Borovice tuhá (Pinus rigida) je severoamerická borovice se třemi jehlicemi ve svazečku, která byla ve větší míře na území dnešní ČR zaváděna na přelomu 19. a 20. století (spolu s vejmutovkou a borovicí Banksovou) jako zamýšlená náhrada za borovici lesní, jejíž výsadby v té době velice trpěly sypavkou.
Menší strom, 10-20(28) m vysoký, většinou křivé kmeny s větvemi vodorovně rozloženými. Koruna plochá, nepravidelná a široká. Borka rozpraskaná a místech bývalých přeslenů často vyráží svazečky jehlic a větévky na kmeni a na silných větvích, což je pro ni charakteristické. Letorosty má světle zelené až oranžově hnědé. Pupeny vejčité, ostře přišpičatělé, 6-14 mm dlouhé, hnědožluté a pryskyřičnaté. Jehlice vždy po 3 ve svazečku, 7-10(14)cm dlouhé, zkroucené, tmavozelené, s průduchy. Šišky po 3-5, skoro přisedlé, žlutohnědé až popelavé, symetrické, štítek kosočtverečný, pupek s malým ostnem. Semena 4 x 3 mm, s velkým křídlem.
Ve východní části Severní Ameriky: na jihovýchodě USA ve státech Georgia, Kentucky a Maine s přesahy do jihovýchodní Kanady: provincie Ontario a Québec.
V ČR od konce 19. století vysazovaná pokusně v lesních porostech, ale neosvědčila se (netvárný kmen). Dodnes v celé střední Evropě občas v parcích a okrasných výsadbách, vhodná jako solitér.
Je výrazně světlomilná, roste především na chudých, suchých a kamenitých půdách, dobře však snáší i půdy zamokřené. Vůči klimatickým vlivům je velmi odolná, díky své větevnatosti však trpí vylamováním větví (těžký sníh) a vývraty. Patří k tzv. pionýrským dřevinám v neúrodných oblastech.
Je mezi druhy borovic, které se adaptovaly na časté lesní požáry: jednak zmlazuje výhonky z kůry, což je u borovic neobvyklé, jednak se část jejich šišek otevírá až na vnější podnět - zvýšenou teplotu[2] (tzv. serotinie). Díky tomu je dominantní např. na borovicových pláních v New Jersey (národní biosférická rezervace Pine Barrens v New Jersey, USA), kde by jinak díky vlhkému přímořskému klimatu převládly duby, jejichž mladé stromky však nepřežijí ani lehčí lesní požáry.
Vysoký obsah smůly zaručoval trvanlivost a v 19. století se v Americe její dřevo využívalo pro stavbu lodí, důlní výztuhy nebo výrobu železničních pražců. Vzhledem k poměrně pomalému růstu a často pokrouceným kmenům je výběr kvalitního dřeva poměrně nákladný a dnes je spíš zdrojem dřeva pro bednění, na palivo a dřevěné uhlí). Ve střední Evropě se pěstuje občas jako parková dřevina, nebo jako sbírkový strom.
Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice tuhá ve Wikimedia Commons
Galerie borovice tuhá ve Wikimedia CommonsBorovice tuhá (Pinus rigida) je severoamerická borovice se třemi jehlicemi ve svazečku, která byla ve větší míře na území dnešní ČR zaváděna na přelomu 19. a 20. století (spolu s vejmutovkou a borovicí Banksovou) jako zamýšlená náhrada za borovici lesní, jejíž výsadby v té době velice trpěly sypavkou.
