিবোৰৰ কোষৰ কোষকেন্দ্ৰ আৰু অন্যান্য অঙ্গাণু জৈব পৰ্দাৰ দ্বাৰা আবৃত থাকে।

    এই জীৱবোৰ ইউকেৰিয়া বা ইউকেৰিয়টা শ্ৰেণীবিন্যাসৰ অন্তৰ্গত। এই জীৱৰ মূল বৈশিষ্ট্য হল এই যে, ইহঁতৰ কোষ পৰ্দা-বেষ্টিত কোষকেন্দ্ৰ সহ অন্যান্য অঙ্গাণু থাকে, যিয়ে ইহঁতক প্ৰ'কোষকেন্দ্ৰীয় জীৱ পৰা পৃথক কৰে। এই কোষত কোষকেন্দ্ৰৰ উপস্থিতিৰ কাৰণে এই জীৱবোৰৰ নামকৰণ ইউকেৰিয়ট দিয়া হৈছে, যি গ্ৰীক শব্দ ευ (ইউ) আৰু κάρυον (কেৰিউন) পৰা আহিছে। কোষকেন্দ্ৰৰ ওপৰিও এনে জীৱৰ কোষত থকা অন্য আৱৰণযুক্ত অঙ্গাণুবোৰ হল, মাইট’কণ্ড্ৰিয়া আৰু গল্গি বস্তু। ইয়াৰোপৰি উদ্ভিদক্লোৰ'প্লাষ্ট নামৰ এক ধৰণৰ অঙ্গাণু থাকে। সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱ এককোষী বা বহুকোষী হব পাৰে। বহুকোষী জীৱৰ বিভিন্ন ধৰণৰ কোষৰ দ্বাৰা গঠিত অনেক ধৰণৰ কলা থাকে।

    সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱই মাইট'চিছৰ মাধ্যমেৰে অযৌন প্ৰজনন আৰু মিঅ'চিছৰ মাধ্যমেৰে যৌন প্ৰজনন কৰে। অযৌন প্ৰজননৰ ক্ষেত্ৰত ই কোষ বিভাজন হৈ জিনগতভাৱে অভিন্ন দুটা কোষ উৎপন্ন হয়। যৌন প্ৰজননৰ ক্ষেত্ৰত এটা কোষে ডিএনএ ৰেপ্লিকেছন আৰু তাৰ পিছত দুবাৰ কোষ বিভাজনৰ ফলত চাৰিটা নতুন কোষৰ উৎপন্ন কৰে, যাৰ প্ৰত্যেকৰে মূল কোষৰ ক্ৰম'জমৰ অৰ্ধেক সংখ্যক ক্ৰ'মজম থাকে। এই অপত্য কোষবোৰে জননকোষ হিচাপে কাম কৰে।

    সমগ্ৰ জীৱজগতৰ তুলনাত সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ সংখ্যা তেনেই নগণ্য, আনকি মানবদেহৰ সমস্ত কোষৰ সংখ্যা মানুহৰ অন্ত্ৰত বাসকৰা বেক্টেৰিয়াৰ সংখ্যাতকৈও কম। কিন্তু সংকোষকেন্দ্ৰীয় জীৱৰ অধিকাংশ সদস্যৰ আকৃতি ডাঙৰ হোৱাৰ কাৰণে সমগ্ৰ বিশ্বজুৰি সিহঁতৰ সমষ্টিগত জৈৱভৰ প্ৰ'কোষকেন্দ্ৰী জীৱৰ প্ৰায় সমান বুলিব পাৰি।

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    ਸੁਕੇਂਦਰੀ ਪ੍ਰਾਣੀ ( Punjabi )

