The name Matricaria inodora var. agrestis Weiss was not validly published.
La manzanilla marítima (Tripleurospermum maritimum susp. inodorum) ye una planta de la familia de les compuestes.
Añal de 10-50 cm d'altor, erecta, ensin pelos; fueyes delles vegaes estremaes hasta'l nerviu, xenerando segmentos numberosos y finos como filos, agudos, bien pocu o nada goliosa al contrariu qu'otres manzanillas. Flores de dos clase, un tubulares, marielles, axuntaes nel centru y sobre una "almadina", (receptáculu), semiesférica, con pequeñes "escamitas" ente elles; otres con una llámina blanca, (lígula) y asitiaes nel cantu del receptáculu, formando ente dambes y les bráctees una agrupación llamada capítulu que tien nesti casu unos 20-35 mm de diámetru y ta instaláu a la fin de los tarmos, sobre un rabillu llargu y finu.[1] Frutu con costielles bien separaes (costielles en contautu o llixeramente dixebraes en Matricaria maritima)[2]
Nativa en:
Vive en baldíos o en barbechos, cunetes y llugares alteriaos pol home.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. La manzanilla marítima (Tripleurospermum maritimum susp. inodorum) ye una planta de la familia de les compuestes.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Amranwen ddi-sawr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Tripleurospermum inodorum a'r enw Saesneg yw Scentless mayweed.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffenigl y Cŵn, Amranwen, Ffenigl Cochion, Ffenigl Rhuddion.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Amranwen ddi-sawr sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Tripleurospermum inodorum a'r enw Saesneg yw Scentless mayweed. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Ffenigl y Cŵn, Amranwen, Ffenigl Cochion, Ffenigl Rhuddion.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) je poměrně hojná a konkurenčně silná plevelná bylina podobná heřmánku, je jediným druhem z rodu heřmánkovec který v přírodě České republiky roste.
Vyskytuje se téměř v celé Evropě vyjma jihu Pyrenejského, Apeninského, Balkánského poloostrova a nejsevernějších oblastí kontinentu. Dále směrem na východ je rozšířen do okolí Kavkazu a přes Střední a severní Asii až na Dálný východ. Druhotně byl zavlečen do Severní a Jižní Ameriky, stejně jako na Nový Zéland.
V současnosti je znám především z druhotných stanovišť vytvořených lidskou činností. V České republice se obvykle vyskytuje na synantropních stanovištích, jako jsou například pole, vinice, úhory, rumiště, okraje cest, štěrkové náspy železničních tratí, odvaly lomů nebo výsypky. Nejlépe roste na písčitých půdách dobře zásobených dusíkem, snáší ale všechny půdní typy i běžné zasolení (např. okolo silnic). Svou výškou a mírou rozvětvení ukazuje na charakter osídlených stanovišť. Roste od nížin až do podhůří, ojediněle je krátkodobě zavlékán i do nadmořské výšky okolo 1100 m.[1][2][3]
Jednoletá ozimá nebo vzácně dvouletá rostlina z jejíhož kořene až 1 m dlouhého vyrůstá lodyha vysoká 20 až 70 cm. Lodyha bývá zelená nebo je červenavě naběhlá, přímá nebo jen zřídka poléhavá a v horní půli je většinou silně rozvětvená. Tmavozelené listy, dlouhé 4 až 6 cm, rostoucí v přízemní růžici jsou řapíkaté, v obryse vejčité a bývají dvakrát až třikrát jemně peřenosečné. Jejich nitkovité úkrojky, dlouhé až 2 cm, jsou na spodní straně žlábkovité a na koncích hrotité. Lodyžní listy obdobného tvaru vyrůstají střídavě a jsou přisedlé. Spodní listy v době kvetení již usychají.
