El papagai australià[1] (Alisterus scapularis) és un ocell de la família dels psitàcids (psittacidae) que habita boscos, matolls i medi humà, a la llarga de la costa oriental d'Austràlia des del nord de Queensland cap al sud fins al sud de Victòria (Austràlia).
El papagai australià (Alisterus scapularis) és un ocell de la família dels psitàcids (psittacidae) que habita boscos, matolls i medi humà, a la llarga de la costa oriental d'Austràlia des del nord de Queensland cap al sud fins al sud de Victòria (Austràlia).
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Parot brenhinol coch (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: parotiaid brenhinol cochion) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Alisterus scapularis; yr enw Saesneg arno yw Australian king parrot. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. scapularis, sef enw'r rhywogaeth.[2] Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Awstralia.
Mae'r parot brenhinol coch yn perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Amason gwinlliw Amazona vinacea Amason St Lucia Amazona versicolor
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Parot brenhinol coch (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: parotiaid brenhinol cochion) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Alisterus scapularis; yr enw Saesneg arno yw Australian king parrot. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn A. scapularis, sef enw'r rhywogaeth. Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Awstralia.
Papoušek královský (Alisterus scapularis) obývá tropické a subtropické pralesy na východním pobřeží Austrálie a přilehlá pohoří. První, kdo tento druh popsal, byl v roce 1818 Lichtenstein. Tito papoušci se vyskytují v párech nebo hejnech čítajících pár kusů. Ojediněle se s ním můžeme setkat v blahovičníkových buších či křovinách. Papoušci mají přibližně 44 cm.
Jako velká většina australských papoušků i papoušek královský výborně vzdoruje mrazu a v našich klimatických podmínkách je úspěšně chováván ve venkovních celoročních voliérách. Do nedávna nebyl v našich chovech příliš rozšířený, hlavně pro vyšší náročnost jeho odchovu. Nyní se tento druh rozšiřuje a stále častěji jej můžeme spatřit v chovech našich chovatelů. Zemědělci tento druh považují za škůdce, protože dokáží zlikvidovat velké množství obilnin na polích a ovoce v sadech.
Pro královské papoušky je doporučená voliéra minimálně 4 metry dlouhá. V podstatě čím větší, tím lepší. V domácích podmínkách byste měli mít klec s rozměry alespoň 60x60x80 cm. Pokud však budete mít tuto klec, je nutné počítat s tím, že bude papoušek potřebovat dlouhodobý každodenní prolet mimo klec.
Rozměry hnízdních budek pro tyto papoušky jsou větší. Velmi vhodné jsou používané prkenné budky ve tvaru obráceného L, vysoké alespoň 1,5 metru. Mají tu výhodu, že do budky neproniká světlo a samice není rušena často agresivním samcem. Používají se i kmenové budky. Na dně by měla být chovatelem zhotovená hnízdní prohlubeň. Ve svislých typech se připevňuje do vnitřní strany pod otvor žebříček z pletiva nebo z dřevěných latěk, který papouškům usnadňuje přístup do budky a zamezí rozbití snůšky. Vyšší typ hnízdních budek musí mít v dolní části zhotovený kontrolní otvor pro snadný přístup při kontrole snůšky. Ve své domovině páry hnízdí nejčastěji v dutinách eukalyptových stromů, které si papoušci nalézají už „vykotlané“, a které si následně upravují. Podle nálezu byli papoušci schopni hnízdit v hnízdní dutině hluboké 12 m. Jako vystýlka jim slouží štěpky vznikající při úpravě kotliny.
Papoušek královský se může chovat ve skupině pouze mimo dobu rozmnožování, neboť v této době jsou samci v toku dost agresivní. Chovatel v této době musí sledovat chování hnízdícího páru, aby nedošlo k uhonění a usmrcení samice samcem. Tolerovat se budou třeba s bažanty[zdroj?], na jiné druhy papoušků budou však útočit. Ideální stav je chovat je po páru.
Papoušky královské krmíme především směsí slunečnice, ovsa, semence, kukuřice atd. Nedílnou součástí jejich jídelníčku musí být různé druhy ovoce a zeleniny, jež velmi rádi konzumují – hroznové víno, jablka, hrušky, višně, třešně, hlávkový salát, čínské zelí, z přírody je možno podávat pampelišky, ptačinec, žabinec atd. V období rozmnožování se ptákům podává vaječná míchanice s nasekanou kopřivou, popřípadě zakoupenými vitamíny. V zimním období se papouškům do krmení přidávají vitamíny a minerály, nebo například zamrzlé bobule šípku, jeřabiny, kukuřice apod.
