Lžičník tatranský (Cochlearia tatrae) je nízká, bíle kvetoucí vytrvalá bylina, tatranský endemit rostoucí hlavně na území Slovenska (slovensky lyžičník tatransky) a částečně i Polska (polsky warzucha tatrzańska). Rostliny tohoto druhu jsou považovány za zranitelné, jejich další existence může být snadno lidským nebo přírodním zapříčiněním ohrožena.
Na Slovensku je lžičník tatranský znám z asi 30 lokalit v Západních, Vysokých a vzácně i Belianských Tatrách. Nejvitálnější rostliny rostou ve vrcholových partiích Lomnického štítu kde mají výraznou tendenci k rozšiřování. V Polsku je jeho populace čítající okolo 600 jedinců rozptýlena na 12 místech okolo Morskieho oka v polských Tatrách. V roce 1968 byla pokusně zaseta semena na příhodná místy v Nízkých Tatrách, ovšem novou populaci se založit nepovedlo.
Roste ve vlhkých skalních štěrbinách nebo vlhké suti vytvořené hlavně z mylonitu a žuly. Nejčastěji se vyskytuje na severních stranách ledovcových kotlů v blízkosti sněhových polí v alpínském a subniválním a ojediněle i v montánním vegetačním stupni. Dobře se mu daří ve vlhkých mechových polštářích kde semena dobře klíčí a vyrůstají vícečetné kolonie.
Lžičník tatranský je rostlina vytrvalá s krátkým vícehlavým oddenkem z něhož vyrůstá vícero lodyh, ty nejsou ani v době kvetení a tvorby plodů obvykle vyšší než 15 cm. Přízemní listy v růžici mají řapíky okolo 4 mm dlouhé a jejich okrouhlé až srdčité čepele, celistvé a jen na bázi vykrojené, jsou průměrně velké 14 × 15 mm. Spodní lodyžní listy jsou tvarově obdobné jako přízemní, střední mají kratičké řapíky a jejich čepele jsou vejčité až kopinaté, horní lodyžní listy jsou přisedlé, někdy poloobjímavé a po obvodě zubaté. Všechny listy jsou mírně masité a ve středu čepele jsou promáčklé, připomínají tak lžičku.
Hroznovité květenství je na počátku kvetení stěsnáno a postupně se prodlužuje. Oboupohlavné květy jsou bez listenů. Čtyři vyduté vejčité kališní lístky asi 3 mm dlouhé jsou zelené a mají světlý blanitý okraj. Elipsovité až obvejčité korunní lístky s krátkým nehtem jsou také čtyři, bývají velké 6 × 3 mm a jsou smetanově až krémově žluté. Šest čtyřmocných tyčinek má na volných nitkách žluté prašníky, semeník nese krátkou čnělku s hlavičkovitou bliznou a v květu jsou boční nektaria. Druh je hexaploid 2n = 6x = 42.
V čase zralosti je plodenství tvořeno elipsovitými až vejčitými šešulkami na stopkách rostoucích obvykle šikmo vzhůru. Šešulky bývají dlouhé asi 5,5 a široké 4 mm a oba konce mají zúžené, stopky jsou asi o čtvrtinu delší. Hnědá zploštěná, široce elipsoidní semena jsou jemně bradavičnatá a bývají velká 2 × 1,5 mm.
V obou státech jsou jeho populace považovány Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) za poměrně stabilní, polské se navíc nacházejí v polském Tatranském národním parku. Roztříštěně rostoucí druh je ohrožen hlavně rekreačními aktivitami, pasoucími se zvířaty a případnými sněhovými lavinami či půdními erozemi. Je zapsán v obou národních "Červených seznamech ohrožených rostlin" a organizací IUCN je vyhodnocen jako zranitelný (VU).
Obrázky, zvuky či videa k tématu lžičník tatranský ve Wikimedia Commons
Lžičník tatranský (Cochlearia tatrae) je nízká, bíle kvetoucí vytrvalá bylina, tatranský endemit rostoucí hlavně na území Slovenska (slovensky lyžičník tatransky) a částečně i Polska (polsky warzucha tatrzańska). Rostliny tohoto druhu jsou považovány za zranitelné, jejich další existence může být snadno lidským nebo přírodním zapříčiněním ohrožena.
