The head of P. senegalus is gray in color, including the beak. The wings, back, tailfeathers and parts of the breast are green (shades of which vary by bird). The green at the breast is in the shape of a "v", making it appear as if the P. senegalus are wearing a vest. The underside (belly) ranges from bright yellow to orange. The eyes, while starting out gray in the young, end up yellow in mature adults. Feet are either gray or pink.
It is difficult to physically distinguish male P. senegalus from female. Usually DNA tests or surgical sexing is required for 100% accuracy. There are however, a few physical traits which may identify the bird as male or female. Female P. senegalus tend to have a smaller head and beak, as well being more rounded at the crest. In addition, the feather coloring of the chest tends to extend the "v" shape further down the belly, stopping between the legs. The "v" on the male only goes halfway down the front and males also tend to have a larger head and beak.
Poicephalus senegalus range from 20-25cm in length (Birdie Boutique 2000; CNC Aviary 2001; Hilton 1997; Welch 1997).
Range mass: 115 to 125 g.
Other Physical Features: endothermic ; bilateral symmetry
Average lifespan
Status: captivity: 40 years.
Poicephalus senegalus live on the edges of the savanna, nesting in trees (Hilton 1997) .
Terrestrial Biomes: savanna or grassland
Poicephalus senegalus are found in western central Africa: Cameroon, Chad, Ghana, Senegal, Mali, Nigeria, Guinea, Southern Mauritania, the Island of Los and the Ivory Coast (Hilton 1997; Birdie Boutique 2000).
Biogeographic Regions: ethiopian (Native )
Poicephalus senegalus have a diet that consists mostly of fruit, seeds and grain. They may also eat locust beans and young tree buds.
When in captivity, P. senegalus are usually fed some sort of seed mixture that includes sunflower and safflower seeds, millet, pine nuts, almonds. They may also eat a variety of beans, chickpeas, soy beans, and other fresh vegetables and fruits. Some P. senegalus even enjoy chicken and mashed potatoes, or dog and cat biscuits (Hilton 1997; Welch 1997).
Poicephalus senegalus are viewed as pests by farmers. They often eat seeds from the farmers' fields of maize and millet, or steal peanuts that have been left out to dry. Many P. senegalus are trapped and killed for that reason (Hilton 1997; Poole 1997).
Poicephalus senegalus is considered common. Population density varies with the availabilty of food in each area (Arndt et al. 1996).
US Federal List: no special status
CITES: no special status
IUCN Red List of Threatened Species: least concern
Perception Channels: visual ; tactile ; acoustic ; chemical
The lifespan of P. senegalus is 20-25 years (Welch 1997).
Not much information is known about the way P. senegalus breed in the wild, except that they nest in tall trees and their mating season is from September to November.
In captivity, they are housed in pairs in a sheltered aviary. Poicephalus senegalus females sexually mature around the age of 2 years, males at 3 years, although they may not breed until much later (even as late as 6-7 years). Usually between 2-4 eggs are laid at a time and the incubation of these eggs (by the female) lasts for 25-28 days. The young begin to venture out at about nine weeks old, but are not fully independent until 12 weeks (Arndt et al. 1996; Birdie Boutique 2000; Hilton 1997) .
Key Reproductive Features: iteroparous ; gonochoric/gonochoristic/dioecious (sexes separate); sexual ; oviparous
Ar peroked Senegal[1] (liester : perokeded Senegal) a zo ur spesad evned trovanel, Poicephalus senegalus an anv skiantel anezhañ.
Anvet e voe Psittacus Senegalus da gentañ-penn (e 1766)[2] gant an naturour svedat Carl von Linné (1707-1778).
Ar spesad a gaver an daou isspesad anezhañ[3] :
Ar peroked Senegal (liester : perokeded Senegal) a zo ur spesad evned trovanel, Poicephalus senegalus an anv skiantel anezhañ.
Anvet e voe Psittacus Senegalus da gentañ-penn (e 1766) gant an naturour svedat Carl von Linné (1707-1778).
El lloro del Senegal o lloro niam-niam[1] (Poicephalus senegalus) és un ocell de la família dels psitàcids (Psittacidae) que habita boscos, sabanes i conreus d'Àfrica Occidental, des de Senegal, Gàmbia i Guinea, cap a l'est fins a Nigèria i sud de Txad. S'ha constatat la seva presència com a espècie introduïda a la ciutat de Barcelona. [2]
El lloro del Senegal o lloro niam-niam (Poicephalus senegalus) és un ocell de la família dels psitàcids (Psittacidae) que habita boscos, sabanes i conreus d'Àfrica Occidental, des de Senegal, Gàmbia i Guinea, cap a l'est fins a Nigèria i sud de Txad. S'ha constatat la seva presència com a espècie introduïda a la ciutat de Barcelona.
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Parot torfelyn (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: parotiaid torfelyn) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Poicephalus senegalus; yr enw Saesneg arno yw Senegal parrot. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn P. senegalus, sef enw'r rhywogaeth.[2] Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Affrica.
Mae'r parot torfelyn yn perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Corbarot brongoch Micropsitta bruijnii Corbarot Finsch Micropsitta finschii Corbarot Meek Micropsitta meeki Corbarot penfelyn Micropsitta keiensis Corbarot wyneblwyd Micropsitta pusio
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Parot torfelyn (sy'n enw gwrywaidd; enw lluosog: parotiaid torfelyn) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Poicephalus senegalus; yr enw Saesneg arno yw Senegal parrot. Mae'n perthyn i deulu'r Parotiaid (Lladin: Psittacidae) sydd yn urdd y Psittaciformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn P. senegalus, sef enw'r rhywogaeth. Mae'r rhywogaeth hon i'w chanfod yn Affrica.
Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus) je nejznámějším a nejoblíbenějším zástupcem rodu Poicephalus. Tento papoušek je chovateli vyhledáván pro svou relativní nenáročnost, ochotu hnízdit i výraznou povahovou osobitost, pro niž často bývá nazýván „nejmenším z velkých papoušků“. Přes masový odchyt ve své domovině není papoušek senegalský dosud ohroženým druhem a nevztahuje se na něj proto registrační povinnost dle zák. 16/1997 Sb. (tzv. CITES).