Začíná stejně jako u většiny venku chovaných australských papoušků, po ustálení teplot na jaře. Počátek toku se zahájí tím, že se sameček začne hlasitě ozývat, začne samici krmit a po čase se můžeme těšit na snůšku prvního vajíčka v budce. Královští papoušci většinou kladou snůšku o 3–5 vajíčkách, na kterých sedí samice po dobu 20 dní. Běžná snůška je jednou za rok. Při ztrátě první snůšky, rozbití, či odebrání, přichází druhá snůška. Vejce snáší v pravidelných intervalech, jako většina australských papoušků, to bývá většinou jedno vejce obden. V těchto intervalech se také po uplynutí tří týdnů začnou klubat mláďata. Ta jsou posléze dokrmována oběma rodiči ještě přibližně pět týdnů. V prvních dnech po vylíhnutí, a v několika následujících dnech, samice neopouští hnízdní dutinu. V tuto dobu chodí krmit samec samici k otvoru hnízdní dutiny, posléze samice mláďata v hnízdě. Mláďata zhruba po 40 dnech opouští hnízdní dutinu a jsou nadále dokrmována oběma rodiči.
Královští papoušci mají výrazný pohlavní dimorfismus. Samci jsou jasně červeně zbarveni na hlavě, krku a spodní straně těla. Jejich záda a křídla jsou zelená, zadek a ocas modrý. Duhovky očí mají žluté. Končetiny s prsty jsou stejně jako u samic šedé. Zobák samiček je rovněž šedý, kdežto u samců převážně červený s černými okraji. Samice má celé tělo zbarvené zeleně, prsa malinko načervenalá. Mláďata jsou stejná jako u samic, jen trochu bledší a menší. Při prvním pelichání se u samečků objevují první červená peříčka. Do plného vybarvení i plné pohlavní vyzrálosti dosahují ve třech letech. Některé samičky dospívají však dříve.
Obrázky, zvuky či videa k tématu papoušek královský ve Wikimedia Commons
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy. Papoušek královský (Alisterus scapularis) obývá tropické a subtropické pralesy na východním pobřeží Austrálie a přilehlá pohoří. První, kdo tento druh popsal, byl v roce 1818 Lichtenstein. Tito papoušci se vyskytují v párech nebo hejnech čítajících pár kusů. Ojediněle se s ním můžeme setkat v blahovičníkových buších či křovinách. Papoušci mají přibližně 44 cm.
Jako velká většina australských papoušků i papoušek královský výborně vzdoruje mrazu a v našich klimatických podmínkách je úspěšně chováván ve venkovních celoročních voliérách. Do nedávna nebyl v našich chovech příliš rozšířený, hlavně pro vyšší náročnost jeho odchovu. Nyní se tento druh rozšiřuje a stále častěji jej můžeme spatřit v chovech našich chovatelů. Zemědělci tento druh považují za škůdce, protože dokáží zlikvidovat velké množství obilnin na polích a ovoce v sadech.
Der Königssittich (Alisterus scapularis), auch Australischer Königssittich genannt, ist eine ausschließlich in Australien verbreitete Papageienart. Es werden zwei Unterarten unterschieden. Das Verbreitungsgebiet beschränkt sich auf die Küstengebiete und das daran angrenzende Bergland im Osten Australiens. Auf Tasmanien kommt diese Art nicht vor. Königssittiche sind lokal häufige Vögel. Die Art ist in Australien gesetzlich geschützt, jedoch werden gelegentlich Abschussgenehmigungen erteilt, um Ernteschäden vorzubeugen. Sie wird gleichzeitig sehr zutraulich und findet sich beispielsweise an Picknickplätzen ein, um sich von Besuchern füttern zu lassen.