    provided by wikipedia emerging languages

    ਸੁਕੇਂਦਰੀ ਪ੍ਰਾਣੀ ਜਾਂ ਯੂਕੈਰੀਔਟ ਅਜਿਹਾ ਪ੍ਰਾਣੀ ਹੁੰਦਾ ਹੈ ਜੀਹਦੇ ਕੋਸ਼ਾਣੂ ਵਿਚਲੀ ਨਾਭ ਅਤੇ ਹੋਰ ਢਾਂਚਿਆਂ (ਅੰਗਾਣੂ) ਉੱਤੇ ਇੱਕ ਝਿੱਲੀ ਚੜ੍ਹੀ ਹੋਵੇ। ਇਹਨਾਂ ਦੇ ਕੋਸ਼ਾਣੂਆਂ ਦਾ ਅਕੇਂਦਰੀ ਪ੍ਰਾਣੀਆਂ ਦੇ ਕੋਸ਼ਾਣੂਆਂ ਤੋਂ ਇੱਕ ਫ਼ਰਕ ਹੈ ਕਿ ਇਹਨਾਂ ਦੀਆਂ ਨਾਭਾਂ ਉੱਤੇ ਇੱਕ ਨਾਭਕੀ ਝਿੱਲੀ ਚੜ੍ਹੀ ਹੋਈ ਹੁੰਦੀ ਹੈ ਜਿਸ ਅੰਦਰ ਜੀਵਾਣੂ ਪਦਾਰਥ ਮੌਜੂਦ ਹੁੰਦੇ ਹਨ।[3][4][5] ਬਹੁਤੇ ਸੁਕੇਂਦਰੀ ਜੀਵਾਂ ਵਿੱਚ ਮਾਈਟੋਕਾਂਡਰੀਆ ਅਤੇ ਗੌਲਗੀ ਅਪਰੇਟਸ ਵਰਗੇ ਹੋਰ ਝਿੱਲੀਦਾਰ ਅੰਗਾਣੂ ਹੁੰਦੇ ਹਨ। ਇਹਤੋਂ ਇਲਾਵਾ ਬੂਟਿਆਂ ਅਤੇ ਕਾਈਆਂ ਵਿੱਚ ਕਲੋਰੋਪਲਾਸਟ ਵੀ ਹੁੰਦੇ ਹਨ। ਪ੍ਰੋਟੋਜ਼ੋਆ ਵਰਗੇ ਕਈ ਇੱਕ-ਕੋਸ਼ੀ ਜੀਵ ਵੀ ਸੁਕੇਂਦਰੀ ਹੁੰਦੇ ਹਨ। ਸਾਰੇ ਬਹੁਕੋਸ਼ੀ ਜੀਵ ਸੁਕੇਂਦਰੀ ਹੁੰਦੇ ਹਨ ਜਿਵੇਂ ਕਿ ਪੌਦੇ, ਉੱਲੀਆਂ ਅਤੇ ਪ੍ਰਾਣੀ

    ਹਵਾਲੇ

    1. Cavalier-Smith, T. 2009: Megaphylogeny, cell body plans, adaptive zones: causes and timing of eukaryote basal radiations. Journal of eukaryotic microbiology, 56: 26-33. doi: 10.1111/j.1550-7408.2008.00373.x
    2. Adl, S.M. et al. 2005: The new higher level classification of eukaryotes with emphasis on the taxonomy of protists. Journal of eukaryotic microbiology, 52: 399-451. doi: 10.1111/j.1550-7408.2005.00053.
    3. Youngson, Robert M. (2006). Collins Dictionary of Human Biology. Glasgow: HarperCollins. ISBN 0-00-722134-7.
    4. Nelson, David L.; Cox, Michael M. (2005). Lehninger Principles of Biochemistry (4th ed.). New York: W.H. Freeman. ISBN 0-7167-4339-6.
    5. Martin, E.A., ed. (1983). Macmillan Dictionary of Life Sciences (2nd ed.). London: Macmillan Press. ISBN 0-333-34867-2.

    ਹਵਾਲੇ

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    ਵਿਕੀਪੀਡੀਆ ਲੇਖਕ ਅਤੇ ਸੰਪਾਦਕ

    மெய்க்கருவுயிரி ( Tamil )

    provided by wikipedia emerging languages

    மெய்க்கருவுயிரி (Eukaryote) எனப்படுவது, மென்சவ்வுகளால் சூழப்பட்ட சிக்கலான அமைப்புக்களைக் கொண்ட உயிரணுக்களாலான உயிரினம் ஆகும். இது நிலைக்கருவிலி உயிரினங்களிலிருந்து வேறுபடுவது முக்கியமாக மரபணு அல்லது பாரம்பரியப் பொருளைக் கொண்டிருக்கும் நிலையான கருவையும், அதனை மூடியுள்ள கருமென்சவ்வையும் கொண்டிருப்பதனால் ஆகும்[1][2][3]. அனேகமான மெய்க்கருவுயிரிகள் மென்சவ்வால் மூடப்பட்ட இழைமணிகள், பசுங்கனிகம் அல்லது பச்சைய உருமணிகள், கொல்கி உபகரணங்கள் போன்ற நுண்ணுறுப்புக்களைக் கொண்டிருக்கும். தாவரங்கள், விலங்குகள், பூஞ்சைகள் போன்ற பல்கல உயிரினங்கள் யாவும் பொதுவாக இவ்வகை மெய்க்கருவுயிரிகளேயாகும்.

    கலத்தின் கட்டமைப்பு அம்சங்கள்

    "Endomembrane

    மெய்க்கருவுயிரி கலமானது நிலைக்கருவிலி கலத்தை விட அளவில் பெரியது. மெய்க்கருவுயிரி கலத்தில் ஓர் கரு (கலத்தின் அனுசேபத் தொழிற்பாடுகளைக் கட்டுப்படுத்தும் அலகு) காணப்படும். எனினும் நிலைக்கருவிலி கலத்தில் கரு மென்சவ்வு அற்ற ஓர் போலியான கரு போன்ற DNA திரள் மாத்திரமே காணப்படும்.அத்தோடு மெய்க்கருவுயிரி கலத்தில் மாத்திரமே நுண்ணுறுப்புகள் காணப்படும்.

    மெய்க்கருவுயிரி கலங்களுக்கிடையிலான வித்தியாசங்கள்

    மெய்க்கருவுயிரி கலங்களை இலகுவான பயன்பாட்டுக்காக தாவரக் கலம், விலங்குக் கலம் எனப் பிரித்து நோக்கலாம்.