Papoušek senegalský dorůstá délky asi 23 cm a váží v průměru 125–170 gramů. Dožívá se až 50 let. Sameček je obvykle větší a těžší než samička. Dospělý jedinec má černou hlavu, zelená záda a hrdlo a žluté břicho a kostrč. Kombinace žlutých a zelených partií na přední části těla vytváří písmeno „V“. Mladí ptáci jsou zbarveni matněji, hlava a oči jsou šedavé.
Samice vypadá stejně jako samec avšak podle některých teorií má menší hlavu i užší zobák. Navíc písmeno „V“ je prý u samic delší a zasahuje až mezi nohy, zatímco u samců končí uprostřed hrudi.
Papoušek senegalský se vyskytuje v třech základních poddruzích, lišících se od sebe barvou hrudního „véčka“. Na trhu s domácími mazlíčky převládá nominátní forma.
Papoušek senegalský obývá savany i zalesněné oblasti západní Afriky. Často zalétá za potravou na místní farmy, kde je považován za škůdce. Hnízdí v dutinách stromů a snáší 2–3 čistě bílá vejce. Jedná se o společenského ptáka, který se s příslušníky svého hejna dorozumívá pestrou škálou hvízdavých a vřeštivých zvuků. Ve volné přírodě se dožívá 25–30 let, zatímco v zajetí až 50 let.
Ve volné přírodě se tento papoušek živí různými semeny, ořechy, bobulemi a ovocem. V zajetí jej krmíme směsí zrnin pro střední papoušky (bílá a žíhaná slunečnice, kardi, pšenice, kukuřice, semenec, proso, pohanka, niger, lněné semínko), kterou pravidelně doplňujeme čerstvým ovocem a zeleninou. Vhodným zdrojem živin je i naklíčené zrní (mungo, hrách, slunečnice, kukuřice, kardi). Stravu lze zpestřit i granulemi, piškoty, vařenou nesolenou rýží nebo těstovinami, trochou sýra atd. Jak je méně známo, papoušci potřebují i příjem živočišných bílkovin, tudíž je dobré občas jídelníček zpestřit lžičkou vařeného mletého masa, nebo trochou míchaných vajec. Jako zdroj vápníku slouží sépiová kost; k okusu je dobré podávat čerstvé větvičky ovocných stromů. V žádném případě ptáky nekrmíme čokoládou nebo avokádem – obě potraviny jsou pro papoušky jedovaté.
Ručně dokrmený papoušek senegalský bývá vynikajícím domácím společníkem. Stejně jako většina zástupců rodu Poicephalus má i tento papoušek zvídavou, veselou a přítulnou povahu. Kromě toho je to zdatný akrobat, který svého majitele překvapí pestrou škálou bláznivých kousků. Přestože není tak nadán k imitování řeči jako žako nebo amazoňan, zvládne pár slov nebo jednoduchých fráziček a navíc se naučí napodobovat řadu zvuků z okolí, např. zvonění telefonu, cinkání mikrovlnné trouby, houkání alarmu atd. V porovnání jinými, zejména jihoamerickými papoušky, není nijak výrazně hlučný, přestože jeho „vysokofrekvenční“ hvízdot může být někomu nepříjemný.
Ke svému majiteli papoušek senegalský přilne a dovolí mu nejrůznější důvěrnosti. Často však ale žárlí na ostatní členy rodiny a chová se vůči nim agresivně; fixace na jediného člověka je jednou z charakteristických vlastností senegalců. Zvláště ručně dokrmení ptáci si mnohdy sebevědomě troufnou i na tvory mnohem větší než jsou oni – jiné papoušky, psy, rodinné příslušníky atd. Tomuto nežádoucímu chování lze předejít dostatečnou socializací ručně dokrmovaných ptáků a jejich seznamováním s co největším počtem lidí již od nejútlejšího věku.
Senegalci z odchytu nejsou pro chov v domácnosti vhodní; nikdy nezkrotnou a od lidí si budou neustále udržovat odstup. K ochočení se hodí pouze mláďata odchovaná v zajetí, ať již ručně nebo pod rodiči. Tohoto papouška v České republice odchovává v současné době řada chovatelů, proto je dostupný i cenově. Ručně odchované mládě lze pořídit v cenové relaci kolem 5 000 Kč.
Obrázky, zvuky či videa k tématu papoušek senegalský ve Wikimedia Commons
Papoušek senegalský (Poicephalus senegalus) je nejznámějším a nejoblíbenějším zástupcem rodu Poicephalus. Tento papoušek je chovateli vyhledáván pro svou relativní nenáročnost, ochotu hnízdit i výraznou povahovou osobitost, pro niž často bývá nazýván „nejmenším z velkých papoušků“. Přes masový odchyt ve své domovině není papoušek senegalský dosud ohroženým druhem a nevztahuje se na něj proto registrační povinnost dle zák. 16/1997 Sb. (tzv. CITES).
Der Senegalpapagei (Poicephalus senegalus), früher Mohrenkopfpapagei genannt, ist eine Papageienart aus der Gattung der Langflügelpapageien (Poicephalus). Es existieren drei Unterarten.
Kopf und Gesicht grau bis dunkelgrau, Ohrdecken bzw. Ohrfleck mit leicht silbernem Anflug. Hinterbrust, Bauch, Unterflügel- und Unterschwanzdecken in leuchtendem Hellgelb, das sich in der Bauchmitte zu Orange vertieft. Schwungfedern und Schwanz dunkelbraun mit olivgrünem Anflug. Rücken, Schenkel und ein schildförmiges Brustband leuchtend grasgrün. Schnabel schwärzlichgrau, Iris gelb, Brille (nackter Augenring) anthrazit.