Königssittiche sind recht große und kräftige Papageien mit einem proportional zur Körpergröße langen Schwanz. Dieser ist breit und stark stufig. Der Geschlechtsdimorphismus ist sehr auffällig. Während sie in Australien nur selten gehalten werden, sind sie außerhalb ihres natürlichen Verbreitungsgebiets verhältnismäßig häufig gepflegte Volierenvögel. Sie gelten als langlebig und robust. Ihre Zucht gilt dagegen als verhältnismäßig anspruchsvoll. Nach Ansicht des auf australische Papageien spezialisierten Joseph M. Forshaw ist dies auf ungünstige klimatische Bedingungen, nicht harmonisierende Brutpaare sowie ungeeignete Nisthöhlen zurückzuführen.[1]
Königssittiche erreichen eine Größe von 42 Zentimetern und wiegen zwischen 195 und 285 Gramm.[2]
Charakteristisch für das Erscheinungsbild des Königssittichs ist der lange, breite und keilförmig stufige Schwanz, der fast so lang wie die Flügel ist.[3] Die Männchen der Nominatform sind an Kopf, Hals und Körperunterseite scharlachrot befiedert. Die Unterschwanzdecke ist grünlich schwarz und weist – wie für diese Gattung charakteristisch – breite scharlachrote Federsäume auf. Im Nacken verläuft ein schmales blaues Band. Der sich daran anschließende Vorderrücken ist dunkelgrün. Die inneren Flügeldecken sind leuchtend hellgrün. Der Hinterrücken sowie der Bürzel sind ultramarinblau. Die äußeren Handschwingen sind grauschwarz, die übrigen Schwungfedern sind dunkelgrün. Die inneren Steuerfedern sind schwarz und spielen leicht ins Grünliche. Der Oberschnabel ist orangerot und wird zur Schnabelspitze hin schwarz. Der Unterschnabel ist schwarz und nur an der Schnabelbasis orange. Die Iris ist gelb. Die Beine sind grau.
Die Weibchen der Nominatform sind an Kopf, Hals und Körperoberseite grün. Bei einigen wenigen Individuen findet sich ein leichter rötlicher Anflug auf der Kehle. Die untere Brust ist scharlachrot. Die Federbasen sind dagegen gräulich grün, so dass das untere Brustgefieder fleckig wirkt. Der Bauch ist scharlachrot. Die dunkelgrüne Unterschwanzdecke weist ebenso wie beim Männchen einen breiten scharlachroten Federsaum auf. Der Bürzel sowie der Hinterrücken sind blau und spielen leicht ins Grünliche. Der Schnabel ist überwiegend dunkelgrau. Bei einigen Weibchen sind die Seiten des Oberschnabels rötlich braun gefärbt. Jungvögel gleichen den Weibchen.[4]
Die Unterart Alisterus scapularis minor gleicht im Federkleid der Nominatform, ist insgesamt jedoch etwas kleiner. Sie kommt ausschließlich im Nordosten von Queensland vor.
Am Boden bewegt sich der Königssittich unbeholfen und watschelnd fort. Der Flug des Königssittichs ist kraftvoll mit weit ausholenden und rhythmischen Flügelschlägen. Auf Grund der spitz zulaufenden Schwingen und des langen Schwanzes ist die Flugsilhouette des Königssittichs unverwechselbar. Sie sind sehr wendige Flieger, die trotz ihrer Körpergröße auch durch dichten Wald oder Buschland geschickt fliegen. Während des Fluges geben sie als Kontaktlaut ein schrilles zweisilbiges krassak-krassak...krassak-krassak von sich. Erregte Vögel schreien metallisch rau.
Königssittiche bewohnen ausschließlich dichte Waldgebiete mit hohen Niederschlagsmengen. Zu den Waldtypen, in denen man Königssittiche findet, zählen der Regenwald, geschlossene Galeriewälder entlang von Wasserläufen, feuchte Hartlaubwälder, hochwüchsiger Eukalyptuswald sowie Pflanzengemeinschaften, die von Akazien dominiert werden.[5] Baumsavannen werden vor allem im Osten des australischen Bundesstaates New South Wales besiedelt. Sie nutzen auch Agrarflächen, und zwar insbesondere Obstplantagen sowie Mais- und Sorghumfelder. Sie haben sich außerdem urbane Lebensräume erschlossen und kommen in städtischen Gärten und Parks vor.[6]
Königssittiche sind nach jetzigen Erkenntnissen überwiegend Standvögel. Ihr Lebensraum bietet ihnen ausreichend Nahrungsreserven, so dass die nomadisch umherziehende Lebensweise, die für viele australische Papageien und Kakadus charakteristisch ist, bei ihnen entfällt. Eine Wanderbewegung scheint es lediglich zwischen dem Hochland und dem Tiefland ihres jeweiligen Verbreitungsgebietes zu geben.[7]