    விலங்குக் கலம்

    "
    ஒரு விலங்குக் கலமொன்றின் கட்டமைப்பு

    விலங்குக் கலத்தில் பச்சையவுருமணியோ, கலச்சுவரோ காணப்படுவதில்லை. இதில் சிறிய தற்காலிகமான புன்வெற்றிடங்களே இருக்கும். இதில் கலச்சுவர் இல்லாததால் இதனால் எந்த வடிவத்தையும் அடைய முடியும். உதாரணமாக மனித வெண்குருதிக் கலங்கள் ஏனைய நோயை ஏற்படுத்தும் கலங்களை விழுங்க முடியும். மனித உடலில் மாத்திரம் 210க்கும் மேற்பட்ட கலவகைகள் உள்ளன.

    தாவரக் கலம்

    "
    ஒரு தாவரக் கலமொன்றின் கட்டமைப்பு

    தாவரக் கலங்கள் கரு உள்ள கலங்களாகும். எனவே இவை மெய்க்கருவுயிரி கலங்களாகும். இவற்றில் ஒளித்தொகுப்புக்குத் தேவையான பச்சையம் காணப்படுவது ஒரு சிறப்பம்சமாகும். இவற்றில் விலங்குக் கலங்களில் காணப்படாத பல விசேட அமைப்புக்கள் உள்ளன:

    • கலத்தின் மத்தியில் உள்ள பெரிய புன்வெற்றிடம்.
    • செல்லுலோஸ், அரைசெல்லுலோஸ் மற்றும் பெக்டின் ஆல் அக்கப்பட்ட கலச்சுவர். விலங்குக் கலத்தில் இவ்வாறானதொரு அமைப்பு காணப்படுவதில்லை. பூஞ்சையின் கலச்சுவர் கைடினால் ஆனதென்பதால் தாவரக் கலத்திலிருந்து பூஞ்சையின் கலம் வேறுபடும்.
    • ஒளித்தொகுப்புக்காக விசேடமாக தாவரக் கலத்தில் பச்சையவுருமணி இருக்கும்.

    அடிக்குறிப்புகள்

    1. Youngson, Robert M. (2006). Collins Dictionary of Human Biology. Glasgow: HarperCollins. பன்னாட்டுத் தரப்புத்தக எண்:0-00-722134-7.
    2. Nelson, David L.; Cox, Michael M. (2005). Lehninger Principles of Biochemistry (4th ). New York: W.H. Freeman. பன்னாட்டுத் தரப்புத்தக எண்:0716743396.
    3. Martin, E.A., தொகுப்பாசிரியர் (1983). Macmillan Dictionary of Life Sciences (2nd ). London: Macmillan Press. பன்னாட்டுத் தரப்புத்தக எண்:0-333-34867-2.
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    விக்கிபீடியா ஆசிரியர்கள் மற்றும் ஆசிரியர்கள்

    மெய்க்கருவுயிரி: Brief Summary ( Tamil )

    provided by wikipedia emerging languages

    மெய்க்கருவுயிரி (Eukaryote) எனப்படுவது, மென்சவ்வுகளால் சூழப்பட்ட சிக்கலான அமைப்புக்களைக் கொண்ட உயிரணுக்களாலான உயிரினம் ஆகும். இது நிலைக்கருவிலி உயிரினங்களிலிருந்து வேறுபடுவது முக்கியமாக மரபணு அல்லது பாரம்பரியப் பொருளைக் கொண்டிருக்கும் நிலையான கருவையும், அதனை மூடியுள்ள கருமென்சவ்வையும் கொண்டிருப்பதனால் ஆகும். அனேகமான மெய்க்கருவுயிரிகள் மென்சவ்வால் மூடப்பட்ட இழைமணிகள், பசுங்கனிகம் அல்லது பச்சைய உருமணிகள், கொல்கி உபகரணங்கள் போன்ற நுண்ணுறுப்புக்களைக் கொண்டிருக்கும். தாவரங்கள், விலங்குகள், பூஞ்சைகள் போன்ற பல்கல உயிரினங்கள் யாவும் பொதுவாக இவ்வகை மெய்க்கருவுயிரிகளேயாகும்.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    விக்கிபீடியா ஆசிரியர்கள் மற்றும் ஆசிரியர்கள்

    Chṳ̂n-fu̍t ( Hak )

    provided by wikipedia emerging_languages
    "
    Chṳ̂n-fu̍t.

