dcsimg

Bodo (rod) ( tchèque )

fourni par wikipedia CZ

Zástupci rodu Bodo, spadající do třídy Bodonea, jsou eukaryotické malé oválné jednobuněčné organismy se dvěma charakteristickými bičíky původního (heterokontního) typu, používanými k pohybu (lokomoci).

Stavba buňky

Pro zástupce rodu Bodo jsou charakteristické dva bičíky. Jeden směřuje dopředu a druhý, který je v zadní části se nazývá koncový ("zpětný bičík"). Kromě bičíků, je charakteristická i tzv. pankinetoplastová DNA (pankDNA), která je rozložena po celé přední části mitochondriální trubice. Dalším typickým znakem je tzv. kinetoplast (odvozen od názvu podkmenu Kinetoplastida), který sice není oddělenou organelou v buňce, ale je úsekem mitochondrie (pouze jedna). V této mitochondrii je zároveň obsažena kDNA (kinetoplastová DNA). Existuje mnoho typů kDNA, které byly objeveny díky výzkumu DNA u Bodo caudatus. Bičíky jsou vyztuženy paraflagelárními lištami. Pelikula je také vyztužena, zde mikrotubulárním korzetem. Mikrotubuly zároveň vyztužují i cytostom. Cytostom, neboli buněčná ústa, se nachází na špičce krátkého výčnělku a je umístěn buď na ventrální (břišní) straně, nebo na bičíkových kapsách.

 src=
Bodo sp.

Rozšíření

Zástupci tohoto rodu mají malé rozměry, proto je jen málo druhů viditelných okem. Někteří žijí v organicky znečištěných vodách (př. Bodo saltans, Rhynchomonas nasuta[zdroj?]). Někteří jsou ektoparazity a endoparazity ryb a to zejména sladkovodních. Bodo dokáží žít i v půdách s nízkým obsahem kyslíku. Jejich hlavní potravou jsou zbytky různých organických látek a mnohdy i různé bakterie.

Bodo saltans

Tento zástupce rodu Bodo, který je zároveň nejvíce studovaným zástupcem, patří mezi volně žijící heterotrofy, vyskytující se převážně v čisté vodě a mořských společenstvech po celém světě. Patří mezi kinetoplastida, tím pádem vlastní typické kinetoplastidové funkce jako jsou bičíky umístěné ve specializovaných bičíkových kapsách. Glykolytické procesy má omezené pouze na dané specifické organely (glykosomy). A nechybí charakteristická koncentrace mitochondriální DNA na bázi bičíku (kinetoplast).

Bičivka rybí (Ichthyobodo necatrix)

Bičivka rybí je dalším zástupcem rodu Bodo, parazitující na kůži ryb. Způsobuje tak závažné onemocnění zvané ichthyobodóza. Bičivka napadá plůdky, ale i mladé ryby, které následně hynou. Tělo Bičivky je fazolovitého tvaru se dvěma bičíky (v počátečním stádiu dělení má bičíky čtyři).

Další zástupci

Odkazy

Literatura

  • HAUSMANN, Klaus a Norbert HÜLSMANN. Protozoologie. Praha: Academia, 2003, 347 s. ISBN 80-200-0978-7.
  • JÍRA, Jindřich. Lékařská protozoologie: protozoální nemoci. 1. vyd. Praha: Galén, c2009, xx, 567 s. ISBN 978-80-7262-381-5.

Externí odkazy


licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Wikipedia autoři a editory
original
visiter la source
site partenaire
wikipedia CZ

Bodo (rod): Brief Summary ( tchèque )

fourni par wikipedia CZ

Zástupci rodu Bodo, spadající do třídy Bodonea, jsou eukaryotické malé oválné jednobuněčné organismy se dvěma charakteristickými bičíky původního (heterokontního) typu, používanými k pohybu (lokomoci).

licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Wikipedia autoři a editory
original
visiter la source
site partenaire
wikipedia CZ

Bodo (excavate) ( anglais )

fourni par wikipedia EN

Bodo (/ˈbd/) is a genus of microscopic kinetoplastids, flagellate excavates first described in 1831 by Christian Gottfried Ehrenberg.[1] The genus is small, as it has recently been redefined to include only four species.[2] Bodo includes free-living, phagotrophic organisms that can be found in many marine and freshwater environments as well as some terrestrial environments. Being phagotrophic, Bodo feeds on bacteria and other microorganisms that it finds while swimming through its water-based habitats.[3] The swimming-like movement is facilitated by the two unequal flagella that Bodo possesses which arise from an anteriorly located flagellar pocket.[4] Bodo is roughly bean-shaped and is often missed in samples from water or terrestrial environments due to its small size.