Königssittiche leben paarweise oder schließen sich zu kleinen Trupps zusammen. Lediglich noch nicht geschlechtsreife Jungvögel bilden gelegentlich Schwärme, die 30 bis 40 Individuen umfassen.[8] Zu losen Ansammlungen von Brutpaaren kommt es lediglich, wenn es lokal ein besonders reichhaltiges Nahrungsangebot gibt. Zu solch intensiv genutzten Nahrungsplätzen zählen auch Obstplantagen oder Felder mit reifendem Mais. Ihr Nahrungsspektrum umfasst Samen, Früchte, Beeren, Nüsse, Nektar, Blüten und Blütenknospen. Neben halbreifem Mais gehören Äpfel, Birnen und Pfirsiche sowie Kartoffeln zu ihren präferierten Kulturpflanzen. In Gärten können sie zur Plage werden und fressen dort unter anderem Tomaten, Erbsen und Bohnen.[9] Um Ernteschäden vorzubeugen, werden gelegentlich Abschussgenehmigungen erteilt, obwohl der Königssittich in Australien eine geschützte Art ist.[10]
Die Fortpflanzungszeit der Königssittiche reicht von September bis Januar. Es sind Höhlenbrüter, die meist im Stamm eines hohen Baumes inmitten des Waldes oder am Waldrand brüten. Sie bevorzugen sehr tiefe Stammhöhlen, die sich in großen Eukalyptusbäumen befinden. Die Gelege bestehen aus drei bis sechs Eiern, meist sind es vier Eier. Über das Nistverhalten in freier Wildbahn ist bislang wenig bekannt. Bei in menschlicher Obhut gepflegten Königssittichen betrug die Brutdauer 30 Tage. Es brütete allein das Weibchen. Die Jungvögel verlassen in der sechsten bis siebten Woche die Nisthöhle. Sie werden dann für weitere zwei Wochen von beiden Elternvögeln versorgt.[11]
Der Königssittich (Alisterus scapularis), auch Australischer Königssittich genannt, ist eine ausschließlich in Australien verbreitete Papageienart. Es werden zwei Unterarten unterschieden. Das Verbreitungsgebiet beschränkt sich auf die Küstengebiete und das daran angrenzende Bergland im Osten Australiens. Auf Tasmanien kommt diese Art nicht vor. Königssittiche sind lokal häufige Vögel. Die Art ist in Australien gesetzlich geschützt, jedoch werden gelegentlich Abschussgenehmigungen erteilt, um Ernteschäden vorzubeugen. Sie wird gleichzeitig sehr zutraulich und findet sich beispielsweise an Picknickplätzen ein, um sich von Besuchern füttern zu lassen.
Königssittiche sind recht große und kräftige Papageien mit einem proportional zur Körpergröße langen Schwanz. Dieser ist breit und stark stufig. Der Geschlechtsdimorphismus ist sehr auffällig. Während sie in Australien nur selten gehalten werden, sind sie außerhalb ihres natürlichen Verbreitungsgebiets verhältnismäßig häufig gepflegte Volierenvögel. Sie gelten als langlebig und robust. Ihre Zucht gilt dagegen als verhältnismäßig anspruchsvoll. Nach Ansicht des auf australische Papageien spezialisierten Joseph M. Forshaw ist dies auf ungünstige klimatische Bedingungen, nicht harmonisierende Brutpaare sowie ungeeignete Nisthöhlen zurückzuführen.
The Australian king parrot (Alisterus scapularis) is a species of parrot endemic to eastern Australia ranging from Cooktown in Queensland to Port Campbell in Victoria. Found in humid and heavily forested upland regions of the eastern portion of the continent, including eucalyptus wooded areas in and directly adjacent to subtropical and temperate rainforest. They feed on fruits and seeds gathered from trees or on the ground.
The Australian king parrot was first described by the German naturalist Martin Lichtenstein in 1818 as Psittacus scapularis. The species belongs to the genus Alisterus, whose three members are also known as king parrots. The species are sometimes allied to the genus Aprosmictus.
Two subspecies are recognised,[3] which are differentiated by size:[4]
Naturally-occurring hybrids with the red-winged parrot (Aprosmictus erythropterus) have been recorded from Bell in southeastern Queensland.[5]
"Australian king parrot" has been designated the official name by the International Ornithologists' Union (IOC).[6]
Adults of both sexes are about 43 cm (17 in) in length, including the long, broad tail. The adult male has a red head, breast, and lower undersides, with a blue band on the back of the neck between the red above and green on the back, the wings are green and each has a pale green shoulder band, the tail is green, and the rump is blue. The male has a reddish-orange upper mandible with a black tip, a black lower mandible with an orange base, and yellow irises. The plumage of the female is very different from the male having a green head and breast, a grey beak, and the pale shoulder band is small or absent. Juveniles of both sexes have brown irises and a yellowish beak, and otherwise resemble the female.[4]
The two subspecies are A. s. minor, found at the northern limit of the species range and is similar in appearance to the nominate subspecies but smaller,[4] typically about 5 cm (2 in) smaller in length.