    Chṳ̂n-fu̍t Sâng-vu̍t (真核生物, Eukaryote) he khì se-pâu khí-yû se-pâu-fu̍t ke Tân-se-pâu Sâng-vu̍t lâu Tô-se-pâu Sâng-vu̍t ke chúng-chhṳ̂n, kì pâu-koat só-yû thûng-vu̍t, chhṳ̍t-vu̍t, chṳ̂n-khiûn lâu khì-thâ khí-yû yù mo̍k pâu kwó chho̍k ke fu̍k-chha̍p â-se-pâu kiet-kèu ke sâng-vu̍t. Chṳ̂n-fu̍t Sâng-vu̍t lâu Ngièn-fu̍t Sâng-vu̍t ke kîn-pún-sin khî-phe̍t he chhièn-chá ke se-pâu nui-hàm yû se-pâu-fu̍t, yîn-chhṳ́ yî Chṳ̂n-fu̍t lòi miang-miàng liá yit-lui se-pâu. Hí-tô Chṳ̂n-fu̍t se-pâu chûng hàn hàm yû khì-thâ se-pâu hi, yì lia̍p sien thí, ya̍p liu̍k thí, kô ngì kî thí tén. Yù yî khí-yû se-pâu fu̍t, yîn-chhṳ́ Chṳ̂n-fu̍t se-pâu ke se-pâu fûn-lie̍t ko-chhàng lâu mò se-pâu fu̍t ke ngièn fu̍t sâng-vu̍t ya thai put siông-thùng. Chṳ̂n-fu̍t sâng-vu̍t chhai chin fa sông he tân-ngièn sin ke, tû su̍k-yî sâm vet hì-thúng chûng ke Chṳ̂n-fu̍t sâng-vu̍t vet, nang-ngoi lióng-ke vet vì thùng su̍k-yî ngièn fu̍t sâng-vu̍t ke se khiûn lâu kú khiûn. Than yù yî Chṳ̂n-fu̍t sâng-vu̍t lâu kú khiûn chhai yit-sia sâng fa sin-chṳt fò kî yîn siông-kôan sin sông khí-yû yit-thin siông-sṳ sin, yîn-chhṳ́ yû sṳ̀ ya chiông liá lióng-chá khiung-thùng kûi yî Neomura yên-fa kî. Khô-ho̍k-kâ siông-sin, chhiùng kî yîn chṳn kí lòi-khon, Chṳ̂n-fu̍t sâng-vu̍t he se khiûn lâu kú khiûn ke kî yîn yùng-ha̍p thí, kì he mêu-chúng kú khiûn lâu se khiûn khiung sâng, yi chúng kiet-ha̍p ke sán-vu̍t.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Eukarya ( Q36106 )

    provided by wikipedia emerging_languages

    Taxonavigaçion

    Superregno: Eukarya

    Regni: Protista - Fungi - Plantae - Animalia
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Wikipedia authors and editors

    Ẹ̀ùkáríọ́tì ( Yoruba )

    provided by wikipedia emerging_languages

    Ẹ̀ùkáríọ́tì tabi ahamo eukarioti je awon ohun elemin[1] ti awon ahamo ara won ni koroonu ninu. Eyi lo ya won soto si pròkáríọ́tì, ti ahamo won ko ni koroonu. [2]

    Itokasi

    1. "Eukaryote". ScienceDaily. 2018-05-19. Retrieved 2018-05-20.
    2. "Eukaryote - biology". Encyclopedia Britannica. 2018-05-10. Retrieved 2018-05-20.
    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Awọn onkọwe Wikipedia ati awọn olootu

    Ẹ̀ùkáríọ́tì: Brief Summary ( Yoruba )

    provided by wikipedia emerging_languages

    Ẹ̀ùkáríọ́tì tabi ahamo eukarioti je awon ohun elemin ti awon ahamo ara won ni koroonu ninu. Eyi lo ya won soto si pròkáríọ́tì, ti ahamo won ko ni koroonu.

    license
    cc-by-sa-3.0
    copyright
    Awọn onkọwe Wikipedia ati awọn olootu

    Eukaryote

    provided by wikipedia EN

    Eukaryotes (/jˈkærit, -ət/) are organisms whose cells have a nucleus enclosed within membranes, unlike prokaryotes (Bacteria and Archaea), which have no membrane-bound organelles.[3][4][5] Eukaryotes belong to the domain Eukaryota or Eukarya. Their name comes from the Greek εὖ (eu, "well" or "true") and κάρυον (karyon, "nut" or "kernel").[6] Eukaryotic cells typically contain other membrane-bound organelles such as mitochondria and the Golgi apparatus, and in addition, some cells of plants and algae contain chloroplasts. Unlike unicellular archaea and bacteria, eukaryotes may also be multicellular and include organisms consisting of many cell types forming different kinds of tissue. Animals and plants are the most familiar eukaryotes.

    Eukaryotes can reproduce both asexually through mitosis and sexually through meiosis and gamete fusion. In mitosis, one cell divides to produce two genetically identical cells. In meiosis, DNA replication is followed by two rounds of cell division to produce four haploid daughter cells. These act as sex cells (gametes). Each gamete has just one set of chromosomes, each a unique mix of the corresponding pair of parental chromosomes resulting from genetic recombination during meiosis.[7]

    The domain Eukaryota is monophyletic and makes up one of the domains of life in the three-domain system. The two other domains, Bacteria and Archaea, are prokaryotes[8] and have none of the above features. Eukaryotes represent a tiny minority of all living things.[9] However, due to their generally much larger size, their collective worldwide biomass is estimated to be about equal to that of prokaryotes.[9] Eukaryotes evolved approximately 1.6–2.1 billion years ago, during the Proterozoic eon.