History

The genus was originally described in 1831 by Christian Gottfried Ehrenberg as having an ovoid body, a very short tail, transparent and able to show the colour of the food that it ingests.[1] Ehrenberg also described the type species, Bodo saltans, as being green, but this was later refuted as it was discovered that the green colouration came from the photosynthetic bacteria that it ingests.[4] In 1988, it was found that Bodo is a phagotroph that feed on bacteria of many kinds, some bacteria are more appealing than others.[4] In 2002, Simpson et al. subdivided the bodonids, which led to the shrinking of the genus Bodo as most of its species were transferred into other genera.[5] Bodo was placed into a new order, Eubodonida, and during this switch, the original 149 species were whittled down to just 4.[5] Since 2002, 11 new species have been added to the genus, but 9 of those are seen as controversial.[2] After 130 years, Bodo has been refined and now is the only genus in the family Bodonidae making it a homogeneous grouping, however, as more studying is done on the species, more changes are likely to arise.[2] It took 130 years to reach this point as even after the use of multiple gene analysis, there are still big arguments over the placement of certain species in the genus.[6]

Habitat and ecological importance

In nature, Bodo is found in marine or fresh water and in terrestrial environments that have high levels of moisture, for example dung.[4] Bodo sits close to the bottom of the food net of which it is a part. As phagotrophs, Bodo feed on bacteria by ingestion which can cause a change in the organisms colour as Bodo is transparent.[4] Often the bacteria are phototrophic, which means that Bodo are part of the second layer of food nets as they lack the ability to produce their own energy. Several members of the genus Bodo are afflicted by a giant virus known as the Bodo saltans virus (BsV), the most abundant giant viruses in the ocean.[7] Different strains of the virus are only able to infect either specific species, or in the case of Bodo saltans, even particular strains of that very heterogeneous taxon.[7]

Morphology

Bodo is a microscopic, biflagellated, kidney-shaped, single celled organism with the largest cells being 8 μm in length and 5 μm wide.[4] Some of the smaller organisms can be as little as 3 μm in length and 2 μm wide. The organisms are transparent, but due to their uptake of photosynthetic bacteria the often resemble a green grape.[1] Bodo includes free-living organisms with the ability to also attach themselves to a substrate using the tip of their longer flagellum. The normal function of this flagellum is locomotion, but the attachment occurs to allow feeding currents to be created.[4] During feeding, the shorter of the two flagella, which usually has mastigonemes attached, is used in a sweeping motion to move bacteria towards the circumbuccal lappets, which lie just below the cell membrane. The circumbuccal lappets then coil around the membrane to ingest the bacteria into the buccal cavity where they can then be transported to the cytopharynx. At the cytopharynx, the bacteria are packaged into food vacuoles which allows for digestion and storage.[4]

Within the cell, Bodo saltans also contains a contractile vacuole, a kinetoplast, a flagellar pocket, a looped mitochondria, and a nucleus. Near the kinetoplast, eight microtubules are present which are responsible for supporting the cytopharynx. These microtubules are thought to be involved in ingestion as discussed by Mitchell et al. in 1988, however it remains unconfirmed if they play an active role. The looped mitochondria takes up a large amount of the internal volume of the cell and contain the kinetoplast, a large network of circular DNA.[4]

Genetics

Even after the recent redefinition of the genus Bodo, Bodo saltans contains an immense genetic diversity, and it is likely that that species will have to be split further. Other species in the genus have not been studied molecularly. Kinetoplast DNA (kDNA), is made up of thousands of circular pieces of DNA that are all required in order to correctly replicate the organism.[8] These circular genes give rise to a very unique mitochondrial genome as some of the genes are not present in a completed form with fragments being located on multiple circles. This strange sorting of kDNA leads to an increase in difficulty when trying to create phylogenetic trees using kDNA.[8]

Species

[9]