Rostlina může mít 10 až 200 květních úborů o průměru do 4 cm které vyrůstají na dlouhých stopkách ve vrcholech větví. Květy v terči mají zlatožluté trubkovité koruny s pěti cípy a jsou oboupohlavné. Rovnoměrně rozložené bílé okrajové květy (10 až 25) jsou jazykovité a jen samičí. Lysé květní lůžko úboru je polokulovitého tvaru. Víceřadý polokulovitý zákrov má listeny vnější úzce trojúhelníkovité a vnitřní o něco širší; listeny mají po obvodě tenký bezbarvý až nahnědlý lem. Rostliny kvetou od června do pozdního podzimu a na jedné rostlině dozraje až 50 000 semen. opylovány jsou nejčastěji hmyzem z řádu dvoukřídlých.
Semena jsou podlouhlé klínovité nažky s tupými konci, mají tříhranný průřez a jsou přibližně 2 mm dlouhé a 0,8 mm široké. Nažky jsou tmavé, vrásčité, mají na jedné straně tři nažloutlá podélná žebra a na druhé v blízkosti vrcholu dva pryskyřičné kanálky. U vrcholu jsou límcovitě rozšířena a nemají chmýr.[1][2][3][4]
Heřmánkovec nevonný se vyskytuje jako diploidní (2n=2x=18) nebo tetraploidní (2n=4x=36), někdy i jako jejich triploidní kříženec (2n=3x=27) který je obvykle neplodný. U rostlin s různou ploidií rostoucích na stejném stanovišti jsou tetraploidní při růstu rychlejší, lodyhy mají vzpřímenější a dosahují větší výšky, jejich nažky lépe klíčí a květy mají dvojnásobně velká pylová zrna.[1]
Druh se rozšiřuje semeny – nažkami které jsou nestejně dormantní, z půdy vyklíčí i po pěti létech. Převážná část zralých semen vypadá na polích, menší část rostoucí v obilovinách se sklidí i s obilkami a může se dostat do osiva. Asi třetina semen si podrží klíčivost i po projití zažívacím ústrojím skotu. Rozšiřuje se z rostlin rostoucích na polích nebo na neobdělávaných pozemcích v okolí, špatně vyčištěným osivem, statkovými hnojivy a povrchovou vodou.
Vysypaná semena postupně vzcházejí při teplotě nad 20 °C, nesmí ale být v půdě hlouběji než 1 cm. Semenáčky které vyklíčí v létě a do podzimu nevykvetou přezimují pod sněhem a z jara pokračují v růstu. Přízemní větve rozložené po půdě ojediněle zakoření a vytvoří listové růžice které dají vyrůst novým rostlinám.[1][4]
Heřmánkovec nevonný je považován za významný, konkurenčně velmi silný plevel. Je jedním z nejrozšířenějších a nejobtížnějších plevelů v Česku. Zapleveluje všechny plodiny, zvláště ozimé obiloviny a řepku, okopaniny i víceleté pícniny. Na úrodných, výživných a vlhkých půdách vyrůstají široce rozvětvení jedinci. Po posečení před vytvořením semen snadno od báze obrůstá a pokud v tomto roce nestačí vykvést stává se dvouletkou. Užitkové rostliny stíní před sluncem a silným kořenem jim ubírá vláhu i živiny. Základním způsobem jak omezit jeho výskyt je dodržovat určené osevních postupy a ve správných termínech pečovat o půdu (podmítka, vláčení). V případě místního přemnožení je vhodné používat herbicidy na které je citlivý.[3][4][5]
V Kanadě přistoupili k biologickému omezování výskytu heřmánkovce nevonného za pomoci domácích druhů hmyzu, bejlomorky Rhopalomyia triplospermi která poškozuje listy a nosatce Omphalapion hookeri který napadá dozrávající semena.[6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu heřmánkovec nevonný ve Wikimedia Commons
Heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) je poměrně hojná a konkurenčně silná plevelná bylina podobná heřmánku, je jediným druhem z rodu heřmánkovec který v přírodě České republiky roste.
Lugtløs kamille (Tripleurospermum perforatum) er en 20-60 cm høj urt, der i Danmark er almindelig på lysåben jord. Den har siden oldtiden været anvendt som lægeplante. Lugtløs Kamille ligner Strand-Kamille, men har brodspidsede bladafsnit og er uden forveddet stængel ved basis.