    History

    "
    Konstantin Mereschkowski proposed a symbiotic origin for cells with nuclei

    The concept of the eukaryote has been attributed to the French biologist Edouard Chatton (1883–1947). The terms prokaryote and eukaryote were more definitively reintroduced by the Canadian microbiologist Roger Stanier and the Dutch-American microbiologist C. B. van Niel in 1962. In his 1937 work Titres et Travaux Scientifiques,[10] Chatton had proposed the two terms, calling the bacteria prokaryotes and organisms with nuclei in their cells eukaryotes. However he mentioned this in only one paragraph, and the idea was effectively ignored until Chatton's statement was rediscovered by Stanier and van Niel.[11]

    In 1905 and 1910, the Russian biologist Konstantin Mereschkowski (1855–1921) argued that plastids were reduced cyanobacteria in a symbiosis with a non-photosynthetic (heterotrophic) host that was itself formed by symbiosis between an amoeba-like host and a bacterium-like cell that formed the nucleus. Plants had thus inherited photosynthesis from cyanobacteria.[12]

    In 1967, Lynn Margulis provided microbiological evidence for endosymbiosis as the origin of chloroplasts and mitochondria in eukaryotic cells in her paper, On the origin of mitosing cells.[13] In the 1970s, Carl Woese explored microbial phylogenetics, studying variations in 16S ribosomal RNA. This helped to uncover the origin of the eukaryotes and the symbiogenesis of two important eukaryote organelles, mitochondria and chloroplasts. In 1977, Woese and George Fox introduced a "third form of life", which they called the Archaebacteria; in 1990, Woese, Otto Kandler and Mark L. Wheelis renamed this the Archaea.[14][11]

    In 1979, G. W. Gould and G. J. Dring suggested that the eukaryotic cell's nucleus came from the ability of Gram-positive bacteria to form endospores. In 1987 and later papers, Thomas Cavalier-Smith proposed instead that the membranes of the nucleus and endoplasmic reticulum first formed by infolding a prokaryote's plasma membrane. In the 1990s, several other biologists proposed endosymbiotic origins for the nucleus, effectively reviving Mereschkowski's theory.[12]

    Cell features

    Eukaryotic cells are typically much larger than those of prokaryotes, having a volume of around 10,000 times greater than the prokaryotic cell.[15] They have a variety of internal membrane-bound structures, called organelles, and a cytoskeleton composed of microtubules, microfilaments, and intermediate filaments, which play an important role in defining the cell's organization and shape. Eukaryotic DNA is divided into several linear bundles called chromosomes, which are separated by a microtubular spindle during nuclear division.

    Internal membrane

    "
    The endomembrane system and its components

    Eukaryote cells include a variety of membrane-bound structures, collectively referred to as the endomembrane system.[16] Simple compartments, called vesicles and vacuoles, can form by budding off other membranes. Many cells ingest food and other materials through a process of endocytosis, where the outer membrane invaginates and then pinches off to form a vesicle.[17] It is probable that most other membrane-bound organelles are ultimately derived from such vesicles. Alternatively some products produced by the cell can leave in a vesicle through exocytosis.

    The nucleus is surrounded by a double membrane (commonly referred to as a nuclear membrane or nuclear envelope), with pores that allow material to move in and out.[18] Various tube- and sheet-like extensions of the nuclear membrane form the endoplasmic reticulum, which is involved in protein transport and maturation. It includes the rough endoplasmic reticulum where ribosomes are attached to synthesize proteins, which enter the interior space or lumen. Subsequently, they generally enter vesicles, which bud off from the smooth endoplasmic reticulum.[19] In most eukaryotes, these protein-carrying vesicles are released and further modified in stacks of flattened vesicles (cisternae), the Golgi apparatus.[20]

    Vesicles may be specialized for various purposes. For instance, lysosomes contain digestive enzymes that break down most biomolecules in the cytoplasm.[21] Peroxisomes are used to break down peroxide, which is otherwise toxic. Many protozoans have contractile vacuoles, which collect and expel excess water, and extrusomes, which expel material used to deflect predators or capture prey. In higher plants, most of a cell's volume is taken up by a central vacuole, which mostly contains water and primarily maintains its osmotic pressure.

    Mitochondria and plastids

    "
    Simplified structure of a mitochondrion

    Mitochondria are organelles found in all but one[note 1] eukaryote. Mitochondria provide energy to the eukaryote cell by converting sugars into ATP.[23] They have two surrounding membranes, each a phospholipid bi-layer; the inner of which is folded into invaginations called cristae where aerobic respiration takes place.

    The outer mitochondrial membrane is freely permeable and allows almost anything to enter into the intermembrane space while the inner mitochondrial membrane is semi permeable so allows only some required things into the mitochondrial matrix.

    Mitochondria contain their own DNA, which has close structural similarities to bacterial DNA, and which encodes rRNA and tRNA genes that produce RNA which is closer in structure to bacterial RNA than to eukaryote RNA.[24] They are now generally held to have developed from endosymbiotic prokaryotes, probably proteobacteria.