On those rare individuals which have areas without melanin, feathers are orange to yellow.[7] Such a bird can look startingly different from the more common scarlet and green variety.
Australian king parrots range from north and central Queensland to southern Victoria. They are frequently seen in small groups with various species of rosella. Further from their normal eastern upland habitat, they are also found in Canberra during winter, the outer western suburbs and north shore of Sydney, and the Carnarvon Gorge in central Queensland.[1]
In their native Australia, king parrots are occasionally bred in aviaries and kept as calm and relatively quiet household pets if hand-raised. As pets, they have limited "talking" ability and normally prefer not to be handled, but they do bond readily to people and can be very devoted.
They tend to be selective in their choice of seeds that they eat, preferring black sunflower seeds and tend not to ingest small seeds found in pre-packaged retail bags.
They are relatively unknown outside Australia. Life expectancy in the wild is unknown, but some pets have been known to live up to 25 years.
King parrots are near the bottom of the pecking order. At a food source of seeds, the approximate order is as follows: Cockatoo, rainbow Lorikeet, magpie, corella, galah, king parrot, crimson rosella.
Male showing extensive blue rump
Juvenile
The Australian king parrot (Alisterus scapularis) is a species of parrot endemic to eastern Australia ranging from Cooktown in Queensland to Port Campbell in Victoria. Found in humid and heavily forested upland regions of the eastern portion of the continent, including eucalyptus wooded areas in and directly adjacent to subtropical and temperate rainforest. They feed on fruits and seeds gathered from trees or on the ground.
El papagayo australiano o cotorra real (Alisterus scapularis)[2] es una especie de ave psitaciforme de la familia Psittaculidae endémica del este de Australia. Se encuentra en los bosques húmedos de regiones altas del este del continente australiano, incluidos los bosques de Eucalyptus de la zona templada como las selvas de las zonas tropicales y subtropicales. Se alimentan de frutos, semillas e insectos.
Los adultos miden alrededor de 43 cm de largo, incluida su larga y ancha cola. Presentan dimorfismo sexual en la coloración. El macho adulto tiene la cabeza, el pecho y las partes inferiores de color rojo, con una lista azul en la parte posterior del cuello separando la zona roja del verde de la espalda, alas y cola. Presenta una banda más clara en los hombros y su obispillo es azul. Los machos tienen la mandíbula superior anaranjada rojiza con la punta negra, y la inferior negra con la base naranja. El iris de sus ojos es amarillo. En cambio, las hembras tienen la cabeza y el pecho verdes, su pico es gris y la banda de sus hombros es más pequeña o está ausente. Los juveniles de ambos sexos tienen los ojos castaños y el pico amarillento, y un plumaje similar al de las hembras.[3]
Algunos individuos tienen una variación rara al carecer de melanina en sus plumas, por lo que son de color entre naranja a amarillo.[4]
El papagayo australiano fue descrito científicamente por el naturalista alemán Martin Lichtenstein en 1818. Es uno de los tres miembros del género Alisterus. A veces se les ha incluido en el género Aprosmictus.
Se reconocen dos subespecies,[5] que se diferencian principalmente por el tamaño:[3]
El papagayo australiano se extiende desde el norte y centro de Queensland hasta el sur de Victoria. Generalmente se avistan en pequeños grupos acompañados de varias especies de rosellas. Además de su hábitat normal de las regiones altas orientales pueden encontrase en Canberra durante el invierno, los suburbios y la costa norte de Sídney, y en Carnarvon Gorge en el centro de Queensland.
En Australia los miembros de su género ocasionalmente se crían en aviarios y son aves tranquilas y relativamente silenciosas si se crían a mano. Son relativamente conocidos fuera de Australia. Tienen una capacidad limitada de imitar la voz humana y normalmente prefieren no ser sostenidos, pero establecen lazos rápidamente con la gente. En cautividad llegan a alcanzar los 25 años.
El papagayo australiano o cotorra real (Alisterus scapularis) es una especie de ave psitaciforme de la familia Psittaculidae endémica del este de Australia. Se encuentra en los bosques húmedos de regiones altas del este del continente australiano, incluidos los bosques de Eucalyptus de la zona templada como las selvas de las zonas tropicales y subtropicales. Se alimentan de frutos, semillas e insectos.
Alisterus scapularis Alisterus generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Alisterus scapularis Alisterus generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Australiankuningaskaija (Alisterus scapularis) on Itä-Australiassa elävä kaijalaji.