Senegal, Gambia, Guinea-Bissau und Guinea, Elfenbeinküste und Ghana ostwärts bis West-Nigeria, Ost- und Nordost-Nigeria, Nord-Kamerun und Südwest-Tschad. Die Senegalpapageien sind meist standorttreu und unternehmen nur lokale Wanderungen wegen des Nahrungsangebotes. Senegalpapageien wurden schon bis zu einer Höhe von 1000 m angetroffen.
Der Senegalpapagei zählt zu den mittellauten bis lauten Papageien, welcher sich mit Pfiffen und einigen schrillen Tönen äußert. Die schrille durchdringende Stimme ist sein Erkennungszeichen untereinander und ist in der Kommunikation in den weitläufigen Steppen Afrikas begründet.
Das folgende Kladogramm zeigt die Gattung Poicephalus mit ihren jeweiligen Verwandtschaftsgraden. Es fehlt der Niam-Niam-Papagei (Poicephalus crassus), dessen Artstatus umstritten ist[1].
Poicephalus (Gattung) Eupsittacus (Untergattung) N.N.Folgende Unterarten werden für den Senegalpapagei beschrieben:
Der Senegalpapagei (Poicephalus senegalus), früher Mohrenkopfpapagei genannt, ist eine Papageienart aus der Gattung der Langflügelpapageien (Poicephalus). Es existieren drei Unterarten.
Tsirya (Poicephalus senegalus) tsuntsu ne.[1]
Tsirya (Poicephalus senegalus) tsuntsu ne.
Ο παπαγάλος της Σενεγάλης ή παπαγάλος με κεφάλι νέγρου (επιστημονικό όνομα: Poicephalus senegalus - Ποικέφαλος ο σενεγαλός) είναι από τους πιο γνωστούς αφρικάνικους παπαγάλους μαζί με τον Γκρίζο και τον Αγαπόρνιθα. Αποτελεί ένα από τα 9 είδη του γένους Ποικέφαλος[1][2][3] (Poicephalus). Απαντάται σε μια μεγάλη έκταση από τη Σενεγάλη μέχρι τη Νιγηρία και το Βόρειο Καμερούν. Ζει από 30 μέχρι 50 χρόνια. Το θηλυκό γεννάει 3-4 αυγά τα οποία επωάζει για 24 με 26 ημέρες. Τα μικρά αποκτούν την ανεξαρτησία τους μετά από 11 εβδομάδες.
Οι παπαγάλοι της Σενεγάλης έχουν μήκος 23 εκατοστά ενώ το βάρος τους κυμαίνεται μεταξύ 125 έως 155 γραμμάρια. Το χρώμα τους είναι πράσινο, εκτός από την κοιλιά που έχουν ένα V με κίτρινο, πορτοκαλί ή κόκκινο, χρώμα ανάλογα με το υποείδος. Το κεφάλι τους είναι γκρί και το ράμφος τους μαύρο. Η ίριδα των ματιών είναι μαύρη στα νέα πουλιά, ανοίγει όμως σιγά σιγά μέχρι να γίνει ανοιχτό κίτρινο στα ενήλικα πουλιά.
Το αρσενικό με το θηλυκό δεν έχουν εξωτερικές διαφορές και η μόνη ακριβής μέθοδος για την εύρεση του φύλου είναι μέσω DNA. Συνήθως όμως τα θηλυκά έχουν λίγο πιο μικρό σώμα και κεφάλι, καθώς και το V στο στήθος είναι πιο μεγάλο.
Υπάρχουν 3 διαφορετικά υποείδη Παπαγάλων της Σενεγάλης:
Έχουν μια ιδιαίτερη προτίμηση στα φιστίκια αν και στους κατοικίδιους παπαγάλους δεν συνίσταται η χρήση τους ως τροφή μιας και είναι πιθανό να περιέχουν μύκητες στο κέλυφός τους. Παράλληλα τρώνε ότι και οι άλλοι παπαγάλοι, όπως φρεσκα φρούτα και λαχανικά καθως και σπόρια όπως ηλιόσπορους.
Ο Παπαγάλος της Σενεγάλης τυγχάνει ιδιαίτερης εκτίμησης σαν κατοικίδιο, διότι εξημερώνεται αρκετά και εξελίσσεται σε αφοσιωμένο και αγαπητό σύντροφο που μπορεί να μάθει να λέει και κάποιες λέξεις.
Έχει όλα τα χαρακτηριστικά των μεγάλων παπαγάλων αλλά έχει μικρότερο μέγεθος και είναι αρκετά ήσυχο πουλί, πράγμα που το καθιστά ιδανικό για διαμερίσματα. Παράλληλα είναι ιδιαίτερα δραστήριο πουλί και κάνει διάφορα ακροβατικά που διασκεδάζουν τον ιδιοκτήτη του.
Στην Ελλάδα εισάγεται ένας ιδιαίτερα μεγάλος αριθμός άγριων πουλιών τα οποία αιχμαλωτίστηκαν σε μεγάλη ηλικία και είναι τελείως ακατάλληλα για κατοικίδια. Πρέπει να προτιμούνται πουλιά που έχουν γεννηθεί σε αιχμαλωσία και ιδανικά να έχουν ταϊστεί από άνθρωπο.
Ο παπαγάλος της Σενεγάλης ή παπαγάλος με κεφάλι νέγρου (επιστημονικό όνομα: Poicephalus senegalus - Ποικέφαλος ο σενεγαλός) είναι από τους πιο γνωστούς αφρικάνικους παπαγάλους μαζί με τον Γκρίζο και τον Αγαπόρνιθα. Αποτελεί ένα από τα 9 είδη του γένους Ποικέφαλος (Poicephalus). Απαντάται σε μια μεγάλη έκταση από τη Σενεγάλη μέχρι τη Νιγηρία και το Βόρειο Καμερούν. Ζει από 30 μέχρι 50 χρόνια. Το θηλυκό γεννάει 3-4 αυγά τα οποία επωάζει για 24 με 26 ημέρες. Τα μικρά αποκτούν την ανεξαρτησία τους μετά από 11 εβδομάδες.