    Some eukaryotes, such as the metamonads such as Giardia and Trichomonas, and the amoebozoan Pelomyxa, appear to lack mitochondria, but all have been found to contain mitochondrion-derived organelles, such as hydrogenosomes and mitosomes, and thus have lost their mitochondria secondarily.[22] They obtain energy by enzymatic action on nutrients absorbed from the environment. The metamonad Monocercomonoides has also acquired, by lateral gene transfer, a cytosolic sulfur mobilisation system which provides the clusters of iron and sulfur required for protein synthesis. The normal mitochondrial iron-sulfur cluster pathway has been lost secondarily.[22][25]

    Plants and various groups of algae also have plastids. Plastids also have their own DNA and are developed from endosymbionts, in this case cyanobacteria. They usually take the form of chloroplasts which, like cyanobacteria, contain chlorophyll and produce organic compounds (such as glucose) through photosynthesis. Others are involved in storing food. Although plastids probably had a single origin, not all plastid-containing groups are closely related. Instead, some eukaryotes have obtained them from others through secondary endosymbiosis or ingestion.[26] The capture and sequestering of photosynthetic cells and chloroplasts occurs in many types of modern eukaryotic organisms and is known as kleptoplasty.

    Endosymbiotic origins have also been proposed for the nucleus, and for eukaryotic flagella.[27]

    Cytoskeletal structures

    "
    Longitudinal section through the flagellum of Chlamydomonas reinhardtii

    Many eukaryotes have long slender motile cytoplasmic projections, called flagella, or similar structures called cilia. Flagella and cilia are sometimes referred to as undulipodia,[28] and are variously involved in movement, feeding, and sensation. They are composed mainly of tubulin. These are entirely distinct from prokaryotic flagellae. They are supported by a bundle of microtubules arising from a centriole, characteristically arranged as nine doublets surrounding two singlets. Flagella also may have hairs, or mastigonemes, and scales connecting membranes and internal rods. Their interior is continuous with the cell's cytoplasm.

    Microfilamental structures composed of actin and actin binding proteins, e.g., α-actinin, fimbrin, filamin are present in submembraneous cortical layers and bundles, as well. Motor proteins of microtubules, e.g., dynein or kinesin and actin, e.g., myosins provide dynamic character of the network.

    Centrioles are often present even in cells and groups that do not have flagella, but conifers and flowering plants have neither. They generally occur in groups that give rise to various microtubular roots. These form a primary component of the cytoskeletal structure, and are often assembled over the course of several cell divisions, with one flagellum retained from the parent and the other derived from it. Centrioles produce the spindle during nuclear division.[29]

    The significance of cytoskeletal structures is underlined in the determination of shape of the cells, as well as their being essential components of migratory responses like chemotaxis and chemokinesis. Some protists have various other microtubule-supported organelles. These include the radiolaria and heliozoa, which produce axopodia used in flotation or to capture prey, and the haptophytes, which have a peculiar flagellum-like organelle called the haptonema.

    Cell wall

    The cells of plants and algae, fungi and most chromalveolates have a cell wall, a layer outside the cell membrane, providing the cell with structural support, protection, and a filtering mechanism. The cell wall also prevents over-expansion when water enters the cell.[30]

    The major polysaccharides making up the primary cell wall of land plants are cellulose, hemicellulose, and pectin. The cellulose microfibrils are linked via hemicellulosic tethers to form the cellulose-hemicellulose network, which is embedded in the pectin matrix. The most common hemicellulose in the primary cell wall is xyloglucan.[31]

    Differences among eukaryotic cells

    There are many different types of eukaryotic cells, though animals and plants are the most familiar eukaryotes, and thus provide an excellent starting point for understanding eukaryotic structure. Fungi and many protists have some substantial differences, however.

    Animal cell

    "
    Structure of a typical animal cell
    "
    Structure of a typical plant cell

    All animals are eukaryotic. Animal cells are distinct from those of other eukaryotes, most notably plants, as they lack cell walls and chloroplasts and have smaller vacuoles. Due to the lack of a cell wall, animal cells can transform into a variety of shapes. A phagocytic cell can even engulf other structures.

    Plant cell

    Plant cells are quite different from the cells of the other eukaryotic organisms. Their distinctive features are:

    Fungal cell

    "
    Fungal Hyphae cells: 1 – hyphal wall, 2 – septum, 3 – mitochondrion, 4 – vacuole, 5 – ergosterol crystal, 6 – ribosome, 7 – nucleus, 8 – endoplasmic reticulum, 9 – lipid body, 10 – plasma membrane, 11 – spitzenkörper, 12 – Golgi apparatus

    The cells of fungi are most similar to animal cells, with the following exceptions:[36]

    • A cell wall that contains chitin
    • Less compartmentation between cells; the hyphae of higher fungi have porous partitions called septa, which allow the passage of cytoplasm, organelles, and, sometimes, nuclei; so each organism is essentially a giant multinucleate supercell — these fungi are described as coenocytic. Primitive fungi have few or no septa.
    • Only the most primitive fungi, chytrids, have flagella.