Australiankuningaskaija kasvaa yli 40 cm pitkäksi. Koiraalla on kirkkaanpunainen pää, rinta ja vatsa. Pyrstö ja siivet ovat vihreät, selässä on sininen laikku. Naaras on muuten samannäköinen, mutta sillä myös pää ja rinta ovat vihreät, punaista on ainoastaan vatsapuolella. Nuoret linnut muistuttavat ulkonäöltään aikuista naarasta.
Australiankuningaskaija elää pitkällä, Pohjois-Queenslandista Victorian eteläosiin ulottuvalla rannikkokaistaleella. Se suosii kosteita metsäalueita. Australiankuningaskaijoja on myös jonkun verran lemmikkeinä.
Australiankuningaskaija (Alisterus scapularis) on Itä-Australiassa elävä kaijalaji.
Alisterus scapularis
La Perruche royale (Alisterus scapularis) est une espèce de perruches endémiques de l'Est de l'Australie
Le plumage de la Perruche royale est vert pour les parties supérieures et rouge pour les inférieures. Le croupion est bleu. Les iris sont jaunes et les pattes grises.
Cet oiseau mesure environ 43 cm.
Le dimorphisme sexuel est prononcé : le mâle possède une tête complètement rouge et un bec orange tandis que la femelle présente une tête et une poitrine vertes ainsi qu'un bec noir.
Les immatures ressemblent à la femelle à l'exception du bec et des iris bruns[1].
La Perruche royale est présente sur la côte est de l'Australie du nord du Queensland au sud de Victoria. Elle est assez répandue mais a cependant disparu de certaines régions où l'Eucalyptus a été arraché pour faire place à des arbres non autochtones comme le Pin de Monterey Pinus radiata[1].
La Perruche royale est bien connue dans les élevages même si elle n'est pas très répandue. La première reproduction a été enregistrée en 1880 en Allemagne[1].
D'après la classification de référence (version 5.2, 2015) du Congrès ornithologique international, cette espèce est constituée des deux sous-espèces suivantes :
Alisterus scapularis
La Perruche royale (Alisterus scapularis) est une espèce de perruches endémiques de l'Est de l'Australie
Bayan-aja australia (Alisterus scapularis) adalah hewan endemik dari Australia bagian timur. Mereka dapat dijumpai di daerah dataran tinggi berhutan lebat dan lembap di bagian timur benua, termasuk area hutan ekaliptus yang secara langsung berseberangan dengan termperatur hutan hujan dan subtropis.
Pejantan dewasa (4 tahun) memiliki penampilan mecolok dengan kepala, dada, dan sebagian tubuh berwarna merah, punggung berwarna biru, dan ekor serta sayap berwarna hijau. Mereka memiliki bagian atas paruh berwarnya oranye kemerahan dengan ujung hitam dan warna hitam di bawah paruh, serta lingkaran mata berwarna kuning. Selain itu, pejantan muda sering terlihat dengan ukuran medium. Betina memiliki penampilan serupa kecuali di bagian kepala dan dadanya yang berwarna kuning, paruh bagian atas berwarna hitam, dan lingkaran mata berwarna kuning pucat. Jambul dari kedua jenis kelamin serupa pada betinanya. Hewan dewasa dari kedua jenis kelamin merupakan burung yang sangat istimewa, dengan umumnya memiliki panjang 42 cm termasuk ekor.
Terdapat satu subspesies, A.s. minor, yang ditemukan terbatas di wilayah utara zona persebarannya, dan memiliki ciri-ciri tubuh dengan ukuran sekitar 5 cm lebih pendek dari spesiesnya namun masih serupa dalam hal penampilan.
Mereka menempati wilayah dari Queensland Utara dan Tengah hingga Victoria bagian selatan. Mereka seringkali tampak sebagai kelompok kecil dengan berbagai jenis spesies Rosella. Lebih lanjut dari habitatnya di dataran tinggi di wilayah timur, mereka juga ditemukan di Canberra (ibu kota nasional Australia) selama musim dingin, di luar bagian barat tepi kota Sydney, dan di Carnarvon Gorge di Queensland Tengah.
Di wilayah asli mereka Australia, mereka dikembangbiakkan dalam sangkar dan digunakan sebagai hewan peliharaan, namun tidak diketahui di luar wilayah Australia. Sebagai hewan peliharaan, mereka memiliki kemampuan "berbicara" yang terbatas dan normalnya tidak suka diganggu, serta sering merebut barang-barang yang dibawa seseorang dan juga kadang dapat menjadi sangat penurut. Lama harapan hadup di alam liar tidak begitu diketahui, namun sebagian hewan peliharaan yang diketahui dapat mencapai usia hingga 25 tahun. Walau begitu, sebagian Bayan Raja diketahui dapat menjadi penyabab penyakit paru-paru jika ditempatkan di dalam rumah sebagai hewan peliharaan. Spesies ini dilindungi oleh Australian Crimson Wing Parrot yang telah menghasilkan hybred sehingga perkembangbiakan menjadi lancar.