References

  1. ^ a b c Ehrenberg C.G. 1831. Über die Entwicklung und Lebensdauer der Infusionsthiere nebst ferneren Beiträgen zu einer Vergleichung ihrer organischen Systemen. Physikalische Abhandlungen der Königlichen Akademie der Wissenschaften zu Berlin 1-154.
  2. ^ a b c Cavalier-Smith, T. 2016. Higher classification and phylogeny of Euglenozoa. European Journal of Protistology 56, 250–276.
  3. ^ Davidovich, N.A., Davidovich, O.I., Podunay, Yu.A., Polyakova, S.L., Gastineau, R. 2019. Decontamination of Diatom Algae Cultures Contaminated with the Kinetoplastid Bodo saltans Ehrenberg, 1832. Moscow Univ. Biol.Sci. Bull. 74, 63–68.
  4. ^ a b c d e f g h i Mitchell, G.C., Baker, J.H., Sleigh, M.A. 1988. Feeding of a Freshwater Flagellate, Bodo saltans, on Diverse Bacteria1. The Journal of Protozoology 35, 219–222.
  5. ^ a b Moreira, D., López-García, P., Vickerman, K. 2004. An Updated View of kinetoplastid Phylogeny Using Environmental Sequences and a Closer Outgroup: Proposal for a New
  6. ^ Jackson, A.P., Quail, M.A., Berriman, M. 2008. Insights into the genome sequence of a free-living Kinetoplastid: Bodo saltans (Kinetoplastida: Euglenozoa). BMC Genomics 9, 594.
  7. ^ a b Deeg, C.M., Chow, C.-E.T., Suttle, C.A. 2018. The kinetoplastid-infecting Bodo saltans virus (BsV), a window into the most abundant giant viruses in the sea. eLife 7, e33014.
  8. ^ a b Lukeš, J., Lys Guilbride, D., Vot••pka, J., Zíková, A., Benne, R., Englund, P.T. (2002). Kinetoplast DNA Network: Evolution of an Improbable Structure. Eukaryot Cell 1, 495–502
  9. ^ Guiry, M.D. & Guiry, G.M. 2020. AlgaeBase. World-wide electronic publication, National University of Ireland, Galway. http://www.algaebase.org
Wikispecies has information related to Bodo.
licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Wikipedia authors and editors
original
visiter la source
site partenaire
wikipedia EN

Bodo (excavate): Brief Summary ( anglais )

fourni par wikipedia EN

Bodo (/ˈboʊdoʊ/) is a genus of microscopic kinetoplastids, flagellate excavates first described in 1831 by Christian Gottfried Ehrenberg. The genus is small, as it has recently been redefined to include only four species. Bodo includes free-living, phagotrophic organisms that can be found in many marine and freshwater environments as well as some terrestrial environments. Being phagotrophic, Bodo feeds on bacteria and other microorganisms that it finds while swimming through its water-based habitats. The swimming-like movement is facilitated by the two unequal flagella that Bodo possesses which arise from an anteriorly located flagellar pocket. Bodo is roughly bean-shaped and is often missed in samples from water or terrestrial environments due to its small size.

licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Wikipedia authors and editors
original
visiter la source
site partenaire
wikipedia EN

Бодо ( ukrainien )

fourni par wikipedia UK
Question book-new.svg
Ця стаття не містить посилань на джерела. Ви можете допомогти поліпшити цю статтю, додавши посилання на надійні джерела. Матеріал без джерел може бути підданий сумніву та вилучений. (лютий 2018)
У Вікіпедії є статті про інші значення цього терміна: Бодо (значення).

Бодо — представник підцарства Найпростіші; тип — Саркоджгутикові; клас — Джгутикові. Бодо також називають крихіткою через його відносно малі розміри.

Бодо мешкає в забруднених прісних водоймах. Його розміри не перевищують 0.025 мм, тому цей вид можна спостерігати тільки в електронному мікроскопі. На тілі бодо розташовані 2 довгі джгутики, під плазматичною мембраною міститься гнучкий шар білка, що оточує цитоплазму. У бодо органелами, що відповідають за надходження їжі, є один із джгутиків і клітиний рот.

Живлення — гетеротрофне (ендоцитоз). Розмножується нестатево — поділом навпіл.

Основні органели

Джгутик, обертаючись, створює потік води, який заганяе одноклітинних рослин та тварин у клітинний рот. У глибині рота утворюється травна вакуоля, оточена мембраною. Рухається за допомогою другого джгутика.