    Other eukaryotic cells

    Some groups of eukaryotes have unique organelles, such as the cyanelles (unusual chloroplasts) of the glaucophytes,[37] the haptonema of the haptophytes, or the ejectosomes of the cryptomonads. Other structures, such as pseudopodia, are found in various eukaryote groups in different forms, such as the lobose amoebozoans or the reticulose foraminiferans.[38]

    Reproduction

    "
    This diagram illustrates the twofold cost of sex. If each individual were to contribute to the same number of offspring (two), (a) the sexual population remains the same size each generation, where the (b) asexual population doubles in size each generation.

    Cell division generally takes place asexually by mitosis, a process that allows each daughter nucleus to receive one copy of each chromosome. Most eukaryotes also have a life cycle that involves sexual reproduction, alternating between a haploid phase, where only one copy of each chromosome is present in each cell and a diploid phase, wherein two copies of each chromosome are present in each cell. The diploid phase is formed by fusion of two haploid gametes to form a zygote, which may divide by mitosis or undergo chromosome reduction by meiosis. There is considerable variation in this pattern. Animals have no multicellular haploid phase, but each plant generation can consist of haploid and diploid multicellular phases.

    Eukaryotes have a smaller surface area to volume ratio than prokaryotes, and thus have lower metabolic rates and longer generation times.[39]

    The evolution of sexual reproduction may be a primordial and fundamental characteristic of eukaryotes. Based on a phylogenetic analysis, Dacks and Roger proposed that facultative sex was present in the common ancestor of all eukaryotes.[40] A core set of genes that function in meiosis is present in both Trichomonas vaginalis and Giardia intestinalis, two organisms previously thought to be asexual.[41][42] Since these two species are descendants of lineages that diverged early from the eukaryotic evolutionary tree, it was inferred that core meiotic genes, and hence sex, were likely present in a common ancestor of all eukaryotes.[41][42] Eukaryotic species once thought to be asexual, such as parasitic protozoa of the genus Leishmania, have been shown to have a sexual cycle.[43] Also, evidence now indicates that amoebae, previously regarded as asexual, are anciently sexual and that the majority of present-day asexual groups likely arose recently and independently.[44]

    Classification

    "
    Phylogenetic and symbiogenetic tree of living organisms, showing a view of the origins of eukaryotes & prokaryotes
    "
    One hypothesis of eukaryotic relationships - the Opisthokonta group includes both animals (Metazoa) and fungi, plants (Plantae) are placed in Archaeplastida.
    "
    A pie chart of described eukaryote species (except for Excavata), together with a tree showing possible relationships between the groups

    In antiquity, the two lineages of animals and plants were recognized. They were given the taxonomic rank of Kingdom by Linnaeus. Though he included the fungi with plants with some reservations, it was later realized that they are quite distinct and warrant a separate kingdom, the composition of which was not entirely clear until the 1980s.[45] The various single-cell eukaryotes were originally placed with plants or animals when they became known. In 1818, the German biologist Georg A. Goldfuss coined the word protozoa to refer to organisms such as ciliates,[46] and this group was expanded until it encompassed all single-celled eukaryotes, and given their own kingdom, the Protista, by Ernst Haeckel in 1866.[47][48] The eukaryotes thus came to be composed of four kingdoms:

    The protists were understood to be "primitive forms", and thus an evolutionary grade, united by their primitive unicellular nature.[48] The disentanglement of the deep splits in the tree of life only really started with DNA sequencing, leading to a system of domains rather than kingdoms as top level rank being put forward by Carl Woese, uniting all the eukaryote kingdoms under the eukaryote domain.[14] At the same time, work on the protist tree intensified, and is still actively going on today. Several alternative classifications have been forwarded, though there is no consensus in the field.

    Eukaryotes are a clade usually assessed to be sister to Heimdallarchaeota in the Asgard grouping in the Archaea.[49][50][51] The basal groupings are the Opimoda, Diphoda, the Discoba, and the Loukozoa. The Eukaryote root is usually assessed to be near or even in Discoba.

    A classification produced in 2005 for the International Society of Protistologists,[52] which reflected the consensus of the time, divided the eukaryotes into six supposedly monophyletic 'supergroups'. However, in the same year (2005), doubts were expressed as to whether some of these supergroups were monophyletic, particularly the Chromalveolata,[53] and a review in 2006 noted the lack of evidence for several of the supposed six supergroups.[54] A revised classification in 2012[2] recognizes five supergroups.