Bayan-aja australia (Alisterus scapularis) adalah hewan endemik dari Australia bagian timur. Mereka dapat dijumpai di daerah dataran tinggi berhutan lebat dan lembap di bagian timur benua, termasuk area hutan ekaliptus yang secara langsung berseberangan dengan termperatur hutan hujan dan subtropis.
Il parrocchetto reale australiano o pappagallo re australiano (Alisterus scapularis (Lichtenstein, 1818)) è un uccello appartenente alla famiglia Psittaculidae, endemico dell'Australia.[2]
Il piumaggio generale delle parti superiori è verde, con codrione blu, quello delle parti inferiori rosso, la taglia si aggira attorno ai 43 cm per la specie di riferimento A. s. scapularis, mentre per la sottospecie A. s. minor la taglia è leggermente ridotta e in generale l'uccello si presenta più snello. Il dimorfismo sessuale è evidente: il maschio ha la testa completamente rossa, con una banda laterale sulle ali di un verde più chiaro, il ramo superiore del becco arancio e quello inferiore nero; la femmina ha la testa verde con un cappuccio che scende fino al petto dove inizia il rosso, il becco è interamente nero. In entrambi i sessi l'iride è gialla e le zampe sono di colore grigio scuro. Gli immaturi sono simili alla femmina con becco e iride bruno.
Si muove in coppia o in piccoli gruppi; in autunno i giovani tendono a formare bande di 20-30 individui. Si nutre di bacche, fiori, gemme, frutta, semi, in particolare quelli di acacia e di eucalipto. Il periodo riproduttivo va da settembre a febbraio, la femmina depone 3-6 uova nel cavo di un albero e le cova per circa 21 giorni. I piccoli lasciano il nido a circa 5-6 settimane dalla schiusa.
È presente sulla costa orientale dell'Australia, dal nord del Queensland a sud della regione Victoria; abbastanza comune ma è scomparso da alcune zone dove l'eucalipto è stato disboscato per far posto a specie non indigene come il Pinus radiata. In cattività è ben conosciuto, anche se non diffusissimo e la prima riproduzione documentata è avvenuta in Germania nel 1880.
Vive nelle foreste tropicali, nei boschi di eucalipto, nelle boscaglie lungo i fiumi, fino a 1600 metri di quota. Occasionalmente è segnalato nelle savane attigue alle foreste a galleria e, lontano dalla stagione degli amori, anche nei giardini e nei parchi cittadini.
Il parrocchetto reale australiano o pappagallo re australiano (Alisterus scapularis (Lichtenstein, 1818)) è un uccello appartenente alla famiglia Psittaculidae, endemico dell'Australia.
De Australische koningsparkiet (Alisterus scapularis) is een soort papegaaiachtige uit het geslacht van de koningsparkieten. Het is een endemische vogel van Australië.
De Australische koningsparkiet is 41 tot 44 cm lang. Het mannetje van deze soort is in Australië de enige parkiet met een volledig rode kop, buik en borst. De vleugels zijn donkergroen met een lichtgroene band en de stuit en de staart zijn donkerblauw. Het vrouwtje is veel meer groen met alleen rood op de buik.[2]
De Australische koningsparkiet komt voor in een brede strook langs de oostkust van Australië van Noord-Queensland tot in Nieuw-Zuid-Wales en het zuiden van Victoria.[2]
De soort telt 2 ondersoorten:
Het leefgebied bestaat uit regenwoud, andere bostypen zoals secondair bos en bos- en scrubland langs kusten maar ook in cultuurland mits er besdragende stuiken en bomen zijn in boomgaarden, parken en tuinen. De vogels worden tam in gebieden waar ze regelmatig voer krijgen.[2]
De Australische koningsparkiet heeft een groot verspreidingsgebied en daardoor alleen al is de kans op uitsterven uiterst gering. De grootte van de populatie is niet gekwantificeerd, maar de aantallen gaan achteruit doordat natuurlijk bos verloren gaat. Echter, de soort is nog vrij algemeen en het tempo van de achteruitgang ligt onder de 30% in tien jaar (minder dan 3,5% per jaar). Om deze redenen staat deze koningsparkiet als niet bedreigd op de Rode Lijst van de IUCN.[1]
onvolwassen vogel
Paartje dat gevoerd wordt
De Australische koningsparkiet (Alisterus scapularis) is een soort papegaaiachtige uit het geslacht van de koningsparkieten. Het is een endemische vogel van Australië.
