Jezevec bělohrdlý nebo také jezevec prasečí (Arctonyx collaris) je lasicovitá šelma, která se vyskytuje v jihovýchodní části Asie. Obývá savany a tropické deštné lesy do nadmořské výšky 3500 metrů.
Patří k největším druhům jezevců, může dosáhnout délky 70 cm a váhy až 14 kg (samci bývají v průměru větší než samice).[2] Jeho srst má šedohnědé zbarvení s černými pruhy na tvářích a bílou náprsenkou. Charakteristickými znaky jsou bílé drápy a především čenich, který je lysý a protažený do podoby prasečího rypáčku. Vyčnívající špičáky slouží k prohrabávání půdy a získávání potravy, kterou tvoří žížaly, larvy hmyzu, drobní obratlovci, hlízy a kořínky. Jezevci obývají podzemní chodby, aktivní jsou ve dne i v noci, žijí však převážně skrytě a samotářsky. Od listopadu do února hibernuje. Období páření nastává v závislosti na klimatických podmínkách od dubna do září. Březost trvá pět až devět měsíců, ve vrhu bývají dvě až čtyři mláďata. Samičky dosahují pohlavní zralosti ve věku tří měsíců, zatímco samečci až po roce. V zajetí se může jezevec bělohrdlý dožít až čtrnácti let.
Hlavními predátory jsou tygr a levhart. Jezevec bělohrdlý bývá také loven člověkem pro maso, což společně s odlesňováním přirozeného areálu vede k poklesu populace a označení druhu za zranitelný taxon.[3]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jezevec bělohrdlý ve Wikimedia Commons
Jezevec bělohrdlý nebo také jezevec prasečí (Arctonyx collaris) je lasicovitá šelma, která se vyskytuje v jihovýchodní části Asie. Obývá savany a tropické deštné lesy do nadmořské výšky 3500 metrů.
Patří k největším druhům jezevců, může dosáhnout délky 70 cm a váhy až 14 kg (samci bývají v průměru větší než samice). Jeho srst má šedohnědé zbarvení s černými pruhy na tvářích a bílou náprsenkou. Charakteristickými znaky jsou bílé drápy a především čenich, který je lysý a protažený do podoby prasečího rypáčku. Vyčnívající špičáky slouží k prohrabávání půdy a získávání potravy, kterou tvoří žížaly, larvy hmyzu, drobní obratlovci, hlízy a kořínky. Jezevci obývají podzemní chodby, aktivní jsou ve dne i v noci, žijí však převážně skrytě a samotářsky. Od listopadu do února hibernuje. Období páření nastává v závislosti na klimatických podmínkách od dubna do září. Březost trvá pět až devět měsíců, ve vrhu bývají dvě až čtyři mláďata. Samičky dosahují pohlavní zralosti ve věku tří měsíců, zatímco samečci až po roce. V zajetí se může jezevec bělohrdlý dožít až čtrnácti let.
Hlavními predátory jsou tygr a levhart. Jezevec bělohrdlý bývá také loven člověkem pro maso, což společně s odlesňováním přirozeného areálu vede k poklesu populace a označení druhu za zranitelný taxon.