Lugtløs kamille er en én- eller toårig plante med opret vækst og en forgrenet stængel. Bladene sidder spredt, og de er 3-dobbelt fjersnitdelte med trådformede småblade, der hver især ender i en lille tornagtig spids (brod). Stængler og løv er lysegrønne.
Blomstringen sker i juni-november, og blomsterne er samlet i endestillede kurve, der har rørformede, gule skiveblomster og tungeformede, hvide randkroner. Kurvebunden er hvælvet og fyldt med porøst svampevæv. Frugterne er nødder uden fnok.
Rodnettet består af et tæt netværk af trævlede siderødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,50 x 0,30 m (50 x 30 cm/år).
Lugtløs Kamille findes i hele Europa og Asien. Desuden er den naturaliseret i New Zealand og Nordamerika. Den er egentlig en pionerplante, som har bredt sig langs vejgrøfter og på gødede marker og ruderater, hvor den optræder som ukrudt.
I Danmark er den meget almindelig i hele landet.
Den indeholder antiseptisk virkende olier, og har sammen med andre kamillearter været anvendt siden oldtiden, bl.a. mod ringorm, hævelser og øjensmerter. Desuden er den en farveplante, der giver gul farve.
Lugtløs kamille (Tripleurospermum perforatum) er en 20-60 cm høj urt, der i Danmark er almindelig på lysåben jord. Den har siden oldtiden været anvendt som lægeplante. Lugtløs Kamille ligner Strand-Kamille, men har brodspidsede bladafsnit og er uden forveddet stængel ved basis.
Die Geruchlose Kamille (Tripleurospermum inodorum), auch Falsche Strandkamille genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Strandkamillen (Tripleurospermum) innerhalb der Pflanzenfamilie der Korbblütler (Asteraceae).[1][2][3] Sie ist aufgrund ihrer sehr ähnlichen Blütenkörbchen leicht mit der Echten Kamille zu verwechseln. Sie enthält aber nur wenige ätherische Öle und hat daher keinen Kamilleduft. Eine Heilwirkung, wie für die Echte Kamille typisch, hat sie nicht.
Die Geruchlose Kamille ist eine einjährige krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 5 bis 80 Zentimetern. Sie besitzt aufsteigende bis aufrechte, erst im oberen Bereich verzweigte, nur im jungen Zustand spärlich behaarte Stängel. Die zwei- bis dreifach gefiederten Laubblätter sind nicht fleischig und 2 bis 8 Zentimeter lang. Die Fiedern weisen Längen von 4 bis 20 Millimetern auf.
In einem doldigen Gesamtblütenstand stehen endständig die körbchenförmigen Blütenstände (Pseudanthien). Der halbkugelige Körbchenboden ist markig und nicht hohl. Die ovalen Hüllblätter sind in der Mitte dunkelgrün bis dunkelbraun; ihre Ränder und Spitzen sind blass bis hellbraun und mehr oder weniger trockenhäutig. Die Blütenkörbchen weisen einen Durchmesser von etwa 3 bis 4,5 Zentimeter auf. Die Blütenkörbe enthalten innen gelbe, radiärsymmetrische Röhrenblüten (= Scheibenblüten) und außen 10 bis 25 weiße, zygomorphe Zungenblüten. Die Zungenblüten stehen waagerecht ab oder sind aufgerichtet und erst bei älteren Blütenkörbchen auch herabgeschlagen.