The Senegal parrot (Poicephalus senegalus) is a parrot which is a resident breeder across a wide range of west Africa.[1][2] It makes migrations within west Africa,[1] according to the availability of the fruit, seeds and blossoms which make up its diet. It is considered a farm pest in Africa, often feeding on maize or millet.[2] It is popular in aviculture.[3]
In 1760 the French zoologist Mathurin Jacques Brisson included a description of the Senegal parrot in his Ornithologie based on a specimen collected in Senegal. He used the French name La petite perruche du Sénégal and the Latin name Psittacula senegalensis.[4] Although Brisson coined Latin names, these do not conform to the binomial system and are not recognised by the International Commission on Zoological Nomenclature.[5] When in 1766 the Swedish naturalist Carl Linnaeus updated his Systema Naturae for the twelfth edition he added 240 species that had been previously described by Brisson.[5] One of these was the Senegal parrot. Linnaeus included a terse description, coined the binomial name Psittacus senegalus and cited Brisson's work.[6] This species is now placed in the genus Poicephalus which was introduced by the English naturalist William John Swainson in 1837.[7]
There are two subspecies.[8]
They do not differ in behaviour, but only in the colour of the "vest".[2] In the pet trade, the nominate subspecies is the most common though both are raised and sold as pets.
Senegal parrots are about 23 centimetres (9.1 inches) long, weigh about 120 to 170 grams (4.2 to 6.0 ounces).[2] They have a relatively large head and beak for their overall size, and feathers form a short broad tail. Adults have a charcoal grey head, grey beak, bright yellow irises,[2] green back and throat, and yellow underparts and rump. The yellow and green areas on a Senegal parrot's front form a V-shape resembling a yellow vest worn over green. Young Juveniles have dark grey, almost black, irises, which change to light grey.
Senegal parrots are not sexually dimorphic, but there are some hypotheses which sometimes might help to determine the gender of adult birds:
Senegal parrots are birds of open woodland and savanna.[1][2] They flock most commonly in countries in West Africa.[10] It is a gregarious species, continuously chattering with a range of whistling and squawking calls. Senegal parrots live an average of approximately 25–30 years in the wild, and have been known to live for 50 years in captivity.[11]
Research by Texas State University conducted in southeastern Senegal found that the parrots ate a diet of about 77% fruit, with figs (Ficus sp.), African grapes (Lannea microcarpa), and shea fruits (Vitellaria paradoxa) being the most commonly eaten. Seeds made up about 22% of the diet, and the remaining 1% consisted of flowers.[12]
Senegal parrots nest in holes in trees, often oil palms, usually laying three to four white eggs.[3] The eggs are about 3 centimetres (1.2 inches) long by 2.5 centimetres (1 inch) wide. The eggs are incubated by the female, starting after the second egg has been laid, for about 27 to 28 days. Newly hatched chicks have a sparse white down and they do not open their eyes until about two to three weeks after hatching. They are dependent on the female for food and warmth who remains in the nest most of the time until about four weeks after hatching when the chicks have enough feathers for heat insulation. During this time the male brings food for the female and chicks, and guards the nest site. From about two to four weeks after hatching the female also begins to collect food for the chicks. The chicks fly out of the nest at about 9 weeks and they become independent from their parents at about 12 weeks after hatching.[2]
Because of its vast range in Africa, the wild Senegal parrot population is difficult to estimate.[1] Nevertheless, in 1981 concerns about extensive trapping of wild parrots for the pet trade led to it being listed on appendix 2 of The Convention on the International Trade in Endangered Species (CITES), along with all parrot species.[1] This has made the trade, import and export of all wild caught parrots illegal.
Hand reared Senegal parrots are one of the most popular parrots to be kept as pets,[1] and the most popular Poicephalus parrot.[3] Their calls are generally high pitched whistles and squawks along with mimics, but they are not as noisy as many other parrot species.[1] They make for a good companion and are quite friendly compared to other parrot species. Senegal parrots are independent at times, needing a very fair amount of sleep during the day. Keeping two as pets can very well aid the parrots social and physical health as they have a companion.
Wild caught Senegal parrots do not usually become tame, and do not make good pets.[2]
Senegal parrots are relatively easy to breed in captivity and there is a small industry in breeding and hand rearing Senegal parrots and other parrots for the pet trade. In aviculture Senegal parrots can start to breed at the age of 3 to 4 years in captivity, but some do not breed until age 5 years. Parent reared birds are known to breed as early as 2 years of age.[2]
Senegal parrot nest boxes can be any of a variety of sizes and shapes; but for example, a nest box about 18 inches (46 centimetres) high and 8 inches (20 centimetres) to 10 inches (25 centimetres) square would be suitable.[2] An exit and entrance port about 2.5 inches (6.4 centimetres) in diameter would be suitable, and the birds may enlarge the port by chewing the wood. Nest boxes generally have a secure side door for inspecting the nest.
_-pet-8a.jpg)
A pet juvenile. Its irises are grey.
Pet looking upwards
A pet adult showing yellow irises
Senegal parrot nest box
Senegal parrot egg
(on 1 cm grid)
The Senegal parrot (Poicephalus senegalus) is a parrot which is a resident breeder across a wide range of west Africa. It makes migrations within west Africa, according to the availability of the fruit, seeds and blossoms which make up its diet. It is considered a farm pest in Africa, often feeding on maize or millet. It is popular in aviculture.
El lorito senegalés (Poicephalus senegalus)[2] es una especie de ave psitaciforme de la familia Psittacidae endémica de África. Es la especie más abundante dentro del género Poicephalus.
Con un tamaño de aproximadamente 25 cm de altura es un loro bastante codiciado como mascota.
El lorito senegalés se localiza en toda la zona de África occidental, encontrándose principalmente en Senegal,[3] República de Guinea y Malí. Se extienden desde el Senegal hasta norte de Camerún, suroeste de Chad y sudoeste de Nigeria.Debido a las exportaciones incontroladas ha acaecido un descenso de población en los países que habita.