    There are also smaller groups of eukaryotes whose position is uncertain or seems to fall outside the major groups[55] – in particular, Haptophyta, Cryptophyta, Centrohelida, Telonemia, Picozoa,[56] Apusomonadida, Ancyromonadida, Breviatea, and the genus Collodictyon.[57] Overall, it seems that, although progress has been made, there are still very significant uncertainties in the evolutionary history and classification of eukaryotes. As Roger & Simpson said in 2009 "with the current pace of change in our understanding of the eukaryote tree of life, we should proceed with caution."[58]

    In an article published in Nature Microbiology in April 2016 the authors, "reinforced once again that the life we see around us – plants, animals, humans and other so-called eukaryotes – represent a tiny percentage of the world's biodiversity."[59] They classified eukaryote "based on the inheritance of their information systems as opposed to lipid or other cellular structures." Jillian F. Banfield of the University of California, Berkeley and fellow scientists used a super computer to generate a diagram of a new tree of life based on DNA from 3000 species including 2,072 known species and 1,011 newly reported microbial organisms, whose DNA they had gathered from diverse environments.[8][60] As the capacity to sequence DNA became easier, Banfield and team were able to do metagenomic sequencing – "sequencing whole communities of organisms at once and picking out the individual groups based on their genes alone."[59]

    Phylogeny

    The rRNA trees constructed during the 1980s and 1990s left most eukaryotes in an unresolved "crown" group (not technically a true crown), which was usually divided by the form of the mitochondrial cristae; see crown eukaryotes. The few groups that lack mitochondria branched separately, and so the absence was believed to be primitive; but this is now considered an artifact of long-branch attraction, and they are known to have lost them secondarily.[61][62]

    As of 2011, there is widespread agreement that the Rhizaria belong with the Stramenopiles and the Alveolata, in a clade dubbed the SAR supergroup, so that Rhizaria is not one of the main eukaryote groups; also that the Amoebozoa and Opisthokonta are each monophyletic and form a clade, often called the unikonts.[63][64][65][66][67] Beyond this, there does not appear to be a consensus.

    It has been estimated that there may be 75 distinct lineages of eukaryotes.[68] Most of these lineages are protists.

    The known eukaryote genome sizes vary from 8.2 megabases (Mb) in Babesia bovis to 112,000–220,050 Mb in the dinoflagellate Prorocentrum micans, showing that the genome of the ancestral eukaryote has undergone considerable variation during its evolution.[68] The last common ancestor of all eukaryotes is believed to have been a phagotrophic protist with a nucleus, at least one centriole and cilium, facultatively aerobic mitochondria, sex (meiosis and syngamy), a dormant cyst with a cell wall of chitin and/or cellulose and peroxisomes.[68] Later endosymbiosis led to the spread of plastids in some lineages.

    Five supergroups

    A global tree of eukaryotes from a consensus of phylogenetic evidence (in particular, phylogenomics), rare genomic signatures, and morphological characteristics is presented in Adl et al. 2012[2] and Burki 2014/2016 with the Cryptophyta and picozoa having emerged within the Archaeplastida.[55][69][70][71][72][73] A similar inclusion of Glaucophyta, Cryptista (and also, unusually, Haptista) has also been made.[22]

    Eukaryotes    

    Hemimastigophora

    Diaphoretickes Archaeplastida + Cryptista    

    Red algae (Rhodophyta) "Bangia.jpg"

       

    picozoa

           

    Glaucophyta "Glaucocystis

       

    Green plants (Viridiplantae) "Pediastrum

         

    Cryptista

             

    Haptista "Raphidiophrys

       

    Ancoracysta

        TSAR

    Telonemia

    SAR Halvaria

    Stramenopiles "Ochromonas.png"

       

    Alveolata "Ceratium

         

    Rhizaria "Ammonia

                 

    Discoba (Excavata) "Euglena

    Amorphea

    Amoebozoa "Chaos

    Obazoa

    Apusomonadida "Apusomonas.png"

    Opisthokonta

    Holomycota (inc. fungi) "Asco1013.jpg"

       

    Holozoa (inc. animals) "Comb

             

    In some analyses, the Hacrobia group (Haptophyta + Cryptophyta) is placed next to Archaeplastida,[63] but in other ones it is nested inside the Archaeplastida.[74] However, several recent studies have concluded that Haptophyta and Cryptophyta do not form a monophyletic group.[75] The former could be a sister group to the SAR group, the latter cluster with the Archaeplastida (plants in the broad sense).[76]

    The division of the eukaryotes into two primary clades, bikonts (Archaeplastida + SAR + Excavata) and unikonts (Amoebozoa + Opisthokonta), derived from an ancestral biflagellar organism and an ancestral uniflagellar organism, respectively, had been suggested earlier.[74][77][78] A 2012 study produced a somewhat similar division, although noting that the terms "unikonts" and "bikonts" were not used in the original sense.[56]

    A highly converged and congruent set of trees appears in Derelle et al. (2015), Ren et al. (2016), Yang et al. (2017) and Cavalier-Smith (2015) including the supplementary information, resulting in a more conservative and consolidated tree. It is combined with some results from Cavalier-Smith for the basal Opimoda.[79][80][81][82][83][72][84] The main remaining controversies are the root, and the exact positioning of the Rhodophyta and the bikonts Rhizaria, Haptista, Cryptista, Picozoa and Telonemia, many of which may be endosymbyotic eukaryote-eukaryote hybrids.[85] Archaeplastida acquired chloroplasts probably by endosymbiosis of a prokaryotic ancestor related to a currently extant cyanobacterium, Gloeomargarita lithophora.[86][87][85]

    Eukaryotes Diphoda DiaphoretickesArchaeplastida

    Glaucophyta

         

    Rhodophyta

       

    Viridiplantae

        (+ Gloeomargarita lithophora) Hacrobia