Die Frucht ist eine Achäne mit einem Pappus, der als häutiger Saum ausgebildet ist. An der Scheitelspitze der dreifach gerippten, blassbraunen Frucht befinden sich mehr oder weniger kreisrunde Öldrüsen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18 oder 36.[4][5]
Die Geruchlose Kamille ist ein überwinternd grüner Therophyt. Die Geruchlose Kamille ist ein Kulturbegleiter. Sie wurzelt bis 120 Zentimeter tief.[4]
Die Bestäubung erfolgt durch Insekten.[4]
Die Geruchlose Kamille in weiten Gebieten Eurasiens verbreitet. In vielen Gebieten, beispielsweise den Azoren, Primorje, Neuseeland und Nord- und Südamerika, ist Tripleurospermum inodorum ein Neophyt.[2]
In Deutschland wächst die Geruchlose Kamille häufig auf nährstoffreichen Äckern, in Ruderalfluren und auf Ödland. Sie gedeiht in Mitteleuropa auf frischen bis mäßig trockenen, nährstoffreichen, meist kalkarmen, mehr oder weniger humosen, neutralen, sandigen oder reinen Ton - oder Lehmböden. Sie kommt in Mitteleuropa vor allem in Pflanzengesellschaften des Verbands Sisymbrion oder der Klasse Secalietea vor.[4] In den Allgäuer Alpen steigt sie in Bayern oberhalb der Mittelstation der Fellhornbahn bis zu einer Höhenlage von 1850 Metern auf.[6]
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1755 unter dem Namen (Basionym) Matricaria inodora durch Carl von Linné in Flora Suecica, Editio Secunda Aucta et Emendata, Seite 297. Die Neukombination zu Tripleurospermum inodorum (L.) Sch. Bip. wurde 1844 durch Carl Heinrich Schultz in Ueber die Tanaceteen: mit besonderer Berücksichtigung der deutschen Arten, Seite 32 veröffentlicht.[7] Synonyme für Tripleurospermum inodorum (L.) Sch. Bip. sind: Tripleurospermum maritimum subsp. inodorum (L.) Appleq., Matricaria maritima subsp. inodora (L.) Soó, Matricaria perforata Mérat, Tripleurospermum perforatum (Mérat) M. Laínz, Chamaemelum inodorum (L.) Vis., Dibothrospermum agreste Knaf nom. illeg., Pyrethrum elegans Pollini.[3][2]
Für die Geruchlose Kamille bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Küdill, Kühaug, Rindsaug und Rödendil (Göttingen).[8]
Die Geruchlose Kamille (Tripleurospermum inodorum), auch Falsche Strandkamille genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Strandkamillen (Tripleurospermum) innerhalb der Pflanzenfamilie der Korbblütler (Asteraceae). Sie ist aufgrund ihrer sehr ähnlichen Blütenkörbchen leicht mit der Echten Kamille zu verwechseln. Sie enthält aber nur wenige ätherische Öle und hat daher keinen Kamilleduft. Eine Heilwirkung, wie für die Echte Kamille typisch, hat sie nicht.
Tekst üüb Öömrang Det fialkamel (Tripleurospermum maritimum inodorum, Tripleurospermum perforatum of uk Matricaria inodora) as en onerslach faan Tripleurospermum maritimum uun det plaantenfamile faan a kurewbloosen (Asteraceae). Hat liket at echt kamel, stiremt oober ei.
Det fialkamel (Tripleurospermum maritimum inodorum, Tripleurospermum perforatum of uk Matricaria inodora) as en onerslach faan Tripleurospermum maritimum uun det plaantenfamile faan a kurewbloosen (Asteraceae). Hat liket at echt kamel, stiremt oober ei.
Tripleurospermum inodorum, common names scentless false mayweed,[1] scentless mayweed, scentless chamomile, wild chamomile, mayweed, false chamomile, and Baldr's brow, is the type species of Tripleurospermum. This plant is native to Eurasia and North Africa, and introduced to North America, where it is commonly found in fields, fallow land and gardens.[2]
Historically included the genus Matricaria, Tripleurospermum inodorum has been the subject of some controversy, with many revisions in recent years. The Flora Europaea uses Matricaria perforata for this species. Synonyms/other scientific names include Tripleurospermum perforatum (Mérat) Lainz, Tripleurospermum maritimum subsp. inodorum.