Incluido en el apéndice II en 1981, y contenida en la lista Roja de Especies Amenazadas de la UICN en 2004 como menor preocupación, el you you se convierte en un loro del género Poicephalus que más exportaciones ha sufrido a través de los años.Entre 1994 y 2003 se exportaron de toda África más de 410.000 ejemplares, de los cuales Senegal exportó unos 174.000 entre estas fechas, con lo cual se puede considerar una posible preocupación. No obstante también existen otros países donde existe riesgo de una pérdida considerable de la población:
Comprende una extensión de unos 2.500.000 km² en las zonas más boscosas y húmedas del África occidental. El loro del Senegal (Poicephalus Senegalus) habita principalmente en las sabanas arboladas,[4] encontrándose así en árboles como la Adansonia digitata o el Parkia filicoides.Su alimentación en estado salvaje se basa primordialmente de semillas, frutas e higos.Se suelen ver en grupos de 10 a 25 individuos, solos o en parejas cerca de los cultivos de maíz, cacahuete y mijo, lo que es considerado como una plaga para los agricultores de la zona.Anidan en troncos secos y huecos.
Poicephalus senegalus mide aproximadamente unos 25 cm[5] de altura desde la cabeza hasta la cola y pesa en edad adulta unos 130 - 150 gramos.Su color verde es predominante en toda la parte del lomo con variaciones de la tonalidad del verde en obispillo, coberteras, muslos y parte superior del pecho.La cabeza es de un color grisáceo más oscura en la parte superior y más clara en la parte inferior de la cabeza rozando el cuello. En la parte del abdomen y zona inferior del abdomen el color es amarillo.El pico es de color grisáceo mientras que las patas son rosadas y grises.
Entre la hembra y el macho no existe un dimorfismo sexual claro, si bien, se han dado casos en el que son reconocibles por el pico más pequeño en las hembras.El único método fiable para reconocer si un loro del Senegal es macho o hembra es por mediación de sexaje por ADN o endoscopia (mediante cirugía).Las hembras son maduras sexualmente a los 2 años mientras que los macho tardan otro año más en alcanzar la madurez sexual, pero esperan aproximadamente unos 4 años desde que nacen en poner huevos fértiles.La hembra pone de 2 a 3 huevos en unos 4 o 6 días. Después la hembra los empolla mientras el macho se encarga de alimentarla durante 25 – 28 días hasta la eclosión.A partir de los 45 días de edad ya comienzan a salir del nido.
El lorito senegalés es, después del yaco (Psittacus erithacus), el loro africano más comercializado y criado en cautividad. Puede llegar a decir frases enteras y a silbar canciones. Gracias a su tamaño se le considera una mascota tranquila y muy manejable cuando es criado a mano (papillero). No son ruidosos y crean un vínculo muy afectivo con los miembros de la familia.
El lorito senegalés (Poicephalus senegalus) es una especie de ave psitaciforme de la familia Psittacidae endémica de África. Es la especie más abundante dentro del género Poicephalus.
Con un tamaño de aproximadamente 25 cm de altura es un loro bastante codiciado como mascota.
Poicephalus senegalus Poicephalus generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Poicephalus senegalus Poicephalus generoko animalia da. Hegaztien barruko Psittacidae familian sailkatua dago.
Senegalinkaija (Poicephalus senegalus) on afrikankaijojen sukuun kuuluva papukaijalaji.
Sen levinneisyysaluetta ovat Afrikan lämpimät metsä- ja aroseudut Senegalista Tšadiin. Se on noin 23 cm pitkä. Sukupuolten välillä on vain pieniä ulkoisia eroja: koiraan alaperän höyhenet ovat keltaisia, naaraan keltaisia vihreällä sävytyksellä. Senegalinkaijalla on papukaijoille tyypillinen koukkumainen nokka. Senegalinkaijan väritys on hillityn kirjava: sen pää on harmaa, ruumis ja siivet vihreät. Sillä on keltaoranssi "esiliina", joka on alimmillaan alavatsassa ja sivuilla nousee siipien tasolle. "Essun" väri vaihtelee keltaisesta oranssin kautta lähes punaiseen. Luonnossa senegalinkaija syö pähkinöitä ja hedelmiä.
Lemmikkinä senegalinkaija ei ole niin yleinen Suomessa kuin muualla maailmassa. Se on kompaktin kokoinen, ja sillä on luonnetta kuin isommalla papukaijalla. Se ei ole paljoa äänessä, mutta silloin kun se ääntelee, ääni on korvia huumaavan korkea. Senegalinkaijat eivät opi kovin helposti puhumaan, ne oppivat helpommin erilaisia vihellyksiä.
Senegalinkaija voi pesiä häkissä, kuten muutkin Poicephalus-lajit. Hautominen kestää noin 28 vuorokautta. Munia on yleensä enintään neljä. Poikasten silmät on kokonaan mustat. Poikaset oppivat lentämään noin yhdeksän viikon ikäisinä.
Senegalinkaija (Poicephalus senegalus) on afrikankaijojen sukuun kuuluva papukaijalaji.
Sen levinneisyysaluetta ovat Afrikan lämpimät metsä- ja aroseudut Senegalista Tšadiin. Se on noin 23 cm pitkä. Sukupuolten välillä on vain pieniä ulkoisia eroja: koiraan alaperän höyhenet ovat keltaisia, naaraan keltaisia vihreällä sävytyksellä. Senegalinkaijalla on papukaijoille tyypillinen koukkumainen nokka. Senegalinkaijan väritys on hillityn kirjava: sen pää on harmaa, ruumis ja siivet vihreät. Sillä on keltaoranssi "esiliina", joka on alimmillaan alavatsassa ja sivuilla nousee siipien tasolle. "Essun" väri vaihtelee keltaisesta oranssin kautta lähes punaiseen. Luonnossa senegalinkaija syö pähkinöitä ja hedelmiä.