Multimedia w Wikimedia Commons Szkarłatka królewska, papuga królewska (Alisterus scapularis) – gatunek ptaka z rodziny papugowych. Występuje w Australii (wschodnie i południowo-wschodnie tereny Queenslandu aż do południowej Wiktorii).
Szkarłatka królewska dorasta do ok. 43 cm długości (wraz z ogonem). Samce posiadają czerwone upierzenie głowy, piersi oraz spodu ciała i zielone skrzydła wraz z ogonem. Dziób jet koloru pomarańczowo-czarnego. Samica ma zaś zieloną głowę i piersi oraz czarny dziób. Młode osobniki ubarwieniem przypominają dorosłe samice. Gatunek ten żyje w niedużych grupach z innymi gatunkami papug. Można je napotkać w wilgotnych i gęsto zarośniętych lasach.
Papugi te dojrzewają w wieku około 3 lat. Samica znosi 4-5 jaj i wysiaduje je przez 3 tygodnie. Młode opuszczają gniazdo w wieku 5-6 tygodni.
Szkarłatka nie jest zagrożona wyginięciem. Według danych IUCN (Międzynarodowej Unii Ochrony Przyrody) szkarłatka ma status LC (najmniejszej troski) w Czerwonej Księdze Gatunków Zagrożonych.
Szkarłatka królewska, papuga królewska (Alisterus scapularis) – gatunek ptaka z rodziny papugowych. Występuje w Australii (wschodnie i południowo-wschodnie tereny Queenslandu aż do południowej Wiktorii).
Australisk kungspapegoja[2] (Alisterus scapularis) är en fågel i familjen östpapegojor inom ordningen papegojfåglar.[3]
Den australiska kungspapegojan delas in i två underarter:[3]
IUCN kategoriserar arten som livskraftig.[1]
Wikimedia Commons har media som rör australisk kungspapegoja.
Wikispecies har information om Alisterus scapularis.
Australisk kungspapegoja (Alisterus scapularis) är en fågel i familjen östpapegojor inom ordningen papegojfåglar.
Vẹt hoàng đế Úc, tên khoa học Alisterus scapularis, là một loài chim trong họ Psittacidae.[2]
Có hai phân loài được công nhận,[3] hai phân loài này được phân biệt bằng kích cỡ:[4]
Vẹt hoàng đế Úc, tên khoa học Alisterus scapularis, là một loài chim trong họ Psittacidae.
Alisterus scapularis Lichtenstein, 1818
Охранный статус
Королевский попугай[1] (лат. Alisterus scapularis) — птица семейства попугаевых.
Длина тела 40 см, хвоста 21 см. Спина и крылья зелёные, нижняя часть тела, горло, шея и голова — ярко-красные. На крыльях имеется белая полоса, шея и надхвостье — тёмно-синего цвета. Хвост в верхней части чёрный, в нижней — тёмно-голубой, с красными краями. Клюв у самцов оранжевый. Окраска самки зелёная, поясница и нижняя часть спины у неё голубая, с зелёным окаймлением. Брюшко красное, грудь и горло зелёного цвета с красноватым оттенком. Клюв у самок чёрно-коричневый, молодые попугаи приобретают этот роскошный перьевой наряд только на втором году жизни.
Обитает на востоке и юго-востоке Австралии.
Населяют лесные области с густым подлеском. Встречаются в больших национальных парках, где природные комплексы ещё не нарушены человеком. На крупных фермах кормятся вместе с домашней птицей.
Гнездятся в дуплах деревьев, в развилках полых ветвей и т. п. В начале гнездового периода можно наблюдать токовое поведение самца. Оно выражается в принятии гордых поз перед самкой, при этом поднимаются перья на голове, сужаются зрачки. Птица кланяется, расправляет и складывает крылья, сопровождая всё это резким стрекочущим криком. Самка откладывает от 2 до 6 яиц и насиживает их около 3 недель. Самец в это время её кормит. Через 37-42 дня птенцы покидают гнездо. Способность к размножению сохраняется до 30-летнего возраста.
Довольно часто можно увидеть у любителей природы. В маленьких клетках чувствует себя плохо, но при содержании в вольерах подолгу живёт в неволе и сравнительно легко размножается. Взятый молодым, легко приручается, но говорить выучивается редко.
Вид включает в себя 2 подвида.
Королевский попугай (лат. Alisterus scapularis) — птица семейства попугаевых.