Cochlearia tatrae, the Tatra scurvy-grass, is a flowering plant of the genus Cochlearia in the family Brassicaceae. The plant is endemic to and named after the Tatra Mountains, which in northern Slovakia and southern Poland.[2][3][1]
The plant blooms from April to September.[1]
The species is a subnival (upper alpine dwarf scrub) and alpine plant. It is found in moist rock scree and crevices, and around springs and streams.[1]
In Poland the plant is restricted to a dozen sites in the Morskie Oko Lake area of the High Tatra Mountains, at 1,595–2,390 metres (5,233–7,841 ft) in elevation. The population is estimated at 600 individuals.[1] In Slovakia the populations are found in thirty sites, at elevations up to 2,605 metres (8,547 ft).[1] It is found on Mięguszowiecki Szczyt Mountain (Slovak: Veľký Mengusovský štít),[4] which is on the Slovak-Polish border.
Cochlearia tatrae is an IUCN Red List vulnerable species.[1]
Cochlearia tatrae, the Tatra scurvy-grass, is a flowering plant of the genus Cochlearia in the family Brassicaceae. The plant is endemic to and named after the Tatra Mountains, which in northern Slovakia and southern Poland.
The plant blooms from April to September.
Cochlearia tatrae es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Brassicaceae. La planta fue nombrada en honor de los montes Tatra donde crece, entre Eslovaquia y Polonia.[1][2]
El total de la población de plantas en Polonia no son más de varias docenas y están concentradas en Mieguszowiecki Szczyt (Slovak: Veľký Mengusovský štít)[3] Montañas en la frontera de Eslovaquia y Polonia.
|= ignorado (ayuda) Cochlearia tatrae es una especie de planta de flores perteneciente a la familia Brassicaceae. La planta fue nombrada en honor de los montes Tatra donde crece, entre Eslovaquia y Polonia.
El total de la población de plantas en Polonia no son más de varias docenas y están concentradas en Mieguszowiecki Szczyt (Slovak: Veľký Mengusovský štít) Montañas en la frontera de Eslovaquia y Polonia.
Multimedia w Wikimedia Commons Warzucha tatrzańska[4] (Cochlearia tatrae Borbás) – gatunek rośliny z rodziny kapustowatych.
Endemit tatrzański. Występuje wyłącznie w Tatrach, w Polsce wyłącznie w Tatrach Wysokich. Podawano też jej stanowiska spoza Tatr, jednak były to błędnie oznaczone inne gatunki. W Tatrach słowackich występuje częściej niż w polskich. Oprócz Tatr Wysokich występuje tutaj również na pojedynczych stanowiskach w Tatrach Zachodnich i Tatrach Bielskich[5].
W polskich Tatrach podano występowanie tylko na 12 stanowiskach[5]. Niemal wszystkie znajdują się w rejonie Morskiego Oka na wysokości 1595–2390 m n.p.m. Są to: żleb pod Rysami, Kazalnica Mięguszowiecka, Mięguszowiecki Szczyt Czarny, Przełęcz pod Chłopkiem, Bańdzioch, Mięguszowiecki Szczyt, Hińczowa Przełęcz, Cubryna, Mała Galeria Cubryńska, żleb spod Hińczowej Przełęczy do Wielkiej Cubryńskiej Galerii, przełęcz pod Zadnim Mnichem, Wrota Chałubińskiego. Została też stwierdzona w Dolinie Pięciu Stawów Polskich[5].
Roślina objęta jest w Polsce od 2004 r. ścisłą ochroną gatunkową. Chroni ją także dyrektywa siedliskowa. Jej stanowiska są dobrze chronione, znajdują się bowiem na obszarze Tatrzańskiego Parku Narodowego, narażone na przypadkowe zniszczenie są jedynie jej stanowiska przy szlakach turystycznych[6]. Informacje o stopniu zagrożenia na podstawie:
W polskich Tatrach występuje w populacjach liczących od kilku do kilkudziesięciu osobników. Najliczniejsze stanowisko znajduje się na Bańdziochu. W 2000 r. rosło tutaj 105 osobników, w 2003 169[5].
Warzucha tatrzańska (Cochlearia tatrae Borbás) – gatunek rośliny z rodziny kapustowatych.
Cochlearia tatrae là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được Borbás mô tả khoa học đầu tiên năm 1875.[1]
Cochlearia tatrae là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được Borbás mô tả khoa học đầu tiên năm 1875.