Poicephalus senegalus
Le Perroquet youyou (Poicephalus senegalus), également appelé Youyou du Sénégal, est une petite espèce de perroquet (20 à 26 cm) africain appartenant au genre Poicephalus, arborant un plumage coloré. La tête est grise (les joues souvent argentées), le corps est vert, les ailes et la queue plus ternes et le ventre jaune, orange ou rouge, selon les trois sous-espèces différentes :
Les hybrides entre les sous-espèces sont aussi assez fréquents.
Bien que seul le test d'ADN soit fiable à 100 %, on peut parfois différencier le mâle de la femelle en regardant bien la couleur du dessous de la queue :
Bien qu'originaire du centre-ouest de l'Afrique dans la bande sub-saharienne s'étendant du Sénégal au Tchad[1], le Perroquet youyou donne lieu à des observations de plus en plus fréquentes à Bruxelles (Belgique) où il n'est pas impossible que l'espèce finisse par s'implanter en tant que nicheuse[2].
Le climat urbain de Barcelone en Espagne a également permis la prolifération de cette espèce qui niche dans l'ensemble des nombreux palmiers datiers de l'agglomération suscitant d'ailleurs des nuisances sonores importantes. Les nombreux parcs de la ville permettent en outre d'observer facilement des groupes de plusieurs dizaines de youyou trouvant dans l'environnement de quoi se nourrir. D'autres observations ont également eu lieu dans les différentes villes du littoral espagnol sans pour autant égaler la forte population de Barcelone.
Le Perroquet youyou peuple les savanes arborées et arides ainsi que les forêts ouvertes et riches en baobabs (Adansonia digitata).
Le Perroquet youyou vit en couples ou en petites bandes de 10 à 20 individus. Elles effectuent parfois de petites migrations locales orientées nord-sud pendant les saisons sèches.
Cet oiseau se nourrit de graines, de légumes de fruits, de pousses et de bourgeons.
La période de reproduction du Perroquet youyou coïncide avec la fin de la grande saison des pluies et s'étend de septembre à novembre. Cet oiseau construit généralement son nid dans la cavité d'un baobab. La femelle pond 1 à 4 œufs qu'elle couve pendant 28 jours. Les jeunes quittent le nid entre 9 et 10 semaines[3].Quand il(s) viennent au monde, ils sont nus et aveugles.
En captivité, ce sont des petits perroquets drôles, affectueux et attachants en particulier s'ils ont été élevés à la main et bien sociabilisés. Cependant certains sont sélectifs, ils ont tendance à choisir un seul compagnon dans la famille et devenir agressifs envers les autres membres.
La reproduction est assez facile mais peu pratiquée en raison de la présence trop fréquente d'oiseaux solitaires ou d'origine sauvage[3].
Poicephalus senegalus
Le Perroquet youyou (Poicephalus senegalus), également appelé Youyou du Sénégal, est une petite espèce de perroquet (20 à 26 cm) africain appartenant au genre Poicephalus, arborant un plumage coloré. La tête est grise (les joues souvent argentées), le corps est vert, les ailes et la queue plus ternes et le ventre jaune, orange ou rouge, selon les trois sous-espèces différentes :
Poicephalus s. senegalus à ventre jaune, le plus répandu ; Poicephalus s. mesotypus à ventre orange ; Poicephalus s. versteri à ventre rouge.Les hybrides entre les sous-espèces sont aussi assez fréquents.
Bien que seul le test d'ADN soit fiable à 100 %, on peut parfois différencier le mâle de la femelle en regardant bien la couleur du dessous de la queue :
entièrement jaune : un mâle ; entièrement vert, vert et jaune : une femelle.Il pappagallo del Senegal (Poicephalus senegalus Linnaeus, 1766) è un uccello della famiglia degli Psittacidi.
Pappagallo compatto e agile, con taglia attorno ai 23 cm, presenta una colorazione base verde intenso nelle parti superiori e giallo sfumato in arancione in quelle inferiori. La testa è coperta da un ampio cappuccio grigio, il collo è verde pallido, come le calze. La specie mostra un leggero dimorfismo sessuale, in quanto il sottocoda del maschio è giallo, mentre quello della femmina è verde. I giovani si presentano con un piumaggio più smorto. Ne sono censite tre sottospecie:
Abita le savane alberate e aride e le foreste aperte ricche di baobab (Adansonia digitata). Vive in coppia o in gruppetti di 10-20 individui che a volte compiono anche piccole migrazioni locali da nord a sud nelle stagioni aride. Si nutre di semi, frutta (è ghiotto di fichi), germogli e gemme. Il periodo riproduttivo inizia con la fine del periodo delle grandi piogge e va da settembre a novembre. Il nido è di norma allestito nel cavo di un grande baobab: qui la femmina depone 2-3 uova che cova per 28 giorni. I giovani si involano attorno alla nona-decima settimana di vita.
È diffuso in Africa centro-occidentale, nella fascia sud-sahariana che va dal Senegal al Ciad. È comune sia in natura sia in cattività dove si registra una presenza ancora massiccia di soggetti di cattura immessi sul mercato. La riproduzione in cattività è abbastanza agevole, ma poco praticata per l'eccessiva presenza di individui di cattura.
Il pappagallo del Senegal (Poicephalus senegalus Linnaeus, 1766) è un uccello della famiglia degli Psittacidi.
Het bonte boertje (Poicephalus senegalus), ook wel senegalpapegaai genoemd, is een papegaai die verspreid over een groot deel van West-Afrika voorkomt.
De vogel is maximaal 25 cm groot. De kop is grijs en loopt over naar groen. Het bonte boertje heeft een korte staart. Als de vogel jong is zijn de ogen zwart. Maar als het ouder wordt krijgt het eerst een zwarte pupil met een lichtgrijze ring eromheen. Als het bonte boertje rond de 5 maanden tot 1 jaar is krijgt het een oranje/geelachtige ring in plaats van de grijze ring om zijn ogen.
Er zijn drie ondersoorten die alleen verschillen in de kleur van de buik en onderstaartdekveren.