Джгутикові Це незавершена стаття про найпростіших.
Ви можете допомогти проекту, виправивши або дописавши її.
licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Автори та редактори Вікіпедії
original
visiter la source
site partenaire
wikipedia UK

Бодо: Brief Summary ( ukrainien )

fourni par wikipedia UK
У Вікіпедії є статті про інші значення цього терміна: Бодо (значення).

Бодо — представник підцарства Найпростіші; тип — Саркоджгутикові; клас — Джгутикові. Бодо також називають крихіткою через його відносно малі розміри.

Бодо мешкає в забруднених прісних водоймах. Його розміри не перевищують 0.025 мм, тому цей вид можна спостерігати тільки в електронному мікроскопі. На тілі бодо розташовані 2 довгі джгутики, під плазматичною мембраною міститься гнучкий шар білка, що оточує цитоплазму. У бодо органелами, що відповідають за надходження їжі, є один із джгутиків і клітиний рот.

Живлення — гетеротрофне (ендоцитоз). Розмножується нестатево — поділом навпіл.

licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Автори та редактори Вікіпедії
original
visiter la source
site partenaire
wikipedia UK

Bodo ( russe )

fourni par wikipedia русскую Википедию
У этого термина существуют и другие значения, см. Бодо.
Группа: Экскаваты
Подкласс: Metakinetoplastina
Отряд: Eubodonida
Семейство: Bodonidae
Род: Bodo
Международное научное название

Bodo Ehrenberg, 1832[1]

Wikispecies-logo.svg
Систематика
на Викивидах
Commons-logo.svg
Изображения
на Викискладе
EOL 59117

Bodo (лат.) — род протистов из класса кинетопластид (Kinetoplastea). В отличие от большинства остальных представителей этой группы ведут свободный образ жизни[2], населяя загрязнённые пресные[источник не указан 3053 дня] водоёмы. Насчитывают около 20 видов[2].

Строение

Размеры не превышают 25 микрон. Как и большинство других жгутиконосцев, Bodo обладают развитым скелетом, который поддерживает постоянную форму тела и позволяет преодолевать вязкость среды. Основную скелетную функцию выполняют собранные в ленты тубулиновые микротрубочки, подстилающие клеточную мембрану. Bodo передвигается в толще воды путём биения пары жгутиков, отходящих от клетки из расположенного субтерминально жгутикового кармана. При этом один из жгутиков ориентирован вперёд, а другой, более длинный, — назад. Кроме поступательного движения с помощью жгутиков, Bodo способны несколько изменять форму тела, сокращая цитоскелетные элементы (метаболирующее движение).

Питание

В связи с наличием мощного цитоскелета у поверхности клетки, эндоцитоз, образование пищеварительных вакуолей и выброс непереваренных остатков возможен лишь в определённом участке жгутикового кармана. Пищевые частицы попадают туда, увлекаемые током, возникающим от биения одного из жгутиков.

Осморегуляция

Регуляция осмотического давления осуществляется с помощью комплекса сократительной вакуоли, который состоит из нескольких собирающих везикул (спонгиома) и периодически опорожняющегося резервуара (собственно сократительной вакуоли). В зависимости от изменения осмотического давления окружающей среды (например, при перемещении из пресной воды в солёную) Bodo могут собирать и разбирать комплекс сократительной вакуоли[2].

Примечания

  1. Род Bodo (англ.) в Мировом реестре морских видов (World Register of Marine Species).
  2. 1 2 3 Карпов С. А. Строение клетки протистов: Учебное пособие. — СПб.: ТЕССА, 2001. — 384 с., ил.
Question book-4.svg
В этой статье не хватает ссылок на источники информации.
Информация должна быть проверяема, иначе она может быть поставлена под сомнение и удалена.
Вы можете отредактировать эту статью, добавив ссылки на авторитетные источники.
Эта отметка установлена 11 мая 2011 года.
 title=
licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Авторы и редакторы Википедии

Bodo: Brief Summary ( russe )

fourni par wikipedia русскую Википедию

Bodo (лат.) — род протистов из класса кинетопластид (Kinetoplastea). В отличие от большинства остальных представителей этой группы ведут свободный образ жизни, населяя загрязнённые пресные[источник не указан 3053 дня] водоёмы. Насчитывают около 20 видов.

licence
cc-by-sa-3.0
droit d’auteur
Авторы и редакторы Википедии