Pollen is collected by solitary bees.[7]
Ecological definition: Weed. Tripleurospermum inodorum has been classified as a noxious weed (class C) in the state of Washington and is considered invasive in other states (it is resistant to some herbicides); it is a weed of cereals in western Canada. W. L. Applequist (2002) has shown that the name Matricaria inodora is not a superfluous new name for M. chamomilla as earlier stated by S. Rauschert (1974). Therefore, the appropriate name under Tripleuro-spermum is T. inodorum. She also considered its type to belong in T. maritimum and formally recognized it there as subsp. inodorum, on the basis of hybridization with other T. maritimum subspecies (A. Vaarama 1953); on the same basis, however, Hämet-Ahti maintained the species distinction between T. inodorum and T. maritimum, while making T. phaeocephalum a subspecies of the latter. [8] According to Canadian regulations, it is classified as Secondary Noxious, Class 3 and Noxious, Class 5 in the Canadian Weed Seeds Order, 2016 under the Seeds Act.[9]
In Sweden and Norway, it is called Baldr's brow, but in Iceland, it is the close relative Sea Mayweed (Matricaria maritima) that carries this name.[11] In Gylfaginning, Snorri Sturluson explains that the name Balder's brow comes from the plants' whiteness:
Tripleurospermum inodorum, common names scentless false mayweed, scentless mayweed, scentless chamomile, wild chamomile, mayweed, false chamomile, and Baldr's brow, is the type species of Tripleurospermum. This plant is native to Eurasia and North Africa, and introduced to North America, where it is commonly found in fields, fallow land and gardens.
Historically included the genus Matricaria, Tripleurospermum inodorum has been the subject of some controversy, with many revisions in recent years. The Flora Europaea uses Matricaria perforata for this species. Synonyms/other scientific names include Tripleurospermum perforatum (Mérat) Lainz, Tripleurospermum maritimum subsp. inodorum.
La manzanilla marítima (Tripleurospermum maritimum inodorum) es una planta de la familia de las compuestas.
Anual de 10-50 cm de altura, erecta, sin pelos; hojas varias veces divididas hasta el nervio, generando segmentos numerosos y finos como hilos, agudos, muy poco o nada olorosa al contrario que otras manzanillas. Flores de dos clase, una tubulares, amarillas, reunidas en el centro y sobre una "almohadilla", (receptáculo), semiesférica, con pequeñas "escamitas" entre ellas; otras con una lámina blanca, (lígula) y situadas en el borde del receptáculo, formando entre ambas y las brácteas una agrupación llamada capítulo que tiene en este caso unos 20-35 mm de diámetro y está instalado al final de los tallos, sobre un rabillo largo y fino.[1] Fruto con costillas bien separadas (costillas en contacto o ligeramente separadas en Matricaria maritima)[2]
Nativa en:
Vive en baldíos o en barbechos, cunetas y lugares alterados por el hombre.
La manzanilla marítima (Tripleurospermum maritimum inodorum) es una planta de la familia de las compuestas.
Harilik kesalill (Tripleurospermum perforatum) on korvõieliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime on Eestis sage.[1]
Harilik kesalill (Tripleurospermum perforatum) on korvõieliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime on Eestis sage.
Peltosaunio (Tripleurospermum inodorum syn. Tripleurospermum perforatum entinen Matricaria perforata) on mykerökukkainen asterikasvien heimoon kuuluva voimakkaan tuoksuinen ruohokasvi. Sen kukinnot muistuttavat päivänkakkaraa, merisauniota ja kamomillasauniota sekä lehdet tilliä. Peltosauniota kutsutaan yleisesti myös saunakukaksi. Peltosaunio kasvaa valoisilla paikoilla: pelloilla rikkaruohona, pihoilla ja tienpientareilla. Se kukkii heinä-elokuussa.[2] Peltosaunio on yksivuotinen ja lisääntyy voimakkaasti siementaimista.
Peltosaunio risteytyy merisaunion (Tripleurospermum maritimum) kanssa.
Peltosauniota tavataan Pohjois- ja Keski-Euroopassa.[3] Suomessa se on yleinen Etelä- ja Keski-Suomessa, Lapissa harvinainen tai satunnainen. Peltosaunio on Suomessa muinaistulokas.
Peltosaunio (Tripleurospermum inodorum syn. Tripleurospermum perforatum entinen Matricaria perforata) on mykerökukkainen asterikasvien heimoon kuuluva voimakkaan tuoksuinen ruohokasvi. Sen kukinnot muistuttavat päivänkakkaraa, merisauniota ja kamomillasauniota sekä lehdet tilliä. Peltosauniota kutsutaan yleisesti myös saunakukaksi. Peltosaunio kasvaa valoisilla paikoilla: pelloilla rikkaruohona, pihoilla ja tienpientareilla. Se kukkii heinä-elokuussa. Peltosaunio on yksivuotinen ja lisääntyy voimakkaasti siementaimista.