Het bonte boertje heeft een groot verspreidingsgebied en daardoor alleen al is de kans op de status kwetsbaar (voor uitsterven) uiterst gering. De grootte van de populatie is niet gekwantificeerd, maar de soort komt in groot aantal voor. Om deze redenen staat deze papegaai als niet bedreigd op de Rode Lijst van de IUCN.[1]
Ze kunnen zo een 35 tot 45 jaar worden. Het ligt aan de intelligentie van het vogeltje of hij/zij kan leren praten.
Ze hebben een aanhankelijk maar pittig karakter. Daarnaast hebben ze veel aandacht nodig om ze tam te houden.
Bronnen, noten en/of referenties
Zie de categorie Poicephalus senegalus van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. Het bonte boertje (Poicephalus senegalus), ook wel senegalpapegaai genoemd, is een papegaai die verspreid over een groot deel van West-Afrika voorkomt.
Senegalpapegøyen er en afrikansk papegøye. Den er omtrent 23 cm og veier rundt 150 g. De kan leve opptil 30 år i det fri, og kan bli hele 50 år i fangenskap.
Senegalpapegøye er en populær burfugl i Norge, med oppdrettere over hele landet.
Senegalpapegøyen er en afrikansk papegøye. Den er omtrent 23 cm og veier rundt 150 g. De kan leve opptil 30 år i det fri, og kan bli hele 50 år i fangenskap.
Multimedia w Wikimedia Commons Afrykanka żółtobrzucha[3], afrykanka ognistobrzucha[4], afrykanka senegalska, senegalka (Poicephalus senegalus) – gatunek średniego ptaka z rodziny papugowatych (Psittacidae). Występuje w południowej części zachodniej Afryki. Nie jest zagrożona. Jest często spotykana w hodowli i w domach.
Brak dymorfizmu płciowego. Ma szarą głowę, wokół oczu czarną. Dziób przechodzi z szarego w czarny. Ma jasne oczy. Wierzch ciała łącznie ze skrzydłami i ogonem zielony, pierś jest trochę jaśniejsza. Końce skrzydeł i ogona są czarne. Brzuch ma żółtą barwę, można zauważyć, że przy piersi jest czerwony. Nogawki są zielone, a nogi szare. Młode mają całe ciemne oczy.
Występuje w południowej części zachodniej Afryki. Zasięg występowania jest szacowany na ok. 2.500 000 km²[5]. Kraje, jakie zasiedla to Mauretania, południowo-zachodni Czad, północno-wschodni Kamerun oraz północna Republika Środkowoafrykańska[2].
Biotopy, jakie zasiedla to lasy sawannowe[6].
W naturalnym środowisku żyją parami, ale zdarzają się stada 10-20 osobników. Gdy w pobliżu jest człowiek, są dzikie i płochliwe. Często lecą na dużych wysokościach. Gdy się zaniepokoją, wydają krótkie serie skrzeczących i gwiżdżących dźwięków, zwykle głośnych[7].
Wyprowadzają lęgi od września do listopada (w czasie polskim). Budują gniazda w dziuplach, które wydrążają w drzewach. Samice mogą mieć pisklęta w wieku 2 lat, a samce w wieku trzech lat. Chcą się rozmnażać tylko kilka lat, maks. do siedmiu. Samica składa 2-4 jaj, w dwudniowych odstępach, sama je ogrzewa. Inkubacja trwa 25-28 dni, zależy to od temperatury otoczenia. Pisklęta po wykluciu ważą około sześciu gramów. Pisklaki są w gnieździe przez 8 tygodni, po dwóch następnych usamodzielniają się. Mają ubarwienie rodziców po roku[8].
Afrykanka żółtobrzucha, afrykanka ognistobrzucha, afrykanka senegalska, senegalka (Poicephalus senegalus) – gatunek średniego ptaka z rodziny papugowatych (Psittacidae). Występuje w południowej części zachodniej Afryki. Nie jest zagrożona. Jest często spotykana w hodowli i w domach.
O periquito-da-guiné, também conhecido, na Guiné-Bissau, por massarongo (Poicephalus senegalus),[1] e em outras línguas por papagaio-do-senegal, é uma ave relativamente pequena, com 23 cm de comprimento. Apresenta o dorso e asas num tom verde-escuro, cabeça cinza-escuro, peito verde-claro e abdômen amarelo. Não é possível diferenciar machos e fêmeas por suas características externas. Sua expectativa de vida é de 30 a 50 anos.[2]É um excelente papagaio para iniciados, não é muito dispendioso, não é um animal destruidor e não é barulhento, como outros papagaios de pequena dimensão.Talvez pelo seu tamanho, e pelo facto de ser muito reservado, não tem sido das aves mais cobiçadas. É uma ave que requer muita atenção, se se sentir marginalizado ou abandonado tende a entrar em estresse e ter um comportamento estranho, foge das pessoas, fica muito quieto no poleiro ou foge para os cantos no chão da gaiola.[3]
Ocorre em quase toda a região centro-noroeste da África, sendo nativo em: Benim, Burkina Faso, Camarões, República Centro-Africana, Chade, Costa do Marfim, Gâmbia, Gana, Guiné, Guiné-Bissau, Mali, Mauritânia, Níger, Nigéria, Senegal, Serra Leoa e Togo. A presença na Libéria é incerta.[4]
O periquito-da-guiné, também conhecido, na Guiné-Bissau, por massarongo (Poicephalus senegalus), e em outras línguas por papagaio-do-senegal, é uma ave relativamente pequena, com 23 cm de comprimento. Apresenta o dorso e asas num tom verde-escuro, cabeça cinza-escuro, peito verde-claro e abdômen amarelo. Não é possível diferenciar machos e fêmeas por suas características externas. Sua expectativa de vida é de 30 a 50 anos.É um excelente papagaio para iniciados, não é muito dispendioso, não é um animal destruidor e não é barulhento, como outros papagaios de pequena dimensão.Talvez pelo seu tamanho, e pelo facto de ser muito reservado, não tem sido das aves mais cobiçadas. É uma ave que requer muita atenção, se se sentir marginalizado ou abandonado tende a entrar em estresse e ter um comportamento estranho, foge das pessoas, fica muito quieto no poleiro ou foge para os cantos no chão da gaiola.