Peltosaunio risteytyy merisaunion (Tripleurospermum maritimum) kanssa.
La Matricaire perforée ou Matricaire inodore (Tripleurospermum inodorum) est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Asteraceae, originaire d'Eurasie et d'Afrique du Nord.
C'est une plante herbacée annuelle qui se comporte comme une mauvaise herbe des cultures. Elle a été introduite en Amérique du Nord où elle est considérée comme une plante envahissante.
Cette espèce, classée à l'origine dans le genre Matricaria (basionyme : Matricaria inodora L. 1755), a fait l'objet d'une certaine controverse, avec beaucoup de révisions au cours des dernières années. Dans la Flora Europaea, elle est désignée par le binôme Matricaria perforata Mérat.
Selon Tropicos (20 mars 2016)[1] :
Cette plante annuelle glabre, aromatique, mesure de 20 à 60 cm de hauteur[2]. De port dressé ou ascendant, rameuse, elle porte des feuilles bipennatiséquées à segments presque filiformes. Les fleurs présentent un involucre membraneux à folioles intérieures oblongues-obovales.
Les fruits sont des akènes très petits (1 mm) d'un blanc jaunâtre, grossièrement cylindriques, un peu arqués, avec 5 côtés filiformes sur la face interne, lisses sur le dos à disque épigyne très oblique uni d'un rebord très court. Le réceptacle floral creux a une forme conique et aigüe. Les capitules sont de taille relativement petite (2 cm de diamètre) et disposés en corymbe. Les fleurons du centre sont jaunes, les ligules blanches.
Elle se différencie de Matricaria chamomilla par la présence d'un réceptacle floral plein.
Champs, bords des chemins, lieux incultes.
Europe, Orient et dans toute la France.
L'espèce n'est pas encore évaluée à l'échelle mondiale et européenne par l'UICN. En France elle est classée comme non préoccupante [3].
Dans l'enquête internationale sur les mauvaises herbes résistantes à des herbicides (International Survey of Herbicide Resistant Weeds), la matricaire inodore avait été classée en 1993 parmi les espèces résistantes aux herbicides auxiniques (groupe O de la classification HRAC des herbicides) à la suite d'une étude de 1975 portant sur les réponses de diverses populations de cette plante à des doses variées de MCPA (acide 2-méthyl-4-chlorophénoxyacétique). Ce classement a été annulé en 2014 pour les raisons suivantes :
La Matricaire perforée ou Matricaire inodore (Tripleurospermum inodorum) est une espèce de plantes dicotylédones de la famille des Asteraceae, originaire d'Eurasie et d'Afrique du Nord.
C'est une plante herbacée annuelle qui se comporte comme une mauvaise herbe des cultures. Elle a été introduite en Amérique du Nord où elle est considérée comme une plante envahissante.
Is planda í an mheá drua nó Tripleurospermum perforata. Áirítear í mar an sainspeiceas den ghéineas Tripleurospermum. Tá sí dúchasach san Eoráise agus i dTuaisceart na hAfraice. Bíonn sí le feiceáil i Meiriceá Thuaidh freisin. Glactar í mar speiceas ionrach ansin.
Bezmirisna kamilica (koromačić zimski, goriguzica poljska, materičnjak, lat. Tripleurospermum inodorum, sin. Matricaria perforata), vrsta glavočike nekada uključivana u rod kamilica. Rasprostranjena je po Euroaziji i sjevernoj Africi. Raste i u Hrvatskoj gdje za nju postoje brojni domaći nazivi.[1]
Bezmirisna kamilica (koromačić zimski, goriguzica poljska, materičnjak, lat. Tripleurospermum inodorum, sin. Matricaria perforata), vrsta glavočike nekada uključivana u rod kamilica. Rasprostranjena je po Euroaziji i sjevernoj Africi. Raste i u Hrvatskoj gdje za nju postoje brojni domaći nazivi.