Ocorre em quase toda a região centro-noroeste da África, sendo nativo em: Benim, Burkina Faso, Camarões, República Centro-Africana, Chade, Costa do Marfim, Gâmbia, Gana, Guiné, Guiné-Bissau, Mali, Mauritânia, Níger, Nigéria, Senegal, Serra Leoa e Togo. A presença na Libéria é incerta.
Senegalpapegoja[1] (Poicephalus senegalus) är en västafrikansk papegojart inom släktet långvingepapegojor.
Senegalpapegojan blir cirka 24 centimeter lång och har grått huvud och grön rygg. På bröstet har den en grön triangelform som kontrasterar mot buken som kan skifta mellan citrongult och rött. Könen är lika.[2]
Senegalpapegojan är en stannfågel som förekommer på låglandssavann i Västafrika.[2]
Arten delas in i två till tre underarter:[3]
Vissa behandlar även den östligaste populationen av senegalus som en underart:[2]
Senegalpapegojan fungerar bra som husdjur. Den är dock mycket bestämd och envis, och tystlåten för att vara papegoja.[källa behövs] De kan lära sig tala men det hör inte till vanligheterna att de gör det.[källa behövs] De är akrobatiska och ligger gärna på rygg.[källa behövs] Liksom andra papegojarter kräver de mycket tid och engagemang av sina ägare. Inom burfågelkretsar kallas den ofta för "morhuvad papegoja" men det officiella trivialnamnet enligt Sveriges ornitologiska förening är senegalpapegoja.[1]
Senegalpapegoja (Poicephalus senegalus) är en västafrikansk papegojart inom släktet långvingepapegojor.
Senegal papağanı (Poicephalus senegalus), papağangiller (Psittacidae) familyasından kafa, boyun ve gırtlağı ve yanakları gri renkli bir papağan türü.
Gri renk, sivri bir üçgen şeklinde göğsünün üst kısmına kadar uzanır. Göğüs, göğsünün yanları ve karnı portakal-sarısıdır. Sırtının üst bölümü ve kanatlar yeşildir. Kanat altı örtüsü sarıdır. Gaga siyahtır. Gözlerinin iris'i yetişkin kuşlarda saman sarısı, yavru kuşlarda gridir. Boyu 24 cm'dir. Dişi ve erkek aynı renktedir.
Senegal, Gambiya, Fildişi Sahili, Gana, kuzey ve kuzeydoğu Nijerya, kuzey Kamerun, güneybatı Çad'da yaşar. Bulunduğu bölgeye sadık olup ancak, yiyecek aramak için kısa mesafeli yer değişikliği yapar. Senegal papağanına 1000 m yükseklikte bile rastlanmıştır.
Senegal papağanı orta seviyeli papağan grubuna girer. Islık çalar ve bazı tiz tonda sesler çıkarır. Diğer tür papağanlara oranla oldukça sessizdir. Gün içinde daha çok ses çıkardığı periyotlar olur.Çok cabuk yorulur ve gagası cok güclüdür bazen yaptıgınız hareketleri taklit ederek sizi sasırtabilir
Papağan ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Senegal papağanı (Poicephalus senegalus), papağangiller (Psittacidae) familyasından kafa, boyun ve gırtlağı ve yanakları gri renkli bir papağan türü.
Poicephalus senegalus là một loài chim trong họ Psittacidae.[1]
Poicephalus senegalus là một loài chim trong họ Psittacidae.
Poicephalus senegalus Linnaeus, 1766
Ареал
Сенегальский длиннокрылый попугай[1] (лат. Poicephalus senegalus) — птица семейства попугаевых.
Длина тела 22—25 см; вес 125—170 г. Окраска оперения в основном зелёная. Верхняя часть тела, крылья и хвост тёмно-зелёные. Нижняя сторона брюшка оранжевого или жёлтого цвета. Грудь с клиновидным рисунком зелёного цвета. «Штанишки» зелёные, ноги розовые. Голова тёмно-серая. Клюв массивный, чёрного цвета с сероватым оттенком. Радужка жёлтая, у молодых тёмно-бурая. Глаза могут отражать настроение попугая. Во взволнованном состоянии зрачок начинает быстро сужаться и расширяться. Телосложение самки аккуратнее, голова помельче и светлее, клюв узкий.
Обитает в юго-западной и западной Африке от Гвинеи до Камеруна.
Населяют открытые лесистые местности и саванны, встречаются до высоты 1000 м над уровнем моря. Питается плодами и цветками. Часто питается зерновыми культурами, фермеры считают его вредителем.
Гнездятся в дуплах деревьев. В брачный период самец демонстрирует брачный танец. Он поднимает над спиной крылья и топорщит перья на затылке, привлекая самку. Танец сопровождается характерными звуками. В кладке от 3 до 5 яиц. Насиживание длится 22—24 дня. Насиживает самка, а самец кормит её и охраняет гнездо. Птенцы вылетают из гнезда в возрасте 11 недель. Они имеют тёмно-серый окрас головы и пепельно-серые щёки. Радужка у них тёмная (окрашивается в соломенно-жёлтый цвет в возрасте 12—14 месяцев).
Это неприхотливые попугаи, очень сообразительные и подвижные. Быстро привыкают к человеку. Могут заучивать отдельные слова (около 10) и небольшие фразы, их можно выучить делать различные трюки. В естественных условиях живут в среднем 25—30 лет, в неволе доживали до 50 лет.
Вид включает в себя 3 подвида:
Сенегальский длиннокрылый попугай (лат. Poicephalus senegalus) — птица семейства попугаевых.
_-pet-8a.jpg)
_perching_on_concrete_perch.jpg)
_perching_on_concrete_perch.jpg)