Balderbrå er ei eittårig urt i korgplantefamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia. Planta er om lag 50 cm høg og har opprette skott og 3-4 cm breie korger. Korgdekkblada er smalt brunkanta. Planta har runde oljekjertlar på fruktene.
Balderbrå veks til dømes på på dyrka markar, vegkantar og avfallsplassar. Han blømer kring juni i Noreg.
Planta er vanleg over heile Noreg.
Balderbrå er ei eittårig urt i korgplantefamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia. Planta er om lag 50 cm høg og har opprette skott og 3-4 cm breie korger. Korgdekkblada er smalt brunkanta. Planta har runde oljekjertlar på fruktene.
Balderbrå veks til dømes på på dyrka markar, vegkantar og avfallsplassar. Han blømer kring juni i Noreg.
Planta er vanleg over heile Noreg.
Balderbrå (Tripleurospermum inodorum) er en blomsterart i kurvplantefamilien, som har kurver med hvite tungekroner og gule rørkroner.
Balderbrå hører til gruppen toårige planter. Kurvene ligner andre korgplanter av prestekragetypen, men bladverk er ganske annerledes. Mens prestekrage har hele, taggete blader har balderbrå svært oppdelte blader med trådsmale bladfliker. I tillegg er voksestedene for disse to artene ganske forskjellig: prestekrage vokser på tørr bakker, veikanter og slåttemark, mens balderbrå er et åkerugras som også kan finnes i veikanter, men da som regel fuktigere.[1]
Navnet balderbrå er gammelt og betyr «Balders øyenbryn».[1] Planten er nevnt i Gylvaginning i Den yngre Edda, der den sammenlignes med Balders skjønnhet:
Balder er Odins sønn, og ham er det mye godt å si om; han er den beste og ham roser alle. Han er så fager av utseende og så lys at det lyser av ham; ja, en blomst er så hvit at den sammenlignes med øyenbrynene til Balder. Den er den hviteste av alle urter, og herav kan du skjønne hvor fager han er på både hår og kropp.
Denne botanikkrelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Baldersbrå (Tripleurospermum perforatum), är en korgblommig ört som förekommer i Eurasien, Nordafrika och Nordamerika.
Baldersbråns blomställning med sina gula diskblommor och vita kantblommor är mycket lik prästkragens. Men bladen är mycket flikiga i tunna trådar (ser ut ungefär som dill), och är därför mycket annorlunda. Kamomill (Matricaria recuita L.) skiljs ganska lätt från baldersbrå genom att baldersbråns diskblommor bildar en tillnärmelsevis platt skiva, medan kamomillens diskblommor är en utpräglat toppig samling som dessutom är ihålig, vilket baldersbråns inte är.
Inom jordbruket betraktas baldersbrå som ogräs och bekämpas. I Nordamerika betraktas den som en invasiv art.
Det finns många arter i familjen som påminner om varandra, och därför har det genom förväxlingar uppkommit en vild namnflora av såväl diverse vetenskapliga synonymer (en del illegitima) som av folkliga namn. Förvirringen är lika stor bland namnen på utländska språk för dessa arter. Namnet surkulla har använts för såväl den egentliga baldersbrån som för kamomillkulla (Anthemis cotula L. 1753). I Skåne kallas kamomillkulla "Ballerbrå" och "Ballersbrå". [1] I Blekinge kallas kustbaldersbrå "Ballerbrå". [1]
Baldersbrå etc är en förvanskning av det folkliga namnet Balders ögonbryn. [1]
I Gylfaginning förklaras att namnet kommer från kronbladens vithet:
Wikimedia Commons har media som rör Baldersbrå.
Baldersbrå (Tripleurospermum perforatum), är en korgblommig ört som förekommer i Eurasien, Nordafrika och Nordamerika.
Трав'яниста рослина заввишки 10-100 см. Корінь стрижневий, тонкий, схожий на веретено. Стебло пряме або висхідне, розгалужене, голе, порожнисте. Листки чергові, двічі- або тричіперисторозсічені на тонкі частки, нижні на коротких черешках, середні й верхні — сидячі.
Суцвіття — кошики, які поодиноко розташовані на кінцях стебел і гілочок. Їх діаметр становить 2-2,5 см. Спільне квітколоже дрібногорбкувато-виїмчасте, конічне. За непустотілим квітколожем цей вид можна безпомилково відрізнити від ромашки аптечної, у якої воно порожнисте. Кошик з жовтими трубчастими квітками всередині, по краях оточений білими язичковими квітками, схожими на пелюстки. Плід — оберненопірамідальна, усічена, тригранна, жовтувато-коричнева сім'янка, завдовжки 1,5-2,5 мм, завширшки 0,75-1,25 мм, завтовшки 0,5-0,75 мм. Вага 1000 сім'янок — 0,5-0,75 г.
Низька концентрація ефірних олій у цієї рослини зумовлює відсутність не тільки характерного запаху, але і будь-якої помітної фармакологічної дії. Отже триреберник непахучий до лікарських рослин не відноситься.
Природний ареал охоплює помірні райони Євразії, за його межами рослина натуралізована в Північній Америці і Новій Зеландії. В Європі зростає скрізь, крім більшості середземноморських островів, хоча є звичайною на материковому узбережжі Середземного моря.[3] В Азії триреберник непахучий трапляється на території Росії (Передкавказзя, Дагестан, Західний Сибір), Азербайджану, Грузії, Казахстану і в китайській провінції Сінцзянь. В Україні вид поширений в усіх областях, особливо в Лісостепу.
Рослина світлолюбна, невибаглива: росте на будь-яких помірно зволожених ґрунтах. Зазвичай її можна зустріти на луках, узбіччях доріг, польових межах, смітниках, біля жител, водойм. Особливо численні популяції розвиваються на понижених місцях, в тому числі і на морських узбережжях. Триреберник непахучий засмічує посіви зернових культур, багаторічних трав, городи, сади та інші сільськогосподарські угіддя.
Цвітіння відбувається у червні-жовтні, плодоношення — у липні-листопаді. Максимальна плодючість становить 1 млн. 650 тис. сім'янок. Насіння, що зимувало, проростає в березні-травні, мінімальна температура проростання становить +2… +3 °C, оптимальна — +18…+24 °C. Насіння, що висіялось влітку, проростає в серпні-вересні, причому сходити можуть як дозрілі, так і недозрілі насінини. Осінні сходи зимують і продовжують розвиток навесні. Для успішного проростання насіння має бути заглиблене у ґрунт не більше ніж на 5-6 см.
Tripleurospermum inodorum (L.) Sch.Bip., 1844
Трёхрёберник непаху́чий (лат. Tripleurospérmum inodórum), или рома́шник непахучий, — травянистое растение семейства Астровые (Asteraceae), вид рода Трёхрёберник, или Трёхрёбросемянник (Tripleurospermum).
Растение происходит из Евразии[2], натурализовалось в Северной Америке.
Однолетнее или двулетнее травянистое растение высотой от 25 до 100 см[3].
Корень веретенообразный, тонкий.
Стебель прямой или восходящий, олиственный, внутри полый, голый. Листья очерёдные, продолговатые в очертании, дважды или трижды перисторассечённые на узкие нитевидные доли.
Цветки собраны в корзинки диаметром 2,0—2,5 см, на длинных цветоносах. Ложноязычковые цветки белые, середина корзинки — жёлтая. Цветоложе тупо-коническое, не полое[3] — это характерный признак, отличающий растение от ромашки аптечной (Matricaria chamomilla); кроме того, цветки не обладают характерным «ромашковым» запахом.
Плод — тёмно-бурая трёхгранная семянка.
Классификация таксона до последнего времени неоднократно менялась, что привело к образованию большого числа синонимов[4]:
Трёхрёберник непаху́чий (лат. Tripleurospérmum inodórum), или рома́шник непахучий, — травянистое растение семейства Астровые (Asteraceae), вид рода Трёхрёберник, или Трёхрёбросемянник (Tripleurospermum).
Растение происходит из Евразии, натурализовалось в Северной Америке.
新疆三肋果（学名：Tripleurospermum inodorum）为菊科三肋果属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
